Výsledky hledání pro: age of shadow

Neverwinter Nights 2 - recenze 1. & 2.část

20. 11. 2006 | Redakce Games.cz

Žánr klasických RPG zažívá i přes útok onlinovek dobrý rok a potvrdit to chtěli Neverwinter Nights, jejichž finální verzi jsme už pořádně otestovali a tak nic nebrání ve sdělení dalších postřehů v druhé polovině recenze.

WoW: Burning Crusade - recenze 3.část

21. 4. 2007 | Redakce Games.cz

Po čtvrtroce hraní se v poslední části seriálu věnujeme novým instancím, hrdinskému módu, jiným prvkům sloužícím ke zpřístupnění svátečním hráčům a PvP bojištím či arénám.

Shade: Hněv andělů - recenze

26. 10. 2004 | Redakce Games.cz

Temná third-person akce plná magie, s možností přeměny do démona a souboji se slizkými bestiemi je konečně na trhu v české verzi. Dokázala naplnit ambice nebo jde o tisící klon Tomb Raidera, který zaspal dobu?

Prototype - mega-recenze

11. 6. 2009 | Redakce Games.cz

Jmenuje se Alex Mercer. Nemá páru, proč jeho tělo zmorfovalo do takových schopností, že dokáže dělat lepší kousky než všechny komiksové figurky dohromady.

Endless Dungeon – recenze vesmírné akční roguelite tower defense

24. 11. 2023 | Michal Krupička

Když jeden žánr nestačí

Detective Pikachu Returns – recenze detektivní adventury s Pokémony

5. 10. 2023 | Adam Homola

Sympatická hra s obrovskými problémy

Days Gone – recenze

25. 4. 2019 | Patrik Hajda

Deacon St. John, bývalý člen seriózního motorkářského gangu, milující manžel, veterán, drsný, ale přátelský chlap, který umí nenávidět i odpouštět. Tak právě s tímto charismatickým týpkem s kšiltem pevně otočeným dozadu jsem strávil desítky hodin, které byly zcela mimo má očekávání. Ve většině případů to myslím v dobrém, ale Days Gone bohužel chybí „tradiční“ perfektní dotaženost playstationových exkluzivit.

City Bus Simulator 2010 - mega-recenze

22. 2. 2010 | Redakce Games.cz

Po vydařených simulátorech metra se pustili do ztvárnění práce řidiče MHD na hlavní třídě Manhattanu. Jak těžké je ovládat autobus a proč otravuje štípání lístků?

Destiny: The Taken King - recenze

30. 9. 2015 | Daniel Kremser

Před pár lety měli v Bungie představu o kříženci onlineovky a first person akce. Měla to být hra, která skloubí grind a hon se za stále lepší výbavou s příběhem a spektakulární podívanou. Nazvali ji Destiny a v roce 2014 vydali jako nedodělaný produkt plný neduhů, absentujícího vyprávění a monotónního end game obsahu. Rok na to se ale na pulty obchodů dostává datadisk The Taken King a spolu s ním se naplňuje i zmíněná představa tvůrců. Ano, Destiny konečně po roce, dvou DLC a velkém datadisku našla svou zamýšlenou podobu a povětšinou funguje tak, jak měla při vydání. To všechno díky Oryxovi a takzvaném roku 2.0, který jeho příchod provází.

A Bird Story - recenze

31. 12. 2014 | Ladislav Loukota

Ačkoliv A Bird Story zdálky, zblízka i ze všech dalších úhlů vypadá jako 16-bitové JRPG, davy fanoušků herních příběhů nemohly do listopadového vydání projektu dospat. Jedná se totiž o další titul (otázkou je, zdali mu říkat "hra") od Kana Gao, tvůrce fantastické adventury To The Moon. Tentokrát nás tklivě melancholická A Bird Story zavede do dětství a vystřílí přitom opět pořádný zásobník emocí. Navzdory velmi krátké herní době a minimalistickému pojetí celkového zážitku se však hodnocení hry neobejde bez široké a ukecané cesty herními i jinými médii.

VVVVV - recenze

24. 2. 2010 | Redakce Games.cz

Myslíte si, že současné hry jsou příliš jednoduché? Že se hrají téměř samy? Patříte do skupiny hardcore hráčů, kteří od her vyžadují obtížnou výzvu než pasivní zábavu?

Wii Fit - recenze, 1.-5. den

21. 4. 2008 | Redakce Games.cz

Je to hra nebo osobní trenér? Má praktické využití pro nabrání kondice a shození kil, nebo jde o další japonskou podivnost jen pro ženy v domácnosti? Začtěte se do mého deníku mapujícího, jak jsem strávil týden s chytrou a motivující deskou. + FOTKY</b

Okami - recenze

5. 4. 2007 | Redakce Games.cz

Hra přesahující hranice zábavního průmyslu. Nadčasové umělecké dílo, které dokáže během pár minut zaujmout kohokoli. Epické dobrodružství vlčí bohyně má společné prvky se Zeldou, ohromuje však štětcem v hlavní roli.

Steel Division 2 – recenze

11. 7. 2019 | Václav Pecháček

„Přesouváme se ze západní fronty na tu východní? Tak to je paráda!“ zahalekalo za druhé světové války přesně 0 německých vojáků. My, necitelní hráči strategických her, pro které je největší konflikt světové historie zdrojem nehynoucí zábavy (a hynoucích panďuláků), ovšem halekat můžeme. Steel Division 2 je tady a stejně jako minulý díl, Steel Division: Normandy 44, nabízí prvotřídní taktickou zábavu.

Overwatch - recenze

21. 6. 2016 | Aleš Smutný

Jaký je recept na skvělou hru? Všechny ingredience asi nejde vyjmenovat, protože každý žánr se vaří jinak, ale ve všech bude jako jedna z hlavních přísad fungovat daleko před vším ostatním zábava. Kolem Overwatche už se toho namluvilo a napsalo spoustu a velmi často padá otázka, proč je tak oblíbený, a čím si vysloužil takovou pozornost. Ne, není za tím „hajp“ Blizzardu, ani líbivá grafika. Důvod je prostý, Overwatch je zkrátka pekelně zábavná a ne jen v prvních dnech kvůli okouzlení, ale dlouhodobě, i po měsíci intenzivního hraní.

Uncharted 4: A Thief's End - recenze

5. 5. 2016 | Jan Olejník

Exotické lokace, tajemné chrámy, ztracená města, divoké přestřelky a životu nebezpečné situace. Jedním slovem: dobrodružství. Přesně toho má Nathan Drake, hlavní hrdina série Uncharted, už plné zuby. Místo toho si konečně zvolil klidný rodinný život a pohodové zaměstnání. Jenže na důchod je evidentně ještě brzy, a než se Nathan dočká skutečného odpočinku, proženou ho scénáristé v Uncharted 4 další hromadou patálií v nejrůznějších koutech světa. Zároveň ho však představí tak, jak jsme jej ještě nezažili – jako obyčejného chlapíka z masa a kostí.

Martha Is Dead – recenze znepokojivého psychothrilleru

24. 2. 2022 | Jakub Malchárek

Co se stalo v rodině nacistického generála?

Cyanide & Happiness Freakpocalypse – recenze první epizody

15. 3. 2021 | Pavel Makal

Tolik legrace, že budete chtít umřít

Help Will Come Tomorrow – recenze

21. 5. 2020 | Jan Slavík

Pokud byste si sestavili osobní žebříček věcí, které dovedou poměrně spolehlivě pokazit večer, havarovat s vlakem uprostřed sibiřské tajgy v roce 1917 by nejspíš zaujímalo jednu z předních příček. Jestli se tedy nejmenujete Edward Grylls a zážitek podobného ražení si pro zábavu nestřihnete dvakrát do měsíce, samozřejmě. Většina účastníků nehody v Help Will Come Tomorrow však žádné zkušenosti s přežitím v divočině nemá, a proletář tak si bude muset v zájmu života a smrti podat ruku s bělogvardějcem, protože pomoc rozhodně nepřijde zítra.

Rune II – recenze

20. 11. 2019 | Pavel Skoták

Vymyslet dobrou časovou smyčku, to není jen tak. Zvlášť pokud nejste autoři Outer Wilds, Save the Date nebo scenáristé Hvězdné brány. A autoři Rune II, překvapivě odkládaného a neméně překvapivě zpracovaného pokračování severského RPG s runami přímo v názvu, jimi rozhodně nejsou. Začíná Ragnarok, konec světa. A ne jenom jednou.

Mulaka – recenze

8. 3. 2018 | Miloš Bohoněk

“That is not Zel… that game”. Tak se jmenuje achievement, který získáte v momentě, kdy se pokusíte rozflákat velkou hliněnou nádobu s vidinou toho, že by z ní mohl vypadnout nějaký ten penízek. Hliněné nádoby se však v Mulace rozbíjet nedají a žádné rupie z nich také nepadají. Jinak tu ale těch podobností se Zeldou najdete vskutku požehnaně. A tak je fér, že když už autoři kopírují, aspoň to skrz vtipný achievement i přiznávají.

Picross 3D Round 2 - recenze

5. 1. 2017 | Jiří Pavlovský

Logická hra Picross představovala jednoduchý, ale geniální vynález. Šlo vlastně o klasickou křížovku, jen jste místo vyplňování písmenek začerňovali políčka. Působilo to spíše jako omalovánka než jako hlavolam, ale nenechte se zmást. Vtip byl v tom, že jste měli vždycky v každém sloupci napsáno, kolik je tam černých políček, a jestli jsou v kuse, nebo rozdělené na několik částí. A to bylo všechno. Kde přesně jsou, na to jste už museli dedukcí přijít sami. A pak někoho napadlo převést tento geniálně jednoduchý a návykový koncept do třech rozměrů. A byl to dobrý nápad. Není nic uspokojivějšího než z kvádru složeného z očíslovaných kostiček vyzobávat nepotřebné dílky, aby tam nakonec zůstala nějaká „socha“. Bylo to jednoduché. Picross 3D Round 2 tento koncept rozvíjí, ale navrch samozřejmě přichází s něčím novým – opět jde o trefu do černého, respektive v tomto případě spíše barevného.