The Wolf Among Us – recenze 4. epizody
7/10
zdroj: Archiv

The Wolf Among Us – recenze 4. epizody

Datum vydání:
31. května 2014
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

29. 5. 2014 21:30 | Recenze | autor: Miloš Bohoněk |

Bigbymu je co závidět. Vidí jako rys, čmuchá jako žralok a mluví charizmatickým hlasem Adama Harringtona, který by lámal dívčí srdce i přes telefonní drát. Co je ale nejdůležitější, Bigby toho hodně vydrží, což je pro šerifa Fabletown klíčové. Kumpáni do něj mohou vyprázdnit půl kila olova a on jim beztak zakroutí krkem. Bigby to moc dobře ví a svou dominanci si užívá. Jenže pak schytá jednu stříbrnou kulku a skácí se k zemi jako upír. Čert vem otevřenou zlomeninu předloktí, ta se za pár hodin zhojí, ale stříbro, to vážně bolí. Na první minuty čtvrté epizody The Wolf Among Us se vám zkrátka nebude koukat dobře.

Finále třetí epizody dalo jasně najevo, že se Bigby zamotal do něčeho mnohem většího než očekával. Dvojice prostitutek bez hlav byly jen začátkem a kamínkem v mozaice velkých událostí, kterou v aktuální epizodě In Sheep’s Clothing konečně začnete skládat a chápat. Jednotlivé momenty do sebe začnou zapadat a až v létě vyjde poslední epizoda Cry Wolf, s chutí si tuhle noirovou detektivku dám celou znova, protože si pak všimnu detailů, které jsem do té doby ignoroval.

U opáčka sice vyplave na povrch, že zdánlivě důležitá rozhodnutí jsou pouhou iluzí, protože děj vždycky vyústí do víceméně stejné delty, ale na to jsme si u her od studia Telltale už (bohužel) zvykli. Nejen o tom jsme už mluvili v recenzích první, druhé a třetí epizody The Wolf Among Us.

Po malých douškách

Tvůrcům z Telltale svědčí k dobru, že interval mezi třetí a čtvrtou epizodou stáhli na dosud rekordní měsíc a půl, jenže měsíc a půl je pořád zatraceně dlouhá doba. Epizoda In Sheep’s Clothing zabere sotva 75 minut, čili nadále platí doporučení vyčkat na všech pět epizod najednou a The Wolf Among Us slupnout jako malinu během pár sezení. Zhruba osm hodin pak uteče jako voda a čekání tvůrci odměnění jedinečným adventurním zážitkem.

Prodlevy mezi epizodami The Wolf Among Us mě netrápí tolik, jako u druhé řady The Walking Dead, kde mám větší problém s udržením jednotlivých postav v paměti. A jakkoli zatím nesvedu rozseknout, ve které hře jsou role jednotlivých protagonistů lépe napsané, faktem je, že zatímco zombie apokalypsa je plná stejně špinavých lidí, pochmurným New Yorkem 80. let se potulují vizuálně jedinečné pohádkové bytosti, co díky tomu nesplývají.

zdroj: Archiv

Vlk z Karkulky nosí placku, myslivec chlastá, Sněhurka starostuje, malá mořská víla šlape v bordelu, žabák Toad věčně remcá a kráska se zvířetem si přivydělávají na černém trhu, protože jsou zvyklí na královský přepych a kvůli obrazům s pozlacenými rámy se zadlužili až po uši. Inu, některé pohádkové bytosti se s útěkem z pohádkové dimenze nepopasovaly dobře, zatímco jiné na tom jsou… ještě hůře. Fabletown ztělesňuje depresi.

Je úsměvné, že největší devízou The Wolf Among Us tak vlastně není kvalita, kterou hře vtiskli vývojáři (hra je zasazena do kulis komiksové série Fables od Billa Willinghama), ale s daným materiálem pracují Telltale na jedničku.

Vedle adventury si tento svět přímo říká o otevřené RPG, kde by mohl hráč příležitost prozkoumávat temná zákoutí a nesvazoval by ho přísně lineární příběh. Jednou si ve čtvrté epizodě sice vyberete, do kterého ze dvou podniků půjdete čmuchat dříve, leč dopad na děj to, na rozdíl od minulé epizody, nemá prakticky žádný.

Lámání kolem

Jen co si vlčí šerif Bigby olíže rány po krvavém finále třetí epizody, vydává se… Ne, předbíhám. Jen co si olíže rány, vytáhne z lednice pivo, zapálí si levné cigáro a dobrou čtvrt hodinku rozmlouvá se Sněhurkou a mluvícím prasetem Colinem. Jak už jsme si za poslední půl rok zvykli, adventury od Telltale takřka rezignovaly na chodící pasáže a z devadesáti procent jsou tvořeny interaktivními dialogy.

Lepší herecké výkony jen tak v jiné hře nenajdete, byť jednou mě do očí vysloveně praštil nenavazující dialog. To se takhle Bigby škádlí s myslivcem, co řve „Chci svou sekyru!“ a Bigby reaguje nelogickým „O co ti sakra jde?“ No, jde mu o to, že chce svou sekyru. Právě to řekl. A řekl to i před půl minutou.

Tihle dva si už hodněkrát dali po tlamě, jednu dobu dokonce myslivec nosil svou sekyru zaťatou v lebce, což byla „pozornost“ od Bigbyho. Dnes už ale připomínají dva staré známé, co se z hecu kočkují. Nakonec jsem Woodymu nabídl cigaretu a rozloučení bylo melancholicky přátelské. O něco menší sranda byla s ďáblem z Jersey, novou pohádkovou entitou, kterou mají v erbu hokejoví New Jersey Devils. Až vám dá pohlavek, pochopíte proč.

Jinak je čtvrtá epizoda po stránce nového obsahu skoupá, byť mi řeznictví pojmenované „Cut Above“ a bazar „Lucky Pawn“ vykouzlily úsměv na tváři. Tenhle svět je drsný a sám k sobě upřímný. Drobné radosti každopádně nezakryjí, že Telltale se tentokrát nesnažili stejně, jako ve třetí epizodě. Vytvořili jen několik scén a z upřímně klidných a táhlých dialogů začala časem odkapávat nuda, nehledě na jejich relativní kvalitu (ruku na srdce, stále mluvíme o hře, jejíž scénář by v konkurenci špičkových televizních seriálů pokulhával).

Celek, jakkoli je nadále velmi solidní, proto působí spíš jako spojovací článek mezi hutnou epizodou číslo tři a velkým finále, kterému by měla vévodit šedá eminence mnoha tváří - Crooked Man. Poslední epizody se dočkáme koncem července a vygradovaná koncovka In Sheep’s Clothing dává jasně najevo, že bude oč stát.

Verdikt:

Čtvrtá epizoda je rekordně krátká a funguje jako most k velkému finále. In Sheep’s Clothing skvěle buduje napětí a náramně baví, ale děj nikam zásadně neposouvá a skončí dřív než začne. Je evidentní, že tvůrci si to nejlepší nechávají na konec.

Nejnovější články