Recenze

Worldshift - recenze

Datovalo se 21. století, kdy do Země narazil meterorit. Oni se nechali inspirovat agresivními potyčkami Dawn of War a po Knight of Honor se pokusili narušit svrchovanou hegemonii na poli cyber-fantasy RTS po svém.

Guitar Hero III - recenze

Potřetí skoro to samé brnkání na napodobeninu kytary (poprvé i pro PC a od nových tvůrců) a přesto se znovu dokázalo vecpat mezi pět nejúspěšnějších her sezony. Kdo by nechtěl stát se rockovou legendou?

Alpha Prime CZ - recenze

Hluboko do vesmíru na jeden asteroid, kde se nachází opuštěný důl, vás zve FPS od českých tvůrců, jejímž lákadlem mělo být podílení se spisovatele Ondřeje Neffa. Jak se nakonec podepsal na hře? Zjistíte v první recenzi.

Warhammer 40,000: Battlesector - recenze

Za Císaře, za Sanguinia, za Baal!

Neo Cab – recenze

Vítejte v Los Ojos. Ve městě, kde nic není nemožné. Technologie už promlouvají do každého aspektu lidského života a těžko si lze představit existenci bez nich. Auta tu řídí umělá inteligence. Můžete vidět, jak se ostatní cítí. Můžete, co se vám jen zamane. Ale jak brzy zjistíte, nic není zadarmo.

Infernal - recenze & videa

Tahle povedená third-person akce se příliš nedrží zavedených pravidel. Dobří jsou zlí, zlí jsou ještě horší, andělé kují pikle s pekelníky a nikde žádný bullet-time. Čert aby se v tom vyznal! Tím samozřejmě myslíme vás...

Far Cry 6 – recenze

Už je tady zase

Marvel’s Avengers – recenze

Každý klad vykoupený záporem

Spider-Man – recenze

Hry s pavoučím mužem v hlavní roli mají opravdu dlouho trvající tradici. Vždyť úplně první se objevila už v roce 1982 na Atari 2600. Za tu dobu se u série vystřídalo nespočet studií, která se postarala o více či méně kvalitní tituly. Jen malá část z nich zaznamenala vyšší než nadprůměrná hodnocení. A i po opravdu nepovedených kouscích (třeba poslední z roku 2014) se najde studio a vydavatel, kteří věří, že to udělají mnohem lépe. A letos se to konečně povedlo.

Total War: Warhammer - recenze

Střed obrany drží jak middenheimská víra, dělostřelectvo probírá soupeřovy řady přesně metanými projektily, křídla jsou zabezpečená, nic se nemůže stát. V Total War hrách doposud platilo, že jste v určité chvíli poznali, kdy máte bitvu plně pod kontrolou, a složení soupeřových jednotek nepředstavuje pro vaši formaci vážnější ohrožení. Při hraní Total War: Warhammer na to ale zapomeňte. Střed obrany se totiž zhroutí v okamžiku, kdy k němu doběhne banda mizerných kostlivců, na které někdo přičaroval Terror, jedno křídlo vaší armády utrhne terrorgheist, který se během pár chvil přemístil z okraje mapy, dělostřelci mají dost práce s hejny netopýrů a těžkou jízdu právě vysává do nicoty vyčarovaný Vortex. Total War: Warhammer zkrátka hraje podle jiných pravidel než předchozí hry v sérii.

Pokémon X & Y - recenze

„Na tomhle světě není nic jisté, vyjma smrti a daní,“ prohlásil Benjamin Franklin a skoro se trefil. Na jednu jistotu totiž zapomněl - noví Pokémoni (dovolím si skloňovat) budou dozajista skoro stejní, jako ti předešlí. Vždyť i ta Poké sestřička se nadále uklání a Snorlax na mostě zaclání! Kolegu Franklina omlouvá snad jen to, že kvůli zakládání USA či co neměl na hraní s Game Boyem tolik času, jako trenéři Pokémonů.

Borderlands: The Pre-Sequel - recenze

Druhý díl Borderlands patří k mým nejoblíbenějším kooperativním hrám. Kombinace svižné hratelnosti, šílených postav, praštěného humoru a kvadrilionu zbraní funguje výborně a zdálo by se, že jde vlastně o univerzální recept na úspěch. Ne vždy ale platí, že jsou kvalitní recept a správné ingredience zárukou úspěchu v podobě výborné hry. Bez šikovného kuchaře dobré jídlo nevznikne a bez šikovných vývojářů zase můžete zapomenout na výbornou hru. Borderlands: The Pre-Sequel je toho důkazem, když tvůrci z Gearboxu přenechali vývoj kolegům z 2K Australia. K dispozici měli všechny potřebné podklady a jistě i někoho z Gearboxu na drátě. Přesto je poznat, že Borderlands: The Pre-Sequel je dílo někoho jiného než Gearboxu.

Crypt of the NecroDancer - recenze

Taková rytmická hra, nebo chcete-li titul postavený na hudbě, může být neuvěřitelně zábavná. Stačí, když jí cestu k úspěchu vydláždíte nějakou hezkou arkádovou mechanikou a najednou dostanete skvosty jako jsou Audiosurf, Beat Hazard, Bit.Trip Runner a další. Pravdou nicméně zůstává, že ne všichni mají hudební cítění a smysl pro rytmus - však zkuste si zaskákat Dance Dance Revolution a sami uvidíte. V takovém případě se pro vás naopak nekonečná zábava může stát bezbřehým utrpením. Pokud se nedokážete trefit do rytmu, jen těžko byste se na jeho základě mohli pohybovat nebo dokonce bojovat s nepřáteli. Studio Brace Yourself Games to však po vás chce!

LEGO Marvel Super Heroes - recenze

Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že nápis LEGO na přebalu her už nějaký ten pátek plní funkci pečetě kvality. LEGO hry jsou zábavné akční 3D adventury, které nám (hlavně v posledních letech) přinášejí zábavu na motivy známých filmových a komiksových hrdinů. Po Star Wars, Batmanovi, Indiana Jonesovi a Lord of the Rings v LEGO kabátku nyní přicházejí na přetřes akční hrdinové ze stáje Marvel.

Spider-Man: Remastered – recenze

Znovu a ještě o něco lépe

Battlefield V – recenze

Druhá světová válka je oficiálně zpátky. Naštěstí tedy ne doslova, to by byla dost strašná zpráva. Ale v rozpětí jediného roku se do ní vydali věční střílečkoví arcirivalové Battlefield a Call of Duty. CoD: WWII loni vsadilo na největší hity, například pláž Omaha. Battlefield V se soustředí spíš na méně známá bojiště, a je to zábava. Taková nenáročná, co toho po sobě moc nezanechá. Zábava bez přidané hodnoty.

Brink - recenze

Měla to být střílečka, která novátorsky mixuje příběhový singleplayer s online hraním. Naděje vzbuzoval i fakt, že je v rukou zkušených tvůrců, kteří vzešli z modařské komunity, mají na svědomí nejednu povedenou mapu do multiplayerových stříleček a navíc si udělali jméno jako autoři online částí her od id softu. Brink je v tomto ohledu opravdu velké překvapení, bohužel v negativním slova smyslu, protože jednomu zůstává rozum stát, jak mohlo renomované studio po několika letech vypustit do světa něco tak nedotaženého.

Delta Force Xtreme 2 - recenze

Takhle se vydělávají peníze. Vezme se starý engine, lehce se vylepší, postaví se do něj pár map, ty se poslepují do nějaké té kampaně a tradá – „nová“ akční hra je tady.

Heaven and Hell - recenze

Kdo z hráčů strategických her se nechtěl někdy alespoň na chvíli stát neomezeným vládcem nad všemi svými poddanými? Takové přání si můžete naplnit v této real-time strategii coby představitel Boha nebo pána pekel.

Loco Commotion - recenze

Hezkých her, kterými si lze příjemně zkrátit polední pauzu, není nikdy dost a Solitaire je i ve verzi pro Win XP pěkně ohraný. Proč tedy nezkusit hraní s výhybkami v české logické hře Loco Commotion?

Submarine Titans

Submarine Titans - recenzeAutor: AnubisPublikováno: 28.srpna 2000• Podmořští ...

Invictus: The Shadow of Olympus

Invictus: In The Shadow Of Olympus - recenzeAutor: Chaos & DepiPublikováno: 14.dubna...