Autor: Pavel Oreški Publikováno: 27.listopadu 2006 |
![]() ![]() ![]() TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Rozhovory jsou dlouhé, ale nikoliv nudné. Oproti nedávno dohranému F.E.A.R. jsem je neměl potřebu přeskakovat. Občas si hra vystřelí sama ze sebe, jindy z nějakého konkurenta. Ale hlavně se z dialogů dozvíte podstatné informace. K tomu přispívá povedený anglický dabing a jeho vynikající převod do češtiny. Zapomeňte na toporně a doslovně překládané věty. Sice si tu a tam všimnete, že se české fráze s těmi anglickými neshodují. Ale to vůbec nevadí, protože dokáží lépe vystihnout myšlenku, která by se po doslovném překladu vytratila. ![]() Tuctovost Alpha Prime jinak působí jako tuctová FPS. Odehrává se na planetě, která by ale stejně tak mohla být Marsem. Hlavní roli v ní hrají doly a laboratoře, všemocná korporace a šílení prospektoři. Nepřipomíná vám to něco? Samozřejmě, jasným vzorem byl v tomto případě Doom. Co se hratelnosti týče ale nikoli díl třetí, nýbrž první a druhý. Oproti poslednímu z apokalyptické série je Alpha Prime akčnější a méně temný. S prvními dvěma inkarnacemi Dooma má společnou spoustu znaků. Tím nejzářivějším je nutnost neustálého úkrokování, abyste se vyhnuli nejen viditelným, ale i těžko postřehnutelným projektilům. Celkový pocit z hraní byl prostě silně archaický, i když tím nechci říci špatný. Naopak, čím déle hrajete, tím více se bavíte. Už jsem to párkrát zažil a stále je mi takový přístup nepochopitelný. Proč až když se probojujete nudnými úvodními pasážemi, je vám nabídnutý ten pravý zážitek? Hra by vás přeci měla chytnout hned od začátku a ne se rozjíždět jako stará škodovka do prudkého kopce. ![]() ![]() ![]() Zbraně, nepřátelé.. Jelikož je Alpha Prime střílečkou z budoucnosti, jsou jak nepřátelé, tak vaše vybavení mírně futuristické. Zpočátku dostanete do rukou kladivo, jehož využití ve hře je nulové, protože ještě před prvním soubojem najdete i pistoli. Dále už je smrtící sestava naprosto standardní -.brokovnice, automatická puška, raketomet, odstřelovačka, plamenomet a granáty. Zbraně trpí podivnými vlastnostmi. Nedokáži si například vysvětlit, jak může být humanoidní protivník schopen přesně pálit z brokovnice, když ho v tu samou chvíli smažíte plamenometem. Ohnivá hračka ztrácí své kouzlo, protože jejím prostřednictvím nejste schopni bez podstatných ztrát zdraví zabít jediného protivníka. A stejné je to bohužel i s automatickou puškou. ![]() Kromě zbraní máte v batohu ještě jakési hackerské zařízení, kterým otevíráte zablokované dveře. Ke slovu však přijde velmi zřídka, řekl bych třikrát za hru. K malému odtržení od stereotypu dochází i v úrovni, kde se dostanete na povrch planety a jste nuceni pomocí malé buginy překonat několik kilometrů. Ježdění je docela zajímavé, poměrně adrenalinové jsou pasáže, kdy jste nuceni vystoupit a s omezenou zásobou kyslíku uvolnit zablokovanou cestu. Ale tento level brzy skončí a není tak zdlouhavý, jako podobné mezihry v HL2, které nemusí každému sednout. ![]() ![]() ![]() Nevyváženost ![]() Zmínit také musím problém s nemožností spatřit závěrečnou animaci, kde hra po chvilce konverzace s Livií spadne (dochází k tomu vždy na stejném místě a když tuto animaci přeskočím, jen na mě vybafne Konec & závěrečné titulky). Kolegovi z jiného magazínu se stalo to samé, ale pomohlo mu znovunahrání situace. Podle Radka Volfa z Black Element Software jde o chybu z hodně staré verze hry, ale hrál jsem přitom tu poslední - finální z 23.11.
Zpracování Grafika není moc výrazná, engine sice podporuje moderní technologie, ale celkový dojem je průměrný. Prostředí je sterilní, ale co bychom od důlního komplexu a vesmírné lodi mohli čekat, že? Fyzikální model je to samé v bledě modrém, krabice padají, poklopy se zvedají, jiné využití veškeré žádné, nebýt jednoho „logického“ úkolu. Umělá inteligence se povedla. Vojáci běhají, kryjí se, občas přeskočí překážku a často útočí z více míst najednou. ![]() ![]() ![]() další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů Po stejných kolejích jako příběh, hratelnost i grafika jede hudba. Zpočátku naprosto nevýrazná, ale postupem času se do skladeb začínají vkládat kytary, smyčce a rychlejší rytmy a tím získává na grádech atmosféra. Jak jsem uvedl, velmi se mi líbilo nadabování postav, hlasy sedí k postavám, které mají znázorňovat, a i vyjadřování pocitů je uvěřitelné. Konec ![]() Stáhněte si: Demo, Trailery, Videa... Související články: Dojmy, Postřehy z veřejného betatestu, Preview, Rozhovor, Novinky | ||
Pavel Oreški | |
autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem |