| Autor: Levis Publikováno: 22.března 2002 |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Co více - hra vás vrhne přímo do boje, není zde žádné seznamování ani postavy, ke kterým by si hráč mohl vybudovat vztah. Mezi jednotlivými misemi ve hře navíc není žádné pouto, autoři vám jenom přichystali několik úkolů, po jejichž splnění se stanete vítězi hry. V jedné tak máte za úkol zničit celou základnu Dreilů, v další vyhladit veškeré Soriny na mapě. Úkoly jsou povětšinou dost jednotvárné a postrádají dynamickou proměnu děje. Například pokud byste v misi, kde máte za úkol osvobodit zajatého generála (kterého protivník připoutal k zemi a nechal kolem něj na planině postavit čtvercovou zeď), těsně před cílem narazili na problém v podobě sestřeleného transportu nebo nečekaného přepadení, a váš úkol by se tak rychle změnil v bezhlavý útěk, působilo by to rozhodně lépe než skutečnost, že asi pět metrů vedle rozstříleného „vězení“ následně přistane transport a odveze generála do bezpečí - s vysvětlením, proč transport nemohl přistát hned na začátku mise, vysadit jednotku, která by překvapeného protivníka bez problémů odstranila a eskortovala se i se zachráněným zpět na hlavní základnu, se autoři bohužel neobtěžovali. • Rutinní řešení misí 
zdroj:
tisková zpráva
Podobně jako u většiny klasických pokračování/klonů úspěšných RTS, i v Dark Planet: Battle for Natrolis vám k úspěšnému dokončení valné většiny misí stačí zkušenosti z jedné podobné hry stejného žánru. Na začátku každé mise stačí postavit hlavní budovu, postarat se o alespoň základní obranné síly (je totiž nepsaným pravidlem, že protivník na vás začne útočit nejsilněji na začátku všech úrovní) a pomalu se vypracovávat do lepšího a lepšího postavení. Pro zpestření je možno například vyslat průzkumníky po celé mapě (většinou se na ní kromě cíle útoku - hlavní základny - nachází i několik menších táborů o několika budovách a hlídkách, na kterých si můžete procvičit taktiku útoku.Ačkoliv většina reklam a článků o Dark Planet slibovala tři unikátní rasy, bohužel musím konstatovat, že jejich unikátnost spočívá pouze v tom, že každá z nich těží jiné suroviny a staví jiné jednotky a budovy. Naprosto mě ale usadila skutečnost, že všechny rasy mají společné mapy a mění se na nich pouze místo, kde začínáte. Kromě toho dostanete také stejné úkoly (liší se pouze v drobnostech). Neuveřitelné… • Kolonisté Zřejmě nejhranější rasou v Dark Planet budou lidé, respektive jimi vyslaný oddíl kolonistů. Zároveň mi tato rasa připadá nejvhodnější a nejvyrovnanější - autoři s ní také zřejmě začali, protože zbylé dvě se zdají zhotovené až příliš narychlo. Lidé na Natrolis přijeli těžit suroviny, a tak je s podivem, že jim stačily jenom tři - kameny (po mapě je roztroušeno spousta skal a menších hromádek kamení, které nějakou chvíli vystačí), energie (těžitelná například z horkých gejzírů, které unikly na povrch planety) a jakési rudé krystaly. Suroviny těží roboti, základní jednotky kolonistů. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Jejich první jednotkou jsou mariňáci (Marine) - mají vyvážené schopnosti v boji na dálku i na blízko a představují slušnou útočnou sílu pro začátek. Později začnete jistě využívat hlídky (Sentry), vybavené odolným štítem a obohacené o spoustu zkušeností; jsou experti v boji na blízko, nejúčinnější ve skupinách. Nakonec jsou k dispozici ještě granátníci (Gunner), kteří s sebou nosí neomezené množství velice účinných granátů - tento typ jednotek je určen pro boj na dálku a podobně jako hlídky je nejúčinnější ve skupinách. Autoři se bohužel nerozhodli pro větší variabilitu, takže každý osnovaný útok lidské rasy se bude skládat z oddílů těchto tří jednotek. Primitivní strategie - vpředu hlídky, uprostřed mariňáci a nakonec granátníci. Umělá inteligence vašeho protivníka je naštěstí natolik stupidní, že ani proti tomuto druhu útoku si nedokáže vyvinout jedinou účinnou ochranu, takže zaručeně prohraje každý boj, ve kterém je přečíslena. Zajímavou myšlenkou je jednotka velitele (Commander), v jehož přítomnosti všechny zúčastněné jednotky bojují o něco lépe a mají vyšší sebevědomí. Kromě toho je tato postava i poměrně účinný bojovník, takže jeho vytrénováním nic neztratíte. • Dreilové a Sorinové 
zdroj:
tisková zpráva
Kromě exotického vzhledu tyto rasy nepřinášejí nic, kvůli čemu byste si měli zvolit právě je; očekával bych, že každá z oněch tří bude mít určitou přednost. Kdepak, všechny mají stejné schopnosti, a pokud si je při výběru poslepu rozpočítáte, dopadnete stejně, jako kdybyste je dlouho zkoušeli jednu po druhé. Rozdíly jsou pouze v těžbě surovin; Dreilové těží dřevo, krystaly a energii a Sorinové dřevo a kámen - třetím zdrojem pro ně není hmotná surovina, nýbrž víra, kterou získávají v případě, že se několik základních jednotek modlí u jejich hlavní budovy.Smutné je, že se tvůrcům nepodařilo do hry vměstnat alespoň trochu inteligentní AI. Vaši nepřátelé nejsou schopni se od vás učit vaše taktiky a finty, nejsou schopni odrážet útoky ani si opravovat svoje vlastní poškozené stavby z předchozích bitev. Nezažil jsem, že by na mě protivník vyrazil s armádou, která by mi mohla ublížit, a pokud se tak stalo, byla to naskriptovaná akce (tzn. že při každém dalším hraní mě napadla přesně stejná skupina v přesně stejný čas). Ani ve chvíli, kdy jsem nečekaně vpadl ze tří stran naráz do středu protivníkova tábora, jsem se nedočkal důstojného odporu - několik zasažených jednotek se na mě vrhlo, ostatní (na které jsem nestřílel) zůstaly vesele stát opodál a počkaly si, až na ně někdo hodí granát. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Hra rovněž obsahuje multiplayer, avšak ke dni, kdy byla psána recenze, byla tato volba u portálu ubi.com, přes který se hra bude nakonec hrát, ještě vypnutá. • Audiovizuální zpracování Vizuální zpracování Dark Planet: Battle for Natrolis je oproti očekávání spíše průměrné. Z neznámého důvodu mi chvílemi připomínalo postarší Metal Fatigue, v některých momentech jsem si zase vzpomněl na podobné záběry z betaverze WarCraftu III - celkově lze ale úroveň, na které leží Dark Planet, označit spíše za lehce nadprůměrnou. Engine hry umožňuje také střídání dne a noci, údajně mělo být přítomno rovněž asi deset druhů počasí, ale nakonec z toho byl pouze slabý deštík, který se vždy na několik sekund přežene nad hrací plochou. Natrolis má naštěstí několik tváří; její povrch jednou připomíná zasněžené hory, podruhé je to džungle a potřetí jsou to mýtické lesy Azorethu z WarCraftu III. Jednotlivá prostředí, která by se dala spočítat na prstech jedné ruky, se naštěstí občas střídají, takže hráče neohrožuje stereotyp. 
zdroj:
tisková zpráva
Pochválit naopak musím výbuchy, které Edgies zvládli po technické stránce naprosto dokonale; v tomto ohledu se jim opravdu nic nevyrovná. Možná snad česká State of War, která však nabízela poněkud akčnější pojetí žánru. Reproduktory při hraní naopak doporučuji vypnout; jestliže je ve hře přítomen nějaký hudební doprovod, tak rozhodně nehraje u všech misí a je tak nevýrazný, že jej stejně nepostřehnete. A jednotky se ani nehlásí hláškami, ale pouze nudným a otravným ťuknutím.Stáhněte si: Demo (53 MB), Videa (4 MB & 5 MB), Cheaty |
| Levis připravil: jd |
