Vůbec největší zklamání čeká úplně na začátku. Fable Heroes se tváří jako pohádková hra, ale nenabízí vůbec žádnou pohádku, tedy příběh. Hlavní postavičky jsou sice loutky a vyberete si je na jakémsi jevišti loutkového divadla, ale žádné představení se nekoná. Bez jediného slova jste vhozeni rovnou na hrací desku a z ní dále rovnýma nohama do jednotlivých levelů.
Od Xbox Live titulu by asi nikdo nečekal žádné sáhodlouhé a rozvětvené vyprávění, ale jeho úplná absence zamrzí. Hra pro jednoho hráče tak postrádá motivaci. Škoda, že autoři tuto stránku úplně ignorovali. I pár skromných videí by mohlo radikálně zvýšit úroveň hry, hlavně pak singleplayeru.
Pár zajímavých kouzel na zvýšení hrací doby
Trošku zkrátka přišel i nabízený počet levelů. V základu se jich nabízí sedm a jeden bonusový a trošku šalamounsky pak tuto cifru tvůrci zdvojnásobili tím, že přidali ještě takzvaný Dark Albion. Takové číslo by už bylo chvályhodné, ale pouze za předpokladu, že by se designu druhé části věnovalo více pozornosti a hráčům by nebyla předložená pouze kopie původních úrovní, laděná do tmavých barev a obohacená jen o skromnou hrstku nových nepřátel. Kdyby bylo na mě, mohla by tato část úplně chybět. Živí to liché naděje, že když ještě chvilku vydržíte, něčeho zajímavého se dočkáte.
Po absolvování úrovně jste postaveni před volbu, kam budou směřovat vaše další kroky. Vždy si můžete vybrat ze dvou cest, které vás zavedou k minihře nebo k závěrečnému bossovi. Vůbec není těžké všimnout si, že je to další prvek, který uměle natahuje herní dobu. Vtip je v tom, že jakmile si otevřete jednu možnost, k aktivování té druhé se dostanete až po opakovaném projití levelu. Avšak i se všemi nudnými odbočkami se nezabavíte na déle jak 5 hodin.
zdroj: Archiv
Monotónní a předem provaření bossové i minihry
Motivace vracet se nazpět a podstupovat to všechno znovu je mizivá. Od poloviny prvního světa si můžete všimnout, že se všechno neustále opakuje. Minihry se soustřeďují výhradně na soutěžení v rychlém mačkání tlačítek při jízdě v lodi a těžebním vozíku nebo na kopání slepic do brány a na protihráče. Světlé výjimky se hráč dočká snad jen dvakrát, hlavně pak u soutěže „vydrž naživu co nejdéle“. Napoprvé jsou fajn, ale při x-tém opakování už vám moc zábavné nepřijdou. I takové minihry ve Fable byli o poznání originálnější a chytlavější.
V tomto směru se Fable Heroes nejvíce odvazuje v systému zlepšování hlavních postav. Vlastnosti hrdinů se za peníze nakupují na herní desce, kde jste ovlivňováni hlavně elementem náhody. K pohybu slouží malé figurky, které jsou poháněny hody kostkou. A pokud jste smolař jako já, bude se vám stávat, že často šlápnete na políčko, kde jste už všechno pokoupili. Osobně se mi to moc nelíbí, ale pokud k titulu přistupujeme jako k trošku rozsáhlejší minihře, bez výhrady to do ní zapadá.
Ani paleta soubojů s bossy není nikterak pestrá. Setkáte se alespoň s tematickými příšerami – v zimním levelu s ledovým trolem, v továrně zase s oživlým robotem. Problém je v tom, že se to všechno odehrává podle stejného vzorce. Přijdete na kruhově ohraničenou část země, naproti vám vyleze příšera a brání se tím, že na přeskáčku vrhá předměty, z nichž se rodí její pomocníci nebo kolem sebe máchá.
Jediné zpestření, ke kterému se autoři odhodlali, se nabízí v závěru tmavého Albionu, kde bojujete s čarodějnicí (asi nejspíš Tereza), což je jediná protivnice, která je trochu pohyblivá a trápí vás v celém rozsahu vytyčeného území a ne jen v jeho horní části.
Sentimentální srovnání s původním Fable
Snažila jsem se nesrovnávat Fable Heroes s jinými hrami v sérii, ale bohužel se tomu nemůžu úplně vyhnout. Hra přeci jenom využívá známé a oblíbené značky a svět Albionu je prostě všudypřítomný. Sentimentální vzpomínky na původní Fable vyvstávají na mysli už od první slepice v logu studia a pokračují přes výběr postav (Mlátička, Plenitel, Sir Walter, Ben Finn a další) až ke vzhledu jednotlivých měst.
Z těch pozitivních barev vás opět budou přecházet oči, ale rozdíl je v tom, že v jejich útrobách postupujete po přesně vytyčené trase. Žádná volnost, ani jedna odbočka navíc. I ovládání je stejné, ale chybí tu kouzlení, které bylo v původních hrách tak vydařené. Malá náhrada se za to nabízí v truhlách s bonusy, které přináší do akce trošku potřebné nápaditosti. Pro pamětníky je to ale příliš malá záplata.
Cílovou skupinou se tak stávají spíše děti a předešlými hrami nepolíbení jedinci, kteří dokáží ocenit hlavně vydařený multiplayer. Bezvadná kooperace až 4 hráčů při lokální hře nebo přes Xbox Live je jediným (a dost velkým) trumfem hry. Můžete pomáhat, škodit, prát se o penízky a o srdíčka zvyšující život. Tato položka Fable Heroes zachránila od pádu do čistého průměru. Cena 800 MP taky mnohé zachrání, ale z mého pohledu by bylo příjemnější zaplatit si o trochu víc a radovat se z kompletní hry, do které autoři vložili celé své srdce. Budou-li tímto způsobem přistupovat i k Fable: The Journey, nejsem si jistá, že s ním udělají díru do světa.
