| Autor: Martin Zavřel Publikováno: 22.prosince 2007 | Verze hry: prodávaná/Wii/anglická Doba recenzování: 2 týdny |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Z hlediska příběhu není příliš co řešit, ten je stejně prosťoučký, jako vždy: zlý dráček Bowser unesl ve svém vesmírném korábu princeznu Peach a pro svoji flotilu zneužívá sílu tzv. Velkých hvězd. Do děje vstupuje nová hrdinka, vesmírná víla Rosalina, brázdící galaxie na své kometě. Tato kometa vám bude sloužit jako základna, odkud se budete moci vydávat na jednotlivé výpravy do různých galaxií. V praxi to funguje tak, že si v observatoři vybíráte jednotlivé galaxie a planetky, které se vám postupně odemykají podle počtu nasbíraných Velkých hvězd. Galaxií je zhruba čtyřicet a každá z nich obsahuje několik různých planetek, po kterých se můžete pohybovat. Projít jednou planetkou vám může zabrat pět minut, ale také mnohem více – podle toho, jaká je její herní náplň (kromě tradičního procházení jsou zde rozličné prostorové puzzle, minihry, závody nebo souboje s bossy) a jak se vám bude dařit. Mimochodem, na kometě najdete také knihovnu, kde je možné si přečíst překvapivě pohnutou historii Rosaliny. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Jestliže nějaká hra disponuje absolutním ovládáním, které přejde hráči do krve naprosto automaticky bez ohledu na jeho věk, pohlaví nebo zkušenosti, pak je to právě Super Mario Galaxy. Ovládání je natolik intuitivní, rychlé a přesné, že prakticky neexistuje žádné citelné učení se – jako kdyby se odehrálo zcela podvědomě, navzdory tomu, že hra obsahuje desítky různých herních mechanismů. Základem všeho je pohyb postavičky Maria po scéně (analogová páčka na Nunchuku). Pak tu máme skákání, namapované na největší a nejdostupnější tlačítko ze všech (tlačítko A na Wiimote) – mimochodem, Mario zvládne dvojskoky i trojskoky. Tím jsme vyčerpali celé ovládací schéma základních pohybových schopností – víc toho nemusíte umět, abyste mohli svižně navigovat světy v této hře. Pak ale přichází třešnička na dortu: zapojení senzorových schopností Wiimote. Jako ukazovátkem jím budete ovládat modrý zaměřovač ve tvaru hvězdičky, kterým můžete sbírat hvězdný prach (třpytivé úlomky, připomínající malé hvězdičky), roztroušený všude po hře. Následně jej pak můžete stisknutím spouště (tlačítko B na spodku Wiimote) vystřelovat. Tento mechanismus je samozřejmě integrální součástí navigace úrovněmi i soubojů s nepřáteli nebo bossy (se kterými se budete nejednou nahánět dokolečka po jejich planetce, přičemž jejich velikost zpravidla bývá proti vám mnohonásobná). Posledním zásadním ovládacím prvkem je zatřepání Wiimote, kterým krátce roztočíte Maria – tento vířivý útok má prakticky stejnou funkci, jako když na nepřítele skočíte, takže budete schopni bez náročného míření smést potvůrky ve vaší cestě. Ačkoliv to teoreticky může znít nepravděpodobně, není vůbec problém se zároveň soustředit na modrý kurzor i postavičku Maria – většinu času je ostatně budete držet z logických důvodů pohromadě. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Kamera je přitom automatická a jedna z nejchytřejších vůbec, přesto máte možnost ji dorovnat pomocí směrového tlačítka na Wiimote. To jsme si ale popsali jen základní ovládací schéma, které se dále mění a rozšiřuje podle specifických aktivit – například u vodních závodů budete řídit svoji mantu nakláněním Wiimote do stran, zatímco v závodu na kutálející se kouli budete Wiimote držet vertikálně a naklánět jej jako letecký joystick. Celou dobu platí, že – na rozdíl od mnoha jiných her pro konzoli Wii – je ovládání zcela přesné, hladké a okamžité. • Nekonečný příběh Ve hře je k nalezení 120 velkých hvězd. Některé z nich jsou přitom schovány v jakýchsi „tajných“ nebo „vedlejších“ galaxiích, kam se dostanete pouze splněním určitého vedlejšího úkolu (např. nakrmení zadaného množství hvězdného prachu hladové hvězdičce). Na místě pak nejednou budete muset řešit poměrně sofistikované prostorové hádanky, abyste tajnou Velkou hvězdu získali (např. běhat po sférické kostce tak, abyste se každé její plochy dotknuli jen jednou, jelikož poté se propadne). Nebo na vás naopak čeká příjemně tradiční 2D úroveň… ve které se náhle během jejího průchodu bude gravitace otáčet vzhůru nohama. Také zde využijete speciální schopnosti (získané dočasné sebráním odpovídajícího předmětu), ať už jde o létání v kostýmu včelky, chrlení ohně nebo chůzi po vodě za pomoci mrazivých botek. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Na druhou stranu je možné vedlejší úkoly ignorovat a hnát se za co nejrychlejším projitím hry. V takovém případě se vám poslední (relativně snadný) souboj položí k nohám po nasbírání pouhých šedesáti Velkých hvězd. Šéf autorského vývojářského studia Nintendo EAD Tokyo, Yoshiaki Koizumi, k tomu v jednom z rozhovorů řekl: „Chtěli jsme, aby si hru mohl užít a dohrát opravdu kdokoliv. Od malých dětí po kované hardcore hráče. Záleží jen na vás, kolik galaxií budete chtít objevit a jak dlouhou nebo náročnou cestu do konce tak zvolíte“. Dodám k tomu, že hrací doba se může pohybovat od nějakých dvaceti hodin do stovky, čistě podle vašich schopností. Tuhle hru je ale potřeba si užívat, vlastně si ani nějak neumím představit člověka, který by jí proběhl jen tak na rychlost. • Ohromující nádhera Z obrázků to nepochopíte, to je jasné. Videa jsou o něco lepší, ale bohužel se na nich většinou hodně podepíše snížené rozlišení a malá velikost. Přitom právě naprosto kontrastní ostrost a čistota grafiky jsou součástí jejího mimořádného kouzla, které dále těží z duhově pestré barevné palety a mimořádně vkusného uměleckého stylu. Nenechte se ale zmást, grafika Super Mario Galaxy je tak next-gen, jak je to na Wii možné: nechybí rozvlněný vzduch nad povrchem lávových planet, odlesky v ledových plochách sněžných planet, speciální plastické shadery na srsti velkých plyšových postav, reflexní poloprůhledné textury silových polí a další plejáda speciálních efektů, zapadajících do nekonečně pestré skládanky herního vesmíru. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Hra přitom běží neustále plynulou rychlostí šedesáti snímků za vteřinu, přičemž podporuje také HD režim 420p a širokoúhlé zobrazení 16:9. Hry jsou ovšem obecně audiovizuálním médiem a zde musím zdůraznit, že zatímco grafika Super Mario Galaxy může podléhat odlišnému vkusu některých hráčů, zvuková stránka věci nemůže nechat chladným prostě nikoho. Překrásné orchestrální skladby hraje živý orchestr a najdete v nich všechny oblíbené melodie ze Super Mario Bros 3, stejně jako tunu zcela nových a unikátních „spacey“ elektronických efektů, podporujících atmosféru vesmírné scenérie kolem vás. Nedivte se, až se po tomhle herním zážitku přistihnete, že si některou z těchto melodií broukáte zničehonic třeba o týden později. Stejně kvalitní jsou roztomilé zvuky… ale dabing bohužel opět chybí, stejně jako u poslední Zeldy. 
zdroj:
tisková zpráva
Mimochodem, Yoshiaki pracoval jako asistující režisér pod legendárním Shigeru Miyamotem již na Mario 64. V případě Super Mario Galaxy vedl projekt sám, ale obzvláště ke konci vývoje měl prý Miyamota na telefonu prakticky každý den. Výsledkem je naprosto mimořádná hra, které k dokonalosti chybí snad jedině lepší multiplayer (druhý hráč nicméně může pomáhat ukazovátkem druhého Wiimote ve sběru i střelbě hvězdného prachu, případně má dokonce možnost zmrazit tlačítkem A na chvíli nepřítele, na nějž ukáže) nebo online možnosti (lze pouze vyfotit vaši sbírku Velkých hvězd a poslat tento obrázek vašim přátelům). |
| Martin Zavřel | |
| autorovi je 27 let, pracuje v Illusion Softworks, po uplynulých sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku |
