Případ Reflex aneb lži o zadržení vývojářů Arma 3 v Řecku
Představte si, že by se filmař Jan Svěrák rozhodl natáčet svůj nový film v Řecku, a poté co si při jízdě taxíkem natočil okolí silnice, by byl na hotelu zatčen, uvězněn v uprchlickém táboře a měsíce vězněn, protože soudci zrovna stávkují. Doma by pak o oscarovém režisérovi "prestižní" společenský týdeník napsal, že může být rád, že ho nezastřelili a úřady zcela kašlaly na jeho osud. Pokud vám to přijde neuvěřitelné, pak vězte, že přesně tohle se právě děje vývojářům světoznámé série Arma, které se řecké úřady rozhodly alespoň šikanovat, když už jim nemůžou zakázat vývoj jejich nové hry (Arma 3).
100+ důvodů proč Dan Vávra nesnáší TES V: Skyrim
Dohrál jsem Oblivion, Fallout 3 i New Vegas. Miluju západní RPG. Jsem tedy typický představitel cílovky Skyrimu. Jenže zatímco celý svět řičí nadšením z nového přírůstku v sérii Elder Scrolls, já doma soptím vztekem. Proč? Především proto, že naprosto nechápu, jak může někomu projít, když po páté za sebou vydá zabugovanou a nedodělanou hru.
Umělá inteligence ve hrách #4: komunikační problém
V prvním díle seriálu o umělé inteligenci ve hrách se Dan Vávra zabýval základními úkoly AI, ve druhém načrtl metody použití AI v praxi a ve třetím díle krom jiného vysvětlil, proč se AI nedá ve hrách použít v plné míře. V tomto posledním, čtvrtém, díle Dan vysvětluje proč AI ve hrách (ještě) není schopná rozumné komunikace nebo přirozeného chování, a proč to tak asi v dohledné době ani nebudeme chtít.
Umělá inteligence ve hrách #3: o chytrou AI nikdo nestojí
V prvním díle seriálu o AI ve hrách se Dan Vávra zabýval základními úkoly umělé inteligence, ve druhém načrtl základní metody použití AI v praxi a v tomto třetím díle krom jiného vysvětlí, proč se AI nedá ve hrách použít v plné míře.
Umělá inteligence ve hrách #2: s AI je to peklo, bez ní ale také
V prvním díle seriálu o AI ve hrách se Dan Vávra zabýval základními úkoly umělé inteligence a důvody, proč moderní střílečky AI odsouvají na druhou kolej na úkor skriptů. Poďjme se podívat, čím se zabývá v díle druhém:
Umělá inteligence ve hrách #1: zapomeňte na inteligenci
Je to jeden z nejdůležitějších stavebních prvků každé dobré hry. Na první pohled je ovšem téměř neviditelný a bývá tedy často opomíjen. Čím je navíc složitější, tím hrozí autorům větší nebezpečí, že se obrátí proti nim. Podívejme se pod kapotu dnešních her a přibližme si, co všechno musí zvládat pořádná AI.
Dan Vávra vs E3 2011
Každý rok, stejně jako všichni hráči, napjatě čekám, co na nás vybalí lídři herního průmyslu na největší světové super mega šou jménem E3. Několikrát jsem to měl z první ruky, párkrát jako vystavující, naposledy jako divák když Nintendo odhalilo Wii a Sony PS3. Od dob, kdy jsou všechny hlavní tiskovky vysílány v přímém přenosu, pro mě ztratila osobní návštěva význam. Pokud nejste novinář nebo vystavující, za ty peníze to nestojí. Nevím, jestli to je tím, že stárnu, ale každým rokem začínám být navíc při sledování novinek čím dál tím víc zklamaný z toho, kam herní průmysl kráčí.
Arkádové nebe s Danem Vávrou
Pamětníci jako my v redakci s nostalgií vzpomínají na oprýskané maringotky, které v osmdesátých letech společně s kolotoči a dalšími atrakcemi brázdily naší zemi za železnou oponou a pro několik generací znamenaly téměř jedinou možnost, jak se dostat k nejnovějšímu výdobytku imperialistické kultury – videohrám. Zlatou éru arkádových automatů si nyní můžete připomenout v nově otevřeném muzeu Arcade Hry jen pár kilometrů od Prahy. Na Games už jsme se o něm letmo zmiňovali, v tomto článku se na tuto bohulibou aktivitu mrkneme blíž, ale nejdříve dostanete malou nalejvárnu ohledně historie arkádových automatů.
Mobilní systémy a hry pod lupou - Windows Phone 7
Rozhodli jsme se vám postupně představit jednotlivé mobilní operační systémy, které poslední dobou začínají zajímavě míchat karty i v herním průmyslu, a samozřejmě i ty nejlepší hry, které jsou pro ně k dispozici. V předchozím článku byla řeč o Androidu a nyní přichází na řadu systém Microsoftu – Windows Phone 7, nástupce kdysi dominantního, ale v poslední době skomírajícího a zastaralého Windows Mobile. Podaří se Microsoftu dohnat a předehnat dravou konkurenci od Google a Apple, nebo šlápl vedle a je odsouzen k pomalé záhubě?
Zabíjejí konzole PC herní scénu, nebo jsou v tom nevinně?
Vyšla Crysis 2, dosavadní modla všech hardwarových fanatiků a prubířský kámen výkonů herních počítačů. Mnoho majitelů nabušených písíček ovšem zaplakalo. Ke spuštění hry nepotřebují vodou chlazené přetaktované monstrum s dvojicí nejvýkonnějších grafických karet. Hra jde bez problému spustit i na dva roky starém počítači nebo trochu výkonnějším notebooku a oproti prvnímu dílu na první pohled nepředstavuje ani žádný velký posun směrem k fotorealismu, na který jsme u Cryteku byli až doposud zvyklí. Stavitelé supervýkonných strojů si proto velmi rychle našli obětního beránka, který za to podle nich může – konzole!
Duke Nukem Forever - recenze
V roce 1996 jsem stopoval s kamarádem někde v Úlibicích u Jičína, u sebe měl Score s recenzí Duke Nukem 3D a nadšeně mu vykládal jak neuvěřitelná hra to je: „Jde v ní dělat úplně všechno! Seš ve velkým městě, můžeš chodit do obchodů, prohlížet si tam časopisy, čuřit na záchodě, hrát kulečník, používat bezpečnostní kamery, zhasínat a rozsvěcet světla, nebo jít do pornokina! Navíc je to strašná prdel!“ Nadšení bylo pochopitelné. V době, kdy kraloval Doom II a jeho všemožné deriváty, se jednalo o splněný sen každého hráče. Konečně hra, která místo anonymního hrdiny a generických bludišť nabídla reálné prostředí a postavu, která měla koule!
Brink - recenze
Měla to být střílečka, která novátorsky mixuje příběhový singleplayer s online hraním. Naděje vzbuzoval i fakt, že je v rukou zkušených tvůrců, kteří vzešli z modařské komunity, mají na svědomí nejednu povedenou mapu do multiplayerových stříleček a navíc si udělali jméno jako autoři online částí her od id softu. Brink je v tomto ohledu opravdu velké překvapení, bohužel v negativním slova smyslu, protože jednomu zůstává rozum stát, jak mohlo renomované studio po několika letech vypustit do světa něco tak nedotaženého.
Operation Flashpoint: Red River - recenze
Neuběhly ani dva roky od vvydání Dragon Rising a Codemasters přicházejí s novým dílem původně české taktické akce Operation Flashpoint. Minule se bojovalo na skutečném ostrově v Pacifiku, tentokrát se konflikt přenesl do Tádžikistánu, země ležící mezi Afghánistánem a Čínou. Co nového nás kromě změny bojiště tentokrát čeká?
Crysis 2 - recenze
Po letech čekání je to tady. Dočkali jsme se nové Krize! PC hráči se těší na další technologickou exhibici a konzoloví hráči na pořádné vymakané FPS s grafikou, jakou v životě neviděli. Vývojáři jsou zase celí žhaví na to, jak se předvede CryEngine 3, a EA s Crytekem zoufale doufají, že konečně vydělají nějaké pořádné peníze, protože komerčně to i přes aureolu Cryteku jako hvězdného studia zatím nebyla žádná sláva. Budou všichni spokojení a Crysis porazí Call of Duty nebo nás čeká po všech těch velkolepých PíáR prohlášeních jenom grandiózní zklamání?
Homefront - PC recenze
Když se něčeho prodá patnáct milionů kusů, tak to by bylo, aby to všichni nechtěli zkusit taky. Homefront je další z řady titulů snažících se přiživit na úspěchu Call of Duty, tentokrát ze stáje THQ. Posledních pár pokusů o CoD killer nám ovšem ukázalo, že trumfnout Infinity Ward není žádná sranda a nedaří se to moc ani samotnému Activisionu. Jak si s tímhle úkolem poradili v relativně neznámém a mladém týmu Kaos Studios?
Bulletstorm - recenze pestrobarevné sci-fi řežby
Polští hoši z People Can Fly udělali svým Painkillerem takový dojem na Epic Games, že jim svěřili PC konverzi Gears of War (recenze). Tou udělali na hochy mající na svědomí Unreal Engine dojem znovu, a to takový, že se je Epic rozhodl koupit. Společně se pak pustili do svého posledního veledíla Bulletstorm. Co můžeme čekat od střílečky, kterou mají na svědomí tvůrci zběsilého arkádového béčka a autoři Gears of War? Udělá na nás takový dojem, že si jejich hru koupíme, tak jako Epic koupil People Can Fly?
Arma 2: Private Military Company - recenze
Bohemia Interactive nezahálí a zásobuje fanoušky relativně rozsáhlými stahovatelnými přídavky pro Arma II: Arrowhead (recenze). Jak už název napovídá, Private Military Company vás uvrhne do role příslušníka soukromé agentury kontraktorů, lidově řečeno nájemných žoldáků. Těch je v dnešním Afghánistánu a Iráku snad víc než regulérních vojáků a jejich služeb využívají i vlády. Nejinak je tomu i ve virtuálním Takistánu a je to rozhodně vynikající téma pro vojenský simulátor.
H.A.W.X. 2 - recenze
Po překvapivě dobrém Apache: Air Assault (recenze) od ruských Gaijin Entertainment mi přistála na stole placka s dalším leteckým „simulátorem“, tentokrát pro změnu od rumunské pobočky Ubisoftu. Uvozovky u slova simulátor jsou zcela na místě, protože HAWX 2 (dále už bez otravných teček) má se skutečným simulátorem asi stejně společného jako automatový Outrun s Gran Turismem 5 nebo spíš Live for Speed. To ovšem není žádná chyba. Outrun je určitě pro řadu hráčů zábavnější než jeho realistický brácha a to samé může platit i pro létající stroje těžší než vzduch.
Red Dead Redemption: Undead Nightmare - recenze
Red Dead Redemption (recenze) je jedna z nejlepších her letošního roku. Rockstar nám nyní nabízí samostatně spustitelný přídavek, který přináší zcela nový příběh ve starém známém prostředí. Nutno ovšem říct, že se jedná o příběh, který fanoušci zřejmě nečekali. Rozhodnutí přijít po poměrně realistickém vyprávění původní hry se zombie apokalypsou je poněkud kontroverzní a nejednoho hráče určitě napadne, jestli se náhodou nejedná jen o další z řady rádoby cool pitomostí, kterými nás v současnosti hodně firem zásobuje ve snaze vydělat si nějakou tu kačku navíc.
Apache Air Assault - recenze
Dnešní doba hardcore leteckým simulátorům moc nepřeje. Kde jsou ty časy, kdy existovala hra věrohodně simulující prakticky libovolné moderní letadlo. Realistické simulátory jsou pro menšinové hráče a dnes se prakticky přestaly vyrábět, protože by se to nevyplatilo. Všichni fanoušci létání by proto měli zbystřit. Apache: Air Assault je totiž plnokrevným simulátorem vrtulníku jako za starých časů.
