Gratuitous Tank Battles je ve svém základu tower defense strategie, u níž jde o to, abyste nepřátelským vojákům, tankům, mechům a dalším vozidlům zabránili v průchodu na konec lokace a rozstříleli je na hadry. Anebo abyste naopak skrz připravené opevnění prošli s dostatečným počtem svých jednotek. Na první pohled zábavná klasika, která neurazí, ale ani nenadchne. Již po pár bitvách je však jasné, že Gratuitous Tank Battles je vše, jen ne průměrná hra.

Korejci na nás neudělali dlouhý nos

Penumbra měla tajemno, Portal logicky portály a Twin Sector magické rukavice pro přitahování a odpuzování předmětů. Provokativní parazitování či vítaná inspirace?

Hlavní postavou první realtimové strategie ze sci-fi světa Warhammer 40 000 je Gabriel Angelos, velitel vesmírných mariňáků, který se dostane do křížku s Orky. Výsledkem je nečekaně kvalitní hra s neotřelými nápady.

Bude to velké, bude to skvělé, bude to exkluzivní, bude to na Xbox One a grafické pozlátko posichruje logo Cryteku na obalu. Tak nějak zněla marketingová omáčka nového hack and slash počinu Ryse: Son of Rome, od kterého si Microsoft bezpochyby sliboval konkurenta God of War. A že novinka nevypadala vůbec špatně.

Byl to jeden z nejstrašlivějších okamžiků posledních měsíců. Herní kamera se skřípla v nepřirozeném úhlu a na televizi jsem uviděl zadní stranu Spockových očí překrytou spletencem vlasů připomínajících mrtvé rousnice. Špičky uší mizely z obrazu a s mrazivou pravidelností Spockova dýchání se znovu objevovaly.

Probudit se s rozsáhlou amnézií v interiéru temného hradu, v němž se na vás sápe jeho krvavá minulost a značně podivná současnost, to je premisa hodná těch nejděsivějších nočních můr. Frictional Games, autoři vynikající série Penumbra, se žádných hororových námětů nebojí a tak hráče bez obav vhodí doprostřed jednoho takového komplexu a vnuknou mu jednoduchý úkol – přežít. Amnesia: The Dark Descent doopravdy není hrou pro bábovky a strašpytle, kteří své nehty strachem zarývali do myši už při hraní F.E.A.R. či jiných, jen okrajově tajemných her. Amnesia chce primárně děsit. Vlastně se jedná o jeden z velevzácných kousků, které nepoužívají tmu a strach z neznámého prostředí jen jako součást vnitřních monologů hrdiny, ale jako styčný prvek hratelnosti. Dokáže takovýto horor zaujmout fanoušky klasických adventur?• Příběh bez minulosti Popravdě mě testovaná hra, navzdory skvělým referencím od zahraničních redaktorů, hned zpočátku lehce zklamala. Sérii Penumbra jsem hodnotil velmi kladně, ale prvky beletrie v ní hráč musel hledat zvětšovacími skly. Amnesia řeší hrdinovu minulost, důvody a okolnosti ztrátou paměti a než jsem si stačil na prakticky bezejmenného hrdinu zvyknout, už dávno jsem se probíral druhou polovinou hry. Možná jsem poněkud staromilný, ale nedokážu vnímat horor bez toho, abych věděl, proč a z jakého důvodu je všechno kolem mně tak děsivé. Odhalování minulosti komplexu z nalezených papírů a mluvených flashbacků sice není špatné řešení, ale pro příště už bych raději zvolil nějaký ucelenější způsob vedení děje.

Šéfem vlastnoručně vybudované zoologické zahrady se opět stanete v druhém pokračování bestselleru Zoo Tycoon, které oproti prvnímu dílu přináší samé změny k lepšímu včetně 3D pohledu na zvířecí miláčky.

Ve společné recenzi základní hry a aktuálního datadisku se vypravíme do vzdálených galaxií, abychom vás přímo na místě mohli seznámit s rozdíly oproti jedničce a proč se jedná o nejlepší vesmírnou tahovou strategii.

Lahodné kaluže modré krve

Gladius Prime byl ještě nedávno prosperující kolonií Impéria střeženou jedinou kapitulou vesmírných mariňáků hrdě dohlížejících na bezpečí Císařových poddaných z pohodlí své mohutné pevnosti. Ale ve 41. miléniu mír nikdy netrvá dlouho. Warpové bouře pro lidstvo zpravidla nevěstí nic dobrého. Nejdřív z bouře na dohled Gladia Prime vyplula plavidla plná Orků. Jejich invaze se nesla v tradičním duchu univerzální devastace všeho. Kapitula válečníků z řad Adeptus Astartes má ale po ruce početné oddíly Astra Militarum, jejichž výsadek na sebe nenechal dlouho čekat.

Zombíci v různém stádiu rozkladu, s pahýlem místo ruky nebo šourající se po čtyřech jsou všude, kam v šeru dohlédnete - právě jste vkročili do Země mrtvých, hororové řežby na motivy béčkového filmu G.A. Romera.

Příběh real-time strategie Dark Planet se odehrává na planetě Natrolis, která je právě středem konfliktu tří ras. Čím je tato sci-fi hra vyjímečná a ohrozí-li kralování Starcraftu, se dočtete v naší recenzi.

Jenom chtít nestačí... Možná právě toto lidové moudro nejlépe vystihuje stealth akci Solarix. Byť v sobě spojuje mnohá atraktivní témata z filmové i herní science fiction, vinou nedokonalosti skoro všech svých součástí nedokáže ani vylekat jako Vetřelec, ani nedeprimuje po vzoru System Shocku. Napínavá akce s hororovou atmosférou, jakou autoři z Pulsetense Games chtěli při nejlepší vůli vytvořit, se bohužel nekoná. Horor ji bylo spíše hrát. Špatná umělá inteligence a nepřátelský level design uvrhly Solarix do podprůměru, z nějž hře částečně pomohl jen solidně odvyprávěný příběh.

Hry už nás nechaly přežívat kdeco. Záplavy nemyslících chodících mrtvol, města vyhubená viry, noční nájezdy burtonovských monster i prostý hlad. Mezi evergreeny patří jaderná kataklyzmata, spálené světy a hrstky přeživších v krytech. Do takové situace vás postaví i survival strategie Sheltered.

Měla to být nejlepší herní adaptace Star Treku. Plnohodnotný DirectX9 engine, spousta vychytávek a především obsažení všech epoch od dob původního seriálu z hlubokého vesmíru. Ale ve skutečnosti jde o...

Další rok, další Halo? Kdepak, tohle pravidlo neplatí, protože Bungie a po nich 343 Industries nechrlí nové díly vlajkové série Xbox konzole každý rok, čili mají dost času, aby přišli s něčím novým. Ne vždy tento pokus vyjde a často vyzní do ztracena – například Spartan Ops v Halo 4 nebyl špatný nápad, ale nakonec nešlo o žádný tahák. Halo 5: Guardians zkouší nové věci v kampani i v multiplayeru a opět platí – něco vyšlo, něco ne. A váš výsledný dojem ze hry bude záviset na tom, co přesně od Halo 5 čekáte.

Úspěšné série jsou základní ingrediencí každé konzolové generace. Čtvrtý Playstation těch opravdu exkluzivních zatím nabízel poskrovnu, ale s příchodem inFamous: Scond Son se to mění.

Když jste naposledy viděli hlavního hrdinu Killzone 2 (recenze) a nyní i Killzone 3, „Seva“ Sevčenka (nikdy nepochopím, proč to není Ševčenko), seděl – POZOR SPOILER Z KONCE KILLZONE 2 - nešťastně na schodech Visariho paláce, jehož bývalý pán a vládce urputně vzdoroval o pár metrů dál oživování po několikanásobné penetraci tkáně olovem.

Řada her sází na extrémní brutalitu a nyní se takto snaží na přeplněném trhu s válečnými týmovými akcemi prosadit Shellshock, který sliboval realistické zpracování bojů ve Vietnamu. Bohužel tiskové zprávy někdy lžou...

Před pár lety měli v Bungie představu o kříženci onlineovky a first person akce. Měla to být hra, která skloubí grind a hon se za stále lepší výbavou s příběhem a spektakulární podívanou. Nazvali ji Destiny a v roce 2014 vydali jako nedodělaný produkt plný neduhů, absentujícího vyprávění a monotónního end game obsahu. Rok na to se ale na pulty obchodů dostává datadisk The Taken King a spolu s ním se naplňuje i zmíněná představa tvůrců. Ano, Destiny konečně po roce, dvou DLC a velkém datadisku našla svou zamýšlenou podobu a povětšinou funguje tak, jak měla při vydání. To všechno díky Oryxovi a takzvaném roku 2.0, který jeho příchod provází.

Cože jsem to psal před čtvrt rokem v recenzi Grey Goo? Že se žánr real-time strategií motá v kruzích recyklované nostalgie? Ačkoliv na to mnozí odpovědí "No a co?", rovněž další novinka v RTS vodách s názvem Etherium (homepage) tento trend potvrzuje se snad až přílišnou vervou. Jenže, kde Grey Goo jako "duchovní remake" StarCraftu nabízela alespoň obstojnou zábavu, Etherium bohužel svůj inspirační zdroj kopíruje podivně a vlastně zcela zbytečně. Alespoň pro ty hráče, které nebaví simulace armádního zásobování.

V březnu velmi produktivní firma 3DO nám přináší real-time strategii Army Men: RTS, která vychází ze stejnojmenné série s plastikovými vojáčky a může se mimojiné pochlubit originalitou herních lokací.

Na světě existuje jen málo sérií, kvůli kterým vám Tesco pošle email, a dočkají se půlnočního zahájení prodeje i v malém supermarketu někde v zapadlém provinčním městě. Můžete si o sérii Call of Duty myslet co chcete, ale na jejím současném výsadním postavení nic moc nezměníte. Ostatně i diskuze plné názorů, že Call of Duty hry jsou blbosti s následnou poznámkou, „ale stejně jsem si to stáhnul, abych ji vyzkoušel“ spíše vypovídají o tom, že Call of Duty hry vzbuzují nejenom zájem, ale též emoce. Tentokráte navíc právem, protože díl s podtitulem Advanced Warfare boří zažité představy, adrenalinovou akcí dohání posledních 5 let bídy či lehkého nadprůměru, ale hlavně má hlavu a patu. Alespoň v singleplayeru.

Jak může dopadnout pokus o historickou hru s princeznou pátrající na francouzském zámečku d´Or po zděděném pokladu?

Zlaté české ručičky znovu bodují v herním vývoji. Tentokrát ovšem na nezávislé scéně levných her, konkrétně na poli arkádových 2D stříleček typu R-Type či Tubular Worlds. Povedlo se jim vzkřísit skomírající žánr?

Smrt je teprve začátek

Alien Breed se vrací a po dlouhé době nabízí akci z ptačí perspektivy nově i na osobních počítačích. Nabízí ale něco více než jen nostalgické pomrknutí na pamětníky?

Když se sedm vesmírných kohoutů sejde na jednom smetišti, nemůže z toho vzejít nic dobrého, natož ve světě Warhammeru. Aneb další rok = další přídavek = další probdělé noci ve společnosti dvou nových ras.

Aktuální NASCAR titul z dílny EA se od těch minulých liší tím, že na něm pracoval nový (ale zkušený) tým, který kladl důraz především na realistickou simulaci jízdy. Stačil na nekorunovaného krále žánru - NASCAR 2003?