Autor: Jiří Sládek Publikováno: 26.října + 20.listopadu 2006 |
Hra Neverwinter Nights 2 je opět zasazena od světa Forgotten Realms, který lze velice zjednodušeně charakterizovat jako „poměrně klasické“ fantasy prostředí se vším, co k takovému univerzu patří. Tedy s městy, divočinou, zasněženými horami i rozpálenými pouštěmi, tajemnými ostrovy a klasickými fantasy rasami. Z poměrně širokého výběru obyvatel herního světa si může hráč zvolit při tvorbě svého herního avatara, ústřední postavy příběhu. Kdo je seznámen s D&D, nebude výběrem počínajícím malými hobity a končící brutálními půlorky překvapen. Na výběr je kromě nich také gnóm, elf, půlelf, trpaslík a člověk. Za raritku můžeme považovat tzv. Planetouched, v jejichž žilách koluje krev „outsiderů“, tedy obyvatel jiných světů. Je docela fajn, že u některých ras lze volit subtypy, které se neliší jen kosmeticky, ale mají i jiné statistiky a benefity či postihy. Můžete tak hrát třeba i za temného elfa – drowa. Ovšem smiřte se s tím, že jeho speciální schopnosti a výhody jsou kompenzovány pomalejším postupem na vyšší levely a alergií na slunce... A samozřejmě můžete čekat i negativní reakce od mnoha obyvatel herního světa. TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Už tvorba postavy vychází z D&D verze 3.5, což její znalci jistě ocení. Po volbě rasy vás čeká veledůležitý výběr povolání, který do značné míry ovlivní i herní styl. Nehrozí však, že pokud budete hrát třeba za zloděje, tak si vůbec nevyzkoušíte kouzlení. Už v úvodu totiž můžeme prozradit, že na svých cestách narazíte na NPC, kteří se k vám na kratší nebo delší čas přidají. Na výběr jsou „klasické“ třídy - tedy warrior, paladin, ranger, rogue, wizard, bard, priest a druid, o něco méně obvyklí sorcerer, monk a barbarian (tedy přírůstky třetí edice D&D) a nově i warlock, představující jakéhosi tužšího, ale na oplátku zas méně magicky zdatného kouzelníka. Podobně jako v prvním díle NWN, i zde rozdělujete bodíky do základních vlastností (síla, obratnost, odolnost, inteligence, moudrost, charisma), poté do dovedností (různé vyjednávací schopnosti, zlodějské umění, výrobní dovednosti a mnoho dalších) a nakonec vybíráte specialitky, tzv. featy. Výběr skillů a featů je podobný jako v předcházejícím díle Neverwinter Nights, ale pár novinek přeci jen najdete. Po detailní přípravě hrdiny (nebo po výběru jednoho z předpřipravených reků) zahrnující i vzhled, vyznání, minulost a další aspekty se konečně můžete vrhnout do hry. Počáteční krůčky hrou slouží jako celkem přívětivý tutorial a představují tradiční veselici v jedné rybářské vesničce, zakončenou několika kláními mezi vesnickou omladinou. Samozřejmě se jí zúčastníte i vy se dvěma přáteli, slavně zvítězíte a... pak začne pořádná mela. Vesnice je přepadena a vy se zapojujete do obrany. Rozhodně vám nechceme prozrazovat celý příběh, ale můžeme snad naznačit, že po úvodní rubanici a krátké výpravě do nedalekých ruin se vydáte na dlouhou cestu s artefaktem, ze kterého se po čase vyklube úlomek magického meče používaného extraplanárními bytostmi. Při svých cestách narazíte ještě na jeho další části a postupně budete odhalovat, kdo všechno má na tyto ůlomky kouzelné zbraně zálusk... a samozřejmě se zamotáte i do mnoha dalších problémů. Cestování po mapě Herní svět je rozdělen na jednotlivé lokace, a podobně jako třeba v Baldur´s Gate se vám již navštívená místa zobrazují na globální mapě, pomocí níž můžete mezi jednotlivými vesničkami, městy, ruinami a dalšími interesantními lokalitami rychle cestovat. Pryč je tedy otravné probíhání již prozkoumaných míst á la první díl NWN. Občas se na cestě mezi zvolenými místy hra přeruší „náhodným setkáním“. Bohužel však nejde o náhodně generované střety, ale předem naskriptované události. Kromě hlavní dějové linie samozřejmě můžete tu a tam uhnout a splnit nějaké ty vedlejší úkoly, nicméně i tak je příběh docela dost lineární. Questy hlavní i vedlejší vás často zavedou na neutěšená a nebezpečná místa, jako je tábor banditů či podzemní krypty. K postupu dál obvykle musíte porubat menší či větší množství nepřátel, přičemž boje jsou docela taktické a některé i zajímavě obtížné. Pauzovatelné boje Oblíbený styl, použitý ať už v již zmíněném skvostu Baldur´s Gate nebo v prvním Neverwinter Nights - tedy boje probíhající v reálném čase s možností pozastavení a rozdání příkazů - funguje i zde velmi dobře. Váš hrdina a jeho kumpáni, které můžete plně ovládat, mohou útočit nablízko i střelbou, kouzlit, vypít lektvar či použít magickou hůlku, pokusit se připlížit k soupeři zezadu a pozlobit ho „sneak attackem“ a podobně. Dobré je, že vaše postavy, jejichž hitpointy klesnou na nulu, nejsou hned mrtvé, ale pouze v bezvědomí. Pak stačí, aby na konci boje stál na vlastních nohou alespoň jeden hrdina, ostatní se za chvíli proberou. V některých lokacích vám budou o život usilovat i pasti, při jejichž objevování a hlavně odstraňování se pochopitelně tuze hodí zloděj. Zdlouhavé nahrávání V některých lokacích vám opravdu půjde o život (tedy alespoň při střední a vyšší obtížnosti), což je fajn. Na druhou stranu lze obvykle velmi snadno doplnit odpočinkem trvajícím pár vteřin reálného času hitpointy a obnovit kouzla. I tak ale asi budete čas od času muset nahrát starší pozici. Při psaní první části recenze z review-verze bohužel load a save trval nekřesťansky dlouho a třeba obtížnější „dungeony“ se pak kvůli tomu stávaly docela otravnou záležitostí. Jazyk ostrý jako meč Nejen bitvy ovšem hrají důležitou roli - čeká na vás samozřejmě i celá řada neutrálních či dokonce spřátelených osob a rozhovory s nimi. Dialogy jsou na první pohled hodně rozvětvené, ale ve skutečnosti často tři různé odpovědi vedou ke stejnému výsledku a nelineárně se jen tváří. Přesto se ale občas „vykecáte“ z problémů použitím některé vyjednávací schopnosti (diplomacie, blafování, vyhrožování...), což potěší. Dost rozhovorů povedete i se svými nohsledy, kteří se k vám v různých částech hry přidají. Váš postoj k nim i některé skutky obecně ovlivňují jejich náklonnost k vaší osobě, podobně jako třeba v bezva sci-fi RPG Star Wars: Knights of the Old Republic II. Má vliv třeba na to, jaké vám v určité situaci prozradí informace nebo jak se zachovají. To je hodně příjemné a dobrodružství je hned drobet uvěřitelnější. Chválím, že s vámi neputují roboti bez vlastního názoru. Urob si sám Licence D&D přináší – kromě propracovaného herního systému – i mnoho materiálu v podobě rozmanitých monster, obsáhlého repertoáru kouzel i obrovského množství předmětů. Mraky zbraní, brnění, amuletů a prstenů, flakónků či svitků můžete nejen najít v truhlách, sebrat zabitým nepřátelům nebo koupit u obchodníka, ale leccos také svépomocí vyrobit. Vaše možnosti se přitom odvíjejí od speciálních „craft“ skillů a featů. Má-li vaše postava potřebné předpoklady, stačí už „jen“ mít správný recept, potřebné suroviny a případně i kouzlo, a pustit se do kutění u alchymistického stolu či jiného výrobního aparátu. Tak trochu ve stylu většiny MMORPG tedy budete s povděkem sbírat i různé trofeje ze zabitých nestvůr, čili třeba různé zuby a kožešiny, abyste je později použili například pro výrobu nového koženého brnění. Prvek výroby předmětů je určitě fajn, i když nad jednoduchostí samotného procesu by se skalní příznivci „papírového“ D&D jen pousmáli. Jedním z hnacích motorů hratelnosti je u většiny RPG vývoj postav. A nejinak je tomu v NWN2. Při každém postupu na vyšší level vás čeká zvýšení hitpointů, případně počtu kouzel, které je možné seslat, a samozřejmě i rozdělování bodíků do dovedností, výběr nových kouzel či volba nových featů; a na každém čtvrtém levelu i zvýšení vybrané základní vlastnosti. Navíc lze tradičně ve stylu třetí edice D&D i kombinovat povolání, čili třeba na pátém levelu s kouzelníkem se můžete rozhodnout, že si přiberete pár levelů zloděje, abyste se mohli občas podívat na obsah kapes bezstarostných měšťanů... Kombinovat povolání však nelze úplně bezhlavě, jelikož se pak můžete dočkat penalizace při získávání zkušeností. Ve hře je i široký výběr tzv. prestižních povolání, na která dosáhnete až po splnění jistých kritérií (např. určitá úroveň dané dovednosti). Oproti „prestižkám“ v prvním díle NWN tu navíc najdete třeba vychytávky jako Arcane Trickster (ideální pro kouzelníka/zloděje) či Eldritch Knight, mix čaroděje a bijce. Je dobře, že máte kontrolu i nad levelováním svých kumpánů, a to se vším všudy kromě volby povolání (to je pevně dáno). Grafika nikoliv špičková Vizuální zpracování NWN2 je popravdě řečeno tak trochu zklamáním. Není rozhodně špatné, ale při porovnání s jinými aktuálními RPG zpracovanými ve 3D – tedy hlavně s Gothic 3 a TES IV: Oblivion – působí Neverwinter Nights 2 jako chudý příbuzný. Náročný na hardware je však minimálně stejně. Těžko říci, v čem konkrétně je chyba, ale mám pocit, že některé textury jsou dost odfláknuté a optimalizace objektů při oddálení kamery, tedy Level of Detail, není příliš dotažený. Třeba jednotlivé postavy při nazoomování až k nim totiž vypadají dobře, ale při pohledu z dálky (který pro větší přehlednost budete asi používat častěji) to tedy žádná sláva není... Jednotlivé lokace jsou navíc poměrně malé a při srovnání s „otevřenými“ hrami typu Oblivion je až nepochopitelné, že se tak dlouho nahrávají. 2. část recenze (20.11.) Hned na úvod jedna dobrá zpráva. Finální verze netrpí tak otravně dlouhým ukládáním pozice jako review kód; ne, že by se jednalo o záležitost dvou vteřin, ale „jde to“. Ovšem jedním dechem musíme dodat, že naopak loadování lokací (i uložených pozic) dost zdlouhavé stále je. A to i když se jedná třeba o malou lokaci typu interiér hospody. Což tedy není nic moc. Nelinearita Příběh není špatný, ale tak nějak nemá příliš spád. Částečně to ale souvisí spíše s již zmiňovaným dlouhým nahráváním každé lokace nežli se špatným scénářem. Ten je totiž docela fajn, a zvláště od druhého aktu je docela zábavný. Většina vedlejších úkolů je variací na zabij / přines / pokecej, ale některé jsou celkem zajímavé nebo dokonce vtipné – jako třeba hudební duel s přihřátým loutnistou. Je fajn, že některé úkoly mají více řešení, respektive že nějaký problém můžete řešit vícero způsoby. Škoda jen, že leckdy se pomyslná dějová linka nějakého questu rozdvojí, aby se v pevně daném místě zase spojila – jinými slovy dost často se stane, že při zvolení dvou na první pohled odlišných cest je výsledek stejný. Ještě výraznější je tahle „nelinearita jen na oko“ patrná v některých rozhovorech. Často totiž v podstatě příliš nezáleží na výběru odpovědi třeba ze tří různých možností, jelikož výsledek dialogu je stejný, ať jste hrubí, milí nebo lžete. Rozhovory a přesvědčení Nelze ovšem říci, že byste mohli dialogy náhodně odklikávat, to určitě ne. Ač se jednotlivé možnosti nemusí lišit co do výsledku, můžete jimi měnit postoj vašich parťáků a také dost často posunujete své přesvědčení v rovinách Lawful – Chaotic a Good – Evil. Pokud se budete chovat výrazně odlišně, než předpokládá v úvodu hry zvolené přesvědčení, může se váš „Alignment“ v průběhu hry změnit. Což má různé dopady třeba i na váš charakter jako takový, zvlášť u povolání, jejichž předpokladem je právě nějaké konkrétní přesvědčení. Propracované vztahy Když už jsme zmínili vaše souputníky, dodejme, že rozhovory či hádky mezi nimi jsou leckdy opravdu vtipné. Dost často zažijete ostrou výměnu názorů mezi trpasličím válečníkem a elfí druidkou nebo třeba noblesním kouzelníkem a agresivní čarodějkou... Trochu se nám tak připomíná skvělé dobrodružství plné různých mezilidských vztahů v Baldur´s Gate 2.
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Nepotěší ani některé chyby v rozhovorech (třeba po záchraně kněze ve městě Neverwinter – a tedy splnění úkolu – si představený chrámu pořád stěžuje na to, že se jeho kněz ztratil, a vy mu znovu můžete nabídnout pomoc... quest se sice znovu nerozjede, ale i tak celý rozhovor působí nesmyslně... a takových případů je ve hře bohužel povícero). Hlavně pro fanoušky Celkově je Neverwinter Nights 2 spíše titulem pro fandy Dungeons and Dragons a příznivce klasických RPG s partou hrdinů. Trpělivým hráčům nabízí podle mého názoru více nežli první díl, ale nedotažená grafika, slabší AI, různé menší chybky i otravně dlouhé nahrávání asi „běžné hráče“ odradí. I když se jedná o jiný typ hry než třeba Oblivion, musíme říci, že za tímto i některými dalšími velikány zaostává a o RPG roku se rozhodně nejedná. Pokud ale patříte mezi lehce hardcore hráče fantasy her, pobavíte se moc dobře. A navíc – Neverwinter Nights 2 je opět otevřenou platformou pro fanouškovsky vytvářená dobrodružství, takže časem se to zas určitě bude na internetu jen hemžit single- i multiplayerovými příběhy. Stáhněte si: Trailery, Patche... Související články: Novinky, Neverwinter Nights recenze (2002), NWN: Shadows of Undrentide recenze&Hordes of the Underdark recenze (2003) |
Jiří Sládek | |
autor je šéfeditorem herní sekce magazínu www.showbizz.cz |