World of Warcraft pro mě byla první MMORPG hra, kterou jsem kdy vyzkoušel. Asheron's Call, Everquest a podobné kousky šly vždycky mimo mě. Zlákal mě až Warcraft. Vzpomínky na první krůčky po Azerothu, první střet s nepřátelským hráčem, první raidy, objevování nových lokací a hromadu dalších zážitků mi už žádná další hra z paměti nevymaže. Bylo to úžasné. Jenže já nikdy nehrál World of Warcraft jako ten hardcore hráč, co chodí jen na velké raidy, a hra se mi po čase omrzela.

Stále výkonnější vnitřnosti mobilních telefonů a tabletů určitě producentům handheldů pár vrásek nadělaly, ale kšeft pořád zjevně mají a nějaký ten čas mít pořád budou. Proto nemá v tuto chvíli cenu rozebírat smysl existence handheldů a dokonce ani jejich vyhlídky do budoucnosti. Zaměřím se jen a pouze na to, jak vypadají a hrají se vybrané tituly z první vlny, která příští rok v únoru doprovodí na trh chystaný handheld PlayStation Vita. Pokud jste poslouchali tento Fight Club #54, tak totiž víte, že jsem minulý týden strávil celý jeden den v Londýně hraním řady chystaných PS Vita her.

Nedílnou součástí každého dílu našeho podcastu Klub rváčů je závěrečné pravidlo Lukáše Grygara. Občas je vtipné, občas poučné a občas... je úplně mimo. Ale o tom už se můžete přesvědčit sami. S vydatnou pomocí dvou našich věrných posluchačů, Petra Mervarta a Milana Janovského, jsme pro vás dali dohromady (občasně) aktualizovaný seznam pravidel našeho Klubu rváčů, který narůstá každým týdnem, vždy s novým podcastem. Pravidla Klubu rváčů můžete odebírat také na speciálním Twitteru!

Továrna duše

Už máte nakoupeného Ježíška?

Vzhledem k letní pauze je LEVEL s pořadovým číslem 244 stále ještě na stáncích a vy si jej můžete v papírové či elektronické verzi koupit až do 19. září, kdy na stánky přistane zbrusu nové číslo 245. Ale ještě než se tak stane pro vás máme upoutávku v podobě kompletního článku. Tentokrát jsme sáhli rovnou do aktuálního Levelu 244, ve kterém se kromě jiného objevil i článek Martina Bacha o fenoménu youtuberů a o penězích, které se kolem něj točí.

Přesaturovaná nostalgie

Dohrál jsem Oblivion, Fallout 3 i New Vegas. Miluju západní RPG. Jsem tedy typický představitel cílovky Skyrimu. Jenže zatímco celý svět řičí nadšením z nového přírůstku v sérii Elder Scrolls, já doma soptím vztekem. Proč? Především proto, že naprosto nechápu, jak může někomu projít, když po páté za sebou vydá zabugovanou a nedodělanou hru.

Pravidelní čtenáři Levelu znají Dana Vávru pravděpodobně více než jakéhokoliv jiného českého nebo zahraničního novináře. Ve své Jámě pekel se každý měsíc věnuje svému pohledu na herní branži. O své vlastní práci, tedy o vývoji ambiciózního historického RPG Kingdom Come: Deliverance ale píše jen okrajově. Proto jsme se jej pár týdnů před vydáním zřejmě nejočekávanější české hry posledních let došli zeptat sami.