Guitar Hero III - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Guitar Hero III - recenze

17. 12. 2007 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Potřetí skoro to samé brnkání na napodobeninu kytary (poprvé i pro PC a od nových tvůrců) a přesto se znovu dokázalo vecpat mezi pět nejúspěšnějších her sezony. Kdo by nechtěl stát se rockovou legendou?

Autor: Mickey Mouse
Publikováno: 17.prosince 2007
Verze: prodávaná/PS2/anglická
Doba recenzování: pár dnů

Obrázek zdroj: tisková zpráva
Zhruba rok po druhé kytarové party hře Guitar Hero II (mega-recenze) vychází další díl série, označený jako Legends of Rock. První zajímavostí tohoto počinu se týká existence i pro PC a také autorů, neboť se na jeho zpracování nepodílelo dosvadní studio Harmonix, ale zcela jiný tým Neversoft (tvůrci například známé série Tony Hawk). Ten údajně celou hru zpracoval úplně od nuly, aniž by měli přístup ke zdrojovému kódu předchozích dílů, což mohlo hlavně u skalních fanoušků série budit předčasné obavy o kvalitu a „kompatibilitu“ s tím, co již mají zažité.

Hned v úvodu vás uklidním tím, že třetí díl se vyvedl zcela v duchu těch předchozích a jediné, co jsem zaznamenal při testování, byla o poznání vyšší benevolence v přesnosti drnkání. Občas prostě přímo cítíte, že jste udeřili do virtuální struny moc brzy, ale hra to vyhodnotí jako platný pokus, což by v GH 1 ani 2 neprošlo.

Bytelný soundtrack
Základem každé hry typu Guitar Hero je bezesporu kvalitní nabídka skladeb, na nichž můžete ukájet své ambice. První GH přišlo s řadou notoricky známých skladeb jako Smoke On The Water, Iron Man, Take Me Out, Ace of Spades, Bark On The Moon, Killer Queen, Ziggy Stardust a dalšími, což hře zajistilo rychlou oblibu u široké hráčské veřejnosti. Druhý díl byl za předvedené skladby vcelku kritizován (netvrdím, že právem či neprávem, tohle je vždycky velice individuální), a tak se čekalo, jestli ten třetí vůbec bude mít co nabídnout.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Z tohoto pohledu lze jedině pochválit, neboť něco víc než čtyřicítka skladeb patří k tomu nej, co v hudebních hrách najdete, a to hned z několika hledisek. Prvním je široké spektrum hudebních žánrů, od klasického rocku přes rock alternativní, moderní, punk či třeba metal. Skladby zároveň reprezentují éru od šedesátých let až po současnost. Mám-li jmenovat aspoň pár nejznámějších interpretů, zmíním třeba Alice Cooper (School’s Out), Heart (Barracuda), The Who (The Seeker), The Rolling Stones (Paint It Black), Black Sabbath (Paranoid), The Sex Pistols (Anarchy in the U. K.), ZZ Top (La Grange), Guns N Roses (Welcome To The Jungle), Santana (Black Magic Woman) a další. Některé tracky dokonce nahráli speciálně pro GH 3 přímo jejich skuteční interpreti (třeba Sex Pistols). Daší skladby budou pro X360/PS3 verze vycházet dodatečně za menší peníz.

Ovládáme postaru, ale bezdrátově
Pokud vám některé skladby nic neřeknou, i tak vás téměř jistě chytnou stejně jako ty známé. Kvalita je nejen v soundtracku jako takovém, ale i v jeho převedení do podoby hratelné na speciální kytaře s GH dodávané (proto hra stojí okolo dvou tisíc korun). Jen ve stručnosti zmíním, že tato kytara má na hmatníku vedle sebe pět tlačítek ovládaných jednou rukou podobně, jako kdybyste mačkali struny. Druhou rukou drnkáte obdobně, jako byste se snažili rozeznít skutečné struny trsátkem.

Krom toho zvládá kytara ještě několik dalších vychytávek jako tzv. „Hammer-Ons“ nebo naopak „Pull-Offs“, což je hraní sekvence tónů jdoucích rychle po sobě bez potřeby drnknout pokaždé do strun. Kytara má na sobě i tzv. tremolo, čili páku, pomocí níž stejně jako v reálu měníte plynule výšku déle držených tónů. No a poslední funkcí je čidlo snímající naklonění kytary, čímž zapínáte buď bonusové multiplikátory sbíraných bodů (tzv. star-power), případně v nových bitevních herních modech škodíte soupeři.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Ovládání jako takové se oproti předchůdcům nijak nezměnilo, za zmínku snad stojí optické zvýraznění not, které lze hrát stylem hammer-on/pull-off. Kytara je na rozdíl od předchozích dílů bezdrátová a klasický SGčkový tvar byl nahrazen modelem z dílny Les Paul. Příjemné na něm je přemístění tlačítek Start a Select o kus níž pod tremolovou páku, takže už si omylem tahle tlačítka v zápalu herního šílenství omylem hranou ruky nestisknete, což se mi hlavně zpočátku stávalo docela často.

Obtížnosti
Chválím autory skladeb za opravdu šikovnou konverzi pro potřeby GH, díky čemuž je prakticky každá skladba hratelnostně zajímavá a něčím netradiční. Opět se tu setkáme se čtyřmi obtížnostmi, na nichž je cítit obecný posun k vyšší náročnosti na hráčovy schopnosti. Já tuhle vzestupnou tendenci (která byla typická i pro GH 2) hodnotím kladně, přeci jen se pravidelným hraním hodně zdokonalujete a kdybyste se měli u nového pokračování nudit, nebylo by to ono.

Dle mého by ale mohla být škála obtížností bohatší, neboť skoky mezi jednotlivými obtížnostmi jsou skutečně propastné. Ta nejnižší je pro opravdové nováčky a seznámení s ovládacími možnostmi a po pár skladbách většinou hned postoupíte o úroveň výš. I na druhou obtížnost asi všechny skladby hned napoprvé dohrajete až do konce, nicméně budete dělat chyby a na 100% je hned tak nedáte. Čili ideální obtížnost na večírky s kamarády.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Mezi druhou a třetí úrovní už jde hodně do tuhého (mimo jiné zde nastupují třítónové akordy a do hry se zapojuje páté tlačítko na hmatníku) a obtížnost se raketově zvedá. I ten, kdo zvládá druhou obtížnost s prstem v nose, bude se v té třetí nějaký čas cítit jako nemehlo a asi poprvé tu zažijete předčasná vypískání z pódia za mizerný výkon. No a obtížnost čtvrtá, ta je výzvou až pro skutečné nadšence a maniaky. Osobně bych tedy uvítal i něco mezi nabízenými úrovněmi, aby hráč nebyl přechodem výš spíš odrazen než motivován. Ale z nadšených ohlasů se tak asi neděje a koho GH chytí, ten si s prací na svém herním projevu práci dá.

 Herní módy
GH 3 samozřejmě obsahuje standardně vše, nač jsme doposud byli zvyklí. Quickplay, čili volná hru jen tak pro radost, která máte již tradičně dostupné jen ty skladby, které jste na patřičné obtížnosti už odemkli v Kariéře.

Kariéra v podobě turné vaší kapely za větší a větší slávou je rovněž zpracována stejně jako v předchozích dílech, váš postup je nově zkrášlen kosmeticky jakýmisi komiksovými videosekvencemi, doprovázejícími podpis nové smlouvy a otevření nové skupiny skladeb.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Nově lze hrát i tzv. Co-Op kariéru, čili ve dvou s kamarádem. Bohužel přítomnost tohoto módu má za následek, že některé bonusové skladby se zpřístupní až jeho odehráním a tudíž ti, kdo takového kamaráda nemají, se k nim vůbec nedostanou. Novinkou je zařazení tzv. boss-battles, což je kytarový souboj s některou z kytarových hvězd (např. Tom Morello), což vám má přiblížit nový herní mód...

 Kytarové souboje
Multiplayer obsahuje krom známých Face-Off a Pro Face-Off tzv. Battle. Jde o to, že hraním sbíráte škodlivé bonusy (power-upy), které naklopením kytary „hodíte“ na svého soupeře, čímž mu na nějakou chvíli hraní znepříjemníte a snadno nadělá chyby. K těmto bonusům patří „nůžky“, které jakoby přestřihnou některou ze strun a k její znovuaktivaci je třeba na příslušné tlačítko chvíli opakovaně mačkat. Jiný bonus vám rozbliká přijíždějící noty, takže je podstatně obtížnější se v nich orientovat. Dále tu máme třeba „zaseknuté tremolo“, „zvednutí obtížnosti“, „zdvojnásobené noty“, „zrcadlové otočení not“ apod.

Z praxe mám z battle módu pocity spíš smíšené. Zpočátku mi přišel jako zajímavé zpestření, s postupným pronikáním do jeho tajů mne přitahuje čím dál míň. Jednak znamená dost silný přechod k arkádě, což asi tak úplně do konceptu GH nepatří. Ale to by mi nevadilo, spíš mám dojem, že jde většinou o to, že kdo pošle na soupeře první power-up, ten (pokud neudělá vyloženou hloupost) pak celou skladbu drží prim. A nejpatrnější je to pak v tzv. sudden-death, tedy v situaci, kdy se vám oběma podaří skladbu dohrát až do konce a následuje jakási „rychlá smrt“, jejíž průběh mi přijde prostě nedotažený.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

 Pouze offline
Zklamáním je i absence online podpory, díky čemuž můžete zapomenout na hru proti živým hráčům, ba i na online statistiky, tabulky, porovnávání apod. Samozřejmě tyhle věci už dávno fungují mezi komunitou na diskusních fórech, ale pořád jde o neoficiální berličku, kterou autoři bohužel ignorují. Můj osobní názor je ten, že kdyby namísto battle módu zapracovali na online multiiplayeru, hře to prospěje víc.

 Shrnutí
Zvětšit zdroj: tisková zpráva GH3 je důstojným nástupcem obou předchůdců a kdo je s nimi spokojen, užije si i tenhle počin. Ke kladům řadím bohatý a kvalitní skladby, včetně jejich výborného převedení do herní podoby. Novinek není mnoho, v podstatě jde pouze o herní mód Battle, který mi zas až tak zábavný jak by se zdál op přečtení jeho pravidel nepřijde. Grafika představuje standard, na jaký jsme u GH zvyklí. Rozloučím se s vámi pozdravem svého učitele z online kytarové školy Davida Tauba: „Rock on, good people!“ a těším se na setkání začátkem příštího roku u recenze Rock Band, který bude žánrově velice podobný, a krom kytar v něm přibude i zpěv a bicí.


E3 trailer


IGN gameplay video

Související články: Novinky, Guitar Hero II mega-recenze

 
Mickey Mouse
autorovi je 37+ let, pracuje jako grafik na volné noze, hrami se zabývá od dob osmibitů, zaměřuje se hlavně na akční a sportovní hry nebo ty s podporou multiplayeru







 
 
Mickey Mouse
Smarty.cz

Verdikt:

Několik desítek nářezových skladeb plus něco maličko navíc, což vás může, ale také nemusí oslovit. Máte-li poblíž hudebně pozitivního kámoše, oceníte kooperativní kariéru. K záporům řadím rozhodně absenci online podpory i vcelku malý počet novinek.

Nejnovější články