Odemykání stále nových zbraní, neustálé leštění ega nad získanými emblémy nebo nedej bože pětice DLC, bez kterých ani původní produkt není kompletní. A co teprve možnost koupit si polovinu herního vybavení nebo zkušeností za reálné chechtáky. Ne, tohle opravdu není má představa echtovní střílečky a naštěstí to nejsou ani ideje vývojářů z New World Interactive, kteří dostali před nedávnem na Steam snaživě realistickou válku bez všech otravných serepetiček. Jmenuje se Insurgency, moc se o ní neví a stojí za pozornost.
Válka je pěkně hnusná věc!
Někteří z vás si možná ještě vzpomenou na svého času populární Half-Life 2 mod Modern Infantry Combat, který hráče zavedl do moderního válečného konfliktu ohraničeného až na dřeň oholenými herními mechanismy. Zkrátka stará dobrá střílečka, která si na nic nehrála a už od první minuty bylo jasné na čem jste. A přesně to je Insurgency, jen v trošku lákavějším obalu. Jinak je to poctivý duchovní nástupce, který v ničem neslevuje z nároků původního modu.
Připravte se tedy na to, že budete umírat - opravdu nechutně často. Skoro by se dalo říci, že vývojáři přenesli Dark Souls do kulis Středního východu či kotliny Hindúkuše a brnění nebo děsně cool meč vyměnili za balistickou vestu. Do ruky hrdinovi vrazili M4 a za opasek zastrčili granát. Ano, až takhle drsné to během multiplayerových klání bude, a ani v tutoriálu vás nikdo nebude šetři. Singleplayer tady totiž chybí a vlastně i ten zhruba hodinový trénink je pěkně tuhou průpravou se správnou příchutí reálného vojenského výcviku.
Absence singleplayeru je docela škoda, protože od těchto autorů si dovedu představit singleplayer jako víno. Příběh, který by dokázal vzdát hold skutečným vojákům, a skrze obtížnost nastavenou někde ve sféře jeden zásah = smrt i solidní zábavu. Dokonce ani audiovizuální prezentace by nebyla problém! Insurgency sice nepatří do ranku opulentních akcí, které doslova přetékají velkolepými výbuchy, ale přesto jde o uspokojující záležitost.
Trošku spartánské efekty a správně „neotesané“ textury totiž navozují mrazivou atmosféru a pocit všudypřítomné smrti. Válka ostatně není ani v reálu zrovna nejpěknější podívaná, takže hráči zmlsaní naleštěnou grafikou Battlefieldu to asi nesnesou.
Přesto se ale najdou momenty, kdy se můžete na chvíli zastavit a jen tak se zadívat na HMMWV topící se v západu slunce. Ach, ta bojová romantika! Škoda jen, že celek trošku shazují zvuky. M4A1 od AK nebo směr střelby sice rozeznáte, ale na dynamické ozvučení Battlefieldu to opravdu nemá!
Nějak si poraď, jsi snad sakra voják!
Co ztrácí Insurgency na velkorozpočtové produkci, to vrací i s úroky fortelnými a férovými herními mechanismy. Nenajdete zde postupné odemykání zbraní a nic podobného. Autoři vám do klína hodí zhruba dvacítku zbraní, nějaké ty vesty, granáty nebo třeba RPG a starejte se sami.
Ve zkratce dostanete určitý počet bodů, které můžete vyměnit za co chcete. Nikdo vás neomezuje a kdykoli si můžete změnit zbraně nebo vyměnit kouřový granát za ten skutečný, který zanechává červené šmouhy. Nechybí dokonce ani možnost upravit dobrou polovinu součástí na hlavní zbrani, včetně optiky nebo hlavně.
Můžete namítnout, že to musí být po čase nuda. Zůstává ale otázkou, zda není nuda ta neustálá honba za odemykáním předmětů v jiných hrách. V mých očích rozhodně je a mám pocit, že většina lidí už pak hraje, jen aby ty věci odemkla. Takhle dostane všechno hned, můžete libovolně experimentovat a nové věci přesto dostanete. Akorát budou přicházet postupně a zadarmo v závislosti na tempu autorů.
Insurgency totiž patří mezi hry, které autoři konstantně podporují a připravují pro ně nové zbraně i mapy – třeba útočnou pušku FAL. Samozřejmostí pak je, že se zbraně chovají odlišně a co možná nejvíce odpovídají realitě. Snad jen brokovnice jsou tady trošku moc účinné.
Abych to ale s tou volností zase moc nepřehnal. Přeci jen platí, že se musíte řídit rolí, kterou zrovna vykonáváte. Když jste tedy sniper, přeci jen nemůžete běhat s útočnou puškou. To je přímá cesta do záhuby nejen pro vás, ale především pro celý tým. V Insurgency se totiž klade důraz na taktiku, komunikaci a souhru až 16 (celkem může být na mapě 32 hráčů na obou stranách) hráčů asi stejně, jako v posledních třech Call of Duty a Battlefieldech dohromady.
Beru to zprava!
Je přitom úplně jedno, jestli hrajete herní módy patřící mezi takzvané Tactical Operation nebo pouze Sustained Combat. Měl by mezi nimi být rozdíl asi jako mezi elitními Navy SEALs a obyčejnou pěchotou, ale ve skutečnosti jsou obě škatulky hodně podobné. Liší se pouze v detailech, jako jsou frekvence spawnů a cíle jednotlivých herních módů. Za všechny můžeme jmenovat klasické Search and Destroy nebo hodně zábavný Escort VIP. Nechybí ale ani obsazování strategických pozic nebo kombinace výše zmíněných.
Abych řekl pravdu, nabídka herních módů by rozhodně mohla být pestřejší, obzvláště vzhledem k tomu, že některé se ani na dedikovaných serverech vůbec nehrají. Citelně třeba chybí klasický Team Deathmatch. Zároveň ale platí, že nejde o nijak výraznou překážku.
To už mnohem více zamrzí pouhá sedmička map. Všechny jsou sice rozumně navržené, neposkytují moc prostoru pro dřepění v rohu a hlavně nefavorizují ani jednu stranu. Zároveň ale také není ani jedna ničím originální, ba dokonce výjimečná. V tomhle ohledu se upínám na budoucí updaty (první už vyšel).
Pokud ale hledáte vydařenou taktickou akci, kde potkáte i komunitu ochotnou spolupracovat, pak vám to bude stejně jedno. Přesně to vám totiž Insurgency nabídne a v momentech, kdy dva poskytují krycí palbu a další čtyři protivníka obcházejí ze dvou stran, je si tahle hra skutečně jistá v kramflecích.
Žádná zkrvavená obrazovka ani odhazování zásobníků po vícero kusech na vás zkrátka nečeká. Maximálně jakási simulace adrenalinem rozostřeného vidění, když jste pod palbou. Tady znamená jedna dobře mířená kulka jistou smrt zhruba stejně jako ve skutečnosti.
Původně jsem chtěl autorům ještě vytknout technické problémy. Hlavně v době vydání byly pády takřka na denním pořádku a výjimkou nebyla ani kompletní nefunkčnost některých herních modů. Momentálně už je ale téměř všechno v pořádku a až na občasný pád jsem neměl potíže. Přeci jen se musíme na Insurgency dívat také optikou ceny, která je nastavena až překvapivě nízko. Až mě samého překvapuje, kolik toho hra za 14 euro nabízí.
Životní lekce skoro zadarmo!
Když si večer nasadíte sluchátka a seženete partu kamarádů, pak už si na nějaká Call of Duty i navzdory padání nebo malému počtu map ani nevzpomenete. Ikonický double tap vám přinese smrt každou druhou minutu a vy konečně pochopíte, že válečná střílečka nemusí být jenom o výsledném skóre, ale hlavně o spolupráci a závěrečném nápisu VÍTĚZSTVÍ! To zkrátka za jeden večer v hospodě stojí!
