zavřít

Days Gone – recenze

PS4 Pro

Recenzovaná verze: PS4 Pro

Vychází na platformách: PS4, PS4 Pro

Verdikt: Days Gone nabízí výborný zážitek při jízdě na motorce, tichém likvidování nepřátel a naslouchání lidsky obyčejnému vyprávění. Když ale dojde na akci, zjistíte, že lidští nepřátele moc rozumu nepobrali. Po mnoha zábavných hodinách se navíc dostaví stereotyp v aktivitách, vedlejších misích i hlavních úkolech. Ve chvíli, kdy by měla hra gradovat, jí dojde dech.

Hodnocení redakce 7/10

Jak hodnotíme

metacritic 72/100

- Recenze autor: Patrik Hajda Komentáře: 0

Deacon St. John, bývalý člen seriózního motorkářského gangu, milující manžel, veterán, drsný, ale přátelský chlap, který umí nenávidět i odpouštět. Tak právě s tímto charismatickým týpkem s kšiltem pevně otočeným dozadu jsem strávil desítky hodin, které byly zcela mimo má očekávání. Ve většině případů to myslím v dobrém, ale Days Gone bohužel chybí „tradiční“ perfektní dotaženost playstationových exkluzivit.

Na začátek si ujasněme jednu věc. Nemrtví, chodci, živí mrtví… ať už jim říkáte jakkoliv, zombie tematika už pořádně zahnívá. Možná ještě byla cool v době, kdy jsme se o Days Gone dozvěděli poprvé. Ale dnes už vypadá jako dávno vyčerpaná studnice.

Jenže ono tomu tak docela není. Ne v případě Days Gone. Zdejším zombiím se opět říká jinak (freakeři) a v zásadě se nijak neliší od klasického vyobrazení. Dalo by se říct, že samy o sobě nejsou nijak zvlášť zajímavé, ale do krajiny a celkového pocitu ze hry zapadají perfektně. Vyskytují se v různých originálních i neoriginálních formách, jako jsou například křiklouni svolávající poskoky z okolí.

Jsou zde i mnohem větší a houževnatější bestie, které pojmou několik zásobníků a molotovových koktejlů, než se konečně uráčí skácet k zemi. Nákaza se podepsala i na zvířatech, ale ne na všech, takže vás po oregonských lesích a pustinách budou honit normální i rozkládající se vlci. Hádejte, kterým z nich rozhodněte nechcete čelit.

A pak jsou tu i děti. Přesně tak. Malá, s trochou nadsázky roztomilá a plachá stvoření, která nepředstavují problém do chvíle, kdy jim narušíte píseček. Drsňákovi Deaconovi to nedělá žádný problém, ale já měl minimálně zpočátku morální problémy s umlácením pálkou človíčka, který ještě nevychodil základku.

Příroda si najde cestu

Apokalypsa zkrátka nebyla milá k nikomu. Nevybírala si. Přesto někoho nechala naživu. Asi proto, aby ho viděla trpět v krásném, ale pustém světě. Oregon není dělaný na procházku, na to je Deacon málo vysportovaný, mapa moc rozlehlá a krajina prázdná. Když ale svištíte na své motorce, necítíte, že by zde kromě běžného života něco chybělo.

Skupinky tří, čtyř freakerů se toulají divočinou i vesnickou zástavbou, čas od času narazíte na více či méně střežený kemp lidí, kteří se rozhodli nemít s kolemjdoucími slitování. Na cestách na vás číhají různí bandité, kteří moc dobře vědí, jak lovit kořist na kolech. Prakticky nezahlédnutelný drát natažený přes cestu vás bleskurychle shodí z motorky a vystaví nebezpečí baseballových pálek agresorů. Následný hluk z potyčky přiláká nemrtváky i divokou lesní zvěř a z dříve pohodové jízdy od jedné mise ke druhé se rázem stává boj o holý život.

Deacon není žádná třasořitka. Odkroutil si své v Afghánistánu, takže mu zbraně a zabíjení nejsou cizí. I jeho bývalý motorkářský gang nešel pro násilí daleko. To ale neznamená, že by byl superhrdina. Pár dobře mířených zásahů či kousanců ho rychle pošle do kolen. Často je dobrou a jedinou možností úprk, ale jak už padlo výše, Deacon není atlet a zadýchá se po pár metrech. Pokud tedy nemáte po ruce motorku, daleko se nedostanete.

Ale i s ní se musíte mít pořád na pozoru. Nejen před nataženými dráty a odstřelovači ukrytými v korunách stromů, nejen před freakery, kteří po vás skočí a sundají vás z motorky, ale i před fyzickým stavem vašeho stroje a jeho žíznivostí.

Každý náraz, každý tvrdý dopad vede k slábnutí motoru. O svůj stroj nikdy nepřijdete, ale jakmile jeho stav klesne na nulu, nikam dál se nedostanete, dokud si k němu nekleknete a nedáte se do opravy pomocí nasbíraného šrotu. A nedej bože, aby vám došel benzín. V takovém případě vás čeká nebezpečná pěší túra pro kanystr a zpátky.

Na hřbetě motorky budete trávit spoustu času a dojde i na honičky s cizími motorkáři. Jiná vozidla zde slouží jen jako překážky na silnici. Nikdo je nepoužívá, protože byste se s nimi nikam nedostali. Občas musíte sesednout, káru odtlačit a teprve potom pokračovat dál.

Auta jsou však dobrým zdrojem surovin. V kufru mohou ležet náboje (Oregon byl už před apokalypsou zjevně dost divokým místem), obvazy a chemikálie, v motorové části zase najdete velmi potřebný šrot a olejové filtry, které poslouží jako tlumiče palných zbraní.

V jejich případě je dokonce rozdíl, z jakého typu auta je berete. Ty z SUV můžete namontovat na snajperky, menší auta pomohou k tichosti vašim útočným puškám a nejmenší auta jsou kompatibilní s devítkami.

Pšt!

Tím se dostáváme k tomu nejlepšímu v Days Gone, čímž je kradmý postup. Naprostou většinou hry se mi podařilo proplížit. Tábory lidských nepřátel k tomu přímo vybízí. Nejprve si dalekohledem označíte pozice padouchů, které následně sundáte utlumenou snajperkou či kuší nebo je kuchnete nožem z krytu křoví.

Spoustu informací o okolí vám poskytuje i minimapa, která hlásí, ze kterého směru se blíží nebezpečí, jak je daleko, kolik ho tam je a zda vás to něco už zpozorovalo. Výborné využití jinak běžného navigačního ukazatele.

Nic vám nebrání naběhnout doprostřed tábora a rozpoutat hlasité peklo. V takovém případě ale okusíte tupost nepřátel. Přebíhání z krytu do krytu jim nic neříká, natož nabíhání do vašich zad. Krčí se za zídkou, následně vystrčí hlavu na úplně stejném místě a dostanou tečku. Lidé v přestřelce nepředstavují větší problém a je to škoda. Stealth je totiž výborný, ale akce s hlupáky už tolik ne.

I zombie se dají likvidovat potichu, což je velice žádoucí. Můžete se k nim připlížit zezadu a vrazit jim dýku mezi lopatky. A když dojte na akci, chytrost se u nich neočekává. Hrnou se na vás ze všech stran a vy máte co dělat, abyste je ustříleli či umlátili.

Pokud se těšíte na kontaktní akci, tedy ohánění se nohou od stolu, plaňkou, pálkou a jejich modifikacemi, které najdete ve světě nebo si je sami vyrobíte, pak se připravte na to, že vám dlouho nevydrží. Zbraně na blízko (a tlumiče) podléhají rychlé zkáze, ale naštěstí je můžete za pochodu opravovat nalezeným šrotem. Pokud si tedy takovou možnost odemknete ve stromu dovedností.

Ten se větví na zbraně na blízko, na dálku a obecné přežití. Můžete zvýšit způsobované zranění, naučit se zpomalovat čas, abyste snáz zasadili ránu do hlavy a uklidnili situaci, vylepšit si svůj šestý smysl, díky kterému se vám na krátkou dobu zobrazí předměty v okolí, nepřátelé za zdí nebo třeba stopy, když se vydáte někoho hledat.

Cože? Nějak se mi ztrácíš! Přepínám…

A tím se konečně dostávám k náplni hry, tedy k misím. Days Gone je silně příběhová hra, ve které trávíte stejně času jízdou na motorce, souboji i dialogy. Nemáte zde možnosti v rozhovorech, ale jste velmi často svědky příběhových cutscén a vaši přátelé a „zaměstnavatelé“ vás doprovází na každém kroku díky všudypřítomné vysílačce.

Vedle spousty hlavních linií plníte i vedlejší úkoly a různé aktivity, ale nečekejte mapu posetou otazníky jako ve hrách od Ubisoftu. Mise jsou dávkované postupně, v libovolnou chvíli jich máte k dispozici méně než prstů na jedné zdravé ruce. Aktivity se objevují, jak projíždíte světem.

Může jít o zmiňované čištění nepřátelských kempů nebo hnízd zombií. Oblasti jimi zamořené jsou obecně nebezpečné a brání vám v rychlých přesunech po mapě. Jejich čištěním si tak usnadníte putování a zároveň si šplhnete u jednotlivých spřátelených kempů, pro které plníte úkoly a ve kterých můžete pořídit nové zbraně i munici a vylepšit si motorku. Ta se díky novým dílům stane odolnější, rychlejší, dojede dál a budete-li chtít a mít dostatek peněz, můžete si ji vymazlit i po vizuální stránce krásnými nástřiky.

V tomto bodě musím zmínit velice zajímavý aspekt peněz, které jsou zde zastoupené kredity. Nejde o něco, co byste měli fyzicky v kapse. Kredity totiž získáváte u jednotlivých kempů zvlášť za váš přínos komunitě. Může se tak stát, že v jedné osadě nevíte, co s kredity a ve druhé jste na nule a nemůžete tam natankovat ani dobít zbraně. Je to malý, lehký management, se kterým musíte počítat, jinak na něj doplatíte.

Opakování je matkou nudy

Abyste tedy nasbírali nějaké kredity, musíte plnit nejen hlavní úkoly. A to je bohužel jedním z kamenů úrazu Days Gone. Přílišnou variabilitu zde nehledejte. Buď musíte někoho zachránit, nebo honit na motorce a nezabít, nebo zabít, nebo vyčistit určitý tábor, nebo hnízdo zombií, nebo pro něco dojet.

V jednu chvíli jsem hru podezíral, že si sama ze sebe dělá srandu. Po příběhové stránce mě totiž čtyřikrát po sobě poslala pro jednu věc někam hluboko do zamořeného území. Nemohl jsem to prostě udělat najednou. Vždy šlo o to, někam dojet, tam něco postřílet, pak něco najít a to přivézt zpátky. Takový úkol vás po desítkách hodin opravdu nenadchne.

Hra je velmi repetitivní ve vedlejších úkolech, ale i v těch hlavních. Nebudu vám zde prozrazovat moc z příběhu, protože je svým způsobem poměrně zajímavý. Takový obyčejně lidský. Deacon se jen snaží s parťákem Boozerem odjet na sever, kde doufají v lepší život. Náhle se ale objeví indicie naznačující, že Deaconova manželka Sarah není mrtvá (tedy, je o tom přesvědčený jen a pouze Deacon), Boozer utrpí vážné zranění, kempy se začínají hroutit a vy nevíte, kam skočit dřív.

Zároveň pořádně netušíte, co je vlastně hlavním cílem hry a už vůbec nemáte ponětí, které mise k němu vedou a kdy nastane. A to mě upřímně bavilo. Všechno se zkrátka zdálo stejně důležité/nedůležité, ale vždy to posunulo procenta plnění několika úkolů naráz. Nicméně čekání na objevení té opravdové nezapomenutelné zápletky, toho něčeho, proč Deacon vlastně dělá to, co dělá, trvalo až moc dlouho.

Vedlo to přes moc stejných a ve výsledku nezajímavých a nesmyslných úkolů, které se sice lišily příběhovým pozadím, ale herně nešlo o nic nového. Hře zkrátka dojde dech a začne se příliš opakovat a velmi zbytečně natahovat.

Vrcholem byla mise, kdy jsem jednomu nezajímavému týpkovi měl sehnat MP3 přehrávač, protože mu vadilo ticho. Nebyla možnost odmítnutí, šlo o hlavní příběhovou misi ze závěrečné pasáže hry, která prostě nešla obejít. Deacon ji přijal, i když by se takovému zadání soudě dle jeho osobnosti měl vysmát. A samozřejmě, jediná MP3 na celém světě byla v táboře, ve kterém byla horda.

Všeho moc škodí

O hordách, asi největším lákadle hry, jsem se ještě pořádně nezmínil. To proto, že na ně za celou hru prakticky nenarazíte. Jednu, možná dvě potkáte ve volné přírodě ve chvíli, kdy nemáte šanci je udolat, ale můžete se jim vyhnout. Pak jste ale nuceni je několikrát po sobě likvidovat v rámci příběhu.

Protože se hordy po celou věčnost neobjevovaly, nabyl jsem dojmu, že nebudou hrát tak důležitou roli. Protože jsem jel na stealth, nebyl jsem na ně následně připravený. A musím uznat, že autentičtější pocit ze zombie apokalypsy jsem asi nezažil. Když se na vás ta horda masa doslova valí jako tsunami, přetéká přes všechny překážky, po hlavě se vrhá ze skály, leze jeden přes druhého… Hladina adrenalinu vytryskne k nebesům.

Hordě neutečete. Hordu neustřílíte. Na hordu neplatí ani stealth, ani přímý postup. Hordu musíte postupně udolávat. Snažit se odlákat její část, házet po ní granáty a výbušné lahve, vystřílet do ní zásobník, to vše při zběsilém úprku s občasným otočením se a vytřeštěním očí. Jenže to ve výsledku není taková zábava, jak to může znít.

Je to pomalý postup, který vyžaduje vytrvalost, jinak hezky rychle zemřete a můžete začít znovu, jen budete po smrti připraveni o vyházené výbušniny a čeká vás tak průzkum bezpečnějšího okolí, shánění surovin, výroba předmětů a opětovné moření hordy.

I přes úvodní skvělý pocit jsem tak z hord nakonec zklamaný. I na nejnižší obtížnost je jejich zdolávání velmi zdlouhavé a uspokojení ve formě ukořistěné MP3 vážně neodpovídá vynaložené námaze. A tím bohužel mé výtky nekončí.

Nejen motor se může zadřít

Je totiž potřeba kouknout na technickou stránku. Days Gone jsem hrál na PS4 Pro, na kterém hra vypadá krásně, ale neběží úplně plynule. Propady FPS, a dokonce občasná zamrznutí jsem zaznamenával poblíž městských oblastí, obzvlášť za deště.

Po delší době ve hře mi přestala fungovat navigace. Jednou mi byla odebrána možnost používat dalekohled a vyřešil to až restart hry. Vypadávání zvuku motorky také nebylo úplně výjimečné, stejně jako nejrůznější glitche a zasekávání nepřátel.

Přál bych si, aby to vše vyřešil day one patch. Během recenzování se mi stahovalo několik různě objemných záplat, ale všechny problémy se před vydáním hry vyřešit nepodařilo. Možná vás nic z toho nikdy nepotká díky dodatečnému opravení chyb a moc vám to přeju, ale mě to bohužel potkalo a nemohu spoléhat na zářnou budoucnost, ve které bude vše šlapat jako hodinky.

Vím, že jsem na konto hry vyřkl spoustu negativ, ale ta v žádném případě nepřevládají nad pozitivy. Days Gone má zajímavé postavy, se kterými se nijak zdlouhavě neseznamujete, protože Deacon už je dávno zná a ony znají jeho. Hře se podařilo připoutat mě k obrazovce a pídil jsem se po sebemenších detailech v životech přeživších, hltal jsem informace o událostech vedoucích ke konci světa a zajímal se o snahu místních vrátit se k původnímu životu.

Jízda na motorce byla vyloženou radostí, stejně jako starání se o ni. Vybudoval jsem si k ní pouto a chodit pěšky mi připadalo jako zostuzení mě i jí. Kradmý postup je vyloženě excelentní a rozhodně ne jednoduchý. Kolikrát jsem šlápl do ideálně nastražené pasti na medvědy a připravil se tak o část zdraví i moment překvapení!

Mám zkrátka na co vzpomínat. Na osobní přístup k příběhu, zrady, situace jak vystřižené z hororu. Days Gone není bez chyb, ale rozhodně má co nabídnout. Sice nedosahuje kvalit God of War, Spider-Mana, The Last of Us a dalších pecek ze stáje Sony, ale na poli akčních her z otevřeného prostředí se nemá za co stydět, tedy s výjimkou nezábavného opakování. A hlavně: motorka jako v podstatě hlavní postava je něco, co bych ve hrách rád viděl častěji!

Tagy: motorkář motorkářský gang zombie akční RPG survival adventura third person otevřený svět

Zdroje: vlastní

Kupte na CZC.CZ

Související videa

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.