•Bohové ve při
Poseidon a Athéna, dva mocní mají mezi sebou spor a jak známo, řečtí bohové k vyřešení svých problému často používají smrtelníky. Ve hře Invictus se nacházíte na straně bohyně Athény a musíte splnit několik úkolů, které na vás nachystal Poseidon.

Abych pravdu řekl, tak jsem od tohoto titulu moc neočekával. Budu-li upřímný - sleduji produkci firmy Interplay jen kvůli tomu, že také vydávají hry od týmů Bioware a Black Isle. Mám rád hry, které od nich vzešly - Descent mi přivodil mořskou nemoc a navíc stejně nejsem nijak zvlášť dobrý pilot, MDK2 ještě nevyšlo a nehraji ani mnoho strategické hry, takže jsem skutečně od tohoto titulu moc neočekával.

Invictus se hraje stejně snadno jako ostatní strategické tituly dnešní doby. K ovládání základních funkcí budete potřebovat myš a navíc můžete pomocí klávesnice zadávat další povely. A pokud máte pocit, že potřebujete získat nějaké zkušenosti před vaším vstupem do první kampaně, tak můžete začít tréninkovou misí.

•Síla voxelů
Graficky vypadá Invictus skutečně dobře. Někomu může hra připomínat Myth, alespoň mě teda ano, ale to neznamená něco špatného. Engine je založen na voxelovské technice a voxely umožňují 3D objektům mít jakýkoliv tvar a velikost. Pokud jste hráli hry jako Commanche, Oucast a nebo Delta Force, víte o čem hovořím a jak to vypadá.

Tvůrci nám umožnili nejen snadné nastavení kamery, ale poskytli nám její úplné ovládání. Můžete si pohled kamery nastavit dle vaší libosti. Pokud máte rádi pohled zhora, není to problém. Nebo raději v isometrickém pohledu, známého rovnež také jako ptačí oko? Stačí říct. A pokud budete chtít, můžete si vše prohlížet tak blízko, jak jen to je možné.

•Co nějaké audio?
Hlášky se moc často ve hře nevyskytují a tak zůstává jen u občas se vyskytujících pokřiků „Charge!“ a „Raaaaaah!“. Trochu humorné jsou jen vypravěčovy komentáře - jestliže třeba ukážete myší na nějaký objekt a setrváte na něm déle než je nezbytně nutné k nějaké operaci, tak je to okomentováno třeba větou: „A co sis myslel, že to je?“