Definicí šílenství je dle Alberta Einsteina, když neustále opakujete dokola tu samou věc, ale očekáváte odlišný výsledek. S tímto tvrzením se dá dozajista souhlasit. Pokud tedy nejste fanoušky videoher, a především roguelite žánru, který po vás naopak vyžaduje opakovat to samé pořád dokola s tím, že výsledek by odlišný být měl.
Roguelite hry mám v oblibě. Opravdu mě baví koncept, kdy na počátku může být cesta značně nepříjemná, ale neustálým opakováním a vylepšováním se ze svízelných situací stávají během pár chvil situace zcela všední. Ideálně když se za tu pomyslnou cílovou čáru můžete dostat hned několika rozdílnými způsoby.
zdroj:
Dotemu
O to víc jsem nečekal, že jen pár dní po výpravě napříč řeckým podsvětím v Hades II objevím něco, co se vynikající roguelite akci kvalitou značně přibližuje a návykovost herní smyčky mě přiková na několik desítek hodin ke gamepadu. Nenápadná hra Absolum od francouzského vydavatelství Dotemu, které zaštítilo například arkádovou mlátičku Teenage Mutant Ninja Turtles: Shredder’s Revenge, Street of Rage 4 nebo Ninja Gaiden: Ragebound, je tím titulem, který možná odvážně srovnávám s jednou z nejlépe hodnocených her letošního roku.
Mrtvý žánr v obrození
Absolum se vlastně velmi úspěšně snaží oživit žánr beat ’em up. Což jsou arkádové bojovky, které byly na výsluní v devadesátých letech a mezi nejzásadnější tituly můžeme rozhodně řadit legendární sérii Golden Axe. Absolum je ale dalším vývojovým stupněm tohoto takřka zapomenutého žánru, protože ke klasické hratelnosti přidává omáčku navíc, kterou je právě mix vymazlený bojovky s roguelite prvky. Nečekal jsem, že by mi takový derivát mohl chutnat, ale musím uznat, že autoři servírují opravdu chutné menu, plné kvalitní hratelnosti, progresu a zábavy nejen pro jednoho.
zdroj:
Dotemu
Absolum vás zavede do království Talamh, otřeseného obří magickou katastrofou, kvůli které místní obyvatelstvo začalo koukat skrze prsty na mágy samotné. Nedůvěry využil král slunce Azra, zajal a zotročil většinu mágů a ty zbylé poslal do vyhnanství. A jak to tak bývá, pod nátlakem krále vznikla skupinka odpadlíků, které se vládcovo zacházení příliš nezamlouvá.
A tady přicházíme na řadu my. Hrdinové odboje, které vysílá kouzelnice Uchawi na zteč proti karmínovým vojskům krále Azry. Na výběr máte postupně ze čtyř postav. Rytířka Galandra a trpaslík s puškou Karl jsou dostupní od začátku. Velmi záhy se dostanete i k Cider, který je více mechanickou loutkou než živou bytostí. Posledním do party je pak žabí kouzelník Brome.
Diverzita postav = čerstvost hraní
Jestli je něco devízou hry, tak to jsou právě postavy, které jsou hratelností příjemně rozmanité. Zatímco Galandra se spoléhá na svůj meč, tak Karl kombinuje vrhací komba se svojí puškou. Cider zase využívá mechanickou ruku k rychlému pohybu po bojišti a Broom dokáže nadělat paseku kouzelnou holí na dálku i na blízko.
zdroj:
Dotemu
Absolum nabízí možnost hru projít i ve dvou, a to jak online, tak lokálně. Bohužel, online multiplayer dokáže být velmi nestabilní a silně náchylný na připojení obou aktérů. Stačí nepatrný rozdíl v rychlosti připojení a z agilní bojovky se stává hra sice hratelná, ale brutálně zpomalená.
Dění na obrazovce navíc umí být opravdu nepřehledné, protože nepřátel se objevuje na malém prostoru víc než dost. Nepomáhá tomu ani možnost vybrat si dvě stejné postavy, které nejsou nijak výrazněji odlišené, což působí na bojišti značný zmatek.
Vymazleně návyková hratelnost
Boj samotný je ale impozantní a návykový. Každá z postav disponuje základním a speciálním útokem. Kromě úderů k tomu ovládají až dvě magické schopnosti a jednu ultimátní. Souboje hodně stojí na načasování, a tak hraje prim blokování a uhýbání. Trochu obtížnější, ale o to uspokojivější, je pak parírování.
A tady přichází na řadu chutná omáčka v podobě roguelite prvků. Během jednotlivých pokusů sbíráte různé suroviny. Těmi si odemykáte nejen větší životy nebo lepší útoky, máte totiž možnost odemykat i nové kouzelné techniky a vylepšovat elementy. Neexistuje nic jako ideální průběh. Jednou vaše schopnosti využívají ohnivý element, další pokus ale zase využíváte sílu větru nebo nekromancie.
zdroj:
Dotemu
Kombinací je opravdu hodně a je zábava postupně elementy odemykat a zjišťovat, které spolu můžete efektivně využívat do nekonečných synergií. Nezřídka kdy se mi stalo, že jsem objevil tak silnou kombinaci, že i velcí protivníci skončili na zádech dřív, než se stačili na bojišti rozkoukat.
Je to návykové a zábavné. Přitom souboje samotné dokážou být výzvou. Hrou jsou prošpikovány i menší úkoly, díky kterým můžete objevit skryté cesty a úplně nové protivníky. Byl jsem třeba velmi překvapen, když spoluhráč zkusmo sekl do stromu a místo výběru ze dvou cest se najednou objevila třetí, na jejímž konci byl úplně nový boss. A podobných tajemství Absolum nabízí opravdu hodně.
Jeden cíl, spousta cest
Od startu do cíle vždy musíte projít tři regiony a v každém máte na výběr z několika cest. Dokonce si můžete vybrat i region, kterým se za králem vydáte, což krásně to narušuje možný stereotyp, který se může dostavit, když neustále jdete tvrdohlavě jednou a tou samou cestičkou s tou samou postavou.
zdroj:
Dotemu
Jestli v něčem Absolum ztrácí trochu dech, tak je to vyprávění. Může za to z části i fakt, že studio Supergiant Games vyprávění v rámci žánru dotáhlo takřka na mistrovskou úroveň. Absolum se sice tváří zajímavě, ale oproti Hades mu chybí tempo a základní tábor příběh rozvíjí dost kostrbatě a málo. Není to ten hnací motor, který bych dnes už očekával. Na druhou stranu uznávám, že prim hraje hratelnost a ta je dechberoucí.
Moc se mi líbí i vizuální stránka. Absolum je nádherně malovaná hra a senzačně animovaná, kdy každý úder a kombo má smysluplné animace. Taková míra detailů se u indie her tolik nevídá. A obzvlášť ne u hry, která je tak trochu pod radarem. Jestli ale něco ještě ční nad vizuálem, tak je to stránka zvuková. Dotemu si totiž pozval ke spolupráci opravdové hvězdy ve svém oboru. Však posuďte sami.
zdroj:
Dotemu
Soundtrack roku?
Prvním z trojice skladatelů je Gareth Cooker. Ten se proslavil především soundtrackem k Ori and the Blind Forest a druhému dílu. Juka Kitamura je zase spjatá se studiem FromSoftware, kdy její hudební rukopis nesou tituly jako Dark Souls 3, Bloodborne, Sekiro nebo Elden Ring. Třetím do party je pak Mick Gordon, který stojí za výborným doprovodem k Doomu z roku 2016. A já musím uznat, že se mi jejich spolupráce od první chvíle vryla do hlavy. Každá lokace i větší souboj mají vynikající hudební podkres, který takřka okamžitě zaplnil můj domácí playlist.
Absolum je důkazem, že i zdánlivě mrtvý žánr může znovu ožít, pokud se do něj vloží dostatek vášně, nápadů a poctivé práce. Každý jeho aspekt, od parádně vybalancovaného soubojového systému přes rozmanité postavy až po precizní audiovizuální zpracování, působí jako výsledek hlubokého porozumění tomu, proč nás podobné hry kdysi tolik bavily. A právě díky tomu, že se nebojí riskovat, experimentovat a přitom ctít kořeny, působí Absolum svěže i nostalgicky zároveň. Je to hra, která vás donutí zkoušet to znovu a znovu, nikoliv z frustrace, ale z čiré radosti z hraní.
Rok 2025 je herně naprosto šílený. Kvalitních titulů dostáváme tolik, že je normální smrtelník nemůže stíhat, ale přišlo by mi jako hřích, kdyby mezi nimi Absolum proklouzlo pod radarem. Je přesně tou hrou, která může dostat žánr beat ’em up zase na výsluní. Fúze se stále populární roguelite cyklickou smyčkou sedí tomuto typu bojovek jak zadek na hrnec. Možná se opravdu díváme na žánrové znovuzrození. A i kdyby náhodou ne, je Absolum pořád klenot, na který stojí za to mrknout.
