Byzanc ve hrách: Tři nejkrásnější vzpomínky na Konstantinopol
zdroj: Foto: Creative Assembly

Byzanc ve hrách: Tři nejkrásnější vzpomínky na Konstantinopol

5. 7. 2022 15:30 | Téma | autor: Václav Pecháček |

Byl to slavný den, kdy mezi nemyté velkomoravské polopohany dorazili věrozvěsti Cyril s Metodějem. „Pámbu je vynikající chlapík,“ hlaholil Metoděj. „Daleko lepší než Perun,“ cyrilil Cyril. Moravané tyto neprůstřelné argumenty s pokrčením ramen museli uznat, začetli se do nově přeložených náboženských materiálů, no a my dneska díky tomu nemusíme jít do práce.

Ale protože psaní o počítačových hrách není práce, nýbrž radost, rozhodl jsem se dnešním článkem uctít památku obou kočovných biskupů. Což je trochu problém v tom smyslu, že her zaměřených na jejich misijní aktivity fakticky moc není, i když nějaké akční RPG, ve kterém berlou ťafáte po hlavě heretiky a v truhlách nacházíte lepší a lepší mitry, by mohlo být naprostý hit.

Nakonec jsem se rozhodl pro kompromis: Když nemůžu psát vyloženě o věrozvěstech, podívám se na zoubek aspoň jejich domovině, Byzantské říši. Ta se ve hrách sice v prominentní roli nevyskytuje kdovíjak často, přesto jsem se ale rozpomněl na tři případy, kdy mi přes monitor učarovala.

Crusader Kings II & Crusader Kings III

Všichni hráči starých dobrých Crusader Kings, nejlepších a nejkomplexnějších simulátorů života středověkého feudálního vládce, mají s Byzancí bohaté zkušenosti. Jednak kvůli tomu, že bývalá Východořímská říše (dneska už jenom Římská, protože západ ovládli germánští barbaři, fujtajksl), je obrovská a mocná, zásadní politický hráč na východě Evropy. A jednak kvůli tomu, že má svoje vlastní roztomilé, vtipné a poněkud exotické zvyklosti. Především tedy masové oslepování a kastraci.

Ve druhém díle Crusader Kings tahle libůstka dosahuje skutečně komických rozměrů. Na trůn nastoupí nový císař a promptně povypichuje oči úplně všem potenciálním konkurentům. A komu nevyloupne bulvy, tomu aspoň ufikne varlata.

Jednoduché, efektivní řešení, jak poněkud zjednodušit komplexní nástupnickou politiku a vyhnout se občanské válce. Jenže taky potenciální problém, protože pokud se Byzanci podařilo přežít dostatečně dlouho, aniž by byla spolknuta muslimským blobem, celá hra se začala povážlivě zpomalovat.

Proč? 70 % veškerého uvažování umělé inteligence napříč celým herním světem zabírali krvežízniví Řekové. Císař v Konstantinopoli metodicky projížděl seznam všech svých příbuzných, dvořanů a vazalů a hledal kohokoli, koho by mohl oslepit nebo vykastrovat, a všichni ostatní mocní Byzantinci se oddávali té stejné kratochvíli. Moc mě mrzí, že jim to vývojáři nakonec kvůli zajištění plynulosti museli zakázat.

zdroj: Vlastní

Crusader Kings III už k podobným okulárním genocidám zas tak často nedochází, ale přesto je fialová megaříše na Balkáně a v Malé Asii jedním z nejlahodnějších bonbonků pro každého hráče. Ani ne tak proto, že byste za ni chtěli hrát – přeci jen má až moc zdrojů a vojáků, takže pokud jste kompetentní, nebude to pro vás žádná velký výzva.

Větší legrace je poslat na cařihradský dvůr vrahy, kteří s nezištnou pomocí jedovatého pavoučka vypuštěného do peřin cíleně zlikvidují vznešeného basilea. Pak se stačí jen pohodlně usadit, upéct popcorn a sledovat, jak celá říše imploduje v občanské válce, která počtem různých účastníků připomíná Fortnite.

Crusader Kings 3 zdroj: Vlastní foto autora

Assassin’s Creed: Revelations

Zachoval se k Byzantincům někdy někdo tak neférově jako Ubisoft v Assassin’s Creed: Revelations? Poslední díl Eziovy trilogie posílá italského elitního vraha do Konstantinopole už víc než 50 let okupované osmanskými dobyvateli… Ale místo toho, aby se pan Auditore postavil na stranu slabších a utlačovaných, jak to do té doby míval ve zvyku, rozhodne se místo toho spolu se svým novým kámošem Sulejmanem zničit poslední zbytky křesťanského hnutí odporu!

Nic proti Turkům, Mehmed II. byl jeden z nejzasloužilejších a nejefektivnějších panovníků pozdního středověku a je pravda, že jeho konečné dobytí Konstantinopole už byla pro uhnívající byzantský státní celek v podstatě jen taková rána z milosti, ale to pro mě na věci nic nemění. Jakkoliv byli Řekové v Revelations prezentovaní coby krvežízniví záporáci podplacení zlými templáři, nořil jsem do nich skrytou čepel jen s nejvyšší mírou neochoty.

Škoda, že v Ubisoftu neměli stejnou odvahu jako v CD Projektu, kde ten samý rok vyšel Zaklínač 2. Jak asi všichni víte, v Geraltově druhém videoherním dobrodružství si v jednom bodě můžete vybrat, na kterou stranu konfliktu mezi temerskými komandy a elfskými vzbouřenci se přidáte, a podle toho zažijete drasticky odlišný zbytek hry. Kdyby mi Revelations umožnily něco podobného, věřte mi, že by se z Konstantinopole nikdy nestal Istanbul.

Nehledě na to, že byzantinské fialové outfity by zahanbily páva.

Byzanc - Assassin's Creed: Revelations zdroj: Foto: Ubisoft

Medieval II: Total War & Total War: Attila

Po nesmírné nespravedlnosti si nakonec dáme ještě jednu strategii, která Byzantincům přiznává patřičné historické zásluhy – respektive dvě strategie patřící do stejné série. Vybral jsem druhý Medieval a Attilu, i když jsem úplně klidně mohl sáhnout i po prvním Medievalu, kde bylo hraní za Byzanc ekvivalentem cachtání se v bazénku s rukávky. Ve dvojce to ale teprve začala být ta pravá zábava.

Byzanc byla mou první skutečnou kampaní v Medievalu II (tou první byla Anglie na obtížnost Very Easy, na níž jsem se teprve učil hrát). A bylo to skvělé. Legendární středověký Total War dovedl naprosto skvěle prodat pocit vládnutí národnostně různorodému impériu, hliněnému obru ohroženému na úplně všech stranách. Jdou po vás muslimové, jdou po vás křesťané, jdou po vás prostě úplně všichni.

Byzanc - Medieval II: Total War zdroj: Foto: Creative Assembly

Vojáci, s nimiž čelíte přívalům Slovanů, Maďarů i Turků, tvoří fascinující směsici válečnických stylů. Pěchota odvedená z jihořeckých měst (například ze Soluně, že ano, Cyrile!) drží linii, po křídlech se prohání stepní střelecká jízda, z Cařihradu dorazilo pár elitních jednotek jako varangianská stráž nebo plamenometčíci s řeckým ohněm. Vize sjednocení Římské říše se zdá být opravdu daleko, když si zatím nedovolíte snít ani o standardizované profesionální armádě…

Tahle defenzivní mentalita prioritizující holé přežití před expanzí a podmaňováním sousedů je jenom malou ochutnávkou toho, co vás čeká v Attilovi. Ten se odehrává mnoho století před začátkem druhého Medievalu, v době, kdy Západořímská říše pořád ještě roztřeseně stojí, a i když je na tom východní část říše o hodně líp, stejně bude potřeba spolknout pýchu a spoustu drancovníků prostě a jednoduše uplatit hromadou zlata, aby vás prosím nechali na pokoji, děkujeme pěkně.

Byzanc - Total War: Attila zdroj: Foto: Creative Assembly

„Stěhování národů“ zkrátka už na první poslech nevěstí nic dobrého pro ty, kteří by ze všeho nejradši zachovali status quo. A ještě o něco hůř zní „Attila Antikrist, hrozivý Hun, rozvraceč říší, masakrovač měst, vaporizátor vesnic, palič paláců, trepanátor tonzur, BIČ BOŽÍ“.

Není legrace přežít tváří v tvář stepní hordě. Ale když to ustojíte, milí generálové a generálky ve službách jediného pravého císaře, pak položíte základy všech těch politických a církevních institucí, které o pár set let později vyšlou na Moravu dva mimořádně charismatické vousáče natolik zamilované do Boha a vymýšlení nových abeced, že by si určitě rozuměli se samotným Tolkienem. A to za to přece stojí, jak ví každý věřící občan České republiky – případně všichni ti, kteří si díky Cyrilovi s Metodějem užívají prodloužený víkend.

Nejnovější články