| Autor: Pavel Oreški Publikováno: 3.ledna 2009 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze: prodávaná/ang./WiiDoba recenzování: 3 týdny |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Příběh sice není kdovíjak úchvatný, nicméně je zajímavé, jak vás postupně provází po všech světadílech a seznamuje se všemi národy. Navíc je prezentován v dosti odlehčené formě, kdy v čele jednotlivých zemí stojí úsměvné postavičky, tu připomínající rádoby pedantního britského generála, jinde rebelskou pohodářku. Vrcholem je ruským přízvukem mluvící dementní podržtažka, který mi ze všeho nejvíce připomínal Stoupu ze známého Disneyho seriálu Gumídci. K tomu si přidejte občas velmi absurdní mise, například vyčištění pografitovaného památníku a je vám jasné, že tuhle válku nikdo vážně nebere. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Přestože se ve hře vyskytuje celkem dvaadvacet jednotek, typově jde o čtyři - pět a na každou z nich platí jedna zbraň. Proti pěchotě jsou účinní plamenometčíci, případně granátometčíci, proti tankům raketometčíci, proti letadlům anti-air vojáčci. Stejné je to na straně vozidel. Tanky jsou vhodné k destrukci obrněnců a budov, jedno auto je dobré proti letadlům a poslední, artilery, se hodí na vzdálené cíle. Situace se opakuje v bledě modrém u letadel a lodí. • Strategie Malá variabilita jednotek mě utvrzuje v tom, že BWII více než strategii připomíná střílečku, kdy vůči různým nepřátelům používáte různé zbraně (zde jednotky). Navíc jsou singleplayerové mise předem jasně nalinkované. Na nejbližší jednotku vyjedete s tankem, pak se stáhnete, zaútočíte plamenomety na vojáky s raketomety, následně zničíte protiletecké věže pomocí dělostřelectva... a takhle to jde stále dokola. Málokdy se stane, že na vás jede armáda složená z různorodých jednotek a když, tak maximálně dvou, v krajním případě tří druhů. Pak už je situace na bojišti nepřehlednější, vaši vojáci umírají rychleji a rychlé strategické uvažování je potřeba mnohem více, protože nechat své jednotky vlastnímu osudu se nevyplácí. Bohužel těchto hustějších akcí je jako šafránu a to je škoda. Všechny mise projdete za dvě odpoledne, zaseknete se jen na vyložených špecích, kdy máte na krku nůž v podobě časového limitu nebo při ochraně nepostradatelných jednotek. Občas ještě musíte zabrat továrnu, letiště nebo kasárna, díky čemuž za zabité spolubojovníky dostáváte náhradu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Autoři se snažili vše vylepšit rozmanitostí v podobně vzdušných a námořních bitev. U těch námořních jde spíše o osinu právě v tom místě, kde ji nechcete mít, protože lodě jsou pomalé, těžko ovladatelné a mise plynou jako páteční odpoledne v prázdné kanceláři. Na druhou stranu, letecké úrovně jsou akční, ovládání vzdušných ptáků je zábavné (nakláněním Wii-mote) a bombardování nepřátelských pozic je velmi uspokojující. • Multiplayer Úplně jiná káva je BWII v multiplayeru. Všechna negativa kampaně mizí a hráč je laskán intenzivní akcí, nutností přemýšlet o každém „tahu“, je tlačen do rychlých rozhodnutí a někdy zprvu sebevražedných akcí. Na výběr jsou tři módy. Co-op je o společném postupu proti počítači, ale oproti singleplayeru musíte spolupracovat s druhým hráčem. Naneštěstí v něm téměř chybí jakákoliv možnost dorozumívání. Jediné, co můžete, je zadat nebo přijmout cíl útoku, což je ale k efektivnímu postupu vůči uměle řízenému protivníku málo. Pokud totiž nehrajete s někým, kdo danou mapu zná do posledního stébla trávy, budete neustále frustrováni. Budete čekat, až spoluhráč zničí protileteckou obranu, abyste se vůbec mohli se svými vrtulníky pohnout vpřed nebo naopak budete z moře bombardováni z děl lodě, kterou by měl právě druhý hráč zničit. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Assault a Skirmish Další dva módy už staví jednotlivce proti sobě. Assault je o útoku a obraně, kdy ve vymezeném čase musíte ubránit či zabrat/zničit základny nebo zařízení. Jak útočící hráč postupuje vpřed, posouvají se i jeho respown body, odkud získává posily. Finální útok na vlajku soupeře je pak naprosto zběsilou řezbou, kdy se na jednom místě střetává pěchota, tanky i letadla. Skirmish je pak strategii nejbližší mód, kdy proti sobě stojí dvě armády na bitevním poli a vaším úkolem je zneškodnit více nepřátelských jednotek, než protihráč. Samozřejmě těžký tank se počítá za více bodů, než vojáček s kulometem. Na mapě se nachází i továrny, které zabíráte a hra připomíná starou klasiku Z. Ani multiplayer se nevyvaroval pár chyb. Už jsem zmínil absenci použitelné komunikace. Horší je to s celým systémem spojování s někým pro hraní přes internet. Jestliže si pamatujete na Mario Strikers Charged Football, tak máte jasnou představu o tom, jak to funguje. Sice si můžete vybrat, jaký mód chcete hrát a na jaké mapě, ale už si nemůžete vybrat s kým. Jestliže jsou vaše požadavky příliš konkrétní, může se vám stát, že budete v „čekacím módu“ zakysnutí i několik minut, než se najde někdo s podobnými požadavky. Nejhorší ale je, že opět neexistuje způsob, jak byste si zvolili vám odpovídajícího hráče a ani neexistuje nějaký automatický proces. Takže i když hrajete poprvé, můžete dostat soupeře, který už prošel stovkou bitev a nemůžete se pak divit, že vás takové souboje moc nebaví. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Nepotěší ani malý počet map, každý z módů obsahuje šest kousků a ty se zanedlouho ohrají. Poslední výtka je k tomu, že když soupeř prohrává, stačí mu se od aktuální hry odpojit a vy nezískáte žádné body za vítězství, přestože on si prohru připíše. A věřte, že takových zlomyslných protivníků existuje poměrně dost. • Zpracování Grafika je oproti standardům Wii opravdu povedená, rozeznáte jednotlivá stébla trávy, postavičky jsou relativně detailní, parádní jsou odlesky ve vodě. Za tohle všechno ale platíte daň v podobě velmi malé viditelnosti, což je problém zejména při námořních operacích. Zvuk je v surroundu parádní, neustále kolem vás něco exploduje a přes rádio s vámi komunikují spojenci. Ovládání je řešeno víceméně nepokrokově, kdy nunchak i Wii-mote fungují spíše jako rozložený gamepad. Smysluplné využití má jen IR senzor, kterým označujete cíle útoků. 
zdroj:
tisková zpráva
Velkou pochvalu si zasluhuje atmosféra, která je podobná té z Team Fortress, tedy pořádně střeštěná a komixová. Díky ní často zapomenete i na spoustu v recenzi zmíněných neduhů. Jestli BWII doporučit ke koupi, to je těžká otázka. Sám bych to asi neudělal, ale myslím si, že se najde docela dost hráčů, kterým tahle hra učaruje.Související články: První díl Battalion Wars |
| Pavel Oreški | |
| autorovi je více než 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem |
