Spider-Man z roku 2018 má své zasloužené místo v síni slávy po boku mnoha dalších famózních exkluzivit PlayStationu 4. Pro mě osobně jde o jednu z nejlepších her minulé generace a jeden z mála titulů, které jsem za svůj život prošel několikrát. I přes několikanásobný průchod jsem se ovšem znovu s chutí vrhl do omlazené verze Spider-Man: Remastered pro PlayStation 5. A odcházím opět plný nadšení.
To dobré zůstává
Z hlediska příběhu a herních mechanismů se remaster vůbec k žádným změnám neodhodlává. Znamená to, že dostáváte přesně tu skvělou náplň jako před dvěma roky. Stejný poutavý příběh plný ikonických postav, hlavně skvělého Petera Parkera, který má už leccos za sebou. Stejné hlavní i vedlejší mise, které dělají z New Yorku velice zábavné hřiště.
Navíc dostáváte stejně jako v případě GOTY edice všechna tři DLC ze season passu The City That Never Sleeps, která skvělým způsobem rozšiřují minipříběhy s Black Cat, Hammerheadem a Silver Sable, jež nastiňuje hlavní kampaň základní hry.
Jde zkrátka o fantastický balíček komiksové akční adventury s vytříbeným soubojovým systémem a zábavným stealthem. A protože se v této oblasti nic nemění, zamiřte, prosím, pro více podrobností do mé tehdejší recenze.
zdroj:
Vlastní foto autora
Tvůj hlas má neznámou tvář
Spider-Man: Remastered se v oblasti změn soustředí především na nesporné přednosti PlayStationu 5 a také dělá jednu zásadní změnu v samotné hlavní postavě. Když jsem se poprvé dozvěděl, že studio Insomniac Games mění tvář Petera Parkera, byl jsem rozhořčen. Změna mě zaskočila, nechápal jsem ji a Peterova nová tvář mě vyloženě obtěžovala. Byl jsem zvyklý na původního představitele a nechtělo se mi věřit, že by někdo měnil nejdůležitější postavu v tak úspěšné hře, kterou si zahrály miliony hráčů.
Nicméně už ve Spider-Manovi: Miles Morales jsem pojal podezření, že tvůrci možná opravdu vědí, co dělají. Peter Parker se v Milesově dobrodružství jenom mihne, ale Spider-Man: Remastered mě utvrdil v překvapivém zjištění – nová tvář Peterovi skutečně padne jako ulitá a prakticky okamžitě jsem ji přijal jako jedinou správnou.
Mnohem mladistvější kukuč zkrátka lépe sedí k Parkerovu rozjařenému chování nedospělého teenagera, který si ze všeho dělá šprťouchlata. Každý tuto změnu přijme po svém, ale když jsem já byl jejím velkým odpůrcem a po přímém kontaktu svůj názor otočil, tak je jistá šance, že na tom budete stejně. A kdyby se vám Peter skutečně hnusil, tak ho oblékněte do jednoho ze tří nových oblečků a cutscény zkrátka přetrpte.
S obličeji obecně souvisí několik grafických předností remasteru – v animačkách, kde Peter nenosí masku, se těšte na lepší obličejové animace, detailnější pokožku a i v oblasti vlasové pokrývky jsou vidět změny k lepšímu.
Dechberoucí New York vs. dechberoucí rychlost
Ale ty největší a nejlákavější novinky se týkají dvou možných režimů upřednostňujících buď výkon, nebo vizuální stránku. Jde v podstatě o úplně stejné možnosti jako v případě Milese Moralese. Na jedné straně máte limit 30 FPS, přičemž tento nedostatek vyvažuje ray tracing a značně vylepšené světelné efekty. Na straně druhé nemáte tyto grafické vymoženosti, což ovšem zaručí stabilních 60 FPS.
Ray tracing v New Yorku je slastí pro oči. Prosklené mrakodrapy na okna v reálném čase promítají odraz okolní betonové džungle, který vidíte i v každé loužičce ve špinavých ulicích. Velkoměstu to přidává na uvěřitelnosti a spolu s mnohými světelnými efekty, září z neonů a úchvatnými západy slunce dává vzniknout jedné z nejhezčích her současnosti.
Ale úplně stejně jako v případě Milese Moralese platí, že i bez tohoto slaďoučkého sypání chutná zbylý dort výtečně. I bez ray tracingu se New York nemá za co stydět a vaše oko si nebude vyloženě stěžovat a řvát na vás, že jste se zbláznili a ať okamžitě ten ray tracing zase zapnete.
zdroj:
Vlastní foto autora
Pro mě osobně je v konečném důsledku nakonec zajímavější volbou režim výkonu. S realistickým zrcadlením se dá poměrně snadno rozloučit, ale jakmile se jednou proletíte newyorskými ulicemi v 60 snímcích za vteřinu, je návrat k trhané třicítce bolestivý. Plynulost u mě vyhrává nad dodatečnými efekty, které na rozdíl od ní nemají praktický dopad na hratelnost.
Není času nazbyt!
A pak je tu ještě jeden tahák PlayStationu 5, po jehož ochutnání se už nikdy nebudete chtít vrátit ke konzoli minulé generace. Načítání je v tomto případě doslova minulostí. Spuštění hry zabere pár vteřin a pak už vás žádné načítací obrazovky nezaskočí. Teleport po New Yorku je prakticky okamžitý, takže žádné zdlouhavé jízdy metrem. Mise se spouští a restartují okamžitě.
Je to něco, na co se dá snadno zvyknout a když si člověk uvědomí, kolik životního času u různých her promrhal zíráním na pomalu se sunoucí čárku či donekonečna rotující kolečko, je mu až smutno. A k tomu všemu ještě to ticho. Božské ticho! Spider-Man: Remastered nedělá PlayStationu 5 nejmenší problémy, a konzole proto nemá důvod roztáčet turbínové motory jako PS4. Pro hráče upřednostňující reproduktory před sluchátky půjde o jednu z nejvítanějších předností nové konzole, která jí doufejme vydrží co nejdéle.
Úplně poslední technologickou vymožeností remasteru jsou doprovodné efekty ovladače DualSense, které hra rovněž sdílí s Milesem Moralesem. To znamená, že každý výstřel pavučiny je doprovázený svištivým zvukem z repráčku ovladače, každé zhoupnutí na síti cítíte v prstu, pod nímž tuhne trigger, jak se pavučina napíná. O zbylou show se postará haptická odezva, tedy vibrace různé jemnosti odpovídající dané situaci, které dále dotvářejí pocit, že to vy jste tím přátelským sousedem Spider-Manem…
Jen zkuste říct ne!
Spider-Man: Remastered je tím nejlepším možným způsobem, jak prožít původní příběh a vše, co ho doplňuje. Noví hráči dostanou fantastické dobrodružství hodné zopakování, zatímco stávající fanoušci mají dost technických důvodů, proč se pustit do boje se záporáky znovu.
Hra je v obou režimech hezčí a zcela kompletní, a pokud upřednostníte vizuální nastavení, zažijete skutečnou grafickou budoucnost. Dáte-li přednost výkonu, užijete si pro změnu (pro PC celkem běžné) plynulé hraní, od kterého se k těm starým 30 FPS už vrací těžko.
Remasteru jednoduše nejde říct ne a je trochu škoda, že říct mu ano lze pouze s jedním podivným ale. Nemůžete si ho totiž jen tak koupit, nemůžete na něj dokonce ani upgradovat z verze pro PlayStation 4 (ale aspoň si můžete přetáhnout savy).
Tvůrci učinili jedno prapodivné, striktní rozhodnutí – hra je součástí jen a pouze ultimátní edice titulu Spider-Man: Miles Morales. Ještě štěstí, že jsou obě hry tak skvělé a neexistuje důvod, proč by vás jedna měla bavit a druhá ne. Takže když Moralese, tak i s Parkerem!
