Wii Fit - recenze, 1.-5. den

Je to hra nebo osobní trenér? Má praktické využití pro nabrání kondice a shození kil, nebo jde o další japonskou podivnost jen pro ženy v domácnosti? Začtěte se do mého deníku mapujícího, jak jsem strávil týden s chytrou a motivující deskou. + FOTKY</b

Autor: Pavel Oreški
Publikováno: 21.dubna 2008

zdroj: tisková zpráva Je to hra nebo osobní trenér? Má praktické využití pro nabrání kondice a shození přebytečných kil, nebo jde jen o další japonskou podivnost hodící se jen pro ženy v domácnosti? Odpovědi na otázky z perexu nejsou tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. A lišit se budou i podle toho, co od Wii Fit očekáváte. Předpokládáte skutečně, že díky němu zhubnete 20 kilo? Nebo chcete kamarádům předvést další vychytanou periferii od Nintenda, kolem které se točí pozornost na každé párty?

Nejprve je potřeba upozornit, že Wii Fit míří na skutečný střední proud (mainstream). Pro svalovce, který je denně dvě tři hodinky v posilovně, smysl mít nebude, stejně jako pro hardcore hráče, který očekává propracované úrovně, variabilitu misí a do posledního detailu vyšperkované dialogy. Nicméně právě uprostřed těchto dvou extrémů se nachází největší množství potencionálních kupců a toho si bylo moc dobře Nintendo vědomo.

Přečtěte si proto můj deník, který mapuje, jak jsem strávil prvních osm dní s chytrou a motivující deskou, která pobláznila nejen Japonsko.

•Den první - měření
zdroj: tisková zpráva Po vložení disku do Wii jsem nejprve nechal updatovat firmware, předpokládám kvůli komunikaci konzole s podložkou. Po spuštění Wii Fit mě přivítala několika nutnými upozorněními virtuální obdoba desky, která v tu chvíli už ležela pod televizí. Ta skutečná je bílá, celkem těžká a dle všemožných upozornění v manuálu i na obrazovce rovněž pěkně křehká. A sežere celé ČTYŘI tužkové baterie! Na druhou stranu ani osm dní intenzivního používání baterky nevyčerpalo. Před použitím ji bylo potřeba sesynchronizovat s konzolí. Po všech těchto nutných procedurách jsem se konečně dostal na Wii Fit Plaza, jakousi obdobu Mii Plaza, tedy obrazovku se všemi Mii postavičkami lidí, které se do cvičení zapojují. Protože jsem byl první, bylo mi nabídnuto založit si vlastní profil.

Pro něj jsem si zvolil své Mii, potvrdil datum narození a výšku. V ten moment začala konečně „zábava“. Byl jsem vyzván, abych si na desku co nejpřirozeněji stoupl, uvolnil se a vyčkal, až budu prozkoumán. Výsledek mě trochu překvapil, čekal jsem, že budu pouze zvážen, ale zároveň jsem byl změřen, jestli rozděluji váhu rovnoměrně na obě nohy. Z údajů byl následně vypočten BMI (body mass index), který by se u dospělého člověka měl rovnat číslu 22. Sám jsem dostal hodnocení 22.42 při váze 78,4 kg a výšce 187 cm.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Poté ještě následoval test vyváženosti, kdy jsem musel stát na jedné noze a udržovat rovnováhu. Test probíhal celých třicet sekund a na jednoduchém grafu rozděleném na dvě poloviny se vykreslovalo moje aktuální těžiště a jak moc jsem se nakláněl do stran. Postupně se tunel pro výkyvy zužoval a já musel zůstat co nejvíce v klidu, abych se vůbec dostal na konec testu.

zdroj: tisková zpráva Poté už Wii řeklo, že mě odhaduje na 44 let (Wii Fit Age) a rozdíl oproti mému skutečnému věku činil celých 15 let. Byl jsem pokárán, že mé tělo je slabé a musím ho notně zpevnit. Posledním počinem bylo nastavení mého cíle. Ve čtrnácti dnech chci zhubnout 1,5 kilogramu a dostat se na optimální BMI 22! „Ještě razítko do kalendáře a můžu ten bazmek vypnout! 44 let, to snad není možné,“ řekl jsem si. Nakonec jsem ale ještě chvilku zůstal, protože jsem chtěl alespoň vyzkoušet některé aktivity.

Vynikajícím nápadem je FitPiggy. Je to takové malé prasátko, které mi počítá kolik minut jsem daný den cvičil. Díky tomu mám přehled o době strávené spalováním tuků a tvarováním svalů, ale hlavně jde o vynikající motivační prvek. Nejenže většinou nechci cvičit jen pár minut, ale navíc se za nasbírané minuty odemykají další aktivity. Všechno se zaznamenává do grafů a ty si můžu kdykoliv prohlédnout na úvodní stránce. Dokonalý přehled o mém snažení je ještě doplněn možností zapisovat si sportování, které provádím mimo domov.

•Den druhý - pro koho či co Wii Fit není
zdroj: tisková zpráva S vědomím, že Nintendo se primárně zaměřuje na zábavu pro celou rodinu nebo party hraní, jsem na druhý den navečer sezval kamarády, aby přišli vyzkoušet mojí novou hračku. Nakoupili jsme pár piv, nějaké chipsy a jal se s velkým očekáváním předvádět magickou destičku. Zde přišla první studená sprcha. Každý chtěl zjistit svůj BMI a Wii Fit age, takže si holky i kluci vyzkoušeli úvodní proceduru. Jenže zbytek lidí se místo sledování nudných grafů věnoval sociálnímu kontaktu. Říkal jsem si, že to opravdu není zase až taková švanda, ale až uvidí úžasné sportovní minihry, obdiv bude na světě. Chyba lávky. Wii Fit prostě není záležitost pro více lidí najednou. Jistě, díky grafům, mohu porovnávat svoje výkony s ostatními členy domácnosti, ale před obrazovkou, se všichni bavit nebudeme. Naopak.

Naprosto chybí jakákoliv možnost aktuálního porovnávání výsledků. Kdyby alespoň provařený fotbal, lyžování nebo skoky mohlo hrát najednou více lidí. Konzole by ukázala nějakou výsledkovou listinu nebo by při slalomu byl vidět předcházející jezdec jako duch. Jenže nic takového. Zmíněné hry sice vyzkoušet můžete, nicméně pouze s bezejmenným Mii. Nebo jste odsouzení ke zdlouhavému přepínání mezi profily hráčů, což ale nefunguje jednoduše. Wii Fit je prostě záležitost pro jednotlivce, i když existují výjimky, jako například běh, kde soupeří dvě postavy. Ale i když obě mají svůj profil, výsledek a doba sportování se zapíší pouze jedné z nich. Takže opět dokonale nepoužitelné.

zdroj: tisková zpráva Velký problém mají s Wii Fit děti na spodní hranici doporučeného věku (od 3 let), protože jim chybí dostatečně vyvinutý cit pro rovnováhu. K tomu si připojme další mrzutost v nutnosti ovládat anglický jazyk. Mezi lidmi, na které je Wii Fit v ČR směřováno, bude většina těch, kteří anglicky tak dokonale neumí. Téměř všem kamarádů jsem musel překládat (často jde o v herní branži nepříliš zažitá slova). I když trenér určitý cvik sám předvede, mluví při tom o dost podstatných věcech, jako jaké svaly zapojit a na co se soustředit. Lokalizace by v tomto případě měla být automatická. Kdyby tomu tak bylo, koupilo by si podle mého názoru konzoli Nintenda jenom kvůli Wii Fit mnohem více lidí.

•Den třetí - a už se potí...
zdroj: tisková zpráva Den po fiasku s fitness party jsem se rozhodl, že do toho teda praštím a budu dělat, co mi Wii Fit přikáže. Vyzkouším cviky ze všech čtyř oblastí. A jak jsem řekl, tak jsem udělal. Naštěstí to znamenalo provést pět cviků ze čtyř kategorií. I tak mi to zabralo více jak hodinu a můžu vám říci, že ani ve snu jsem nečekal, že se takhle zpotím. Přiznám se, že jsem si jednotlivé úrovně projel už den předtím, kvůli statistice v kalendáři, ale tentokrát jsem na to šel poctivě. Nejprve jsem se vrhnul na jógu. Vybral jsem si ženskou cvičitelku, která mi svědomitě vysvětlovala každý cvik, od jednoduchého dýchání, až po nejsložitější pózy, jako například „strom“. Při každé jsem musel stát na Wii Boardu přesně jako má trenérka a na základě toho pak byla měřena úspěšnost v provádění jednotlivých cviků. U jógy je to vždy o rovnováze a stabilitě. Přiznám se, moc mi to nešlo. A rovněž jsem byl překvapen, stejně jako Michal Jonáš ve čtvrtečních dojmech, jaká je to fuška.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Druhým oborem je posilování. Začínal jsem vytahováním rukou a nohou, pak přišly kliky, sklapovačky a další jednoduché cviky. To už jsem ale hučel jako mašina. Zpočátku jsem měl otevřen jen menší počet opakování, například u kliků to bylo šest. Když jsem je bezproblémově zvládl, byla mi nabídnuta vyšší úroveň. Po vyčerpávajícím posilování v menu následovalo aerobní cvičení. Jak jsem později pochopil, to se nejlépe hodí na rozehřátí nebo závěrečné zdroj: tisková zpráva uvolnění po náročném cvičení.

Začal jsem HulaHoop, profláknutým točením virtuálních obručí. Následoval step, kdy se na obrazovce objevovaly před, na i vedle podložky stopy, které znázorňovaly, jakým způsobem se mám pohybovat, to vše do rytmu velmi pomalé skladby. Po jednodenní přestávce jsem se rovněž převážil a zjistil, že jsem zhubl o celých 0,1 kg.

•Den čtvrtý - malý problém
Jak jsem si otevíral nové úrovně, cvičení mi zabíralo čím dál více času. Dal jsem si za úkol každý den provést všechny cviky z jógy i posilování společně s nějakým tím zahřátím při aerobiku a uvolněním při balance hrách. V součtu to bylo kolem devadesáti minut. Trochu mi začala vadit velikost Wii Boardu. Periferie sama o sobě reaguje velmi dobře, nicméně je na mě trochu malá. Nohy velikosti 10, chcete-li 45, se na ní vejdou jen tak tak a při józe mám problém s rovnováhou i proto, že se mé prsty nebo pata dotýkají okrajů desky. Holt Wii Board zdroj: tisková zpráva navrhovali Japonci a jejich tělesné proporce se liší od těch našich.

Nicméně musím Wii Fit pochválit za vtipné a originální využití Wii-mote. Zejména aerobní cvičení nazvané Jogging, což lze jednoduše popsat jako běh. Nepotřeboval jsem k němu podložku, nýbrž jsem si do zadní kapsy u kalhot (případně do ruky, ale to moc nefunguje) dal Wii-mote a běhal po vymodelované krajince za svým trenérem, ve skutečnosti jsem tedy klusal na místě. Musel jsem udržovat stálý rytmus, jinak mi trenér utekl nebo jsem při velké rychlosti ztratil balanc a spadl na čumák. Všechny tři ovladače jsem využil v dalším cvičení zaměřeném na spalování – Rythm boxingu. Při něm mě virtuální trenér předváděl série boxerských pohybů, které jsem musel do rytmu opakovat.

Například: levá noha vpřed, levý hák, pravý hák, úklon vlevo, úklon vpravo, blok. Když jsem boxoval tři minuty, přišlo mi to velmi jednoduché, ale jak se časový limit protahoval, propocená skvrna na podpaždí se zvětšovala. Vynikajících bylo posledních patnáct sekund, kdy jsem se mohl vymlátit, jak jsem chtěl. Za počet úderů se přičítaly body k těm, které jsem získal správným opakováním pohybů po trenérovi. Když jsem chtěl překonat rekord, musel jsem do toho bušit opravdu silně. Měření dopadlo opět pozitivně, zhubl jsem dalších deset dekagramů.

•Den pátý - motivace neklesá
zdroj: tisková zpráva Jestli se Nintendu s Wii Fit něco opravdu povedlo, pak to bylo udržení mé motivace ke cvičení. Samozřejmě, pokud bych se z kanape nezvedl a Wii Fit nespustil, pak by mě ke cvičení nepřitáhlo nic. Ale když Wii Fit zapnu a začnu dělat první dýchací cvičení, rázem jsem pohlcen. Důvodem k tomu jsou jednak ony grafy, které sledují můj tělesný vývoj, a pak žebříčky u každého cviku. Moje snažení je hodnoceno na stupnici od 0 – 100 a po ukončení aktivity je mi předložen výsledek spolu s postavením na žebříčku.

Mohu se porovnávat nejen s ostatními hráči, ale hlavně dokonale vidím své zlepšení. Dnes jsem například u téměř všech joginských pozic vylepšil své hodnocení a to mě dodalo ještě více odhodlání. A to přesto, že jsem se ze čtyřiceti šesti bodů dostal na čtyřicet osm a slovní ohodnocení trenéra bylo „brambora“.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky ze hry v galerii
Na druhou stranu existují případy, kdy hned napoprvé dosahuji maximálních 100 bodů. Jedná se zejména o takové věci jako sklapovačky, kdy mi Wii Board měří jenom, jestli jsem daný cvik provedl, nikoliv jakou formou. Poslední veličinou přispívající k motivaci je komunikace. Třeba hned druhý den jsem dostal radu, abych si před cvičením dal třeba banán. Když Wii Fit zapnu ráno, pozdraví mě: „Dobré ráno“, když večer, zeptá se mě virtuální podložka: „Jaký byl tvůj den?“. Protože je duben, dostal jsem otázku, jestli venku prší. Na základě všech možných dostupných informací, které o mě sbírá, se konzole pokouší si se mnou vytvářit osobní vztah.

zdroj: tisková zpráva Štve mě ale neustálé opakování frází, kterých trenérka zná jen pár. Takže po každém z patnácti protažení s jógou slyším, že abych měl flexibilní tělo, musím cvičit alespoň trošku každý den. Rozuměl bych tomu v začátcích a občas podobnou frázi zopakovat asi není na škodu, ale patnáctkrát za den? Navíc musím tyhle fráze potvrzovat tlačítkem A na Wii-mote. Nejenže si umačkám palec, ale je to značně otravující. Vyberu si posilování s nějakým krkolomným postavením. Nejprve potvrdit volbu pomocí Wii-mote, položit ovladač na stůl, poté vlézt na Wii Board, aby se nastartoval. Pak zase slézt, vzít ovladač, odklepnout zprávu, zpátky na Wii Board a teprve potom začít posilovat. Mnohem jednodušší by bylo, kdyby se upozornění objevovalo na určitou dobu a pak samo zmizelo.

Co se cvičení týče, pátý den mě rozbolelo celé tělo – nohy, ruce, ale hlavně záda a břicho. Zkrátka to má něco do sebe a opravdu nejde jen o hraní. Nejhorší ale přišlo při převážení. Přibral jsem 0,5 kilogramu. Překvapila mě otázka, co za tím vězí a seznam nabídnutých odpovědí. Trochu jsem se zastyděl a potvrdil, že jsem v kině snědl trochu víc dobrůtek. Ta zatracená věc mi to zase spočítala, že prý mám místo toho jíst ovoce...

POKRAČOVÁNÍ RECENZE O 6.-9. DNU S HROU ČTĚTE ZDE

Stáhněte si: Trailery, Videa...

Související články: Dojmy z prezentace, Novinky...