Autor: Jan Rod Publikováno: 27.prosince 2006 |
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek První rozčarování, respektive klení přijde hned při tutoriálu. Výuková mise je dost krátká a navíc vás rozhodně nenaučí vše. Zpočátku budete asi bojovat se systémem ovládání (i kvůli špatnému popsání kláves v manuálu), kdy jedna klávesa (resp. klávesy) otevřou menu pro akce dané tomu kterému objektu. Myší pak vybíráte a konáte (skenování planet, aktivace tažného paprsku a další činnosti). Pohyb myši, zvláště na taktické mapě, také není úplně optimální a má menší setrvačnost, což je na pomalejším počítači složité. Hluboký vesmír plný nepřátel Před každou misí si můžete vybrat konfiguraci vaší letky. Je to sice fajn, na druhou stranu ale vlastně k ničemu, protože předem stejně neznáte misi a nevíte, co všechno k čemu budete potřebovat. Naštěstí na tom až tolik nesejde, v zásadě neuděláte špatně, když zvolíte standardní skladbu loďstva. V duchu Star Treku se lodě po bitvě umí opravovat. Opět je trochu únavné, že nelze vydat prostě rozkaz ke kompletní opravě, ale musíte oklikat každou loď zvlášť a navíc zadat práce na všech subsystémech.
Design misí se od ducha předlohy z plátna a obrazovky výrazně liší. Většinu času budete prostě a jednoduše likvidovat nepřátele, nic víc, nic míň. Tak v první třetině hry to je docela zábavné, zvláště když dostanete k dispozici trochu lepší lodě, ale s postupem času se hratelnost mírně vytrácí a ke konci už jsou boje vyloženě repetitivní. V některých fázích hry (jako je třeba epocha Next Generation), přijdou na řadu i průzkumné mise, které jsou v celkovém měřítku spíše zpestřením. Ale ani prohledávání mlhovin, trosek a dalšího vesmírného bordelu není vzorem ideální hratelnosti. A když už jsem u těch těles, musím také zmínit nepochopitelný fyzikální model. Pokud se vám totiž povede v bojové vřavě narazit do jiného plavidla, nic se neděje – prostě se změní kurz, lodě se automaticky vyhnou, planeta uskočí na stranu… ehm… Nehledě na to, že planety jsou k lodím v opravdu směšném poměru velikostí. Chaotické boje Dalším oříškem je systém kamery – vlastní loď vidíte z pohledu třetí osoby a kamera je nezávislá, takže se můžete svobodně rozhlížet. V jiném módu se kamera uzamkne za vaší lodí a zafixuje pohled rovnou dopředu, pro lepší orientaci při boji. Po nějakém čase si na to asi zvyknete, ale já jsem byl po prvních misích frustrován. Navíc k tomu všemu vlastně celou dobu komandujete obrovské koráby, které zrovna nevynikají v manévrovacích schopnostech, což je zvláště v boji hodně na obtíž. Ačkoliv mají phasery a torpéda velké palebné úhly, budete si občas rvát vlasy z hlavy, zvláště když po patnácti minutách shodíte štíty borgské krychli a pak jí nedokážete torpédem zneškodnit kvůli špatnému postavení lodi. Kdyby se vývojáři obtěžovali a přidali do hry víc možností, jak loď kontrolovat (otáčení kolem podélné osy atd.), byly by boje určitě mnohem jednodušší. Boje jsou místy dost chaotické, obzvlášť, když máte na krku další lodě Federace a dostanete se do velké bitvy, kde je třeba patnáct, dvacet nepřátel, zažijete nejednu horkou chvilku. To všechno je ještě umocněno zapovězeným ukládáním pozice, což je, dle mého názoru, v dnešní době opravdu přežitek a domnívám se, že to nejednoho hráče odradí, zvláště po třeba třetím opakování stále té samé mise. Hra je totiž těžká. Nicméně pokud zapátráte na internetu (thx Killer), můžete si stáhnout neoficiální mod, který ukládání pozice povolí. V pozdějších fázích budete mít k dispozici zhruba pět lodí a nepřátelé budou často v přesile. Tady Legacy trochu zklamalo, protože podle dřívějších zpráv to spíše vypadalo na inteligentní bitvy o menším počtu lodí. Tak to ostatně bývalo vždy i ve filmech a seriálech. Cizí lodě samy o sobě nejsou neporazitelné, nicméně díky tomu, že se hra odehrává v reálném čase, zjistíte, že se vše nedá pořádně stíhat. Umělá inteligence nepřátel je vesměs dobrá. Předčasné vydání? Hra obsahuje mnoho chyb. A nejde o drobné nedostatky – problémy se stabilitou, zamrzání hry v naprosto neočekávaných situacích a podobně. Snaha stihnout vánoční sezonu je úplně očividná a bohužel hře opravdu škodí. Myslím si, že kdyby se jí vývojáři ještě dva tři měsíce věnovali, dostávala by o deset či patnáct procent vyšší hodnocení. Hra obsahuje poměrně silně inzerovaný multiplayer i skirmish, nicméně ani ten se příliš nepovedl a chybí v něm některé standardní funkce. Grafika vám ani na výkonných sestavách nevyrazí dech a čas od času člověka mate. Možná se stejně jako já zhrozíte, že milovaná Enterprise vypadá jako vrak na odpis, nicméně po prozkoumání poškození přijdete na to, že se vlastně skoro nic nestalo. I nepřátelské lodě mohou vypadat, že se co nevidět rozpadnou, ale ve skutečnosti jsou jen poškozené jen mírně. Dalším zklamáním jsou animace vybuchujících borgských krychlí, případně vesmírných stanic. Zatímco v seriálu uvidíte vždycky obrovský výbuch a mnoho částic, případně nějakou zbývající trosku, v Legacy se všechno rozpadne, jak nakrájené na prkýnku, až mi to přišlo napoprvé trapné. další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii Závěrečné povzdechnutí Z recenze se vám asi bude zdát, že jde o naprostý propadák. Oproti všem očekáváním tomu tak skutečně je, nicméně pokud se nyní autoři chytí za nos a hru během pár měsíců pořádně ozáplatují a malinko odladí engine, aby byla plynulejší, sám se k ní rád vrátím. Velká škoda, protože potenciál tohoto titulu byl obrovský. Má i svá pozitiva – pokud jste fanoušci Star Treku, či přímo Trekkies, určitě tohle všechno přejdete a pořádně si to užijete, z celkového hlediska je totiž ztvárnění ST vesmíru a vůbec všech lodí a stanic pozitivním počinem.
Stáhněte si: Trailery, Cheaty, Patch Související články: Novinky, Recenze ST Elite Force 2, ST Elite Force, ST Bridge Commander, ST Armada II, ST Away Team, ST New Worlds, ST Deep Space Nine | ||||
Jan Rod | |
autorovi je 25 let, studuje na Univerzitě Karlově a mimo počítačové hry se zajímá o vliv současných a budoucích technologií na kulturu a o japonský šerm Kendó |