Name: Painkiller: Overdose - recenze
Item: Painkiller: Overdose
Rating: 6
Author: Redakce Games.cz

6/10

zdroj: tisková zpráva

Painkiller: Overdose - recenze

Vývojář:: Mindware Studios
Vydavatel:: DreamCatcher
Platformy:: PC

Detail hry

9. 11. 2007 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Když začaly FPS na přelomu století taktizovatět a vážnět, postavil se Painkiller jako jeden z prvních k protestní zdi. Uchovává si jeho nekompromisní argumenty i třetí (skoro)pokračování původem z Čech?

Autor: Ještěr
Publikováno: 9.listopadu 2007

Verze hry: anglická/finální/PC
Doba recenzování: 1 týden

zdroj: tisková zpráva Na jaře 2004, kdy next-gen éra jen nesměle klepala na technologické dveře a valná většina předních FPS kritiků marnila svůj čas odhadováním, zda druhý Half-Life přejede třetího Dooma jako palačinku, či se to udá přesně naopak, vtrhlo na scénu malé polské studio People Can Fly a nakrátko si uzmulo prchlivé prvenství ve fyzice. Painkiller byl malou, výborně načasovanou bombou a akce milující publikum na jeho devizy samozřejmě nezapomíná. Tehdy přelomový Havok engine; špendlení oponentů na okolní materiál nebo akční rádius raketometu ještě nikdy předtím nevypadaly tak reálně. A tak jsme se do uhozeného, mírně zvráceného světa Painkillera vrátili nejprve v Battle out of Hell, a nyní činíme v Overdose (původně mod/datadisk, dnes samostatně spustitelné pokračování), jenž si střihlo pražské studio Mindware (tvůrci Cold War).

• Příběh? Ano, nějaký máme
Bitým klaďasům a neúspěšným řidičům zde definitivně odzvonilo. Jinými slovy přišla se změnou vývojáře i proměna hlavního hrdiny, jímž se v Overdose stal hybridní nebesko-pekelný spratek Belial. Což je, abyste byli trochu v obraze, čarůvka schopný obcházet čas a procházet portály mezi dimenzemi onoho světa, který se peklu doslova vyrval z řetězů. Nebožtík Lucifer, jehož maličkost v původním Painkilleru zásluhou jistého smrkáče tragicky skonala, dostal přímo ďábelský nápad spratka si ponechat – patrně proto, kdyby se něco náhodou semlelo s andělíčky. To se za stávajících podmínek nelíbí ani těm nahoře, ani těm dole. O tom všem vám povypráví netypicky obšírné intro velmi pekelného a velmi tradičního vypravěče.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Ne zrovna lidský avatar Belial je rozhodně fajn krok, který do rozpustilé hry sedne jako prdel na hrnec. V reji boje spratek sem tam pronese tu více, tu méně vtipnou hlášku („mmm… taste like chicken!“) á la Serious Sam, ale co, hlavně že není ticho. Co už, že je to vzhledem ke svinstvům, jež se na monitoru zpravidla dějí, kolikrát poněkud nechutné...

zdroj: tisková zpráva • Do pekla jen s vybranou společností
Co na rozdíl od pekloidní zápletky často perlí, je design většiny úrovní, který zpravidla působí nápaditě a živě. Většinou je také podložen slušnou hratelností. Architektonicky mě třeba zaujal level Asteroids plný červů evidentně mimozemského původu, portálů a těžko definovatelných vesmírem poletujících ruin, které tak trochu evokovaly konec Nekonečného příběhu (mj. jsou ve hře téměř totožné sfingy). Tahle konkrétní stopa vývojáře v duši hráče se bohužel týká jen zvuků a vizuálna, hratelnostně Asteroids poněkud pokulhává.

Overdose nabízí celkem šestnáct levelů a z toho tři bossy, kteří se oproti originálu o trochu zmenšili, nicméně taktika zůstává neměnná: "najdi slabé místo". Osobně bych se bez těchto roztodivných potvor klidně obešel, nicméně tyhle hrozitánské obludky mají nepochybně své fanoušky a kde jinde by měly být než právě v Painkillerovi?

• Bestiář skoro jako od Lovecrafta
Mindware slibovali bizarní představení čtyřiceti pekelních příšer a nekecali. Tedy ne, že bych si celý bestiář přepočítával, ale peklem se hemží prostě… hodně potvor. Velice uspokojivý je nejen jejich počet, ale i design a rozmanitost. Už People Can Fly ukázali, že jejich návrháři to nebudou mít v hlavě úplně v pořádku a Češi úspěšně pokračují v nastolené pravdě :)

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Do kolotoče nekonečného respawnu budete namátkou posílat agilní ptačí kostry, štíry, jenž zřejmě vzali roha ze Serious Sama, chapadlovité podzemní tvory, kteří jako by vypadli ze složek Akt X nebo zmutované horníky ve žlutých helmičkách. Na každé individuum je samozřejmě vhodný odlišný způsob destrukce (zkuste třeba strefovat poletuchy ve vzduchu raketometem… nic moc, že?) a tu větší, tu zase menší zábava likvidovat.

Jakkoli je každá nová, poctivě na kousíčky rozcupovaná potvůrka doprovázena vašimi „jůů“ a „wow“ vzdechy, AI občas mírně pokulhává. Ne, že bych v takové hře čekal nějakou kooperaci (jejich „kumšt“ vlastně začíná i končí neomaleným respawnem kousek za vaším zadkem), nicméně za stěny by se – zvláště za předpokladu, že hra nekompromisně uplatňuje kill’em all přístup – potupně zasekávat nemusela. Ale vzhledem k průměrnému počtu mrtvých nejde o nic skutečně vážného, to věru ne. Vyloženě jako na houpačce poskakuje obtížnost jednotlivých úseků, což na vyšších obtížnostech může být tu a tam dost iritující problém. Nemluvě o tom, že vás Painkiller nenechá napřed rozdýchat, nic takového, naopak vás šoupne po uši do problémů – redukce počtu pohůnků pekelných holt není flek pro houžvičky.

zdroj: tisková zpráva
• Zbraně. MNOHO zbraní
Zbraňový arzenál je… velký. A upřímně řečeno, možná až moc, čímž se dostávám k tomu, že hře podle mého subjektivního názoru chybí spád, který se netýká akčních sekvencí jako takových, nýbrž Painkillera v globálním pojetí. Chápu, že vývojáři nevidí rádi, když hráč jejich dítkem jen letmo profrčí, nicméně na takový typ střílečky tady vidím řadu brzdných faktorů - když vezmu v potaz primární i sekundární módy kvérů, máte k dispozici přes dvě desítky zbraní, což v prvé řadě znamená zatraceně hodně přepínání a hodně syslení nábojů.

Zbraně jsou v podstatě variace na slavné Quake 3 / UT a jiné kousky v pekelném provedení. Tam, kde např. Q3 exceloval v dynamičnosti a vybalancovanosti, Painkiller tápe a neví kudy kam. Za nejúčinnější nástroje pak vzhledem k počtu a povaze nepřátel považuji jakoukoli věcičku s vyšším akčním rádiem – třeba i obyčejnou brokovnici.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Trochu mě rušilo všudypřítomné povalování penízků, které slouží k nákupu tarotových karet, které jsou zase dobré proti bossům (díky bohu to jde i bez nich.). Vývojáři převzali i systém secretů (tentokrát musíte mít oči opravdu na stopkách) a speciální úkoly, podobně jako penízky odemykající tarotové karty. Tyto úkoly nicméně doporučuji ignorovat, částečně proto, že díky své časté uhozenosti (např. vysbírej všechny mince/náboje) patří k největším zpomalovačům jinak dobré akce.

KDE BRAL PAINKILLER INSPIRACI?

Quake 3: Arena – zcela jasně předurčil mj. Painkillerův multiplayer, několik jeho módů a hlavně pohybovou stránku. Schválně zkuste po nějakém dlouhém úseku nepřetržitě hopsat a „tancovat“ myší do rytmu střídavě doprava a doleva. Při troše tréninku budete nad zemí skoro levitovat a rychlost pohybu bude klidně trojnásobná. Což se hodí nejen při sbírání duší padlých (pro nováčky – 1 duše dodá jedno zdraví), ale hlavně při otravném prolézání tmavých exteriérových prostor, kterých je ve hře hodně. V neposlední řadě takové poskakování odkrývá zajímavé možnosti pro sbírání itemů v multiplayeru – pokud to ještě někdo bude po těch letech hrát.

Serious Sam – prototyp tzv. "go & kill" střílečky parodující samy sebe, které mohou být i ve 21. století docela prima.

Painkiller – poukázal na nemalý význam fyziky a nepřímo odstartoval lavinu podobných projektů z Východu.

• I na vykopávce?
zdroj: tisková zpráva Jak je z okolních típanců jasné, Overdose vypadá až na pár dříve nedostupných vymožeností skoro totožně jako jeho tři a půl roku starý předobraz, což se kladně projevuje na plynulosti akce. Na druhou stranu si rozhodně nemyslete, že hru zákonitě rozběháte na nějaké vykopávce z roku 2004 – stačí nějaká náročnější lokace, trocha kouřových efektů, pár nepřátel či nesebraných levitujících duší a cukatura nepříjemně vystrkuje drápky i na průměrném aktuálním železe. Pokud míníte hrát na vyšší obtížnosti a zajímá vás respawn po každé minele s tím spojený, nepotěším vás, program „hrabe“ všechno odznova klidně půl minuty i s mými 1 GB RAM.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů
Online hraní nového Painkillera není nudnou volbou ani dnes, byť se opět jedná o variaci na Q3, potažmo Unreal ve slabším balení, což je nejmarkantněji poznat na herních módech – tuhle vás hra jen s raketometem s neomezeným zásobníkem a vypnutou self-damage uvrhne do jednoduché arény, tady se zase bije o vlajky a tak podobně. Samozřejmostí je podpora veškerých map/módů z původní hry.

• Závěr
Ač jde bezesporu o svérázný a vypečený návrat k doomovkám/"serioussamovkám", zásadním problémem pro zopakování podobného úspěchu originálu ovšem bude stěží vyvratitelný fakt, že hra jako taková se prakticky nezměnila. Po třech letech těžko někoho podobným způsobem omráčí - svět je holt v pohybu. Na druhou stranu, to asi ani nebylo cílem, když hra zjevně cílí na skalní fanoušky původního Paikillera, jež asi bude prodloužená zábava bavit stejně dobře jako kdysi.

zdroj: Archiv

Stáhněte si: Demo, Videa...

Související články: Novinky, Painkiller recenze, Painkiller Battle out of Hell recenze

Ještěr
autor je administrátorem fanstránky Vault šílené brahminy

Vývojář:: Mindware Studios
Vydavatel:: DreamCatcher
Platformy:: PC

Detail hry

Oblíbené na Smarty.cz

Verdikt:

Prakticky totožný Painkiller s přelakovanými zbraněmi / nevšedními nepřáteli = poctivá akční zábava pro čím dál delší podzimní večery. Škoda pár drobností, v rámci možností a při snaze o zachování konceptu původní hry však odvedli pánové z Mindware maximum.

6/10

Jak hodnotíme?

Ohodnoťte hru!

Hry:

Painkiller: Overdose