How to Survive - recenze
Pro někoho může být záplava zombie titulů politováníhodná, ovšem existuje i spousta hráčů, kterým díky každému novému titulu se zombie tematikou zaplesá srdíčko. Pokud vás tedy zombíci otravují už z principu své prohnilé existence nebo prostě jen proto, že je jich dle vás moc, How to Survive vám nic neřekne. Jedná se o jednoduché zombie RPG, které do herního žánru nepřináší vůbec nic nového, snad vyjma docela vtipného příběhu.
PixelJunk Monsters Ultimate - recenze
Projekt PixelJunk Monsters od studia Q-Games se dal v roce 2008 vnímat jako začátek slibné cesty. Jejich pojetí notoricky známého a oblíbeného žánru, kterým je v tomto případě tower defense, slibovalo naději na úspěch. Jenže čas je opravdu neúprosný. A hrát v roce 2013 PC verzi s názvem PixelJunk Monsters Ultimate už takovým zázrakem není.
Flashpoint Campaigns: Red Storm - recenze
Jako hráč odkojený Steel Panthers, který je tělem i duší odevzdaný poctivým válečným strategiím, jsem v posledním roce trpěl. Vypadalo to, že jsou válečné hry na ústupu a nikdo už nikdy nevydá nic, co by pohovkové generály chytlo za virtuální výložky a strhlo do víru bitev.
XCOM: Enemy Within - recenze
Tak nám zase zaútočili na Zemi, paní Müllerová. Nenechaví sectoidi, mutoni a další emzáci, třímající nejen plazmové pušky, ale také zneužívající psionické schopnosti, jsou zpět, aby vás ve známé dějové linii opět parádně potrápili a nakonec se nechali porazit. Ne kvůli rychlému mačkání levého tlačítka myši, ale především díky vašim taktickým a strategickým schopnostem, jež musíte prokázat ve velitelském křesle organizace XCOM. Paní Müllerová? Paní Müllerová!
Knock-knock - recenze
V časech, kdy k nám z Ruska chodí především špatné zprávy, je nová hra od Ice-Pick Lodge zprávou výjimečně dobrou. Také proto, že udržet naživu jedno z nejosobitějších herních studií na světě nebude, obzvlášť na tamním trhu, žádná legrace. Autorům obtížně uchopitelných (a po uchopení fenomenálních) her Pathologic a The Void tentokrát pomohla veřejná sbírka: Knock-knock vychází díky penězům vybraným přes Kickstarter a dobře tak – jde o možná nejucelenější zážitek, který se moskevským svérázům povedl.
Call of Duty: Ghosts – recenze
Jedno arabské přísloví říká, že člověk se bojí času a čas se bojí pyramid. A podobně, jako pyramidy vzdorují času, vzdoruje i Call of Duty veškeré kritice žurnalistů i samotných hráčů. Slavná herní série je, stejně jako hroby dávných faraónů, na první pohled neměnná, ale při bližším zkoumání odhalí trhliny způsobené zubem času.
Battlefield 4 - recenze
V týden staré zprávě o stavu multiplayeru v Battlefield 4 jsem vysvětloval, proč tehdy nebylo možné hru jakkoli hodnotit. Singleplayer kampaň je zde pouze (módní) doplněk na okrasu a multiplayer nebyl plně funkční. Hrát se dal, ale rozhodně ke Battlefield 4 nešlo sednout s jistotou, že zrovna teď si zahrajete a hra vám výsledky s jistotou připíše. Padesátiprocentní úspěšnost při přihlašování do her také není nic moc.
WRC 4 - recenze
Pětašedesát aut, třináct zemí a skoro osmdesátka tratí. No není ten pohled na světovou rallye nádherný? Bohužel, herní kvalitu nikdy neurčovala čísla, ale spíše pocity, a ty jsou rok od roku temnější. Onen papírový výčet patří k novému ročníku licencované série WRC, ale už fakt, že jde v současnosti o jedinou alternativu k blátivému Dirtu, a že ji opět vyrobili Italové z Milestone (studio se špatnou, nebo vůbec žádnou pověstí), nenabízí mnoho důvodů k optimismu.
Lilly Looking Through - recenze
Název této hry a studia Geeta Games vám asi moc neřekne. Stejně tak nebudete rozumět spojení malé nenápadné adventury s filmy jako Alenka v říši divů nebo Harry Potter. Hodně dětská stylizace má navíc daleko i do kultovní série Myst. Přesto má Lilly Looking Through se všemi zmíněnými díly jedno společné – tvůrce hry, jako kreativní hybnou sílu, která si odskočila od vysokorozpočtových projektů, a s pomocí kickstarterového projektu nás nyní vezme na melancholickou procházku fantasknem.
The Stanley Parable - recenze
Nečtěte to! Vykašlete se na text, mrkněte na číselné hodnocení, slepě mu věřte, kupte si The Stanley Parable, zahrajte si hru skrz naskrz, a pak si sem o ní přijďte popovídat. Pokud chcete o Stanley Parable mluvit stoprocentně bez spoilerů, akorát se to zvrhne v lavinu prázdných adjektiv. Anebo si aspoň stáhněte původní HL2 modifikaci či demo ze Steamu, které se od plné verze překvapivě liší.
Democracy 3 - recenze
Rádi sedáváte v hospodě, kde po šestém pivu briskně řešíte makroekonomické otázky a přesně víte, kde leží Lafferův bod? Rozčilujete se při televizních debatách, jak jednoduché je řešení problémů se smogovou situací na Ostravsku, a že být „jimi“, rozhodně byste zatočili s vysáváním sociálního systému? Ba co víc, dokonce byste vytvořili dostatek pracovních míst a vybudovali síť dálnic, jakou by nám i v Německu záviděli, a ještě byste zvládli víceméně kompletně zrušit daně? Pak je Democracy 3 právě pro vás.
Pokémon X & Y - recenze
„Na tomhle světě není nic jisté, vyjma smrti a daní,“ prohlásil Benjamin Franklin a skoro se trefil. Na jednu jistotu totiž zapomněl - noví Pokémoni (dovolím si skloňovat) budou dozajista skoro stejní, jako ti předešlí. Vždyť i ta Poké sestřička se nadále uklání a Snorlax na mostě zaclání! Kolegu Franklina omlouvá snad jen to, že kvůli zakládání USA či co neměl na hraní s Game Boyem tolik času, jako trenéři Pokémonů.
Air Conflicts: Vietnam - recenze
Nebudu chodit kolem horké kaše. Titul Air Conflicts: Vietnam od slovenského studia Games Farm mě zklamal navzdory tomu, že slovo „arkáda“ nevnímám jako sprosté, což se o řadě fanoušků leteckých her určitě tvrdit nedá.
Donkey Kong Country Returns 3D – recenze
Zase mu ukradli banány! Sopka ve středu ostrova vyvrhla podlý kmen Tiki Taků, který začal hypnotizovat veškerou ostrovní zvěř za účelem akumulace žlutého bohatství. Což hrdinný opičák samozřejmě nemůže nechat jen tak být, jako že se Donkey Kong jmenuje.
Montague’s Mount – recenze
Tituly, které sází především na silný vjemový prožitek a odsouvají interaktivní prvky až na druhou kolej, jsou velmi specifickým fenoménem - dnes už takřka notoricky známou Dear Esther asi netřeba jmenovat. Jedná se však o natolik specifický žánr, že se mnozí přímo zdráhají nazývat podobné počiny hrami.
Rocksmith 2014 - recenze
Poprvé jsem po kytaře zatoužil, když jsem objevil chlapíka jménem Gavin Dunne, který v internetových vodách vystupuje pod jménem Miracle of Sound. Tenhle týpek, co skládá originální songy na motivy známých her, mi do hlavy vetknul nenechavou myšlenku: když už mám pár kreativních koníčků, mohl bych zkusit i elektrickou kejtru. Jak těžké to může být?
Aarklash: Legacy - recenze
Fantasy svět Confrontation nepatří zrovna mezi nejvyhledávanější předlohy pro tvorbu her. Krom toho, že ve své původní stolní podobě je už všemi figurkami v hrobě, objevil se ve hrách všeho všudy jednou a fanfáry mu zrovna nehrály. Po podprůměrném dobrodružství nazvaném prozaicky Confrontation bylo ticho jako... v hrobě.
Assassin's Creed IV: Black Flag - recenze
Nestává se tak často, aby mi po nějaké hře zůstala v ústech stejná pachuť jako po dohrání Assassin's Creed III. Produkčně solidní hra, která ale nezvládla ukočírovat scénář a mnohé herní mechaniky, iritovala zejména tím, jak dokonale zazdila svůj potenciál. V jednu chvíli vás potěšila, v druhé profackovala. Když krátce po vydání trojky Ubisoft oznámil ryze pirátský Assassin's Creed IV: Black Flag, nemohl jsem se ubránit skepsi.
Football Manager 2014 - recenze
Drahý kamaráde a příteli Football Managere, toho času 2014, známe se už nějaký pátek. Je to vlastně už přes deset let a to ses na začátku jmenoval jinak. Prožili jsme si svoje, na tisíce hodin bych to odhadoval. Probdělé noci na vysoké škole, kdy jsme druhý den kašlali na přednášku, protože jsme chtěli dostat Rotherham o patro výš. Někdy nás taky chytl rapl a klávesnice nepřežila nával cholerického šílenství zcela ve zdraví.
Batman: Arkham Origins - recenze
Jsou hry umění? Můžou být. Zcela bez debat je ale uměním soubojový systém z novodobého herního Batmana. A hráči, kteří ho zvládají vytěžit na maximum, jsou umělci. Musí na pětníku zpracovávat tolik faktorů! Například si všímat, kdo z davu nepřátel po nich zrovna jde. Kdo se napřahuje k úderu a kdo se odkryl ráně. Kdo zaútočí nožem, proti kterému se kryje jiným způsobem, než před ostatními útoky. Koho ránu nelze vykrýt a čí naopak vlastním výpadem stihnete přerušit. Kdy přehmátnout na kombo úder, nebo kdy nasadit jednu z několika vychytávek, které hrdina nosí po kapsách.
