RAD – recenze mutantské řežby
Studio Double Fine má za sebou řadu nadprůměrných her vystavěných okolo humoru a dobrých nápadů, ale často také pokulhávající hratelnosti – a RAD ze zástupu nijak nevyčnívá. Pokud však nemáte příliš zkušeností s žánrem roguelike a hodláte tento nedostatek napravit, neměli byste tuhle hru minout.
Age of Wonders: Planetfall – recenze
Věk divů opouští po třech úspěšných dílech svět fantasy a zkouší pro sérii získat novou hráčskou základnu domácích stratégů zejména mezi příznivci sci-fi. Age of Wonders: Planetfall je další hozená rukavice do žánrového ringu 4X strategií zrozených z genetického jádra Civilizace, Alphy Centauri či Master of Orion, výživný a funkční mix všeho, co lze od žánru očekávat, a ještě něčeho navíc. Navrátilci série již asi tuší, o čem je řeč. Vám ostatním doporučují nasoukat do sebe pozorně následující řádky, protože Planetfall je i přes drobné nedostatky perlou žánru.
Control - recenze
Lokální přepisování reality, předměty moci, paranormální nehody, prolínání světů, když se potkají jejich resonance, pověry, co se stávají skutečností právě proto, že jim lidé věří. Agenti Federálního úřadu pro dozor si na nezajímavou pracovní náplň rozhodně stěžovat nemohou. Ale znáte to, kdo s čím zachází... něco se příšerně pokazilo a na vás bude v nové akční adventuře Control od Remedy Entertainment všemu přijít na kloub.
The Dark Pictures: Man of Medan - recenze hororu od tvůrců Until Dawn
Když se výlet na moři změní v horor, je lepší být u toho jen jako televizní divák. Anebo jako hráč. V The Dark Pictures: Man of Medan se stanete obojím. Temná adventura spojená s interaktivním filmem pouští děs a hrůzu, kterou si navíc můžete vychutnat jak o samotě, tak v multiplayeru. Velkolepé aranžmá, neortodoxní hratelnost a nepředvídatelný scénář jsou kořením dramatu, ve kterém se budete bát často a rádi, i když se Supermassive Games možná ne poprvé.
Ancestors: The Humankind Odyssey - recenze
Hry se na pouť do historie vydávají poměrně často, ale když už se nezastaví hned u některé z moderních válek či v průmyslové revoluci, končí většinou v středověku či starověku. Odvážlivců, co by se vydali ještě před vznik prvních civilizací, zas tolik nenajdete. To naopak Ancestors: The Humankind Odyssey od studia Panache Digital se nebojí ničeho. Postaví vás do africké džungle před deseti miliony lety a za cíl vám dá jediné: Vyvinout se v člověka.
The Church in the Darkness – recenze
18. listopad 1978 se zapsal do historických análů tragédií, jež neměla v amerických dějinách obdoby. Během odpoledne této černé soboty přišlo v jihoamerické Guyaně postupně o život 918 amerických občanů včetně zhruba tří set dětí. K události došlo poté, co se drogově závislý a zlomený duchovní vůdce a sociopat, reverend Jim Jones, rozhodl skoncovat se životem nejen svým, ale i všech věrných oveček pozemského ráje zvaného noblesně Zemědělský projekt Chrámu lidu neboli Jonestown. Tenkrát zahynula nejen většina členů komunity, ale také jeden americký kongresman a několik členů jeho výpravy čítající příbuzné obětí a reportéry ústředních amerických medií, kteří byli před vlastními kamerami doslova popraveni milicemi kultu krátce před hromadnou sebevraždou členů sekty.
Arma 3 Contact – recenze
Při zveřejnění roadmapy Army 3 pro rok 2018 jsme se dozvěděli, že do konce loňského roku jsme se měli dočkat updatu Old Man, na který ale dosud stále čekáme, a že nizozemská pobočka, která rok předtím vytvořila dobře hodnocené DLC Laws of War, pracuje na dalším projektu, jenž platformu Arma 3 opět hodlá využít netradiční formou. Je jím DLC Contact a netradiční rozhodně je – do českého vojenského simulátoru dorazili mimozemšťané.
Sky: Children of Light – recenze
Patrně největší chvála, které se mobilní hře může dostat, je, že jako mobilní hra vůbec nepůsobí. Když se ve Sky: Children of Light člověk spustí ze sněhem zaváté římsy, jen aby se svezl po jiskřivě bílých pláních, nemá příliš pocit, že by hrál cosi do kapsy. Když se rozletí nad sytě zelenými stébly trávy, jimiž cloumá vichr, skoro si ani neuvědomuje, že hraje na mobilu. Thatgamecompany zkrátka umí, příkladem budiž jejich Flow, Flower či všeobecně a právem zbožňovaná Journey. A Sky v mnohých ohledech zachází ještě dále. Mohla to být nefalšovaná mobilní desítka. Jenže jí tu a tam přeci jen něco chybí.
FIA European Truck Racing Championship – recenze
Máte někdy pocit, že po celodenním náročném shonu je nejlepší relax na závodní dráze? A co taková závodní dráha plná obřích kolosů s váhou kolem 5 tun a výkonem cca 1000 koní? Že takového drobečka v garáži nemáte? No tak to ale vůbec nevadí, protože díky právě vycházející závodní simulaci FIA European Truck Racing Championship ani mít nemusíte. Pojďme tedy spolu vyjet na trať a zjistit, jaké tohle závodění vlastně je.
Blazing Chrome – recenze
Vzpomínáte na Contru? Sérii hopsaček ostrých jako žiletky, ale zároveň skvěle hratelných a úžasně uspokojivých? Blazing Chrome se pokusila zachytit to nejdůležitější z jejich kouzla, které dále obohatila o vlastní invenci a prvky vypůjčené z Metal Slug. Výsledek je naprosto vynikající plošinovka, která vám nedá vydechnout.
Fire Emblem: Three Houses - recenze
Populární série především strategických RPG (SRPG) z japonských sopek a hájů se vrací. Poprvé na Nintendu Switch a opět s velkou parádou. Fire Emblem: Three Houses se přesunula na novou platformu, svou základní formulku jen trochu proměnila a přitom si pořád drží svůj tradičně vysoký standard.
Wolfenstein: Youngblood - recenze
Akční hrdina BJ Blazkowicz zmizel ze scény, ale sága Wolfenstein pokračuje neobyčejně svěžím spin-offem Wolfenstein: Youngblood. Štafetu protinacistického odboje převzaly drsňákovy dcery Jess a Soph, s nimiž se do hry vklínil kooperativní multiplayer a špetka RPG žánru. Ve spojení s tradičním akčním nářezem čekejte špičkovou zábavu, i když zatím v poněkud problematickém technickém zpracování.
Jim is Moving Out! – recenze české logické hry
Kdo musel někdy v životě podstoupit stěhování, jistě uzná, že se nejedná o aktivitu, kterou by jeden toužil opakovat víckrát, než je nezbytně nutné. Krabice, schody, nábytek v popruzích, prostě peklo. To v české logické hříčce Jim is Moving Out! se s takovou prkotinou, jakou je balení, vůbec nebudete muset zatěžovat. Jim se totiž stěhuje pěkně stylově rovnou i s celou vybavenou místností.
Etherborn – recenze
Prostorové vnímání. Schopnost, která nám umožňuje projít testy studijních předpokladů nebo podélně zaparkovat s autem. Dostatečná představivost v trojrozměrném prostoru navíc člověku umožňuje užít si naplno i Etherborn, prostorovou adventuru se spoustou puzzlů, z nichž se vám bude po čase motat hlava. Stačí totiž k hádankám přidat hrátky s gravitací, surreálno, a dobrodružství bezhlasého těla za hlasem bez těla může začít.
Sea of Solitude – recenze
Ahoj. Jmenuji se Kay. A mám problém. Nevím, kde jsem se to vyskytla. Jsem vůbec naživu? Asi ano. Myslím, mluvím, cítím. Ale nevypadám jako člověk. Mé oči září červeně. A podobám se stínu. Jsem tak zmatená. Ale tohle místo. Znám ho. Už jsem tu byla. Vypadá jako město, kde jsem žila. Nebo ne? A proč je celé zaplavené? Ještě že mám svou loďku.
Assetto Corsa Competizione – recenze
Žijeme v překrásné době, tedy alespoň pokud by bylo možné krásu doby měřit množstvím a kvalitou závodních simulátorů. Nikdy v minulosti nebyl na trhu takový objem příležitostí, jak si užít závodní atmosféru, a to na okruhu, oválu i v rallye. Zdálo by se tedy, že karty jsou rozdány. Každý si našel svůj titul, který mu vyhovuje, a prostor pro zcela novou závodní hru tedy není. Opak je ale pravdou. Každý jednotlivý závodní titul exceluje trochu v něčem jiném a v něčem zase pokulhává. Závodní simulátor, o kterém by se dalo tvrdit, že je nejlepší, proto neexistuje. Nebo ano?
Field of Glory: Empires – recenze
Stratégův starověk zažívá velkolepý herní comeback. Za poslední rok se nám postupně na scéně sešly hned tři grand-strategické tituly zasazené do starověku převážně helénistického období: Aggressors: Ancient Rome od Pavla Kubáta přišla s nečekaně komplexním systémem správy antického světa především pro náročnější hráče, pak dorazil v základu vykostěný, leč uživatelsky příjemnější Imperator: Rome od Paradoxu, a nyní si o slovo říká nejnovější počin od AGEod – Field of Glory: Empires.
Steel Division 2 – recenze
„Přesouváme se ze západní fronty na tu východní? Tak to je paráda!“ zahalekalo za druhé světové války přesně 0 německých vojáků. My, necitelní hráči strategických her, pro které je největší konflikt světové historie zdrojem nehynoucí zábavy (a hynoucích panďuláků), ovšem halekat můžeme. Steel Division 2 je tady a stejně jako minulý díl, Steel Division: Normandy 44, nabízí prvotřídní taktickou zábavu.
Super Mario Maker 2 – recenze
Dalo se očekávat, že další hra se jménem Mario v názvu bude naprostá pecka? Dalo. A je to nakonec naprostá pecka? Je. Je to jenom komplexní editor pro hráče, kteří upřednostňují tvoření věcí před jejich hraním? Ani náhodou. Tedy přesně takový editor tu je, ale můžete ho bez obav ignorovat. Super Mario Maker 2 je totiž navzdory svému názvu plnohodnotná singleplayerová plošinovka.
Samurai Shodown – recenze
Bojovky jsou žánr specifický. Nic v nich totiž nenafejkujete. Jak to myslím? Jednoduše. V dnešních obrovských open worldech a mnohahodinových hrách s RPG prvky můžete na první pohled docela snadno vykompenzovat nepříliš dokonalou hratelnost. Přidáte pár desítek questů, zvýšíte počet lokací, hratelných postav nebo dopravních prostředků – a alespoň na první zdání se vaše dílo může tvářit jako lepší, zábavnější, pompéznější, přinášející zábavu na desítky a stovky hodin. To v případě bojovek tak úplně neplatí.
