Tesla Effect: A Tex Murphy Adventure - recenze
Jsou hry, jejichž mechanismy už dávno ztrouchnivěly v křemíkových rakvích a věhlasná jména zavál prach. Neměly se znovu dostat na světlo boží. Až do nedávna tomu tak ostatně bylo a devadesátkové klasiky v klidu prodlévaly pěkně pod zemí. S příchodem Kickstarteru se ale všechno změnilo a vedle žádaných herních návratů se logicky objevují i smutné případy, které spíš ničí pěkné vzpomínky. Jedním z nich je i návrat Texe Murphyho, který po šestnáctileté odmlce dává ve hře Tesla Effect: A Tex Murphy Adventure definitivní sbohem a jen dokazuje, že doba už opravdu pokročila.
Men of War: Assault Squad 2 - recenze
Poslední pětice vojáků se schovává za tankem s přetrženým pásem. Pomalu dochází náboje a medik, co se snažil zachránit už chladnoucí mrtvolu, se válí o kus dál. I kdybyste chtěli tank nakrásně opravit, museli byste přežít v dešti kulek. Situace volá po jediném řešení. Restart! Dobře se s touto funkcí seznamte, při hraní Men of War: Squad Assault 2 ji budete často používat.
Grid Autosport - recenze PC verze
Herní domy při vědomí nutné ekonomické návratnosti svých produktů nejeví o experimenty v oboru zájem, takže chce-li mistr virtuálního volantu napumpovat své žíly novou dávku adrenalinu a zároveň si netroufá na ostré a dlouhověké alternativy typu Live for Speed, nezbývá mu než pravidelně česat nikterak košatý strom značek Need for Speed, Forza či Gran Turismo. Mezi tyto giganty se málokdy dostane úplná novinka a Grid Autosport je vlastně jen potvrzením vyřčeného. Také jde o koně z prověřené stáje.
Enemy Front - recenze
Víte, kdo jsou největší drsňáci? Kdepak, nejsou to vesmírní supervojáci, ani severští válečníci s ryšavými copy. Ba ani soukromá očka s prázdnou flaškou od whisky a s kapsami plnými metafor. Na pozoru byste se měli mít především před investigativními novináři. Hlavní hrdina Enemy Front je jedním z nich a je přesně tím prototypem amerického hrdiny, jak si jej představují Poláci. Má echt americké jméno (Robert Hawkins), strniště a koženou bundu. A zřejmě ho na žurnalistice naučili víc než jen těsnopis, protože pod vaším velením pak zlikviduje podstatně víc nácků než celý odboj, ke kterému se přidáte.
FRACT OSC - recenze
Bez vysvětlení, perspektiv a jakékoliv naděje, že by mohlo být líp, jsem se octil uprostřed ničeho. Přivítal mě svět bez charakteru a všechno zahalovala mlha beznaděje. Trocha kovových barev okolo „sršela“ smyslností asi jako cisterna popelářského auta. Brzy mě napadlo že, Fractu někdo zapomněl vdechnout život. Svět této hry postrádal krásu i logičnost, neměl začátek ani konec, neměl nic, co by stálo za zmínku. Zkrátka jsem si vytrpěl nesmyslné herní seznámení. Nechat se znova pozvat k hraní Fract? To by byl atentát na rozum, pomyslel jsem si. I když… tahle hra používá docela zajímavé mimikry.
War, the Game – recenze
Žádný příběh, žádné komplikace, žádný problém. Podobně se prezentuje minimalistická válečná hra War, the Game. Hrst principů se v ní měla snoubit se sáhodlouhými možnosti, jak dát nepřátelům na budku. Mělo zkrátka jít o titul, co vyrazí dech všem, kterým před lety učaroval DEFCON. Výsledkem je ale hra tak legračně nepovedená, že je nutné varovně zvednout prst a ťukat s ním do klávesnice tak dlouho, dokud nedojde k napravení křivdy páchané na peněženkách hráčů, co touží po tak trochu jiných strategiích.
Paper Sorcerer - recenze
Podobně jako Betrayer i Paper Sorcerer už z dálky svým na kontrastech postaveným vzhledem křičí do světa, že je speciální. A dost možná i je, ovšem co ten zbytek? Vypadat zajímavě na první pohled je sice důležité, ale proč je vlastně tenhle kouzelník z papíru?
Xenonauts - recenze
X-COM nebo také UFO zná každý fanoušek tahových strategií, který v devadesátých letech byť jen zavadil o nějaké herní zařízení. Obrana Země proti mimozemské hrozbě v čele organizace X-COM totiž přinesla několik revolučních a hlavně extrémně zábavných elementů, které se neokoukaly ani po mnoha rozehráních. Páteří hry byly tahové taktické boje proti mimozemšťanům v pozemních operacích, kde jste veleli výsadkovému týmu. K tomu se pak přidal jednoduchý management základen i globálního výzkumu a vyzbrojování s dodatkovou akční minihrou v podobě sestřelování UFO v reálném čase.
Lifeless Planet - recenze
To se takhle najde planeta pokrytá bujnou vegetací, obalená příznivou atmosférou a ještě k tomu s vodou, jenže je moc daleko. Přesto je ale vidina nového živoucího světa natolik lákavá, že vyšlou Američané trojčlenný tým na průzkum, i když bez naděje na návrat. Přistání na finální destinaci však není takové, jaké bylo v plánu a nakonec i planeta, příslib naděje, není tak živá, jak se na první pohled zdála být.
Tropico 5 - recenze
Série budovatelských strategií Tropico si získala srdce mnoha nadšených stavitelů a diktátorů vládnoucích ocelovou pěstí. Tisíce závislých hráčů má na svědomí především pohodová atmosféra a skvěle zvládnuté dávkování nového obsahu i problémů, které vás nutí stále reagovat a něco ve vaší říši upravovat. K tomu přidejte nutnost budovat stát na rozdílných ostrovech a plnit svěřené úkoly s pomocí různých odvětví průmyslu v závislosti na dostupných surovinách, a dostanete nejen karibský, ale i stratégův ráj. Otázkou ovšem je, jestli to může fungovat už popáté v řadě.
The Incredible Adventures of Van Helsing II - recenze
Když se vám jedny dveře zabouchnou před nosem, otevřou se někde jiné... nebo tak nějak se to říká. V podobném duchu tvoří své hry i vývojáři z NeocoreGames a zatímco v prvním dobrodružství potomka slavného lovce upírů Van Helsinga jste řešili problémy napáchané vaším otcem, tentokrát přišel čas, abyste uklidili po sobě. Zaslouží si ale pokračování skutečně dvojku v názvu, když už od pohledu působí v podstatě identicky jako předchůdce?
Dragon's Crown - recenze
Pryč jsou ty časy, kdy jste ve 2D fantasy mohli být epičtí, násilní a svalnatí a nikdo vás neobviňoval z misogynie a sexismu. Kultovní hity Golden Axe a Dungeons & Dragons: Tower of Doom se ale i přes nepřízeň politické korektnosti dočkaly svého nástupce. Když veterán George Kamitani, který v 90. letech pracoval právě na Tower of Doom, zveřejnil obrázky z Dragon's Crown, čelil kritice. Hrdinové dvojrozměrné rubačky totiž svými rozměry spadají do nadlidské kategorie - jak muži svými svaly, tak ženy svými vnady. Za barokním fantasy hávem se ale skrývá herní duše kombinující skvělým způsobem mlátičku s RPG.
Murdered: Soul Suspect - recenze
Pokud se detektivka hraje, jako když si prohlížíte dětské leporelo, není to detektivka. Vlastně ani hra. Pak už nepomůže ani hustě potetovaný detektiv s problematickou minulostí, sériový vrah v kápi, sbírání důkazů a dokonce ani atraktivní prostředí města s řádně temnou čarodějnickou minulostí. Miloš loni ve svých E3 dojmech označil Murdered: Soul Suspect za „mysteriózní detektivku, která se profiluje jako koncentrát toho nejlepšího z L.A. Noire“. Po zhruba osmi hodinách nudy & trápení musím bohužel konstatovat, že podlehl iluzi (ale to se stává, nesmutni Miloši) dobře připravené prezentace tvůrců z Airtight Games. Murdered je koncentrát zajímavých nápadů a postupů, které tvůrci naplnili triviálním příběhem a detektivními „problémy“, které zvládne vyřešit i můj pes. Stačí Julce nasadit detektivní klobouk à la Kojak (vypadá pak asi nějak takto), jaký shodou náhod nosí i hlavní hvězda hry Ronan O'Connor.
Outlast: Whistleblower - recenze
"Nerušit, necivět, nepostávat - probíhá zákrok!" Na chirurgii a možná ještě na pitevně by člověk nad takovou zprávou mávl rukou a v klidu dodržel instrukce. V Outlast: Whistleblower je ale všechno trochu jinak. Každé písmeno, každá věta a každá situace tu má naprosto jiný, děsivý význam. Studio Red Barrels se loni blýsklo s Outlast, který lze považovat za jeden z nejpůsobivějších survival hororů poslední doby. Nedávno pro hru vydali rozšíření Whistleblower, od nějž si fanoušci slibovali podobně psychicky náročný zážitek.
Watch Dogs - recenze PC verze
Bez pár dní přesně před dvěma lety během E3 2012 ohromil Ubisoft veřejnost prezentací demoverze hry, která vzbudila všeobecný zájem. Watch Dogs zaujala zpracováním prostředí, otevřeným světem a zejména hackováním coby hlavní zbraní. S každou další informací či ukázkou se zaujatý šum stupňoval, protože pesimismu a přehnané marketingové kampani navzdory, hra zkrátka vypadala dobře. Vydání v listopadu 2013 hráči netrpělivě očekávali s vírou, že si zahrají první „skutečnou next-gen hru“. Měsíc před vydáním však přišla zpráva, že se vydání „hackovacího GTA“ posouvá o půl roku. Vzhledem k tomu, že Ubisoft přišel nejen o atraktivní možnost vydat hru společně se startem nových konzolí, ale též o lukrativní vánoční období, zavrtal se červ pochybnosti hluboko pod kůži snad každému. A zcela oprávněně, jak potvrdila hra samotná.
The Wolf Among Us – recenze 4. epizody
Bigbymu je co závidět. Vidí jako rys, čmuchá jako žralok a mluví charizmatickým hlasem Adama Harringtona, který by lámal dívčí srdce i přes telefonní drát. Co je ale nejdůležitější, Bigby toho hodně vydrží, což je pro šerifa Fabletown klíčové. Kumpáni do něj mohou vyprázdnit půl kila olova a on jim beztak zakroutí krkem. Bigby to moc dobře ví a svou dominanci si užívá. Jenže pak schytá jednu stříbrnou kulku a skácí se k zemi jako upír. Čert vem otevřenou zlomeninu předloktí, ta se za pár hodin zhojí, ale stříbro, to vážně bolí. Na první minuty čtvrté epizody The Wolf Among Us se vám zkrátka nebude koukat dobře.
1849 - recenze
V hromadném přesunu zlatokopů do oblasti s výskytem větších zásob zlata je pořádný kus romantiky. Dobrodruhové opouštěli všechny dosavadní jistoty a vrhali se do zcela neznámých vod pouze s vidinou rychlého zbohatnutí. A přestože se na některé z nich vážně štěstí usmálo a udělalo z nich boháče, většina z nich se musela spokojit s tím, že nepošla hlady. Skvělý námět na hru, že? Mysleli si to i vývojáři ze SomaSim a před námi stojí výsledek jejich "zamyšlení" v podobě strategie s prostým názvem 1849.
The Last Tinker: City of Colors - recenze
Národní revoluce často získávají vzletná přízviska, jaká vůbec nereflektují napětí, kterým jsou v ulicích doprovázeny. Například Oranžová revoluce asi sotva připomene pravou barvu šrámů na hlavách protestujících, nehledě na to, že Ukrajinu tahle velká akce posunula jen k revoluci další (té současné) a ještě krvavější. Ale proč ten politický začátek - akční plošinovka The Last Tinker: City of Colors je ukázkový případ, kde barvy a zvolené téma opravdu sedí. I v Last Tinker totiž dojde k revoluci či spíše rovnou k občanské válce a bude se v ní bojovat o barvy, lépe řečeno barvy budou bojovat přímo mezi sebou.
Transistor - recenze
Moudré knihy tvrdí, že základní vlastností tranzistorů je schopnost zesilovat. Co když ale tranzistor není součástka, kterou můžete vydolovat z trosek starého rádia, nýbrž velký a těžký meč schopný pohlcovat duše? A proč je zrovna on původcem jména nové hry od studia, které se do našich myslí nesmazatelně zapsalo přes úžasný Bastion? Dokázali vývojáři ze Supergiant Games překročit svůj stín, nebo se měli spokojit s tím, že svět už je díky nim lepší, a nepokoušet zbytečně osud?
Warlock 2: The Exiled - recenze
Pokračování tahové strategie Warlock, která na první pohled připomíná Civilizaci ve fantasy prostředí, se stejně jako původní hra zameřilo především na válčení. Zapomeňte tedy na precizní diplomacii, vynalézání, vyvažování produkce a starání se o blahobyt všeho lidu. Přestože Warlock 2: The Exiled všechny prvky obsahuje, hrají druhé housle a slouží pouze jako podpora dobyvatelských choutek. Není to nutně špatně, neboť taktické bitvy dvou, tří, čtyř a někdy i pěti armád mohou stát za to.
