| Autor: Martin Holas Publikováno: 24.ledna 2009 | 
zdroj:
Archiv
Verze hry: anglická/finální/s patchemDoba recenzování: 2 týdny |
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Dlouho jsem dumal na tím, co má ve Worldshiftu vlastně představovat kampaň o asi dvacítce misí. Abych pravdu řekl, nejsem si tím vzhledem k silnému zaměření na hru více hráčů úplně jistý doteď. Prvním logickým nápadem se zdálo nenásilné seznámení s dějem a historií všech tří frakcí. Jak už jsem ovšem uvedl, příběh nejde do výrazné hloubky a působí jen jako jedna velká vata. Teatrální silácké dialogy o pěti větách a krátké shrnutí plné nezapamatovatelných názvů a jmen před každou misí mě jen utvrzovaly v přesvědčení, že autoři vlastně ani nechtěli, abych cokoliv z toho hlouběji pochopil. • Extrémy v hratelnosti Čím hlouběji jsem do tažení zabředával, tím více jsem začínal nabývat dojmu, že mělo původně jít o jakousi náhradu tutorialu pro osvojení si základních principů ovládání, vlastností jednotek a hrdinů. Vše tomu nasvědčovalo. Průchod hrou přípomíná parodii na příběhové strategie typu Castle Strike nebo Joint Task Force. Každá z předložených misí je jen a pouze o označení všech jednotek, jejich navigaci jedním dlouhým tunelem až k výstupnímu bodu a občasné aktivaci superschopnosti jednoho z vašich superhrdinů, která instatně oživí padlé, uzdraví zraněné a všem navrch doplní manu. Někdy narazíte na logický problém, například musíte hrdinou aktivovat přepínač ovládání brány, vesměs je ale vše natolik jednoduché, až to některé zkušenější hráče bude urážet. Ani s ukládáním hry se nemusíte obtěžovat, o toto se postará systém pro žánr nepříliš typických checkpointů. 
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
Zhruba v polovině kampaně se ovšem houpačka přehoupne a obtížnost jako švihnutím kouzelného proutku naroste do astronomických výšin. Považuji za celkem frustrující, když není singleplayerová kampaň dohratelná bez předchozího nakřečkování haldy bonusů z multiplayeru. Kupříkladu hlavní boss z mise Into the Lair of the Beast je opravdovou lahůdkou. Má odhadem miliardu hitpointů, jediným svým plošným útokem doslova smete vaše hrdinné legie a přizabité hrdiny dorazí škorpióni, kteří se mezitím líhnou všude kolem. 
zdroj:
Archiv
Je nehorázné, že takové fatální chyby prošly sítem betatestingu a extrémní kolísání obtížnosti hry se nepodařilo lépe vybalancovat. O úmyslu zřejmě nemá ani cenu diskutovat, neboť patch později zmíněné mouchy řešil (vůbec o frenetickém kuchtění patchů na poslední chvíli škoda mluvit - jen v průběhu psaní recenze jsem si musel počkat dvakrát, abych vůbec mohl skrze kritické bugy postoupit dál). • Sladká odměna pro vítěze Pokud se dokážete přenést přes slabou singleplayerovou složku hry, přináší Worldshift řadu originálních prvků v herních mechanismech. Nad vším dlí masivní systém bonusů, který se váže ke každému vytvořenému hráčskému profilu a uživatelům tak dodává motivaci trénovat a pilovat svoje mazlíčky. Za splněnou misi nebo ukončenou misí získáte náhodné vylepšení, pomocí kterého si můžete vylepšit upravit statistiky konkrétních jednotek či frakce jako takové. 
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
Dále mě zaujalo rozvržení účinnosti střeleckých jednotek podle vzdálenosti od cíle. Některé jednotky (odstřelovači) jsou nejúčinnější při boji s maximálním odstupem, zatímco jiné (útočná pěchota) získávají výhodu, pokud jsou v těsném kontaktu s nepřítelem. Samozřejmě jsem uvedl pouze extrémní příklady, ve hře je dělení daleko jemnější a je na místě se s touto statistikou seznámit u každé z jednotek a snažit se jí patřičně využít. Ano, nejedná se sice o nic převratného, ostatně podobný princip je k vidění u řady jiných her, nicméně u akčněji laděných strategií jde o osvěžující novinku. Navíc pro hratelnost velmi důležitou novinku, neboť díky ní roste potřeba svědomitého micromanagmentu. Ta je jinak ve hře hodně potlačena absencí těžby surovin a stavby základny. • Jednoduché ovládání Zmínit musím také dokonale promyšlené ovládání, které se nebude muset učit snad nikdo, kdo alespoň jednou přičichl k nějaké strategii. Moc se mi líbil hlavně pruh s aktivními schopnostmi v dolní části obrazovky, který se automaticky aktualizuje podle právě označených jednotek. Díky němu se ovládání celé armády značně zjednodušuje, vše máte vždy po ruce a není třeba lovit jednotlivé kouzelníky kdesi ve víru boje. Možná mohla být do ovládacího panelu zařazena i lepší správa chování jednotek, zvláště mi chyběla možnost nastavení formací a reakce při střetu s nepřítelem. V zásadě to nicméně koresponduje s celkově minimalistickým laděním hry a za jednoznačné negativum bych se to proto považovat neodvážil. 
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
• Ve dvou se to lépe táhne Velmi zábavná se mi zdála kooperativní hra pro více hráčů. Postupem v kampani se otevírají lokace navržené speciálně k tomuto účelu. Vezmete si k ruce kamaráda (kamarády), přičemž každý z vás si vybere frakci dle libosti, a půjdete si to vyřídit s nějakým nehezkým bossem nebo se společně budete v aréně bránit nekonečným vlnám nepřítele. Obtížnost je zde vybalancovaná o dost lépe než v singleplayeru, mise nejsou ani moc jednoduché, ale ani moc obtížné. Proto je radost společnými silami překážky překonávat. Uspokojivě byly zpracovány i standardní multiplayerové možnosti, přestože Worldshift nenabízí zrovna ukázkovou plejádu herních módů a variability. Samozřejmě je tu možnost skirmishe. Inteligence počítačových protivníků není nikterak zázračná, přestože jsme už zažili daleko, daleko horší kousky. V zásadě jediné, co dokáží, je brutální nátlak ze začátku, po jehož zlomení už neefektivně bloudí po okolí a obsazují strategické body (obdoba toho stejného z Dawn of War). Nesmí chybět ani obligátní (týmový) deathmatch. Pak tu máme kooperativní hru - ale počkat, nezmiňoval jsem ji už? Aha, tak to máme všechno, dámy a pánové. Nedělám si legraci. Samotná hratelnost je skutečně taková, jakou se chlubili tvůrci na začátku, rychlá a zběsilá. Síly se co chvíli přelévají z jednoho konce mapy na druhý. Dění na monitoru doslova vře bitevním adrenalinem, ale co je to platné, když o dvě desítky odehraných matchů dál už začíná bušit na vrata mrcha Stereotyp. Té se už pak zbavíte těžko, je to baba nezmarná a ani motivační bonusy ji nadlouho zahnat nedokáží. 
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
další obrázky v galerii Situaci právě neprospívá ani skromný počet jednotek. Každá z frakcí disponuje pouhými čtyřmi (!) typy a několika hrdiny (jejich pěkně zpracovaný seznam si můžete prohlédnout na oficiálním webu). Ve hře nenarazíte na vodní plavidla, letadla, artilerii, ba i tanky a transportéry budete muset oželet. Je jasné, že s mastodontem typu Dawn of War, který s datadisky nabízí devět frakcí a takřka nekonečnou variabilitu, se tato hra nemůže dlouhodobě měřit ani omylem. Vše by mohl zachránit jen brzký geniální datadisk, ale ten dosud ohlášen nebyl. • Fešný kabátek 
zdroj:
Archiv
Co se týče technického zpracování, v tom si pánové z Black Sea nebrali žádné servítky a vše vypadá a zvučí jak se patří profesionálně. Krásně vymodelovanou a hlavně bohatou krajinou pobíhají detailní bojovníci, mechové a mimozemské potvory. Po srážce s nepřítelem se na obrazovce rozpoutá efektní peklo plné plazmových výbojů a vybuchujících raket. Nejlepší obrázek si sami uděláte po shlédnutí videí z vlastního hraní. Obrovskou pochvalu si zaslouží i epický orchestrální soundtrack.
Stáhněte si: Demo, Trailery, Patch Související články: Novinky... | ||
| Martin Holas | |
| autorovi je 19 let, studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-) |
