Operation Flashpoint: Red River - recenze
7/10
zdroj: Archiv

Operation Flashpoint: Red River - recenze

Datum vydání:
21. dubna 2011
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

21. 4. 2011 1:40 | Recenze | autor: Dan Vávra |

Neuběhly ani dva roky od vvydání Dragon Rising a Codemasters přicházejí s novým dílem původně české taktické akce Operation Flashpoint. Minule se bojovalo na skutečném ostrově v Pacifiku, tentokrát se konflikt přenesl do Tádžikistánu, země ležící mezi Afghánistánem a Čínou. Co nového nás kromě změny bojiště tentokrát čeká?

Sledovat soupeření českého studia Bohemia Interactive a jejich bývalého chlebodárce je poměrně zajímavé. Po vydání původního Flashpointu se Codemasters rozhodli, že si další díly radši udělají sami. Troufnu si odhadovat, že jedním z hlavních důvodů byla značná zabugovanost původní hry a neschopnost Bohemie naportovat Flashpoint rychle na konzole. Situace se ovšem vyvinula poněkud jinak, než v Codemasters zřejmě plánovali. Zatímco Britové zápasili s vývojem nového dílu, česká Bohemka dokázala vyvinout svého vlastního nástupce legendární hry - Armu - a dokonce i její pokračování a několik datadisků. Sice rezignovali na konzolové verze a věrni tradici se nevyhnuli tuně někdy skutečně strašných chyb, výsledkem byl ale opět velice promakaný simulátor, který nemá v herním světě obdoby a potěšil všechny hardcore militaristické nadšence.

Když se nakonec lidé z Codemasters vytasili s vlastním Flashpointem, ukázalo se, že vyrobit podobnou hru zřejmě není žádná legrace, ani když máte k dispozici mnohem více prostředků a času než malá česká firmička. Flashpoint sice vyšel i na konzole a navzdory očekávání se z něj nestala primitivní střílečka pro masy, oproti Armě ovšem v celé řadě možností značně zaostával a kupodivu se ani on nevyhnul celé řadě nepříjemných bugů.

I když se nejednalo o špatnou hru, Codemasters s ním spíš než díru do světa udělali (černou) díru do svých bankovních kont a nešlo se nezbavit dojmu, že celý projekt byl šit poněkud horkou jehlou a původní záměr byl značně velkorysejší než to, čeho jsme se nakonec dočkali. I proto jsem byl zvědavý, jestli si pokračováním napraví Codemasters poněkud pošramocenou reputaci a přijdou s nějakými zásadními novinkami, které se nepodařilo vměstnat do původní hry.

Skorodatadisk

I když jsem původní hru dohrál, musel jsem si osvěžit paměť jejím opětovným spuštěním a přiznám se, že jsem byl docela překvapen. Red River je v mnohém prakticky identický jako původní Dragon Rising. Stejné zůstalo ovládání, většina herních mechanismů a dokonce i část animací. Teorii o tom, že původní hra měla být podstatně rozsáhlejší, to jen potvrzuje a je dost pravděpodobné, že se nám teď do rukou dostává ta část, která z ní byla vyškrtnuta a to bez jakýchkoli větších změn. To by až zas tak nevadilo, proč měnit něco, co fungovalo, jen pro změnu samotnou? No, možná proto, že ne úplně vše u původní hry fungovalo dokonale.

Největší (a prakticky jediná zásadní) novinka nás tak čeká především v podobě kampaně odehrávající se ve zcela novém prostředí již zmiňovaného Tádžikistánu někdy v roce 2013. V době, kdy na trhu vládnou střílečky pro světelnou pistoli, je fanoušek realističtějších zážitků vděčný za cokoli, kde je potřeba alespoň se občas krýt, a jestli nová kampaň za něco stojí, určitě novou hru přivítá. Stojí tedy kampaň Red River za to?

Odpor je marný

Američanům se zřejmě začalo dařit v přinášení civilizace do Afghánistánu, a tak se Talibánci sebrali a šli o dům dál, tedy do sousedního Tádžikistánu, který se od Afghánu moc neliší. Američani se proto rozhodli rozšířit pole působnosti a přinést západní kulturu i do sousedství. Toto „konání dobra“ samozřejmě padá na bedra hráče a jeho kulometu. Ze začátku to jde docela dobře a US Army teroristy poměrně úspěšně drtí, bohužel soudruzi ze sousední Číny dostali nápad, že by nebylo špatné rozšířit i jejich prastarou kulturu a nabídnout Tádžikům místo hamburgáren i nějákou tu pekingskou kachnu a nudle. Rýže není bohužel s hamburgery kompatabilní, a tak samozřejmě dojde k poměrně závažné kolizi.

Bohužel pro Američany, kteří šli na teroristy zlehka pomocí speciálních jednotek, soudruzi se rozhodli zvolit taktiku parního válce, který rozdrtí všechno, co mu stojí v cestě. Včetně amerických mariňáků. Velkou část kampaně tak budete bojovat doslova o život proti velké přesile Číňanů. Dočkáte se při tom celé řady poměrně rozsáhlých bitev, ve kterých bude na obou stranách stát opravdu hodně mužů i ocelových strojů. Jedna z misí je kupříkladu jeden velký zoufalý ústup před drtivou přesilou nepřítele, ve kterém je vaším jediným úkolem zdržet postup Číňanů, aby se trosky vašich jednotek stihly přeskupit.

Starý Flashpoint novým kouskům nenaučíš

Po celou dobu máte pod palcem tři parťáky ze své jednotky Outlaw Bravo a ve většině misí na mapě operují i kolegové z Outlaw Alfa a Charlie, se kterými musíte často kooperovat. Náplň misí je oproti minulému dílu lépe vybalancovaná. Zatímco v Dragon Rising byla rozloha ostrova snad 260 čtverečných kilometrů, velká část z nich zůstala nevyužitá a chvílemi hra připomínala simulátor pěší turistiky. Tentokrát má herní mapa velikost odhadem okolo padesáti kiláčků a autoři vás postupně proženou každým jejím koutem, někdy dokonce i opakovaně. Přesuny jsou dlouhé tak akorát a po většinu času se nebudete rozhodně nudit. Váš postup skrze mise je relativně sešněrovaný zadanými úkoly a nemůžete se tak producírovat, kde se vám zamane, většinou to má ale logiku a vždy máte poměrně velkou svobodu v tom, jak daný úkol splnit.

Přiznám se, že i na nejlehčí obtížnost to byl občas docela záhul a některé pasáže jsem opakoval opravdu mnohokrát. Pokud jste tak špatní hráči jako já, natáhne se vám tím odhadem asi desetihodinová kampaň klidně na dvojnásobný čas. Pokud by vám to naopak přišlo příliš jednoduché, můžete hrát na Hardcore obtížnost, kde máte na misi pouze jeden život, žádný HUD, žádné checkpointy a vaši mrtví parťáci, kteří se na normální obtížnost na každém checkpointu oživují, zůstanou po zabití tuzí až do konce mise. Oproti dřívějšku se poněkud smrskla nabídka dopravních prostředků a to pouze na několik typů humvee. Vzhledem k rozsahu některých bitev pak přijde ke slovu docela často letecká a dělostřelecká podpora.

Levlování

Čtyřčlenný tým, který máte na starosti, je složen z různých specialistů. Vy si před každou misí můžete vybrat, za kterého z nich chcete hrát, jestli budete pěšák s M16, odstřelovač nebo kulometčík. Každá postava pak v průběhu hry získává nové perky podle toho, jak jste při hraní s ní úspěšní. Kromě vylepšování zbraní tak máte i dva sloty na zlepšení vlastností dané třídy. Vedle toho vylepšujete i fyzické schopnosti panáka, jako je výdrž při sprintu nebo schopnost zacházet se zbraněmi. Ty jsou společné pro všechna povolání. Bohužel tím v zásadě výčet „inovací“ končí a se zbytkem bychom vás mohli odkázat na recenzi Dragon Rising. Jelikož jsme ho ovšem nerecenzovali, budu vás muset seznámit s fungováním Red River, jako kdyby to nebyl datadisk.

Ovládání je prakticky identické jako dřív, možná jen trochu lépe odladěné. Pohyb postavy se ovládá docela příjemně, někdy to ale kazí blbé uživatelské rozhraní. Úplně nejvíc mě rozčilovalo menu, pomocí kterého se udílí rozkazy parťákům. Divné bubliny neuvěřitelně plýtvají místem, často nejdou na světlém pozadí přečíst, a než se proklikáte, kam potřebujete, často už je pozdě. Nepochopím, proč se někdo musí za každou cenu snažit vymyslet kolo, když už ho pár tisíc let známe.

zdroj: Archiv

Opruz je i léčení při zranění. To je sice ve hře řešené poměrně zajímavě - jeden zásah znamená lehké poranění bez následku, opakovaný zásah pak spustí krvácení, které je potřeba co nejrychleji ošetřit, a další zásah znamená smrt. Bohužel, když máte k dispozici neomezený počet obvazů, je to občas poněkud komické. Obzvlášť když je celý proces léčení proveden tak, že vaše postava před sebou ve vzduchu drží lékárničku a kolem ní jede ukazatel postupu. Tady si může podat Flashpoint ruku s Armou, kde pro změnu musíte sledovat animaci, jak se vám někdo hrabe v břiše. Při léčení samozřejmě nemůžete dělat nic jiného a to ani rozhlížet se, což vypadá opravdu divně.

Ovládání vozidel je rozhodně příjemnější než u Army, kde se jedná o naprosté šílenství, ani Britové se ovšem nevyhnuli alespoň nějakému kiksu v podobě nepříjemné externí kamery. Dost často mně pilo krev také ne zrovna povedené rozvržení tlačítek na xboxovém ovladači. Například tlačítkem A se sbírají zbraně, doplňuje munice, používá lékárnička a nastupuje do auta. Funguje to ovšem pouze do okamžiku, kdy přijdete k bedně s municí, o kterou je opřená zbraň, kterou nechcete sebrat a potřebujete se obvázat. Zůstanete totiž neovázaní se zbraní, kterou jste nechtěli, a bez munice.

Pastelková úchylka

Po vizuální stránce se toho od minule moc nezměnilo. Lesnatý ostrov nahradily vyprahlé hory a všechno ostatní zůstalo v zásadě stejné. To ovšem neznamená, že by něco bylo špatně. Krajina s velkolepými horskými panoramaty je někdy doslova úchvatná a na konzolích určitě překvapí i gigantická dohlednost do vzdálenosti někde okolo kilometru. Nejedná se při tom o žádné kulisy. Tam, kam vidíte, musíte většinou i dojít. S Armou se to sice nedá úplně srovnávat, ale Arma dokáže pořádně zatopit i nejvýkonnějším počítačům, zatímco tohle jede i na konzolích a nevypadá to vůbec špatně.

Problém mám však s celkovou stylizací grafiky. Zatímco Dragon Rising byl celý tyrkysový a nazelenalý, a to včetně nebe, tady se hlavní grafik zase odvázal a všechno je oranžové, protože v Tádžikistánu panuje téměř permanentní západ slunce, takže ve většině misí budete mhouřit oči před oslnivou všudypřítomnou rudou září nad Kladnem. Nic se nemá přehánět a tohle přeháňka rozhodně je.

AI

Nemám moc rád hry, kdy se kromě sebe musím starat ještě o bandu počítačem ovládaných pajduláků, což je přesně případ Red River. Chování AI je ve většině podobných her v celé řadě situací značně nepředvídatelné a spíš na obtíž než k užitku. Umělá inteligence vašich kolegů v tomto případě rozhodně není nijak tragická, nicméně už z podstaty hry se nelze vyvarovat řadě problémů.

Vaši parťáci na rozdíl od mnoha her skutečně bojují a leckdy jim to i jde docela od ruky. Jindy ovšem nepochopitelně čumí na nepřítele a nedělají nic a někdy je zase poměrně obtížné odhadnout, jak se zachovají, a tím pádem občas zcela nesmyslně zahynou. Nejhorší jsou chvilky, kdy vaše postava klesne k zemi a potřebuje ošetřit. Parťáci nemají sebemenší problém vrhnout se přímo do rány kulometu, aby vás ovázali, místo aby kulomet nejdřív zničili. Při tom samozřejmě ihned skápnou. Ještě víc frustrující je situace, kdy jsou všichni členové vaší jednotky včetně vás těžce ranění na zemi, a přestože se kolem nich pohybují davy vojáků z dalších jednotek, nikdo vám nepomůže. Pro Outlaw Alfa, Beta, Gama ani Gaga jako byste neexistovali, i když vám často doslova šlapou na hlavu.

Když už mluvíme o dalších jednotkách Outlaw, je potřeba zmínit, že jejich činnost je většinou těžce naskriptovaná a bez vašeho zásahu buď bídně zahynou, pokud to autoři chtějí, nebo budou půl hodiny volat do vysílačky o pomoc, pokud měl designér v plánu, že jim pomoci máte. Bohužel vzhledem k tomu, že pro toto volání jsou ve hře asi čtyři samply, připravte se na to, že budete celých deset hodin poslouchat asi 2x za minutu výkřik: „Tady Alfa! Cedíme tady krev!“ I když jsem si často přál, aby ji skutečně vycedili, většinou vydrželi cedit až do té doby, kdy jsem dorazil na pomoc a toho jednoho panáčka, co po nich střílel, odpráskl.

V souvislosti se zvuky stojí za to poznamenat, že nejsou nikterak ohromující. Kromě omezeného množství samplů nepotěší ani nevýrazné zvukové efekty, které se třeba s takovým Crysis 2 naprosto nedají srovnávat. Chvílemi jsem měl i problémy se sekáním zvuků, to ale mohlo být způsobeno chybami v review kódu hry, které snad byly do vydání ještě opraveny.

Živí kamarádi jsou lepší než ti silikonoví

Pravděpodobně se mezi vámi najde celá řada taktiků, kteří budou udílet rozkazy jako maršál Kutuzov, já jsem parťáky většinu času používal jen jako palebnou podporu nebo jsem je před sebou postrkoval do míst, kde bylo nebezpečno. I tak se mi občas stalo, že jsem je někde zapomněl. Naštěstí vás hra nešikanuje Game Overy při jejich smrti a na základní obtížnost je při dosažení každého checkpointu zrespawnuje, pokud zahynuli. Vypadá to trochu divně, ale z praktického hlediska je to ideální.

Komu by to vadilo, má zde ještě velice lákavou nabídku zbavit se starostí o umělé blbečky zcela a nahradit je živými kamarády při kooperativním multiplayeru, ve kterém jde celá hra projít. Flashpoint je pro kooperaci vyloženě stavěný a nepochybuji, že se správnými lidmi se hra posune na zcela jinou úroveň. Alespoň se nám to tak zdálo, když jsme nedávno kooperaci zkoušeli s ostatními novináři. Pořádným testem však hra v tomto ohledu projde až po vydání.

Co naopak hru sráží k zemi, je nahrávací doba v případě, že zahynete. Na Xboxu je opravdu neúnosně dlouhá a obava z toho, že budu muset nahrávat, mě často doháněla k neuvěřitelným výkonům. Nepříjemnosti celé procedury nepomůže ani fakt, že v menu, které vás po Game Overu čeká, jsou dvě záhadné položky. CONTINUE a LOAD LAST CHECKPOINT. Obě při tom dělají to samé, pouze s tím rozdílem, že nahrání checkpointu je o něco rychlejší.

Ajs Kjůb on d majk

Příběh začíná stejně jako minulý díl velice stylovou animací, která dnešním teenagerům vysvětlí kůl způsobem, kdo to byl Reagan, historii Talibanu a co je to Tádžikistán. To, co následuje, už tak cool bohužel není, jelikož Flashpoint trpí klasickou herní nemocí – předčasnou ejakulací.

Vaše postava vyblikne na základně, absolvuje nudný střelecký tutoriál a ihned po něm to okolo začne bouchat, což vás vrhne do akce, aniž byste pořádně tušili, jak se vlastně jmenujete. Žádné představování postav se nekoná (jejich představení ovšem najdete na Youtube sic!), což má za následek, že většinu hry jsou vám hlášky i životy vašich parťáků tak nějak ukradené. Nejvýraznější postavou je velitel Outlawu seržant Knox, který dosáhl nejvyššího stupně kůlovitosti, a tak vždycky, když vám na korbě humvee dává briefing, je to jako kdybyste sledovali rapový koncert Ice Cuba ještě před tím, než začal hrát v romanticko-prdících černošských komediích s dětmi.

Nejdřív jsem se cítil zahanben, protože tolik sprostých slov a vtipů do jedné věty jako scénárista Red River nedokážu napsat, pak mě to ale začalo otravovat, protože briefing na misi není žádná komediální exhibice a Knox se navíc začal poněkud opakovat. Samotná válečná zápletka je ovšem v pořádku a autoři si vymysleli i vcelku promakané politické pozadí celého konfliktu. Škoda jen, že to nakonec zařízli odfláknutým finále plným patetických slintů.

Kompromis

Sečteno a podtrženo, dostali jsme novou kampaň ve starém osvědčeném kabátě se všemi klady a zápory z toho vyplývajícími. Vůbec bych se na autory nezlobil za to, že po technické stránce je hra prakticky identická jako předchozí díl. Vyvinout technologii pro podobný titul musela být pěkná makačka a je jasné, že je jí pro to potřeba náležitě využít a zúročit, protože z prodejů prvního dílu se nejspíš nezaplatila. Škoda jen, že společně s tím dobrým nechali autoři prakticky beze změny i to horší v podobě nedomyšleného ovládání, celé řady menších či větších chybek a odfláklé dějové linky.

Nejedná se ovšem o žádnou tragédii. Pro hráče, kteří jsou znechuceni stupiditou a primitivností dnešních FPS stříleček a zároveň je neláká velesložitá a až příliš zabugovaná Arma, je Operation Flashpoint velice rozumná a prakticky jediná alternativa, která jim rozhodně dokáže poskytnout to správné military vyžití.

P.S. V nejbližších dnech vám přineseme videorecenzi z PC verze, která je k dostání na krámech a k tomu připravujeme jedno malé překvapení :)

Verdikt:

Slušný kompromis mezi komplikovanou Armou a přímočarými střílečkami, který jistě potěší leckterého fanouška hraní si na vojáky. Vhledem k tomu, že na trhu (obzvlášť konzolovém) nemá prakticky žádnou konkurenci, mu hráči nejspíš odpustí, že kromě nové kampaně nepřináší oproti minulému dílu žádné výraznější novinky ani vylepšení.

Nejnovější články