Recenze

Battalion Wars 2 - recenze

Tak trochu Team Fortress 2, jenom je to strategie. Alespoň se za ní navenek snaží vydávat, i když ve skutečnosti je vše trochu jinak. Dokázalo to splnit sny zkušenějších majitelů Wiička?

Fate of Hellas VS Golden Horde - recenze

Výhrůžky, že se engine z Ancient Wars stane odrazovým můstkem celé sérii historických strategií, nabývají docela realistických rozměrů a od stromu se odkutálela hned dvě jablka naráz.

Ford Racing Off-Road - recenze

Arkádová závodní série dala vale velkoměstu.

Sudden Strike III CZ - recenze

Byly doby, kdy Sudden Strike s přehledem ovládal celou bitevní vřavu mezi válečnými strategiemi. Pak ovšem přišla éra Blitzkriegu či Codename Panzers, vůči nimž zakladatel žánru přechází do protiofenzívy, prvně ve 3D.

Super Mario Galaxy - recenze

Plošinovková série se vrací v pohádkově-vesmírné hře, která si přídomek „super“ zaslouží nejen přirozeným využitím Wii ovládání či nápaditou hratelností na více než stovce planet.

Guitar Hero III - recenze

Potřetí skoro to samé brnkání na napodobeninu kytary (poprvé i pro PC a od nových tvůrců) a přesto se znovu dokázalo vecpat mezi pět nejúspěšnějších her sezony. Kdo by nechtěl stát se rockovou legendou?

Painkiller: Overdose - recenze

Když začaly FPS na přelomu století taktizovatět a vážnět, postavil se Painkiller jako jeden z prvních k protestní zdi. Uchovává si jeho nekompromisní argumenty i třetí (skoro)pokračování původem z Čech?

Age of Pirates: Caribbean Tales - recenze

Poté, co se Jack Sparrow na konci Pirátů z Karibiku poděl neznámo kam, rázem se objevila dvojice sourozenců, která hodlá kráčet v jeho stopách a v nelineárním RPG plném námořních bitev pátrá po ohromném pokladu.

Warhammer: Dark Crusade CZ recenze

Když se sedm vesmírných kohoutů sejde na jednom smetišti, nemůže z toho vzejít nic dobrého, natož ve světě Warhammeru. Aneb další rok = další přídavek = další probdělé noci ve společnosti dvou nových ras.

Auta (Cars) - recenze české verze

Vítejte v Kardanové Lhotě, kde se závodů, honiček s policií, plašení traktorů nebo miniher účastní hrdinové stejnojmenného animovaného filmu od Disneyho, kteří navzdory dětskému zpracování pobaví i odrostlejší hráče

Sensible Soccer 2006 - recenze

Codemasters oprášili legendární Sensible Soccer a obdařili ho komiksovým 3D vzhledem, ale už nějak zapomněli na umělou inteligenci, obtížnost či multiplayer, na nichž stojí i padá hratelnost a zábavnost plné verze.

Stubbs the Zombie - recenze

Mrtvolka sem, mrtvolka tam, zombie všude, kam se podívám! Prožili jsme mrtvolné tango s nazelenalých chlapíkem, který si dá rád cigárko a který hlodá v mozkovně počestných spoluobčanů nejen svými tesáky.

NIBIRU CZ - recenze

Při výstavbě dálničního obchvatu je dělníky objeven vstup do staré štoly, která zavede studenta archeologie při pátrání po mimozemské civilizaci až do mayských pyramid. Užijete si více než v Poslu Smrti a Poslu Bohů?

GTR - recenze

Odhadnout přesné místo na začátek brzdění, podřadit pro využití brzdné síly motoru, zatáčku projet jemně s plynem a na výjezdu pozor na plynulé přidání, abyste neskončili v hodinách. O tom se vám bude zdát díky GTR.

Raven Shield: Athena Sword - recenze

V závislosti na přístupu vydavatelů se u datadisků obvykle jedná buď o uměle nastavenou kaši, anebo se setkáme i s novými nápady. Do jaké kategorie spadá přídavek pro taktickou simulaci zásahových jednotek?

Neighbours From Hell 2 - recenze

Zapomeňte na trochu stereotypní příbytek z jedničky, protože tentokrát budete svého souseda vytáčet k nepříčetnosti a vymýšlet na něj různé nástrahy a schválnosti během dovolené v Číně, Indii nebo Mexiku.

Empires: Dawn of Modern World recenze

Oblíbili jste si real-time strategii Empire Earth a chcete v lepší grafice znovu projít klíčové etapy naší historie? Pak pro vás tato hra se slavnými vojevůdci nebo vladaři možná bude tou pravou volbou.

C&C: Generals Zero Hour - recenze

Víc než jen obyčejný datadisk. Tak by se dal popsat přídavek Zero Hour pro real-time strategii z rodiny C&C, který hru neobohacuje jen o další kampaně a jednotky, ale také o zbrusu nové herní možnosti.

Championship Manager 4 - recenze

Obecně uznávaný král fotbalových manažerů od Sports Interactive se nedávno dočkal čtvrtého dílu, který přináší nové 2D zobrazení zápasu a možnost koučovat i týmy z první nebo druhé české ligy.

Combat Mission 2 - recenze

Zatímco v Čechách se teprve nyní objevil první díl Combat Mission, jinde vychází už druhé pokračování této originální válečné strategie z prostředí rusko-německé fronty se spoustou drobných vylepšení.

Moto GP - recenze

Motocyklové simulátory byly až na výjimky jako Superbikes na PC velmi opomíjeny a o to více potěší příchod kvalitních závodů Moto GP s výbornou hratelností a licencí na loňskou sezónu pětistovek.

Blood Omen 2 - recenze

Od pátku se u nás prodává PC verze third-person akce Blood Omen 2 z upírské ságy Legacy of Kain, která se odehrává stovky let před Soul Reaver 2 a přináší vylepšené souboje nebo ukládání pozic.

Throne of Darkness - recenze

Nevydařených kopií Diabla jsme tu už měli nepočítaně, ale Throne of Darkness z prostředí japonských samurajů má šanci na úspěch.

Open Kart - recenze

Chcete zažít pocit adrenalinového opojení z akcelerace a ostrého projíždění zatáček na hranici smyku? Zkuste hru Open Kart.

Shaun White Snowboarding srovnávací rec

Je grafika víc než ovladač připomínající snowboardové prkno? Souboj dvou různých verzí stejné hry pro Xbox 360 a Wii s ježděním po zimních střediscích se sjezdovkami propojenými vleky.

Close Combat: The Bloody First – recenze

Od vůbec první porce slavné válečné série Close Combat uplynulo úctyhodných 23 let. Od té doby se tato takticko-strategická značka dočkala dalších šestnácti oficiálních titulů (včetně jednoho střílečkového provedení), což ji kvantitativně řadí kamsi těsně pod nekončící řadu sportovních sérií od EA. Přesto o ní vědí nejspíše jen kovaní, především druhováleční, virtuální vojevůdci. Možná i proto, že The Bloody First, tedy Krvavá první, je vůbec prvním dílem v sérii (nepočítáme-li onu střílečku), který si zahrajete v plnohodnotném 3D.

Mario Kart 8 Deluxe – recenze

Nepsaným králem subžánru arkádových motokárových závodů je a vždycky byla, i přes leckdy zajímavou konkurenci, série Mario Kart. A její zatím poslední díl Mario Kart 8 se v Deluxe verzi vrací tři roky po vydání Wii U verze na (pořád ještě nové) konzoli Switch. Druhá velká hra Nintenda, kterou chcete na nové konzoli hrát, je stejně jako Switch plná kontrastů. Instantní a přístupná zábava umí prozářit vousatý koncept hratelnosti i v roce 2017, nicméně v ostatních věcech nedokáže držet s dobou krok. Nad hrou každopádně pořád žasnete. Během samotných závodů nad vytříbenou hratelností, zatímco v menu nad řadou těžko pochopitelných rozhodnutí.

Pillars of Eternity: The White March - recenze 1. části

Občas se stane, že vám v restauraci naservírují vynikající jídlo, na kterém si pochutnáte, až se oblizujete za ušima, a navíc je ho přesně tak akorát. Možná vám v žaludku ještě zbývá místo na jeden dva knedlíčky a sběračku omáčky, ale… spíš ne, spíš je všechno úplně tip ťop. Přibližně tak jsem se cítil po dohrání Pillars of Eternity, jehož hlavním chodem byl vynikající příběh, kvalitní dialogy a velmi dobrý soubojový systém. Chtěl jsem si po té baště dát dvacet, ale kuchtíci v Obsidianu se rozhodli, že mi přece jen ještě trošku té dobroty přidají. A tak mi na stole přistál první díl datadisku The White March.

Call of Duty: Advanced Warfare – recenze singleplayeru

Na světě existuje jen málo sérií, kvůli kterým vám Tesco pošle email, a dočkají se půlnočního zahájení prodeje i v malém supermarketu někde v zapadlém provinčním městě. Můžete si o sérii Call of Duty myslet co chcete, ale na jejím současném výsadním postavení nic moc nezměníte. Ostatně i diskuze plné názorů, že Call of Duty hry jsou blbosti s následnou poznámkou, „ale stejně jsem si to stáhnul, abych ji vyzkoušel“ spíše vypovídají o tom, že Call of Duty hry vzbuzují nejenom zájem, ale též emoce. Tentokráte navíc právem, protože díl s podtitulem Advanced Warfare boří zažité představy, adrenalinovou akcí dohání posledních 5 let bídy či lehkého nadprůměru, ale hlavně má hlavu a patu. Alespoň v singleplayeru.

Spacecom - recenze

Všichni dobře víme, jak jednoduché hry dokáží strhnout a pohltit. Jenomže, zahrávat si s jednoduchostí je také pekelně nebezpečné. Pokud nejste dostatečně opatrní, může nadějný titul právě díky jednoduchým pravidlům a principům vyhořet za pár hodin a zmizet z dohledu jako popel rozfoukaný větrem. Spacecom je svými principy jedna z nejméně náročných her, jakou jsem kdy vyzkoušel. Sestavujete armádu jen ze tří typů lodí, obsazujete hvězdné soustavy o podobném počtu druhů a navíc tvůrci všechno předkládají v triviální grafice. Předložit něco tak minimalistického je ze strany autorů skoro hrdinská odvaha. Jak to nakonec zvládli?