Apache Air Assault - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Apache Air Assault - recenze

Datum vydání:
19. listopadu 2010
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

7. 12. 2010 0:38 | Recenze | autor: Dan Vávra |

Dnešní doba hardcore leteckým simulátorům moc nepřeje. Kde jsou ty časy, kdy existovala hra věrohodně simulující prakticky libovolné moderní letadlo. Realistické simulátory jsou pro menšinové hráče a dnes se prakticky přestaly vyrábět, protože by se to nevyplatilo. Všichni fanoušci létání by proto měli zbystřit. Apache: Air Assault je totiž plnokrevným simulátorem vrtulníku jako za starých časů.

Když jsem jednoho dne přišel do redakce a na stole uviděl krabičku s vrtulníkem na obalu a logem Activision, měl jsem za to, že se jedná o jednu z mnoha budgetovek, které tenhle největší publisher vydává. Po spuštění však na mě vyskočilo logo Gaijin Entertainment, tvůrců IL-2 Sturmovik: Birds of Prey (recenze) a Wings of Prey, což naznačilo, že se o žádnou budgetovku nejedná, že mě nečeká zběsilé poletování a kropení, ale obtížná realistická simulace.

Autorův vztah k letectví

Na úvod bych měl pro jistotu objasnit svůj postoj k simulátorům. Nikdy jsem žádný pořádně nehrál, a když, tak mi to nešlo. Nevlastním žádný nadupaný joystick ani knipl. O letectví jsem se jako malý kluk zajímal, ale o dnešních letadlech nevím skoro nic. Kupodivu jsem ani nikdy nepilotoval skutečný Apache AH-64. Jednou jsem měl možnost sedět ve vrtulníku Mi-17 (přikládám foto jako důkaz) a taky jsem se ocitl v Concordu a pilotní kabině jednoho dopravního letadla. Dohrál jsem arkádový Ace Combat 6 (recenze) a moc jsem se u toho bavil. Jako dobrovolný tester a kybic jsem se podílel na vývoji arkádového leteckého simulátoru Wings of War (recenze).

Pokud máte pocit, že mě to diskvalifikuje od napsání této recenze, protože vy máte knipl anebo jste pilotovali skutečný vrtulník, buďte prosím shovívaví. V redakci jsme na tom všichni tak nějak podobně, takže si nevyberete. Naopak pro normální hráče je tato situace spíš přínosem, protože se dá předpokládat, že na tom budou podobně jako já a budou si tak moci udělat obrázek o tom, jestli tahle hra je pro normální lidi, nebo ne (za předpokladu, že mě považujete za normálního člověka).

Vinetů, náčelník apačů

Už jsme tedy zjistili, že Apache: Air Assault není arkáda a že na svědomí ho mají ruští tvůrci oceňovaného simulátoru Il-2 Sturmovik. Za zmínku stojí také fakt, že hra byla vyvíjena pod dohledem Boeingu a na jejím vývoji se podílel i skutečný vojenský pilot tohoto vrtulníku, i když je velice pravděpodobné, že ve skutečnosti se podílel spíš na propagaci než na vývoji.

Někomu to zřejmě bude stačit k tomu, aby dostal záchvat panické hrůzy v obavě, že se jedná o něco, co se ovládá celou klávesnicí a před spuštěním je potřeba nastudovat dvousetstránkový manuál. Překvapivě tomu tak není a to je pro většinu z nás dobrá zpráva! Apache se ovládá pouze pár klávesami a myší. Hra má navíc dva módy ovládání - tréninkový a realistický. V obou se ovládá stejnými tlačítky, rozdíl je ovšem v simulaci fyzikálního modelu.

Po zkušenostech s jinými simulátory jsem raději hned zapnul tréninkový mód. Bohužel jsem ihned narazil na problém. Snažil jsem se zatáčení vrtulníku ovládat myší a ono to moc nešlo. Kromě toho, že myš měla defaultně nastavenou invertovanou osu Y a za boha jsem nemohl ve zmateném nastavování ovládacích prvků přijít na to, jak se toho zbavit (musíte to udělat ještě před spuštěním v launcheru), nemohl jsem taky pořád pochopit, proč prostě nemůžu letět tam, kam pohnu rukou.

Po několika pokusech nějak se s tím vypořádat jsem pochopil, že pohyb vrtulníku musím kompletně ovládat klávesnicí a myš používat pouze k rozhlížení po kokpitu a k míření otočným kanónem zavěšeným pod trupem mého stroje. Pokud máte ovšem joystick a další vybavení na hraní podobných her, Apache vás na rozdíl ode mě v tomto směru zcela jistě potěší, protože ovládání jde nastavit opravdu detailně a spokojení budou i nejnáročnější piloti.

Letecká škola

Než se pustíte do hraní, je třeba pochopit, jak vrtulník vlastně funguje, protože rozhodně nefunguje stejně jako auto nebo letadlo. Hra se neovládá stylem přidat plyn, ubrat plyn a zatáčet. Apache nemá žádné trysky pro pohyb dopředu, ale pouze rotory. Abyste tohle monstrum rozhýbali, potřebujete zvýšit tah motorů a při tom vrtulník naklonit dopředu, čímž se rozletí kýženým směrem. Zatáčet pak můžete klasicky nakláněním vrtulníku na strany nebo jeho otáčením okolo osy pomocí zadní vrtule (odborníci prominou případné nedostatky v tomto sedláckém vysvětlování).

Jakmile mi to přišlo trochu do ruky, zjistil jsem, že to je překvapivě snadné a nemám dokonce problém se současným rozhlížením kolem sebe a létáním jiným směrem, což je třeba u simulátorů aut nebo stíhaček většinou velmi obtížné.

Na tréninkové nastavení to je vcelku jednoduché, protože počítač za vás automaticky dělá spoustu věcí, když se ovšem přepnete do módu realistického, stává se z toho vyšší dívčí. Ke slovu se dostane setrvačnost a odstředivá síla, a co vypadalo jako hračka, je najednou problém. Jenom udržení vrtulníku v konstantní výšce při letu dopředu je poměrně tuhý oříšek. Musíte lavírovat mezi dostatečným náklonem a tahem motorů, což obzvlášť s klávesnicí není vůbec jednoduché.

Díky odstředivé síle se nejde ve velkých rychlostech jen tak otáčet, a když se někam nakloníte, abyste mohli vystřelit neřízené rakety, začnete okamžitě daným směrem klesat nebo se pohybovat velmi rychle dopředu. Dokonce ani zastavení vrtulníku není jednoduché a vhod určitě přijde tlačítko aktivující AUTOHOVER, které stroj automaticky zastaví na místě.

Realistický model je ovšem poměrně velká zábava a nakonec jsem proto většinu misí odehrál právě s tímto nastavením.

Bolek a Lolek na cestě kolem světa

Hra má šestnáct misí, které vás postupně provedou osudem tří různých posádek Apachů. Každá z nich se nachází na jiném kontinentu, takže se podíváme na Blízký Východ, do střední Ameriky i Afriky. Mise propojuje i jakýsi příběh, který postupně odhalí, že mezi úkoly jednotlivých posádek je spojitost. Jelikož je ovšem vyprávěn především pomocí textu na nahrávacích obrazovkách a rozhovorů ve vysílačce v průběhu letu, je dost pravděpodobné, že ho vůbec nezaregistrujete.

Jednotlivé mise, na jejichž designu hra stojí a padá, jsou ovšem velice dobré a drží se poměrně věrně toho, co mají na starosti skutečné posádky Apachů. Budou vás proto čekat především útoky na pozemní cíle jako konvoje, mosty a obrněnce, podpora vlastní pěchoty, doprovod transportních vrtulníků, ale dojde i na vzdušné souboje s nepřátelskými Hindy, průzkum a dokonce i rozsáhlé bitvy, do kterých se zapojí celá řada spojeneckých pozemních jednotek.

Lahůdkové jsou mise, kde máte za úkol viset nad nepřítelem a na dálku likvidovat cíle pomocí podvěšeného otočného kanónu a termokamery tak, jak je známe z mnoha uniklých záběrů na internetu, ale i z Call of Duty. Tady je to ovšem poněkud náročnější, než se může na videu z YouTube zdát.

Dlouhá šichta

Mise jsou poměrně rozsáhlé a sestávají vždy z několika různých úkolů. Situace se při tom může průběžně měnit. Jednou například vyrazíte do akce ještě s dalším Apachem a ten je sestřelen uprostřed nepřátelského města. Vaším úkolem je viset nad ním a pomocí kanónu likvidovat nepřátele, kteří se snaží dostat k posádce až do doby, než na místo přiletí záchranný vrtulník. Black Hawk Down jako vyšitý, a když kolem vás sviští jedno RPG za druhým, nepřijde vám tenhle způsob boje jako až zas taková virtuální válka, z dálky a teplíčka, jak za to bývají Američané někdy kritizováni.

Příjemné je i to, že se nepohybujete jen v nějakém předskriptovaném divadýlku, ale celé bojiště žije vlastním životem, takže když se někam vypravíte na vlastní pěst, pořád můžete narazit na nepřátelské jednotky nebo spatřit jiný vrtulník, který s nimi bojuje.

Jediné, co bych hře v tomto směru vytknul, je poměrně velká pasivita vašich kolegů na zemi a někdy trochu blbě naskriptované útoky nepřátel. Přeci jen je divné, když máte ze vzduchu pomáhat koloně svých vojáků a oni si nedokážou poradit ani s panákem, který bez problému doběhne až k nim a střílí na ně ze čtyř metrů..Bohužel se to děje relativně často.

Seřaďte se do dvojic

Jelikož je Apache dvojmístný, nejste na všechno sami, ale v kokpitu sedí i palubní střelec. Ten není jen na okrasu, ale skutečně sám střílí. Musíte mu k tomu ovšem dát příležitost a vrtulník ovládat tak, aby měl šanci něco trefit. Pak není vůbec špatný. Pokud vám počítačem ovládané AI nebude stačit, můžete spojit síly s kamarádem nebo se střelby chopit sami, většinou ovšem zjistíte, že oproti AI o moc větší úspěšnost nemáte.

Hra dále nabízí kooperativní multiplayer pro čtyři hráče v samostatných online misích a pak taky vysoce nastavitelný mód volného létaní, kde si můžete sami „nadesignovat“, co se bude při hře dít. V singlu si pro tyto módy odemykáte různé nové modely vrtulníků a skiny.

Mámo, to jsou panorámata, sem bych všecky nahnal!

Prostor, ve kterém se budete pohybovat, je obrovský a skutečně nádherný. Krajina je vytvořena pomocí satelitních snímků a vypadá fotorealisticky. Vzhledem k faktu, že se jedná o simulátor vrtulníku a většinu času se na všechno koukáte z pěkné výšky, je taky neskutečně detailní. Ve městech například visí mezi chatrčemi ghett prádlo na šňůrách a na zemi je skutečná 3D tráva a ne jen zelená placka.

Kromě toho je ve hře obrovská dohlednost a nevídané množství vegetace. Džungle i několik kilometrů daleko od vás je pořád džungle tvořená jednotlivým stromy a těch stromů jsou opravdu kvanta. V tomhle překonává Apache i dosavadního krále vizuálních orgií z ptačí perspektivy Ace Combat 6. Komu by to bylo všechno málo, tak si může odškrtnout i destrukci prostředí. Když začnete sypat z kanónu do lesa, budou opravdu lítat (nejen) třísky.

Ace Combat sice stále exceluje ve vizuálních efektech a na obloze se tam toho děje o něco víc, Apache mu ovšem zdatně sekunduje a v lecčems ho překonává (minimálně na PC). Kapitolou samou o sobě pak je kokpit. I když nejsem žádný velký fanoušek létání z prvního pohledu, protože z letadel je opravdu blbý výhled, v tomto případě jsem se do externí kamery nepřepínal prakticky vůbec a možnost rozhlížet se okolo sebe jsem využíval na plno. Kokpit je krásně zpracovaný, všechno v něm je funkční a pocit, že sedíte v helikoptéře, je opravdu dokonalý, obzvlášť když je umocněn i takovými detaily, jako jsou třeba kapky deště klouzající po poškrábaném skle.

Ošklivé kačátko

Přes jisté počáteční obavy a nejistotu, co mě vlastně čeká, jsem byl ve výsledku velmi mile překvapen. Apache je výborně vypadající hra, která po jistém počátečním tápání s ovládáním, nabízí velkou porci zábavy a to překvapivě jak pro hardcore letce, tak pro nás ostatní. Mise jsou opravdu dobře vymyšlené, neopakují se, každá má nějaký originální nápad.

Hardcore maniaci si můžou zvolit i mód, kde musí celou hru projít s jedním vrtulníkem a omezenou municí. Apache může na začátku působit jako ošklivé kačátko, ale ve výsledku se z něj vyklube bílá labuť. Škoda jen, že nezbyly peníze na prezentaci, a tak zde máme jen pár animací a textové popisky při nahrávání. Veteráni jistě zamáčknou slzu při vzpomínce na svou dobu velkolepé simulátory, jako byl třeba prastarý Pacific Strike od Originu, ale zdá se, že doba, kdy byl simulátor mainstreamem, je pryč.

Jako hra ovšem Apache Air Assault funguje dobře a jediná zásadní výtka tak patří u PC verze zmatenému nastavování ovládání a možná i absenci trochu propracovanějšího tutoriálu, obzvlášť u takto netradičního stroje.

Verdikt:

Nenápadná hra, která se vynořila z ničeho nic a je překvapivě dobrá. Určitě potěší všechny dnes poněkud opomíjené fanoušky realistického letectví, ale na své si přijdou i normální hráči. Kromě pár drobností není v zásadě co vytknout. Ten, kdo se bojí ovládání, ať si bodík strhne a naopak hardcore piloti můžou s klidem bod k hodnocení přičíst.

Nejnovější články