Conflict: Denied Ops - recenze
5/10
zdroj: tisková zpráva

Conflict: Denied Ops - recenze

18. 2. 2008 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Provařená série Conflict se změnila. Pohled třetí osoby vystřídala first-person perspektiva a čtyřčlenný tým pak dvojice agentů. Pomohly tyto změny vystoupit z šedi průměru?

Autor: Martin Havlíček
Publikováno: 18.února 2008
Verze: PC/anglická/prodávaná
Doba recenzování: 1 týden

Obrázek zdroj: tisková zpráva
Když se řekne „Laos“, vytane na mysli většiny z nás slovo „Kambodža“ a když se řekne „Pivotal Games“, vybavíme si sérii Conflict. Je to přirozené, neboť britští vývojáři prakticky nevydávají nic jiného, než jen nové a nové „Konflikty“. Jednotlivé díly série se pak jeden od druhého moc neliší, pouze prostředí se mění a to podle trendů. Nyní je v módě boj proti terorismu a aktuální přírůstek, který se měl původně jmenovat Crossfire, to samozřejmě reflektuje.

 Změna konceptu
Conflict: Denied Ops je ale v rámci série přeci jen v něčem výjimečný. Jde o první hru, která vychází také ve verzích pro next-gen konzole a i z toho důvodu se vývojáři rozhodli upravit její pojetí. Namísto tradiční third-person akce tu máme střílečku, nahlíženou z pohledu první osoby, a obvyklá mnohačlenná zásahová jednotka byla nahrazena minitýmem čítajícím dva členy.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Tato redukce měla řadu důvodů. Tím nejpodstatnějším je umožnění kooperativní souhry dvou živých hráčů a pak také level design. Neválčí se v poušti nebo v džungli, prostor dostávají i interiéry, a v úzkých chodbách a uličkách by se přeci šestičlenný tým kočíroval dost špatně. Navíc platí, že čím méně účastníků ve hře je, tím více prostoru se dostává jejich charakteru. Odosobněná zásahová jednotka je minulostí, hrdiny Denied Ops jsou pánové Graves a Lang.

První jmenovaný – konzervativní veterán, který si zažil své – nosí odstřelovací pušku, se kterou trefí mouchu mezi oči na kilometrovou vzdálenost. Lang zase zosobňuje stereotyp bláznivého Afroameričana, který má snahu komentovat vše, co vidí, peprnými slangovými výrazy. Této jeho prdlé osobnosti odpovídá i výzbroj – těžký kulomet a raketomet. Je sice škoda, že autoři hry natolik zabředli do bažiny béčkových akčních filmů a nenabídli skutečné, zajímavé osobnosti, ale na druhou stranu, v rámci plytkého příběhu by takový element působil asi jako pěst na oko.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Za Ramirezem až na konec světa
Příběh je pouze účelový; jde pouze o záminku k procestování rozličných lokací. Brífinky se zmiňují o jakémsi generálovi Ramirezovi, jenž je zapleten snad do všech zločinných akcí na světě, a tak tohohle arciďábla budete stopovat v Rusku, Jižní Americe, následně odhalíte jeho kontakty s drogovými bossy v Africe, než zjistíte, že má co do činění jak s jadernými, tak i biologickými zbraněmi. Budete-li mít trpělivost a trochu toho štěstí, tak zabráníte virtuální zkáze, generála polapíte a Langovými ústy mu vmete do tváře, „jakej že je to motherfucker“.

Lokace se tedy výrazně odlišují, ale s průběhem misí už to tak rozmanité není. Úkoly spočívají většinou v dobrání se nějakého místa a stisknutí aktivačního tlačítka. Poté zpravidla následuje návrat k lokaci, kde začala mise a vyčistění nepřátel z evakuační zóny. Abych ale Conflictu nekřivdil, tak musím dodat, že v několika málo situacích hra nabízí možnost volby.

Na mysli mám zejména úvody misí, kterými se můžete proplížit, aniž byste vzbudili pozornost osazenstva základen. V těchto momentech se vyplatí počkat, než zůstanou na place jenom stráže, které pak tiše zlikvidujete pomocí Gravesovy sniperky. Případy, kdy se netrefíte a upoutáte na sebe pozornost stráží, se pak dají mnohdy vyžehlit tím, že ohlídáte tlačítko alarm a to tak, že zabijete každého, kdo se k němu přiblíží.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Dokonalá spolupráce
Okamžiky, kdy má celou situaci pod palcem pouze jeden z dvojice, jsou však pouze výjimečné. Povětšinou se vyplatí spolupráce a ta funguje perfektně i tehdy, nemáte-li po ruce kamaráda, který by za druhého z dvojice přebral otěže. Ten druhý je totiž vždy v moci vašich příkazů a samostatně operuje jen omezeně. Můžete počítat s tím, že váš parťák bude opětovat střelbu, hledat si vhodné krytí a dokonce i mírně ustupovat, bude-li pod těžkou palbou. Pokud jej ale zanecháte na začátku mise, pak tam zůstane.

Základní příkazy obstaráte jedním tlačítkem myši. Pro určité situace je k dispozici i menu, kde můžete zvolit konkrétní útoky. Ty nabývají smyslu spíše v pokročilých fázích hry, kdy odměnou za splněné mise dostanete nové zbraně, či vylepšení těch stávajících (nové granáty, přídavná brokovnice).

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Tento systém je plně dostačují, povel se totiž vždy přizpůsobí objektu/místu, na které míříte (zacílíte-li na helikoptéru, parťák sám vytasí raketomet a sestřelí ji), a pakliže chcete něco opravdu speciálního, jednoduše se na kolegu přepnete a provedete to sami. Jakmile však zasednete za volant některého z vozidel, které se sem tam objeví, dostanete ve většině případů po kontrolu činnosti obou vojáků najednou, tedy jak střelbu, tak i řízení.

 Nedokonalá AI
Nepřátelům bohužel do vínku naopak moc inteligence dáno nebylo. V některých momentech sice překvapí (třeba když střílejí z krytu naslepo, anebo když vám pod nohy hodí granát), avšak vesměs jsou to tupci. Souhrnně řečeno, největším problémem je, že ne vždy reagují a velmi rychle zapomínají. Párkrát se mi stalo, že jsem se musel stáhnout z přestřelky za nejbližší roh, abych se regeneroval, a nepřátelé se mezí tím vrátili do módu „tupého okounění“ a dělali, jako by se nic nestalo.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Takových příležitostí dostanou však jen velmi málo a většinou pojdou dříve, než vás spatří. Bystří designéři totiž rozmístili po celé hře desítky barelů a nádrží s výbušnými látkami, takže stačí nevinný pšouk a level je v jednom ohni. Být jimi, snažil bych se výbuchy naopak co nejvíce omezit, protože efekty, které provázejí explozi, nejsou zrovna něčím, čím by se v roce 2008 měla nějaká hra chlubit.

 Předpotopní zpracování
A totéž vlastně platí o levelech jako takových. Některé lokace – bez nadsázky řečeno – působí opravdu, jako by jej splácal nějaký nováček v editoru  Dooma. Jako by nestačilo, že jsou poskládány z velmi jednoduchých tvarů, ony dokonce obsahují i spoustu nelogických řešení. Většina těchto zmetků a architektonických komplikací (jež vás nutí dlouze hledat nové cesty) asi byla vytvořena schválně, aby natáhla „trvanlivost“ hry. A vida, nakonec se to podařilo dotáhnout na „závratných“ šest hodin čistého času.

Tuto technickou mizérii nezachraňují ani textury, které jsou zpravidla rozmazané, ani modely postav (ty jsou alespoň průměrné) a už vůbec ne fyzika. Conflict: Denied Ops nabízí cosi, co nese název Puncture Technology a jde prý o vychytávku, která zaručuje zničitelnost prostředí. Nedokážu pochopit, jak si něco takového mohli vývojáři dovolit vyzdvihovat – první Red Faction je na tom v tomhle ohledu mnohem lépe, natož pak chystaný Battlefield Bad Company (soudě dle prezentace skutečné mise).

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

Abyste rozuměli, prostředí je v Denied Ops zničitelné pouze částečně - jde o předpřipravené objekty a místa. Poznáte je tak, že jsou na rozdíl od lesklého okolní podivuhodně matné a světlé. A ani jejich likvidace nevypadá tak, jak by vypadat měla. Při té vší ošklivosti běží PC verze na nadprůměrně výkonné sestavě rychlostí cca. 30 FPS a občas dokonce i zakolísá.

 Závěr
Zvětšit zdroj: tisková zpráva I přes všechnu tu kritiku hodnotím hru jako lehce nadprůměrnou. Zpracování sice zážitek hodně sráží dolů, ale kooperativa, ať už ta virtuální nebo s kamarádem, je prvkem, který hratelnost ozvláštňuje a možná vás donutí k tomu, že se ke hře časem vrátíte. Ostatně, ani obyčejný multiplayer, i když nabízí jenom tři standardní módy (DM, TDM, Conquest), také není špatný a dokonce podporuje VoIP komunikaci.


zdroj: Archiv


trailer 2 - stažitelná verze (27 MB, HD)

zdroj: Archiv


developers diary - stažitelná verze (29 MB, high-res)

Stáhněte si: Demo, Videa, Trailery...

Související články: Novinky, Conflict: Vietnam recenze (2004), Conflict: Desert Storm II recenze (2003), Conflict: Desert Storm recenze (2002), Vše o Conflict: Global Storm (2005)

Martin Havlíček
autorovi je 21 let, pracuje jako redaktor časopisu PlayIN a portálu Hratelně.cz, jeho práce je pro něj zároveň i koníčkem – ostatně na nic jiného už ani nemá čas




 
 
Martin Havlíček

Verdikt:

Když vezmete situaci čistě do svých rukou, stane se z Conflictu obyčejná, nudná střílečka, ale když využijete pomoci parťáka a zpestříte si hru špetkou taktiky, je to lepší zábava. Dvojice hrdinů a pár drobností je však tím jediným dobrým, zbytek – počínaje grafikou a příběhem konče – spadá do podprůměru.

Nejnovější články