Conflict of Heroes: Awakening the Bear! - recenze
Deskové hry žijí s těmi počítačovými v symbióze. V pravěku videoher mnoho deskovek dezertovalo na počítače, v novějších dobách se zase objevil trend dělat z populárních videoher deskovky. Ne vždy se to povedlo, protože ne každý pochopil podstatu zábavnosti těchto výrazně odlišných herních platforem a snažil se je hrubě a násilně promíchat. Budiž nám příkladem Axis & Allies, jenž byla z bravurní deskovky bez vkusu překopána na slabou realtime řežbu. Strategie Conflict of Heroes: Awakening the Bear! je ale jiná třída: velmi potěší majitele deskovky a nenaštve ani odhodlané PC válečníky.
Lone Survivor - recenze
Zatímco dříve se většina hráčů zajímala hlavně o skvělé grafické zpracování, dnes dokáží ocenit i jiné přednosti. Do módy nám přišlo retro. Těží z toho hlavně vývojáři nezávislých her. A jedním z nich je i Jasper Byrne. Po zajímavých projektech Soul Brother a Soundless Mountain II obohatil indie scénu o další originální titul. Většině chyb svých předešlých her se její tvůrce dokázal vyvarovat, a tak nám vznikl horký aspirant na hororový titul roku.
Dragon’s Dogma - recenze
Až se nás léto zeptá, co jsme dělali poslední měsíce, nebudeme se vykrucovat a nervózně si žmoulat prstíky. Pohlédneme mu zpříma do očí, pravou dlaň ležérně položenou na rukojeti dračího meče, v levé ruce otrhaný svitek s kresbou nahé Triss Ranuncul. Vážně jsme se nenudili - lovili jsme šupinaté bestie ve Skyrimu, umírali v temných labyrintech Dark Souls, pátrali po vrahovi králů v rozšířené edici druhého Zaklínače a se slzičkou v oku vzpomínali na staré časy v Legend of Grimrock. Někdo na krvavý oltář položil celou roční dovolenou, jiný obětoval drahou polovičku, která odmítala pochopit, že Fus Ro Dah je mnohem důležitější, než vyznání nekonečně lásky pod rozkvetlou třešní. Ámen!
Pandora's Tower - recenze
Japonská RPG na Wii mají v poslední době několik styčných ploch: zajímavý příběh, atypický soubojový systém a většinou i nepříjemnou nutnost neustále procházet stejné lokace za účelem získání vyššího levelu a tím i větší šance na likvidaci dalších nepřátel. Pandora’s Tower v tomto ohledu není výjimkou, ale naštěstí dělá vhodné kompromisy směrem k tomu, aby vás brzy neotrávila a vy jste se naopak solidně bavili.
Ghost Recon: Future Soldier - recenze
Vítejte ve světě, kde se taktika snoubí s akcí, kde máte chvíli pocit, že hrajete moderní válečnou střílečku a jindy zase, že jste nad tyhle střílečky vysoko povzneseni. Ghost Recon: Future Soldier sice bere oba světy tak, aby vytvořily zábavný mix, ale na rovinu vám garantuji, že skalní fandové série, kteří odmítají jakékoliv změny, budou zklamáni. To je prostě fakt.
DiRT Showdown - recenze
Jako v neřiditelném smyku mezi dvěma svodidly si musí připadat všichni, kteří nedokáží odolat rallye sérii DiRT a roky kupují jeden díl za druhým. Ty se od sebe napřeskáčku liší natolik, že už se z toho každému musela rozkočit hlava. Jeden díl vás hodí do zběsilé terénní arkády kdesi na amerických stadionech a ten další se zas poslušně vrátí do klasické rallye. A tak pořád dokola.
Team Assault: Baptism of Fire - recenze
Jsem přesvědčen, že každý tvůrce hry moc dobře ví, co je na ní špatného, co recenzenty i hráče naštve. Zároveň však doufá, že ty dobré věci mají dostatečnou sílu přebít všechny slabiny. Tahová taktická hra Team Assault: Baptism of Fire má hodně slabších míst ale i několik potenciálních trumfů. Mezi ty nejsilnější patří taktické hraní ve stylu Jagged Alliance a mocný editor map a jednotek.
Minecraft - recenze X360 verze
Dovedete si představit LEGO ve virtuálním světě? Pokud ano, máte v hlavě hrubý náčrt Minecraftu. Je to jako nekonečná stavebnice. Kostičky jsou všude, kam se jen podíváte. Jsou z nich mraky, rostliny a dokonce i zvířata. Na první pohled se titul z dílen (nezávislého) studia Mojang může zdát zaostalý, ale v několika následujících vteřinách hráče přesvědčí o staré pravdě - v jednoduchosti je síla.
Diablo III - recenze
Uplynulo dvacet let a Zlo s velkým Z opět povstalo. Na Nový Tristram padla hvězda a zabořila se do katakomb místního kláštera, což samozřejmě nevěstí vůbec nic dobrého. Vy, coby hrdina bez bázně a hany, se na místo velké události jdete podívat. Záhy zjistíte, že malé městečko je obléháno hordami nepřátel a tyhle stvůry mají na svědomí i zmizení místního mudrce, nám ne úplně neznámého Deckarda Caina. Je jasné, že spojení s tímhle chlápkem nebude znamenat nic jiného, než že osud říše je opět v rukou jednoho bezejmenného bojovníka.
Max Payne 3 - recenze
Město, ve kterém mu nikdo nerozumí a kde neředí drinky. Všichni se věnují svému vlastnímu egu a předvádění před ostatníma - o něj nikdo ani nezavadí pohledem. Člověk by skoro řekl, že Maxovi je dobře. Skoro. Jenže tohle je Max Payne a ten už si na pocit „dobře“ odvykl, pokud nepočítáte skotskou v žaludku - na lačno. A i to je spíš jen pocit otupělosti, než nějakého štěstí. Ale co, Max je v Brazílii. V nablýskané díře jménem Sao Paulo. A je daleko od všech známých, kteří mu ještě zbyli a mohli by mu ublížit. Teoreticky. A co s ním tenhle přesun mezi kontinenty udělal?
Starhawk - recenze
Na Starhawk jsem se opravdu těšil. Jeho staršího bratříčka jménem Warhawk jsem chytil až ve stádiu, kdy se v něm proháněli hlavně zarytí a zkušení fandové, takže nebylo jednoduché mezi ně proniknout. Nakonec se mi to povedlo a svým chaotickým přístupem k frenetické akci ze sebe Warhawk udělal ideální oddychovou záležitost. Starhawk měl být podobný, a když si k tomu přidáte fakt, že pro hru tvůrci přislíbili pořádnou westernovou sci-fi, což je velmi atraktivní subžánr, už snad nebylo co vylepšovat. Teoreticky.
Trials Evolution - recenze
Na platformové souboje jsme zvyklí u AAA titulů. Modří závidí Forzu a Halo, zelení zas Uncharted nebo Metal Gear Solid. Jenom občas se ale stane předmětem závisti hra z nižšího ranku, resp. z nabídky PSN a XBL. Právě série Trials patří k těm, co rozpoutávají rozsáhlé diskusní nářky ve stylu "proč jsem si nepořídil X360". Kdepak, tohle není pokus o rozpoutání dalšího kola konzolových válek - jen připomínka toho, že geniálně jednoduchý fyzikální koncept, prezentovaný nezničitelný panáčkem na motorce, se právě dočkal zbrusu nové a dost možná nejlepší inkarnace.
Men of War: Condemned Heroes - recenze
Trestanecké prapory to měly ve 2. světové válce hodně složité a jejich bojové úkoly se rovnaly sebevražedným misím. Operace v týlu nepřítele, nasazení na první linii a nezáviděníhodné nabíhání na takřka nedobytné pozice s mizivou krycí palbou i šancí na přežití se staly denním chlebem mnoha mužů. Nemluvě o tom, že pevnou součástí pěchotních bataliónů byla i vodkou nadměrně intoxikovaná družstva, jejichž úkolem bylo proběhnout minovým polem a vlastní obětí vyčistit cestu normálním jednotkám.
Vessel - recenze
Ve dvou se to lépe táhne. I když je ten druhý třeba křehký, jako mýdlová bublina a tlačenici na Metallicu má od doktora zakázanou. Ve Vessel, poutavé indie plošinovce, o níž se nikdy moc nemluvilo, byl pro takové třasořitky stvořen nádherný a bezpečný svět, ve kterém si zvykli rošťačit. Překypuje romantikou, steampunkem a hádankami. I vy ho budete milovat. Vemte pár svých věrných bublin a vstupte do něj. Hned po poslední herní obrazovce se v něm rozhodnete žít.
Fable Heroes - recenze
Vývojáři z Lionhead své fanoušky rádi překvapují, ale ne vždy pozitivně. Při čekání na údajně novátorský titul Fable: The Journey, nám stihli naservírovat ještě jeden netradiční titul - Fable Heroes. Hra vyšla na Xbox Live v rámci programu Arcade Next a jedná se spíše o jednoduchou mlátičku s drobnými RPG prvky, která sice těží ze světa Albionu, ale skalní příznivce nejspíš dvakrát nenadchne. Co hůř, příliš nenadchne ani další hráče.
Confrontation - recenze
Další fantasy říše se utápí v krvi. Temné síly povstaly a je na skupině hrdinů, aby dali věci do pořádku. Ach jo, kolikrát ještě budeme nuceni sledovat tuhle nudnou stafáž k obyčejnému klikání myší, kterému svorně říkáme akční RPG. Francouzská hra Confrontation se na to ale snaží jít od lesa. Tvůrci si řekli, že nepůjdou s davem a udělají RPG mlátičku trochu jinak. A po hodině hraní člověk nabude dojmu, že jim to málem vyšlo. Málem…
Prototype 2 - recenze
Všichni stárneme. Každý si to ale uvědomí v jiném věku a při jiné příležitosti. Někomu loupne v kříži při fotbale, jinému začnou vykat děti od sousedů a další se prozradí v okamžiku, kdy sám o sobě začne tvrdit, že je v „nejlepších letech”. Někdy si ale stačí jen zahrát nějakou videohru, třeba Prototype 2.
Capcom Digital Collection - recenze
Capcom Digital Collection je na první pohled docela výhodná kompilace osmi arkádových her vydaných (nejenom) na XBLA. Řadím se mezi lidi, kteří kompilace moc nemusí. Vždycky mi totiž přijde, že utrácím i za hry, které mě nebaví. Tohoto pocitu mě bohužel nedokázali zbavit ani lidé z Capcomu. Na DVDčku se tentokrát nachází: Super Street Fighter II Turbo HD Remix, Final Fight: Double Impact, Super Puzzle Fighter II Turbo Remix, 1942: Joint Strike, Bionic Commando Rearmed 2, Flock!, Rocketmen: Axis of Evil + přídavek Rocketmen: It Came From Uranus a Wolf of the Battlefield: Commando 3.
Naval War: Arctic Circle - recenze
Moderní válčení je z velké části neosobní. Nevidíte, jak stříká krev z nepřítele, kterého jste sekli šavlí. Svého protivníka často ani nezahlédnete, což platí zejména pro válčení na moři, pod hladinou a ve vzduchu. Soupeř je jen tečka na radaru vzdálená stovky kilometrů, na níž vypustíte raketu, která si ho sama najde a zničí.
The Walking Dead: Epizoda #1 - recenze
Zombie. Je na nich něco sexy. Příšerného a sexy. Vrací se do populární kultury jako bumerang, přestože by měly ležet dávno pod drnem přechodné módy. Jak dlouho to je od doby, kdy George Romero natočil Úsvit mrtvých? Třicet čtyři let. Od té doby se zombie objevují jako na běžícím páse. Ne snad, že by před Romerem nebyly - v historii se v té nebo oné podobě vyskytují stovky let. Možná je to proto, že nám v rozporu se všemi náboženstvími ukazují, jak otrhaně, primitivně a zoufale letargicky může vypadat život po životě. Intelektuálnější z nás v nich vidí kritiku konzumerismu, filozofické konstrukty a zhmotnění politických strachů. Skutečný důvod jejich neustálého výskytu ve filmech a hrách bude ale prozaičtější: prostě se do nich dobře střílí. S vážnou tváří.
