zavřít

Watch Dogs - recenze PC verze

Windows

Recenzovaná verze: Windows

Vychází na platformách: PS4, Windows, PS3, X360, WiiU, Xbox One

Verdikt:

Watch Dogs není revoluce, ale solidní start nové série určitě ano. PC verze má u kotníku přivázaný pořádně těžký kámen v podobě technických problémů, nad nimiž se sice s ohledem na rozsah hry dá přimhouřit oko, ale jen do určité míry. Čeho je moc, toho je zkrátka příliš. Přesto si Watch Dogs nezaslouží poslat do horoucích pekel, protože baví a jakkoli většinu věcí nedělá na 100 %, nedá se říct, že by krom příběhu v něčem vysloveně selhala.

Hodnocení redakce 7/10

Jak hodnotíme

metacritic 77/100

- Recenze autor: Gabriela Šuterová Komentáře: 0

Bez pár dní přesně před dvěma lety během E3 2012 ohromil Ubisoft veřejnost prezentací demoverze hry, která vzbudila všeobecný zájem. Watch Dogs zaujala zpracováním prostředí, otevřeným světem a zejména hackováním coby hlavní zbraní. S každou další informací či ukázkou se zaujatý šum stupňoval, protože pesimismu a přehnané marketingové kampani navzdory, hra zkrátka vypadala dobře. Vydání v listopadu 2013 hráči netrpělivě očekávali s vírou, že si zahrají první „skutečnou next-gen hru“. Měsíc před vydáním však přišla zpráva, že se vydání „hackovacího GTA“ posouvá o půl roku. Vzhledem k tomu, že Ubisoft přišel nejen o atraktivní možnost vydat hru společně se startem nových konzolí, ale též o lukrativní vánoční období, zavrtal se červ pochybnosti hluboko pod kůži snad každému. A zcela oprávněně, jak potvrdila hra samotná.

Tvůrci posun vydání ospravedlnili snahou udělat svět Watch Dogs živější a blahořečili vedení Ubisoftu, že k tomu dostali svolení navzdory ztrátě předvánočního trhu. Zlé jazyky si zase šuškaly o rozbité a těžce rozdělané hře, kterou nelze dát dohromady ani za půl roku. Ať už ale věříte kterékoli z informací, stejně se nedají ověřit, minimálně jeden fakt se nijak zpochybnit nedá – jaká je hra samotná. Jen tu můžeme pomyslně otáčet v ruce, zkoumat a soudit za to, jaká je, mohla by být a bohužel v řadě aspektů není. Je ambiciózní, zajímavá zvoleným a zpracovaným prostředím, nudná příběhem, zábavná šíří herních možností, někdy hezká, jindy ošklivá, ale hlavně je strašlivě neodladěná.

Plánování a vývoj DLC ještě před vydáním základní hry je běžná praxe, zejména u her, které ve vzájemné symbióze vyvíjí několik studií zaráz, což je případ Watch Dogs. Vývoj DLC má obvykle zaměstnat studia či části týmů, které už zadanou práci na základu odvedly, a bylo by mrhání prostředky nechat je bez práce. Všechno tohle chápu, ale přesto si myslím, kdyby se volní vývojáři z různých studií Ubi soustředili na testování a ladění základní hry před vydáním, těžili by z toho hráči i pověst Ubisoftu. Bohužel k tomu nedošlo a trpět tak musí všichni, hráči a Ubisoft jakbysmet. Francouzská firma však zaslouženě.

Hardwarové nároky za všechny peníze

Pamatujete na informace o hardwarových požadavcích hry? Mnohým poněkud vyschlo v ústech, když se dozvěděli, že na solidní herní zážitek budou potřebovat to nejlepší, co se vůbec dá koupit. Nebo nové konzole. Později tvůrci HW požadavky zmírnili, ale záhy po vydání se ukázalo, že ani GeForce 560 hru na Ultra detaily nezvládá. Jedna věc je mít vysoké požadavky a výkon uvedených komponent skutečně využívat, a věc druhá je vykašlat se na optimalizaci a suplovat to hrubou silou. Optimalizace Watch Dogs je totiž tristní.

Zejména pokud vlastníte něco pro vývojáře natolik exotického jako SLI/CrossFire (jako já), připravte se na skutečně napínavý zážitek a násilí na výpočetní technice. Artefakty, které postupně rostou do mamutích rozměrů, a objevují se stále dokola po restartu hry i počítače, jsou v zásadě malým problémem. Větším jsou neuvěřitelné propady v počtu snímků za sekundu - před excesy typu 55 – 10 – 55 fps vás nezachrání ani Nvidia GeForce 780 Ti. A v případě duálních GPU nelze nezmínit stuttering (hra není plynulá kvůli zpoždění mezi jednotlivými snímky) a tearing (obraz není celistvý, protože se zobrazují informace ze dvou framů naráz).

Najdete-li v menu položku vertikální synchronizace, dělejte, že tam není. Sice pomůže s tearingem, ale obšťastní vás štědrou dávkou stutteringu. Bez ohledu na to se vám hra stejně bude sekat, jakkoli FRAPS v horním rohu bude stále ukazovat, že se pohybujete vysoko nad 25 fps. Spoustu problémů (jmenovitě framedrop) by prý měly vyřešit nové grafické ovladače – u mě se tak nestalo. Vývojáři též oznámili, že chystají na PC verzi patch, datum vydání už ovšem neodhalil.

Ohledně technických nedostatků PC verze Watch Dogs vyšla řada návodů a tipů, jak nežádoucí efekty alespoň zmírnit, na celém problému to ale moc nemění. Tvůrci si vynutili posun vydání o šest měsíců, aby mohl hru v klidu doladit a dokončit, přičemž i několik dní po vydání je Watch Dogs pro řadu hráčů prakticky nehratelná záležitost, pokud tedy nechcete degradovat grafiku hry někam do mladší doby kamenné. Stejně, ani pak nemáte jistotu, že hra poběží plynule.

Jak ten next-gen vlastně vypadá?

Pokud zrovna nemáte ze hry dioráma a začnete srovnávat Watch Dogs s jinými hrami s otevřeným prostředím, opustí vás po čase zklamání, začnete se solidně bavit a ve výjimečných momentech se možná dostaví i nadšení. Za vynikající považuji nápad vývojářů zasadit příběh do podzimních dnů. Barevné stromy výborně oživují jinak šedivé a strohé prostředí Chicaga a navíc je to dobrá záminka k častým změnám počasí, aniž by to působilo samoúčelně. Jakkoliv je velkoměsto hezké za slunečného dne, to nejlepší z něj vymáčkne až déšť.

Neony se odráží v kalužích na ulici, blesk konečně není jen ambientní světélko kdesi v mracích a pohled na mořskou hladinu, o kterou se tříští dešťové kapky, je hypnotizující. Pokud jde o efekty a celkovou stylizaci, je Watch Dogs na vysoké úrovní. Oheň vypadá jako oheň a rozhodně nemusíte pochybovat o tom, zda je pro Aidena nebezpečný. Když budete své auto trápit dostatečně na to, abyste si prorazili chladič, tak přes páru pomalu neuvidíte před sebe. Že budovy nepůsobí jako ploché kulisy, mají hloubku a většinou na nich naleznete nějaká zajímavá graffiti, už je vlastně maličkost. Chicago ve Watch Dogs je město, které skutečně žije, ať už jste v centru, nebo na periferii.

Nedostatky se samozřejmě najdou. Vylepšení by si zasloužily obličeje běžných občanů, textury řady objektů rozhodně next-gen nejsou a třeba model Aidenovy sestry působí proti zpracování ostatních příběhově významných postav směšně. Rozhodně by se neztratil ani realističtější model poškození vozidel či věrnější fyzika drobných objektů a látek. Při hraní Watch Dogs narazíte na chvíle a místa, kde grafika přímo bere dech, ale stejně tak zažijete situace, o nichž byste nikdy neřekli, že pochází ze stejné hry.

Co s načatým večerem

Watch Dogs často připomíná, že se jedná o hru silně příběhovou (ke své škodě, ale o tom později). Velký zelený indikátor příběhové mise na mapě přehlédnete jen stěží. Ve skutečnosti vás ale nic a nikdo nenutí běhat od jedné příběhové mise k druhé, se svým herním časem si můžete hospodařit dle vlastního uvážení. Při zběžném pohledu na mapu je jasné, že pokud nejdou otevřené hry s volným režimem hraní úplně mimo vás, nudit se nebudete. Vyjma náhodně generovaných potenciálních zločinů se můžete pustit do vyšetřování záhadných beden v postranních uličkách, hlavolamů v podobě rozdělených QR kódů, které musíte složit dohromady pomocí kamer, nebo zabráníte zločineckému konvoji, aby dojel do cíle. Watch Dogs toho nabízí tolik, že už jen vypsat sem všechny typy misí a aktivit by vydalo na slušný seznam.

Krom uvedených úkolů se můžete dle libosti realizovat v přítomných minihrách. Některé minihry popsal Aleš ve svých nedávných dojmech, navíc můžete ještě sbírat obrovské pixel-artové mince na čas po vzoru starých plošinovek, objevovat město a registrovat se na zajímavých místech v herní obdobě 4Square nebo si na ulici třeba zahrajte skořápky.

Množství obsahu a fakt, že vám na pravé straně obrazovky téměř neustále něco vyskakuje, svádí k impulzivnímu opouštění jedné mise v zájmu jiné, novější. Stalo se mi, že než jsem doběhla na místo předpokládaného zločinu, ještě jsem si třikrát odskočila vyřešit jiné věci. Při hraní Watch Dogs je dobré vytvořit si tak trochu rámec, ve kterém operujete, jinak se může snadno stát, že skončíte zahlceni informacemi a nebudete vědět, co s nimi a kam dřív skočit.

Nuda se nedostavuje ani v případě, že se zkrátka jen tak procházíte po ulici. Při zapnutém profilování si můžete si proklepnout kohokoliv, na koho ukážete svým kouzelným mobilem. Můžete se také nabourat do cizích hovorů a zpráv, kde se dozvíte třeba o schované zásilce špinavých peněz, které jen čekají, až se pro ně stavíte. Nebo se jen zaposlouchejte do šumu města. Chicago dokáže být úsměvné i mrazivě cynické. Můžete odlákat strážného, který věří v apokalypsu, když mu odešlete zprávu „Už to začalo“, nebo vyslechnout návrh na vydírání neoblíbeného zaměstnance.

Watch Dogs sice uplatňuje karmický systém dobrých a zlých činů, mnohem zajímavější je ale efekt, který má možnost zjistit, kdo jsou náhodní kolemjdoucí, co vás míjí. Okradete starou babičku? Nebo už jen z principu hacknete bankovní účet boháče, který neplatí alimenty? A skutečně potřebujete pár set dolarů víc, než ten kluk s rakovinou?

Systém vysloveně dobrovolné a subjektivní morální volby funguje lépe než karma, kterou získáváte plněním vedlejších misí, případně ztrácíte například zraněním civilisty, ale ve skutečnosti nemá na váš styl hry vážnější dopad. Stejně jako herní ekonomika. Do obchodu se vydáte jen občas, protože všechno ostatní včetně rychlých vozů si prostě „vezmete“ na ulici.

ctOS vás vidí

Ubisoft své hry s otevřeným prostředím šije podle jedné šablony, což ale není nutně špatně. Když se obsahem nabitá mapa osvědčila ve Far Cry a všech Asasínech, proč ji nepoužít i ve Watch Dogs? Jedna věc ale ve Watch Dogs přeci jen funguje trochu jinak. Ve Far Cry a Assassin’s Creed jste si rozšiřovali obzory na vyvýšených místech. Ne tak ve Watch Dogs. Protože je celé město obsypáno kamerami, nejjednodušší cesta k novým informacím vede přes datacentra, která jsou pochopitelně střežená.

Watch Dogs vám při obsazování datacenter nenutí jeden konkrétní herní styl, milovníci přestřelek ale budou o něco šťastnější. Větrací šachty k plížení tu nejsou, zato hromady nábojů ano. Buď se vám podaří proplížit jen s pomocí hackování a trpělivosti, nebo máte se stealthem smůlu. Když jsem ale čekala za hromadou palet, až se strážný na konci chodby otočí, napětí a adrenalin jsem si užívala stejně jako třeba v Deus Ex: Human Revolution. Jen s tím rozdílem, že Aidenovy možnosti, pokud jde o stealth mechaniky, jsou výrazně více omezené.

Stejně validní přístup je ale vzít útočnou pušku a vyřídit vše rychle a bez zbytečných komplikací. Jde to snadno, ale kdybyste byli jó nešikovní, můžete použít zpomalení času, které je ve hře jinak naprosto k ničemu - stejně jako řada dalších mechanik, které vyvolávají umělý pocit bohatosti. Hra vás každopádně odmění za jakýkoliv postup, protože Aiden razí heslo „účel světí prostředky“.

Pozitivní je možnost dostat se, byť občas s jistými obtížemi, do jakéhokoliv datacentra bez ohledu na vývoj příběhu a získané schopnosti či zkušenosti. Míra vodění hráče za ruku by v otevřených hrách měla být co nejmenší, což Watch Dogs příjemně reflektuje. Nebo si jen tvůrci uvědomili, že jejich hra je zábavná mírou herních možností, zatímco příběhově selhává.

Prázdné filozofování

Scénář hry rozdal karty hned od začátku naprosto jasně - ctOS je obdoba Orwellova Velkého bratra, ale jen za předpokladu, že by Velkého bratra někdo vzal, vykuchal a namaloval na něj jednorožce. Postavy měly původně naplňovat klasicky archetyp „hodný, zlý a ošklivý“. Bohužel toho „hodného“ má představovat Aiden Pearce, který se utápí v sebelítosti ze smrti malé holčičky. Podobně nezajímavou a plochou postavu jsem dlouho neviděla a mám podezření, že si po stránce výrazu a charakteru vede lépe i můj stůl, než zamlklý třicátník, kterému jsem občas měla sto chutí fyzicky ublížit.

Nebudu prozrazovat příliš, ale podobně bez výrazu a předvídatelná je většina postav, stejně jako příběh, který svým konáním naplňují. Od sexy punkové hackerky až po poloslepého staříka, který šéfuje Chicagskému podsvětí, hrají všichni svou roli tak dokonale, že nemáte problém věštit na deset kilometrů dopředu, co se stane dál a jak to dopadne.

Scenáristé Watch Dogs dokázali srazit bohatou, zajímavou a hlavně silně aktuální látku na kolena a podříznout jí hrdlo filosofováním tak instantním, že by i čínské nudle mohly závidět. Je evidentní, že se scénáristé snažili, aby z příběhu Watch Dogs nestala jen přehlídka různých hloupostí. Bohužel je stejně tak evidentní, že si s materiálem nevěděli rady a nakonec selhali.

Multiplayer

Když se ale vývojáři nepokouší o dětskou filozofii a soustředí se na herní mechanismy, obvykle to dopadá dobře, což demonstruje zábavné propojení singleplayeru s multiplayerem. Zcela běžně vám při jakékoli činnosti vybíhají na obrazovce nabídky k hrátkám ve více lidech, pokud přesně tímto stylem samozřejmě nezvete jiné hráče vy sami. Může však na vás vyskočit i hláška, že se právě někdo naboural do vaší hry. Vítejte ve světě online hry, kde po sobě hráči jdou… inu, jako psi.

Kdo hrál Dark Souls, bude mu koncept sabotování jiného hráče povědomý. Zatímco v Dark Souls je narušitel patřičně označen, ve Watch Dogs vypadá jako náhodný kolemjdoucí. Pokud není úplně hloupý, nepoznáte ho na první pohled, zato váš telefon se ošálit nenechá. Odhalit vetřelce by nemělo trvat příliš dlouho, pokud tedy nesedí v jednom z aut stojících na křižovatce. Nebo se neschovává v autě, které je zaparkované u chodníku. Čas běží, přicházíte o cenná data a narušitel se ne a ne prozradit. Ukazatel neúprosně skáče na 100 %. Za vámi se ozve motor vytočený do nejvyšších otáček, a protivník je v tahu.

Právě jste prohráli online zápas, váš nepřítel získal tučnou odměnu, spoustu bodů reputace, a tu vaši při tom zadupal do země. I takový může být multiplayer. Invaze je ze všech forem multiplayeru nejvíce vrtkavá, pokud jde o zábavnost. Někdy svedete se soupeřem napínavý boj o vlastní reputaci zakončený adrenalinovou honičkou, při níž zbortíte půl města. Jindy se prostě nic nestane, jedna strana vyhraje a zážitek vyšumí do ztracena.

Online hra má však několik variant, včetně popsaného hackování jiného hráče, ze kterých není problém si vybrat jednu či dvě nejoblíbenější nebo podle vás nejvíce povedené. Může zkusit na diskrétnost náročné sledování osob, online závody a volnou hru s více hráči. Hack a sledování jsou vlastně rychlé zápasy hráče proti hráči, které se soustředí zejména na šikovnost – v popisu úkolu je totiž jasně řečeno, že se „oběti“ nesmí nic stát.

Závody nejsou v PC verzi Watch Dogs žádný med hlavně proto, že právě při jízdě autem se nejvíce projevují technické vady hry a nepřesné ovládání. Jak jsem se ale přesvědčila při hraní PS4 verze hry s gamepadem, když všechno funguje, jsou online závody zábavné, adrenalinové a často v dobrém slova smyslu šílené.

Hra pro osm hráčů po dvou týmech je variací na Capture the flag s méně přísnými pravidly (ke krádeži dat stačí být chvíli v určené vzdálenosti od jejich dosavadního držitele), což pomáhá udržovat vysoké tempo hry a znásobuje míru chaosu, který se v důsledku toho obvykle rozpoutá. Vezmete-li správnou kombinaci lidí a vhodíte je do otevřeného světa s nesčetnými možnostmi, je takřka nemožné, aby se něco pokazilo. Působit chaos a rozruch po městě je zábavné, dělat to s kamarádem a ještě s voice-chatem, to je úplně jiná dimenze.

Snad podruhé a lépe

Nad Watch Dogs si člověk musí povzdychnout. Z velkých ambicí vzešel průměrný příběh, nevýrazný hrdina a křičící nevyužité příležitosti. Přesto se jedná o zábavnou a komplexní hru, která vás chytne a nepustí minimálně na několik dní. Někde hluboko uvnitř jen (možná naivně) doufám, že se Ubisoft poučí z reakcí PC zákazníků a s ohledem na počáteční prodeje vystřihne parádní pokračování, které přinese to, v co jsme doufali u jedničky. Protože Watch Dogs je solidní start nové série. A mě už teď nezbývá než vyhlížet slibovaný patch a doufat, že skutečně problémy vyřeší...

Tagy: akční sandbox

Zdroje: Vlastní

Kupte na CZC.CZ

Související videa

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.