Jistě, můžete strávit desítky, klidně i stovky hodin vytvářením zapeklitých úrovní a laděním jejich nejmenších detailů, ale stejně tak můžete tento čas trávit hraním výtvorů ostatních hráčů z celého světa anebo procházením příběhové kampaně přímo z pera vývojářů z Nintenda.
Přesně tam jsem začal já. Nevrhal jsem se hned do editoru. Od příběhové kampaně jsem si totiž sliboval, že mi poskytne dostatek inspirace pro vlastní tvoření. A nezmýlil jsem se. Nejde tu samozřejmě o žádné poutavé vyprávění. Vaším cílem je postavit princezně Peach hrad, na což si vyděláváte menšími prácičkami.
zdroj: Archiv
Ty jsou zastoupené samostatnými úrovněmi. Ale ne ledasjakými. Je jich tu víc než sto, přičemž se mi nestalo, abych nad nějakou z nich zívl. Každá je naprosto jedinečná, postavená na úplně jiném nápadu. Jednou před něčím utíkáte, podruhé se snažíte sebrat všechny mince, jindy je vaším úkolem zabít určitý počet nepřátel, ale jsou tu i situace, kdy vám žádné nebezpečí nehrozí a před vámi je jen nějaká hádanka.
Nicméně s jistým editorem se setkáte i zde. Jakmile v jedné úrovni ztratíte dva životy, objeví se Luigi a nabídne vám svou pomoc. Máte k dispozici několik power-upů, které můžete kdykoliv posadit kamkoliv do úrovně, stejně jako 99 základních kostek, díky kterým překonáte i ty nejnáročnější překážky. Když navíc ztratíte všech 5 životů, Luigi se nabídne, že úroveň dokončí za vás. Vy se tak nezaseknete, dostanete práci za splněný úkol a pokročíte ve stavbě hradu dál.
zdroj:
tisková zpráva
Mario stavitel
Je překvapující, kolik nápadů se dá narvat do jedné hry. Každá úroveň pak skutečně slouží jako inspirace do editoru. U lecčeho by vás totiž nemuselo vůbec napadnout, že by mohlo být možné to vytvořit. Editor dokonce postrádá šablony, takže celá úroveň je jen ve vaší režii.
Na výběr je úctyhodné množství bloků, nepřátel a nejrůznějších hejblátek. Vše ale ctí pravidla předlohy, tedy klasického Maria. To znamená, že nemůžete nastavit cestu nepřátel. Hnědé houby prostě půjdou rovnou za nosem, dokud se neodrazí od stěny nebo nespadnou do propasti. Červené želvy jsou chytřejší a zastaví se před krokem do neznáma.
Start bude vždy vlevo a cíl vpravo, přičemž můžete ovlivnit délku úrovně. Nicméně se nikdy necítíte svázaní. Do kostky s otazníkem můžete ukrýt mince, boosty i nepřátele. Sami určíte délku a směr otáčení ohnivých řetězů, nadesignujete dráhu pohybujících se plošin, můžete si pohrát s přepínači zobrazení červených/modrých kostek, nepřátelům dát křídla a tak dále.
Představivosti se meze nekladou. Můžete stvořit úplně normální hopsací úroveň s nepřáteli, čistě logické pasáže s hlavu namáhajícími hádankami, ale prostor dostaly i hudební levely, ve kterých například přeskakujete díry s bodci do rytmu povědomých tónů.
zdroj:
tisková zpráva
Nováčci jsou vítaní
Jak už několikrát zaznělo, inspiraci můžete hledat v příběhové kampani, v úrovních vytvořených ostatními hráči, ale máte k dispozici i obsáhlý tutoriál, jehož 45 svižných lekcí vás jednak naučí ovládání editoru, jednak i level design jako takový.
Upozorní vás, čemu se při tvorbě vyvarovat, abyste hráče nedostali do situace, která ho přinutí restartovat celou úroveň. Napoví vám, kam se hodí umístit záchytný bod, jak pracovat s rytmem úrovní, že není dobré zahltit úroveň nepřáteli, cpát do ní příliš různých prvků a tak podobně. Je to skvělý nástroj, pokud o tématu nic nevíte a hodláte tvořit zábavu pro ostatní.
zdroj:
tisková zpráva
Když se pak pustíte do objevování cizích výtvorů, hledání vám usnadní mnohé filtry, komentáře ostatních hráčů, počet srdíček u úrovně i počet úspěšných dokončení dané úrovně. Statistiky zde opravdu neberou konce. Vidíte procentuální úspěšnost dokončení úrovně, kdo ji dokončil první, kdo nejrychleji, jsou zde žebříčky nejlepších hráčů i tvůrců…
K hraní sice potřebujete členství v online službě Nintenda, ale vámi vybrané úrovně ostatních hráčů si můžete postahovat do konzole a hrát je třeba ve vlaku offline. Navíc si můžete libovolnou úroveň zahrát i v kooperaci (i když není označená tagem Multiplayer), a dokonce můžete společně úrovně tvořit.
zdroj:
tisková zpráva
Stylus, největší kamarád Maria
Co se ovládání v editoru týče, tak režim v doku není tak pohodlný jako dotykové ovládání v handheld módu. Práce s Joy-Cony je velmi zdlouhavá a nepřesná, proto důrazně doporučuji „kreslit“ úrovně prstem, nebo ještě lépe stylusem. Dá se zvyknout i na ovladače a zobrazení na velké televizi je samozřejmě lepší, ale pokud to s tvorbou myslíte vážně a nechcete se zdržovat, dotyk je jasná volba.
Někoho možná zamrzí nemožnost editovat výtvory ostatních, na druhou stranu díky tomu nedochází k plagiátorství. Jiné mínusy v Super Mario Makeru 2 jednoduše nenajdete. Jde o další ultimátní počin Nintenda, který cílí nejen na hráče hledající další skvělou plošinovku, ale i tvůrce těchto plošinovek.
Přestože je příběhová kampaň považovaná za nadstavbu (předchozí díl ji neměl), jde ve skutečnosti o plnokrevný mód, který je sám o sobě důvodem pro koupi hry. Pro někoho, jako jsem já, je vítanou nadstavbou naopak komplexní, přesto jednoduchý editor a myriáda výtvorů komunity, díky kterým hru jen tak nedáte z ruky.
