Autor: Martin Holas Publikováno: 24.ledna 2009 |
![]() ![]() ![]() TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Dlouho jsem dumal na tím, co má ve Worldshiftu vlastně představovat kampaň o asi dvacítce misí. Abych pravdu řekl, nejsem si tím vzhledem k silnému zaměření na hru více hráčů úplně jistý doteď. Prvním logickým nápadem se zdálo nenásilné seznámení s dějem a historií všech tří frakcí. Jak už jsem ovšem uvedl, příběh nejde do výrazné hloubky a působí jen jako jedna velká vata. Teatrální silácké dialogy o pěti větách a krátké shrnutí plné nezapamatovatelných názvů a jmen před každou misí mě jen utvrzovaly v přesvědčení, že autoři vlastně ani nechtěli, abych cokoliv z toho hlouběji pochopil. Extrémy v hratelnosti Čím hlouběji jsem do tažení zabředával, tím více jsem začínal nabývat dojmu, že mělo původně jít o jakousi náhradu tutorialu pro osvojení si základních principů ovládání, vlastností jednotek a hrdinů. Vše tomu nasvědčovalo. Průchod hrou přípomíná parodii na příběhové strategie typu Castle Strike nebo Joint Task Force. Každá z předložených misí je jen a pouze o označení všech jednotek, jejich navigaci jedním dlouhým tunelem až k výstupnímu bodu a občasné aktivaci superschopnosti jednoho z vašich superhrdinů, která instatně oživí padlé, uzdraví zraněné a všem navrch doplní manu. Někdy narazíte na logický problém, například musíte hrdinou aktivovat přepínač ovládání brány, vesměs je ale vše natolik jednoduché, až to některé zkušenější hráče bude urážet. Ani s ukládáním hry se nemusíte obtěžovat, o toto se postará systém pro žánr nepříliš typických checkpointů. ![]() ![]() ![]() Zhruba v polovině kampaně se ovšem houpačka přehoupne a obtížnost jako švihnutím kouzelného proutku naroste do astronomických výšin. Považuji za celkem frustrující, když není singleplayerová kampaň dohratelná bez předchozího nakřečkování haldy bonusů z multiplayeru. Kupříkladu hlavní boss z mise Into the Lair of the Beast je opravdovou lahůdkou. Má odhadem miliardu hitpointů, jediným svým plošným útokem doslova smete vaše hrdinné legie a přizabité hrdiny dorazí škorpióni, kteří se mezitím líhnou všude kolem. ![]() Je nehorázné, že takové fatální chyby prošly sítem betatestingu a extrémní kolísání obtížnosti hry se nepodařilo lépe vybalancovat. O úmyslu zřejmě nemá ani cenu diskutovat, neboť patch později zmíněné mouchy řešil (vůbec o frenetickém kuchtění patchů na poslední chvíli škoda mluvit - jen v průběhu psaní recenze jsem si musel počkat dvakrát, abych vůbec mohl skrze kritické bugy postoupit dál). Sladká odměna pro vítěze Pokud se dokážete přenést přes slabou singleplayerovou složku hry, přináší Worldshift řadu originálních prvků v herních mechanismech. Nad vším dlí masivní systém bonusů, který se váže ke každému vytvořenému hráčskému profilu a uživatelům tak dodává motivaci trénovat a pilovat svoje mazlíčky. Za splněnou misi nebo ukončenou misí získáte náhodné vylepšení, pomocí kterého si můžete vylepšit upravit statistiky konkrétních jednotek či frakce jako takové. ![]() ![]() ![]() Dále mě zaujalo rozvržení účinnosti střeleckých jednotek podle vzdálenosti od cíle. Některé jednotky (odstřelovači) jsou nejúčinnější při boji s maximálním odstupem, zatímco jiné (útočná pěchota) získávají výhodu, pokud jsou v těsném kontaktu s nepřítelem. Samozřejmě jsem uvedl pouze extrémní příklady, ve hře je dělení daleko jemnější a je na místě se s touto statistikou seznámit u každé z jednotek a snažit se jí patřičně využít. Ano, nejedná se sice o nic převratného, ostatně podobný princip je k vidění u řady jiných her, nicméně u akčněji laděných strategií jde o osvěžující novinku. Navíc pro hratelnost velmi důležitou novinku, neboť díky ní roste potřeba svědomitého micromanagmentu. Ta je jinak ve hře hodně potlačena absencí těžby surovin a stavby základny. Jednoduché ovládání Zmínit musím také dokonale promyšlené ovládání, které se nebude muset učit snad nikdo, kdo alespoň jednou přičichl k nějaké strategii. Moc se mi líbil hlavně pruh s aktivními schopnostmi v dolní části obrazovky, který se automaticky aktualizuje podle právě označených jednotek. Díky němu se ovládání celé armády značně zjednodušuje, vše máte vždy po ruce a není třeba lovit jednotlivé kouzelníky kdesi ve víru boje. Možná mohla být do ovládacího panelu zařazena i lepší správa chování jednotek, zvláště mi chyběla možnost nastavení formací a reakce při střetu s nepřítelem. V zásadě to nicméně koresponduje s celkově minimalistickým laděním hry a za jednoznačné negativum bych se to proto považovat neodvážil. ![]() ![]() ![]() Ve dvou se to lépe táhne Velmi zábavná se mi zdála kooperativní hra pro více hráčů. Postupem v kampani se otevírají lokace navržené speciálně k tomuto účelu. Vezmete si k ruce kamaráda (kamarády), přičemž každý z vás si vybere frakci dle libosti, a půjdete si to vyřídit s nějakým nehezkým bossem nebo se společně budete v aréně bránit nekonečným vlnám nepřítele. Obtížnost je zde vybalancovaná o dost lépe než v singleplayeru, mise nejsou ani moc jednoduché, ale ani moc obtížné. Proto je radost společnými silami překážky překonávat. Uspokojivě byly zpracovány i standardní multiplayerové možnosti, přestože Worldshift nenabízí zrovna ukázkovou plejádu herních módů a variability. Samozřejmě je tu možnost skirmishe. Inteligence počítačových protivníků není nikterak zázračná, přestože jsme už zažili daleko, daleko horší kousky. V zásadě jediné, co dokáží, je brutální nátlak ze začátku, po jehož zlomení už neefektivně bloudí po okolí a obsazují strategické body (obdoba toho stejného z Dawn of War). Nesmí chybět ani obligátní (týmový) deathmatch. Pak tu máme kooperativní hru - ale počkat, nezmiňoval jsem ji už? Aha, tak to máme všechno, dámy a pánové. Nedělám si legraci. Samotná hratelnost je skutečně taková, jakou se chlubili tvůrci na začátku, rychlá a zběsilá. Síly se co chvíli přelévají z jednoho konce mapy na druhý. Dění na monitoru doslova vře bitevním adrenalinem, ale co je to platné, když o dvě desítky odehraných matchů dál už začíná bušit na vrata mrcha Stereotyp. Té se už pak zbavíte těžko, je to baba nezmarná a ani motivační bonusy ji nadlouho zahnat nedokáží. ![]() ![]() ![]() další obrázky v galerii Situaci právě neprospívá ani skromný počet jednotek. Každá z frakcí disponuje pouhými čtyřmi (!) typy a několika hrdiny (jejich pěkně zpracovaný seznam si můžete prohlédnout na oficiálním webu). Ve hře nenarazíte na vodní plavidla, letadla, artilerii, ba i tanky a transportéry budete muset oželet. Je jasné, že s mastodontem typu Dawn of War, který s datadisky nabízí devět frakcí a takřka nekonečnou variabilitu, se tato hra nemůže dlouhodobě měřit ani omylem. Vše by mohl zachránit jen brzký geniální datadisk, ale ten dosud ohlášen nebyl. Fešný kabátek ![]()
Stáhněte si: Demo, Trailery, Patch Související články: Novinky... | ||
Martin Holas | |
autorovi je 19 let, studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-) |