Autor: Mickey Mouse Publikováno: 17.prosince 2007 | Verze: prodávaná/PS2/anglická Doba recenzování: pár dnů |
![]() ![]() ![]() Pokud vám některé skladby nic neřeknou, i tak vás téměř jistě chytnou stejně jako ty známé. Kvalita je nejen v soundtracku jako takovém, ale i v jeho převedení do podoby hratelné na speciální kytaře s GH dodávané (proto hra stojí okolo dvou tisíc korun). Jen ve stručnosti zmíním, že tato kytara má na hmatníku vedle sebe pět tlačítek ovládaných jednou rukou podobně, jako kdybyste mačkali struny. Druhou rukou drnkáte obdobně, jako byste se snažili rozeznít skutečné struny trsátkem. Krom toho zvládá kytara ještě několik dalších vychytávek jako tzv. „Hammer-Ons“ nebo naopak „Pull-Offs“, což je hraní sekvence tónů jdoucích rychle po sobě bez potřeby drnknout pokaždé do strun. Kytara má na sobě i tzv. tremolo, čili páku, pomocí níž stejně jako v reálu měníte plynule výšku déle držených tónů. No a poslední funkcí je čidlo snímající naklonění kytary, čímž zapínáte buď bonusové multiplikátory sbíraných bodů (tzv. star-power), případně v nových bitevních herních modech škodíte soupeři. ![]() ![]() ![]() Ovládání jako takové se oproti předchůdcům nijak nezměnilo, za zmínku snad stojí optické zvýraznění not, které lze hrát stylem hammer-on/pull-off. Kytara je na rozdíl od předchozích dílů bezdrátová a klasický SGčkový tvar byl nahrazen modelem z dílny Les Paul. Příjemné na něm je přemístění tlačítek Start a Select o kus níž pod tremolovou páku, takže už si omylem tahle tlačítka v zápalu herního šílenství omylem hranou ruky nestisknete, což se mi hlavně zpočátku stávalo docela často. Obtížnosti Chválím autory skladeb za opravdu šikovnou konverzi pro potřeby GH, díky čemuž je prakticky každá skladba hratelnostně zajímavá a něčím netradiční. Opět se tu setkáme se čtyřmi obtížnostmi, na nichž je cítit obecný posun k vyšší náročnosti na hráčovy schopnosti. Já tuhle vzestupnou tendenci (která byla typická i pro GH 2) hodnotím kladně, přeci jen se pravidelným hraním hodně zdokonalujete a kdybyste se měli u nového pokračování nudit, nebylo by to ono. Dle mého by ale mohla být škála obtížností bohatší, neboť skoky mezi jednotlivými obtížnostmi jsou skutečně propastné. Ta nejnižší je pro opravdové nováčky a seznámení s ovládacími možnostmi a po pár skladbách většinou hned postoupíte o úroveň výš. I na druhou obtížnost asi všechny skladby hned napoprvé dohrajete až do konce, nicméně budete dělat chyby a na 100% je hned tak nedáte. Čili ideální obtížnost na večírky s kamarády. ![]() ![]() ![]() Mezi druhou a třetí úrovní už jde hodně do tuhého (mimo jiné zde nastupují třítónové akordy a do hry se zapojuje páté tlačítko na hmatníku) a obtížnost se raketově zvedá. I ten, kdo zvládá druhou obtížnost s prstem v nose, bude se v té třetí nějaký čas cítit jako nemehlo a asi poprvé tu zažijete předčasná vypískání z pódia za mizerný výkon. No a obtížnost čtvrtá, ta je výzvou až pro skutečné nadšence a maniaky. Osobně bych tedy uvítal i něco mezi nabízenými úrovněmi, aby hráč nebyl přechodem výš spíš odrazen než motivován. Ale z nadšených ohlasů se tak asi neděje a koho GH chytí, ten si s prací na svém herním projevu práci dá. Herní módy Kariéra v podobě turné vaší kapely za větší a větší slávou je rovněž zpracována stejně jako v předchozích dílech, váš postup je nově zkrášlen kosmeticky jakýmisi komiksovými videosekvencemi, doprovázejícími podpis nové smlouvy a otevření nové skupiny skladeb. ![]() ![]() ![]() Kytarové souboje Multiplayer obsahuje krom známých Face-Off a Pro Face-Off tzv. Battle. Jde o to, že hraním sbíráte škodlivé bonusy (power-upy), které naklopením kytary „hodíte“ na svého soupeře, čímž mu na nějakou chvíli hraní znepříjemníte a snadno nadělá chyby. K těmto bonusům patří „nůžky“, které jakoby přestřihnou některou ze strun a k její znovuaktivaci je třeba na příslušné tlačítko chvíli opakovaně mačkat. Jiný bonus vám rozbliká přijíždějící noty, takže je podstatně obtížnější se v nich orientovat. Dále tu máme třeba „zaseknuté tremolo“, „zvednutí obtížnosti“, „zdvojnásobené noty“, „zrcadlové otočení not“ apod. Z praxe mám z battle módu pocity spíš smíšené. Zpočátku mi přišel jako zajímavé zpestření, s postupným pronikáním do jeho tajů mne přitahuje čím dál míň. Jednak znamená dost silný přechod k arkádě, což asi tak úplně do konceptu GH nepatří. Ale to by mi nevadilo, spíš mám dojem, že jde většinou o to, že kdo pošle na soupeře první power-up, ten (pokud neudělá vyloženou hloupost) pak celou skladbu drží prim. A nejpatrnější je to pak v tzv. sudden-death, tedy v situaci, kdy se vám oběma podaří skladbu dohrát až do konce a následuje jakási „rychlá smrt“, jejíž průběh mi přijde prostě nedotažený. ![]() ![]() ![]() další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii Pouze offline Zklamáním je i absence online podpory, díky čemuž můžete zapomenout na hru proti živým hráčům, ba i na online statistiky, tabulky, porovnávání apod. Samozřejmě tyhle věci už dávno fungují mezi komunitou na diskusních fórech, ale pořád jde o neoficiální berličku, kterou autoři bohužel ignorují. Můj osobní názor je ten, že kdyby namísto battle módu zapracovali na online multiiplayeru, hře to prospěje víc. Shrnutí ![]() E3 trailer IGN gameplay video Související články: Novinky, Guitar Hero II mega-recenze |
Mickey Mouse | |
autorovi je 37+ let, pracuje jako grafik na volné noze, hrami se zabývá od dob osmibitů, zaměřuje se hlavně na akční a sportovní hry nebo ty s podporou multiplayeru |