| Autor: Frix Publikováno: 5.října 2004 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze hry: finální/anglickáDoba recenzování: 1,5 týdne |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek 
zdroj:
tisková zpráva
Od překupníka lze koupit drogy, které na chvíli zpomalí proud času a přehodí pohled do tmavě fialové. Nebo třeba fotky jedné z místních lehkých děv. Po nasbírání dostatečného počtu trofejí vám mama-san také otevře dvířka přímo k nim a následuje „povyražení si“, v originálním znění "boom boom". Zatímco hra nemá problém zobrazit zohavená těla na 100 různých způsobů, během boom boom je hráči nabídnut nepříliš vzrušující pohled na třesoucí se chatrč. • Bezejmenný a krátký Vedle základny je ale v ShellShocku i několik dalších polovičatých prvků, které mají na sebe hráče přilákat. Jednim z nich je příslib sžití se s postavou a její povyšování od zelenáče až k ostřílenému příslušníkovi speciálních jednotek. V Conflict: Vietnam byl systém zlepšování postav vyloženě skvělý. Oproti tomu v ShellShocku je hlavní postava bezejmenná, do obličeje jí nikdy neuvidíte a co se povyšování týče, to zde skutečně je. V několika filmečcích dvakrát člověku pogratuluje seržant a je hotovo. Lepší, než nic, ale hratelnost tím rovněž nijak nezíská. Podobně jsou na tom mise, které směřují od začátku k jasnému cíli, totiž zabití vůdce extra silného oddílu Vietkongu. Úkolů je celkem 13 a jde o obsahově běžné kousky, které známe z řady jiných her. ShellShock je jinak dost krátký, dohrát jde zhruba během pěti hodin. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• "Cheat" na nesmrtelnost Jedna z položek realismu, jak si ho představují autoři hry, mě zvedla ze židle. U Conflict: Vietnam mohlo někomu připadat, že možnost uzdravovat padlé kolegy prakticky bez omezení ubírá hře na věrohodnosti, ale se ShellShockem se toto nedá srovnat. Hodnota zdraví je indikována jakýmsi nárameníkem v rohu obrazovky, který má celkem 4 prýmky. Jeden z nich může být rudý, žlutý nebo zelený, zbylé tři se potom zabarvují postupně do ruda. Postava tak v závislosti na míře zranění jde od zeleného prýmku až k rudému, po jehož vyčerpání umírá. Problém je, že to se nestane prakticky nikdy. Stačí zůstat mimo dosah nepřátel po zhruba 10 vteřin a postava začne velice rychle regenerovat. V zájmu fair play je třeba zmínit, že nepřátelé se sice nemohou uzdravovat, zato platí známá a neoblíbená taktika, že se v určitých momentech objevují donekonečna, tedy do chvíle, než jim hráč utne klíčový skript. 
zdroj:
tisková zpráva
• Styl hraníBěžné arkádové střílečky samozřejmě mohou také být kvalitní, ShellShock ale podle mého názoru má až přehnaně jednoduché herní schéma. Zajímavé je, že se nikdy nekonají mise skutečně v džungli, vždy je v dohledu jen málo porostu. Během hraní vyjde najevo, že tomu tak je v zájmu dodržení linearity. Hráč musí běhat od jedné skupiny nepřátel ke druhé, bez možnosti se odchýlit ze směru vytyčeného autory. Ukládání pozic probíhá automaticky metodou klíčových bodů, během hraní jsem ani jednou (díky regeneraci) nepotřeboval pozici nahrávat. Po většinu misí hráče doprovází parta vojáků, která se nedá nijak přímo ani nepřímo ovládat – jednoduše za vámi běží a střílí na nepřátele. Chvílemi se jim však zasekne skript a je třeba je osvobodit z místa střelbou, v nejhorším pak restartovat misi. Podobný problém se nedávno objevil i v datadisku Call of Duty: United Offensive. Nebýt spolubojovníků, v ShellShocku by nebylo příliš o co stát, takhle alespoň některé větší bitvy působí dostatečně akčním dojmem. Vojáci na vaší straně jsou nesmrtelní, ale nelze s nimi počítat při plnění náročnějších úkolů, které vyžadují více než střelbu na cíl. • Náplň misí a umělá inteligence Párkrát během hraní se snaží tvůrci ozvláštnit mise zahrnutím stealthu, který ale funguje nachlup stejně, jako ve většině podobných her – je zde pouze do počtu a zatímco pokusy o opravdu tichý průchod končívají tragicky, klasické vystřílení všeho živého jde náramně snadno. V jednom krátkém segmentu se hráč dostane i k těžkému kulometu na palubě vrtulníku, ale kvalitou mi tato část připomněla nejvíce budgetový Marine Heavy Gunner. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Umělá inteligence je v ShellShocku průměrná, nic víc, nic míň. Nepřátelé dovedou občas využít terénní nerovnost ke skrytu nebo hodí vaším směrem granát, stejně často ale používají klasickou taktiku „běž rovně a střílej“. Hodně znatelné jsou skripty, které zajišťují funkčnost AI a v momentě jejich vyčerpání začíná chaos. Škoda, že ve hře nefungují zbraně na členy vlastní strany, a to jak pro Američany, tak Vietkong. Pokud by tomu tak bylo, hodně bojů by končilo i bez přímé hráčovy účasti, počítačové postavy často pálí doslova hlava nehlava. • Příznaky konzolového původu 
Nejznatelnější problém s přítomností téhle čistě konzolové hry na PC souvisí s ovládáním. Podobný problém jsme zde měli v Conflict: Vietnam, ale přivyknout si v ShellShocku na cukavé míření myší se prostě nedá. Ať už nastavíte citlivost myši na jakýkoliv stupeň, nikdy se nedá hovořit o dobré kontrole nad jejím pohybem. Ve chvíli, kdy nade vše jiné člověk potřebuje bleskově a přesně mířit, je tato chyba křiklavá a značí odfláknutý betatest.Multiplayer v ShellShocku chybí úplně, což se stává nepříjemným znakem čím dál více her s konzolovým původem. Na druhou stranu, u jiných her nás to mrzí, tady nepříliš. Veškerá možnost hraní ShellShocku po dokončení kampaně spočívá v jejím opakování, nejspíš v naději na získání více trofejí na více prostitutek :) • Zpracování Dříve něž grafika si zaslouží zmínku zvuk, který jako jedna z mála vlastností hry ční nad průměrem. Tedy alespoň chvílemi, protože dabing je slabý, zato zvuky zbraní mají říz a dobová hudba nechybí. Přemýšlím, na kolik si asi mohou přijít vydavatelské firmy v souvislosti s licencováním těchto starých pecek (stejně jako třeba v Battlefield: Vietnam), rozhodně to ale nebude málo. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší galerii Graficky vypadá ShellShock průměrně. Na první dojem v exteriérech sice může působit solidně, ale jednotlivé textury nebo animace postav odhalují chyby a zastaralost. Slibovaná brutalita jde nazvat jedině slovem směšná – odstřelené hlavy vyletí do vzduchu, postava zavrávorá a z krku jí vyletí roztomilá sprcha červených polygonů, které připomínají pouťové konfety. K dobru hry je třeba ovšem zmínit, že ShellShock spustíte na prakticky jakémkoliv stroji, jde o hru zjevně designovanou s ohledem na starší generaci grafických čipů. • Nemá to cenu ShellShock dovede svojí arkádovou hratelností zabavit na pár hodin, ale na konci krátké kampaně se již hráč nevyhne nudě. Situaci nezachrání chybějící multiplayer, slabší grafika, výstřelky na základně ani laciná snaha o brutalitu. 
zdroj:
tisková zpráva
Jednoduchých stříleček je na trhu spousta a většina z nich ShellShock strčí hravě do kapsy. O konkurenci áčkovým válečným hrám pak nejde v žádném případě. Možná kdyby se prodával za budgetovou cenu, ale tomu tak ve skutečnosti není a skoro patnáct set korun za něj dá asi málokdo, obzvlášť když existují lépe zpracované hry v tomto žánru.Stáhněte si: Trailery, Cheaty... Související články: Rozhovor, Novinky |
| Frix | |
| autorovi je 18 let, píše pro Tiscali Games & Level a dlouhodobě žije ve Finsku, kde studuje helsinskou Open University of Economics; hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a Warrena Spectora (všechny články autora) |
