The Occupation – recenze vynikajícího thrilleru
Z chytře vyprávěného příběhu a originálních herních mechanik vzešla stealth adventura, jakou si s žádnou jinou nespletete – The Occupation. Osmdesátá léta jsou v ní kulisou pro politický thriller v dospělém uměleckém aranžmá, který reaguje na každé vaše rozhodnutí. Ze hry si tak odneste zážitky, o které se sami přičiníte. I přes počáteční zmatenost a horší technickou kvalitu vás hra chytne a dlouho nepustí.
Bannermen – recenze
Věděli jste, že existují hry bez módu battle royale, bez MOBA a roguelike prvků, které před dávnými časy zažívaly svůj zlatý věk? Říká se jim RTS a i dnes jich ve světě pár najdete. Bannermen se hrdě prezentuje jako klasická strategie s výstavbou základny, sběrem surovin, hrdiny i RPG prvky a dost možná chce vrátit tomuto skvělému žánru trošku slávy. Takovou vizi je třeba podpořit, takže hurá zachránit svět!
Anthem – recenze
Anthem je hra, u níž nemáte pocit, že by se byť jednou tvůrci z BioWare sešli na poradě a řekli si u nějaké mechaniky: „Vždyť takhle to dělají všichni. Zamysleme se, jak to uděláme my, aby to bylo ještě o fous lepší.“ Místo toho nasadili přístup: „Ale co už, takhle to bude stačit.“ Designový šlendrián smíchali s nulovou invencí při navrhování... čehokoliv, načež se dostavil nepříliš překvapivý výsledek. Dvě tři hodiny relativně zábavného, ačkoliv žalostně generického střílení, následované nástupem stereotypu a nudy.
Tales of Vesperia: Definitive Edition – recenze
Psal se rok 2008 a Microsoft se snažil za každou cenu prosadit na japonském trhu, jak jinak než licencováním exkluzivních práv na velké značky. Díky tomu se dostal k pěkné řadě RPG titulů, mezi kterými byla i série Tales of Vesperia. Ta se stala hitem ihned po svém vydání jak v Japonsku, tak i ve Spojených Státech. Hráči v Evropě ostrouhali a hry se dočkali až o celý rok později, zrovna v době, kdy v Japonsku vycházela rozšířená verze na PS3. Ta se však za hranice Japonska nikdy oficiálně nepodívala. Stejně tak se nikdy nepodívala na žádnou z digitálních platforem – až dodnes.
Lovecraft's Untold Stories – recenze
Temný horor se nikdy neomrzí, zvláště spojí-li se s neobyčejnou hrou, jako je Lovecraft's Untold Stories. Zdánlivě je to jen další roguelike žánrovka pro herní masochisty, pod pokličkou se však skrývá chytrá arkáda, která vyměnila frustrující obtížnost za vyprávění v lovecraftovsky bizarní atmosféře. Při opakování misí sice detektivní zápletka ztrácí sílu a v pixel-artové grafice splývají cenné detaily, žádná trhlinka v konceptu však příjemné herní zážitky nezkazí.
Re-Legion – recenze kyberpunkové strategie
Ellion je mladý charismatický rebel s příčinou. Nemůže už totiž déle snášet utrpení svých systémem vykořisťovaných a zombifikovaných spoluobčanů. Jako samozvaný pastýř proto s boží pomocí vystupuje z davu, aby se pokusil osvobodit své neonové město budoucnosti z područí zhýralého megakorporátu. A vy mu ve strategii Re-Legion samozřejmě pomůžete.
Kingdom Come: Delivarance – Band of Bastards – recenze
V dodatečném obsahu Kingdom Come už jste s Jindrou mohli pomoct se znovuvýstavbou Přibyslavic a námluvami milé dívky pro pana Ptáčka. Zatímco předchozí přídavky šlo řešit čistě mírumilovnou cestou, v Band of Bastards už se bez řinčení zbraní neobejdete. Posázaví obsadila loupeživá banda vedená rivalským šlechticem a vy je se skupinou žoldáků musíte zase vyhnat tam, kam patří.
Tannenberg – recenze
„Něco visí ve vzduchu,“ říkali si znepokojení obyvatelé v ulicích evropských měst. A měli pravdu – byla to první světová válka. „Něco visí ve vzduchu,“ říkali si znepokojení vojáci v rozbahněných zákopech. A měli pravdu – byl to jedovatý plyn. V Tannenbergu se stanete těmi druhými, rozklepanou bandou chlapíků, co se snaží nedýchat smrtící vzduch a neumřít po zásahu jedinou kulkou. Je to zábava.
Far Cry New Dawn – recenze
Herní série Far Cry je typickou ukázkou úspěšného self-made projektu. Z kdysi pouhé demonstrace síly rozhraní DirectX 9 vzešla globální značka s vlastním celovečerním filmem a pětidílnou herní sérií doplněnou o řadu spin-offů, jako je New Dawn. Novinka ohromí živoucím světem s nádhernými přírodními kulisami a bystrou umělou inteligencí. Dynamická hratelnost s nečekanými zápletkami vystačí na desítky hodin zábavy, kterou nicméně omezuje velká svázanost s pátým dílem ságy, mikrotransakční žebrota Ubisoftu a přehnaná vulgarita příběhu.
Apex Legends – recenze nastupujícího krále battle royale
Najednou mám pocit, že to takhle mělo vždycky být. Poté, co se pánové ve zlém rozešli s Activisionem, poté, co jim vyšel Titanfall jen na dvou platformách a poté, co Titanfall 2 tak trochu zapadl mezi Call of Duty a Battlefieldem, studio Respawn konečně dostálo svému jménu. Jeho znovuzrození sice proběhlo už před lety, ale na vrcholu je teprve teď. A zaslouženě.
Metro Exodus – recenze
Třetí díl adaptace knižní série sice stále hrdě nese slovo Metro ve svém názvu, nicméně opouští jeho zatuchlé tunely a vydává se s mnohem honosnější lokomotivou Aurorou napříč rozsáhlými pláněmi postapokalyptického Ruska. Dříve stísněné prostory střídají otevřená prostranství, ale jinak se toho zase tolik nezměnilo. Lidé jsou stejnými zrůdami pod i nad zemských povrchem, ať už dýchají filtrovaný nebo čerstvý vzduch. A vy bude opět jejich trnem v oku.
Genesis Alpha One – recenze
Do rukou dostanete kosmickou loď, kterou si od základů vybudujete. Pak se budete muset postarat o přežití lidstva tím, že začnete navštěvovat cizí planety, těžit suroviny a bojovat s mimozemskými civilizacemi. Alespoň tak tedy zní sliby vývojářů z Radiation Blue, kterým se však ze zajímavé premisy nepovedlo v Genesis Alpha One vydolovat dobrou hru.
Sunless Skies – recenze
Po dostatečně dlouhé době smutku, aby bylo naplněno dekórum, opouští Padlý Londýn svůj odevzdaný hrob omývaný přílivem Podmoře. V patách své zrádné královně se davy kolonistů vrhají do bran vesmírných rovin, aby započaly svůj nový život na obloze, ve Vysoké divočině. A vy s nimi. Námořníci už se nenosí, horizont bez horizontu čeká na kapitány vzdušných lokomotiv na chmurných nebesích. Na cestu pár sudů surových hodin, výběr přepychových duší pro handlování s ďábly a samozřejmě trochu čaje. Chuť domova je potřeba nezapomenout. Vítejte v Sunless Skies, novém čtenářském a cestovním dobrodružství od Failbetter Games.
Kenshi – recenze unikátního RPG
Když se člověk u titulů, co kombinují velké množství různých přístupů a možností, snaží přesně vystihnout, čím vlastně doopravdy jsou, skončí leckdy v úzkých. Stěžejní prvek bývá mlhavý, nejasný, s rozostřenými okraji. Ne tak v tomto případě. Kenshi, monumentálně obrovská hra, jejíž hotová verze spatřila světlo světa po dvanácti letech ve vývoji, je skrz naskrz RPG v nejčistším slova smyslu. Hrajete role. V místní postapokalypse jich existuje závratné množství, a které se ujmete, je jen a pouze na vás.
Kingdom Hearts III – recenze
Nezasvěceným fanouškům se série Kingdom Hearts opravdu špatně popisuje. Jedná se o velmi netradiční mix Disneyovek a japonských kreslených seriálů a her říznutý hlubokým a neskutečně melancholickým příběhem, originálním soubojovým systémem a zábavnými RPG prvky. V pořadí třetí díl, který je příběhovým zakončením sedmnáctileté ságy, je naprosto fantastickým mixem všech typických prvků této série.
The Hong Kong Massacre – recenze
Přemýšleli jste někdy při hraní Hotline Miami nad tím, jaké by to asi bylo, kdyby Jacket uměl zpomalovat čas a zvládal by se s matrixovou elegancí vyhýbat kulkám? Vývojáři ze studia Vreski v tomto ohledu přešli od fantazírování k činům a The Hong Kong Massacre postavili na idejích zběsilosti, stylovosti a krvavosti. Výsledná hra má však k dokonalosti daleko.
Alien: Blackout – recenze
Zadržme, nepobuřujme se. Nějaké to roztrpčení, že z pokračování napínavého Alien: Isolation nakonec vzešla pouhá mobilní odbočka, je docela pochopitelné, to ano. Ale, ač obtížený několika většími nedostatky, Alien: Blackout umí být alespoň na jedno zahrání ucházející atmosférickou zábavou, která vcelku mile zapadne do očekávaného vetřelčího stylu.
Assassin’s Creed Rebellion – recenze
Jediným, avšak zásadním a nosným příspěvkem Assassin’s Creed Rebellion světu mobilních budovatelských strategií à la Fallout Shelter je systém misí, který správu vlastního zabijáckého panství odsouvá do druhé řady. Nebýt jeho, nemělo by o hře vůbec smysl vést diskuzi. Nemožnost postavit se hezky interaktivně španělské inkvizici by totiž tuhle hříčku rovnou vysvlékla do její pravé podoby — zpočátku skutečně poutavého, ale také ohavně vypočítavého hamouna ve stylu „grinduj až do skonání světů, anebo zaplať”.
At the Gates – recenze
„Sid Meier si myslí, že je jediný, kdo může před grandiózní 4X strategie pyšně cpát svoje jméno. Ale to se mýlí,“ funěl Jon Shafer, hlavní designér Civilization V, když v bezesných nocích přemítal nad názvem své příští hry. A tak se zrodila Jon Shafer’s At the Gates, strategie o barbarech, kteří postupně rozkládají upadající Římskou říši. Jenže se taky bohužel ukázalo, že když dva dělají totéž, není to totéž. A to nejen kvůli objektivně výbornému jménu „Sid“, které obyčejného „Jona“ poráží na všech frontách.
Onimusha: Warlords – recenze
Nadpřirozenem propletená historická fikce Onimusha letos slaví osmnácté narozeniny. Čerstvě plnoletý titul Onimusha: Warlords stál na začátku pěti her vydaných ve čtyřech letech, po nichž následovalo ještě jedno pokračování v roce 2006. Po roce 2012, v němž vyšla prohlížečová hříčka Onimusha Soul, se pak po celé sérii definitivně slehla zem. Až do letoška, kdy se na PS4 objevil HD remaster prvního dobrodružství samuraje Samanosuke Akečiho.
