Throne of Darkness - recenze
9/10
zdroj: Archiv

Throne of Darkness - recenze

Datum vydání:
28. září 2001
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

7. 10. 2001 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Nevydařených kopií Diabla jsme tu už měli nepočítaně, ale Throne of Darkness z prostředí japonských samurajů má šanci na úspěch.


Throne of Darkness - recenze

Autor: ABE
Publikováno: 7.října 2001

Zvětšit zdroj: Archiv Skoro každá úspěšná hra, se dříve nebo později dočká alespoň jednoho datadisku, ale také několika her, které ji více či méně kopírují. Nejinak je tomu i s Throne of Darkness, což není nic jiného, než Diablo klon. Pro nás hráče je však nejdůležitější, že je to klon více než povedený. Možná je to japonským prostředím, ve kterém se hra odehrává, nebo taky možná tím, že hru vytvořila firma Click Entertainment, jejíž zaměstnanci pocházejí z řad bývalých zaměstnanců Blizzardu.

 Příběh z feudálního Japonska
Mýtický příběh hry nás zavede do prostředí feudálního Japonska. Shogun jménem Tsunayoshi měl sen, ve kterém mu bohové ukrádají duši jako trest za jeho hříchy. Zatímco pomalu umíral, nevěděl, jak se má bohům postavit. Vyslal proto posly do všech částí své země, aby našli někoho, kdo ho vyléčí. Jednoho dne se v jeho paláci objevil starý mnich a nabídl mu nápoj, který ho vyléčí. Poté co ho shogun vypil, rázem se uzdravil. Starý mnich mu však nabídl ještě jeden lektvar. Pokud by ho vypil, stala by se jeho armáda neporazitelná. Tsunayoshi se rozhodl nápoj vypít a zaútočit na 4 sousední shoguny. Poté, co dokončil své dílo zkázy, povolal svou armádu zpět. K jeho smůle však, v jednom paláci, nepozabíjeli všechny samuraje a ti se teď chystají pomstít svého pána.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Jak už jistě tušíte, vy hrajete za tyto samuraje a to, z jakého ze 4 shogunství budou pocházet, záleží jenom na vás. Na počátku hry si totiž musíte zvolit, za jaký klan budete hrát. Ne že by to mělo na hru nějaký zvláštní vliv, akorát každý klan začíná v jiné pevnosti a to v té své. Postupně však projdete všechny čtyři, takže na výběru klanu zase tolik nezáleží. Samurajové jsou vždy stejní, přesněji stejní svými vlastnostmi, protože jejich portréty jsou pro každý klan jiné.

 Vlastnosti a specializace
Své putování za pomstou tedy zahajujete v paláci svého pána. Na začátku ovládáte 3 samuraje. Všestranného leadera, obrovitého bricka a hbitého archera. Chvíli po začátku přiberete do skupinky ještě další 4 členy - swordsmana, wizarda, ninju a berserkera. Podle jejich jmen je ihned zřejmé, kdo se na co specializuje a jaké má primární vlastnosti. Těch je zde celkem 5: strength, dexterity, vitality, ki (obdoba many) a charisma. Veškeré vlastnosti můžete vylepšovat při postupu na vyšší úroveň.

Zvětšit zdroj: Archiv Podobně jako v Diablu i ToD nabízí multiplayer a hrát lze jak po LAN tak po internetu. Narozdíl od Diabla ToD obsahuje několik možností jak multiplayer hrát. První je, že každý hraje za svoji družinu a začíná ve svém paláci. Druhou možností je, že několik lidí ovládá jeden tým, s tím, že tak může současně hrát všech sedm postav. A nakonec poslední varianta je ta, že jeden hráč hraje za zlého Meifumada a posílá na ty ostatní hráče nepřátelské vojáky. Tedy něco podobného jako Dungeon Keeper.

 Vaši samurajové
Protože by ovládání všech sedmi samurajů bylo asi trochu zmatené, můžete v jedné chvíli ovládat pouze čtyři. Ostatní jsou ve svatyni a čekají na to, až budete potřebovat jejich služby. Samuraje totiž můžete libovolně měnit, pomocí Daimya, což je vojevůdce vašeho klanu. Daimyo přesunuje pomocí své vlastní magie bojovníky z a do svatyně přesně podle vašich přání a potřeb. Navíc umí i oživovat padlé samuraje. Pokud vám zabijí nějakého bojovníka, požádáte Daimya, aby ho přenesl zpět do svatyně, kde ho následně může obživit. Na všechny tyto úkony má vlastní magii, která se mu postupně sama doplňuje. Doplňuje se naštěstí docela rychle, tak nemusíte zbytečně moc čekat, než splní vaše požadavky.

Ve svatyni se vaši bojovníci můžou, pomocí meditace, také uzdravit ze zraněních, které utrpěli během bitev. Za zmínku jistě stojí i fakt, že součastně můžete ovládat pouze jednoho bojovníka. Ty ostatní řídí počítač, ale podle potřeby se mezi nimi můžete libovolně přepínat. Navíc lze používat jednu z mnoha přednastavených formací, což ještě více usnadňuje ovládání.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Daimyo vás kromě toho neustále informuje o nových questech, které je třeba splnit. Těch je celkem 12 plus 3 speciální. Jednotlivé questy jsou podobné jako v Diablu a většinou musíte někoho zabít/najít nebo najít nějaký předmět. Zajímavostí je, že k dokončení hry není nutné splnit všechny questy. Splnit musíte až quest poslední a tím je zabití Dark Warlorda Zanshina. Úvodní questy plníte v nádherném prostředí japonských paláců, měst a venkova, ale později se však děj přesune do prostředí, které dost připomíná Diablo. Všude jsou kosti a sliz, dokonce i stěny jsou z kostí. Ne že by mě to vadilo, ale počáteční, typicky japonské, prostředí se mi líbilo víc.

 Kovář a kněz jako NPC
Zvětšit zdroj: Archiv Kromě sedmi bojovníků máte k dispozici ještě další dvě postavy. Jedná se o kováře a kněze, které přímo neovládáte, ale kteří vám jsou stále nablízku. Zastupují zde město, ve kterém jste v Diablu mohli nakupovat a prodávat předměty. Pojďme se na ně podívat trochu blíže:

Kovář slouží jako výkupna zbraní a zbrojí, které naleznete. Za tyto předměty vám nedává přímo peníze, ale mění je na jakési body, za které vám následně vyrábí věci, které potřebujete. Další vlastnost, kterou disponuje, je opravování poškozených předmětů a poslední jeho schopností je možnost upgradovat předměty o artefakty, podobně jako tomu ostatně bylo i v Diablu.

Kněz zase umí identifikovat neznámé předměty a prodává vám různé lektvary, ať už na doplňování zdraví nebo many. Další vlastnost, kterou má, je vyměňování magických předmětů za bodíky, za které si následně můžete vylepšovat a doplňovat kouzla. A konečně poslední schopností je zbavování předmětů různých prokletí, která vám zamezují v jejich používání. Všechny tyto operace, ať už je vykonává kovář nebo kněz, vás stojí určité množství peněz a také času, který je potřeba pro vykonání té které činnosti. Množství potřebných peněz a času závisí jak na druhu požadované práce, tak i na charismě postavy, která si práci objednala.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Zbraně a vybavení
Zbraně, které se ve hře vyskytují, vypadají velmi dobře. Věrně kopírují své japonské originály a tak už na první pohled poznáte různé katany, oštěpy, bojové tyče, luky a mnoho dalších samurajských zbraní. Všechny jsou samozřejmě skvěle zpracované a pokud změníte zbraň v inventáři, změní se i v ruce postavy. Toto však neplatí vždy, ale pouze pokud měníte typ zbraně, třeba katanu za luk. Nikoliv pokud měníte jen jeden druh meče za jiný. Ale na podobné věci jsme již zvyklí z Diabla, takže to není zase nic moc nového.

Zvětšit zdroj: Archiv Vedle ručních zbraní mohou všechny postavy také kouzlit. Kouzla jsou rozdělena do čtyř kruhů. Na ohnivé, vodní, zemní a bleskové. Jednotlivá kouzla se také hodně inspirovala v Diablu. Kouzlit tedy můžete různé firebally, ohnivé stěny, blesky a mnoho dalších kouzel. Celkově mě však magie v ToD trochu zklamala. Podle mě je to asi nejslabší článek celé hry. Přeci jen sem čekal nějaké speciality, jako třeba přivolání typického japonského draka nebo alespoň něco podobného. Bohužel nic takového se nekoná...

Kromě zbraní hra obsahuje i obrovské množství předmětů. Na své bojovníky toho můžete navléknout mnohem více než v Diablu. Kromě standardních částí obleku jako je brnění na tělo a nohy nebo přilba, vám ToD nabízí ještě obrnění na ruce, 4 kolonky na různé náhrdelníky nebo amulety a nosit můžete také jakési masky, které také vylepšují vaše vlastnosti. Zajímavostí je, že se ve hře nevyskytují štíty, takže vaše postavy můžou nosit dvě zbraně.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Ve stylu země vycházejícího slunce
Recenze se nám pomalu blíží ke konci a mě nezbývá už nic jiného, než napsat ještě několik řádků o technickém zpracování. Hru lze hrát v rozlišení 800x600, což není sice mnoho, ale narozdíl od Diabla II, které podporovalo pouze 640x480 a rozlišení 800x600 přinesl až datadisk, je to krok kupředu. Design prostředí je tomu Diablovskému také velmi podobný, samozřejmě pokud si odmyslíte japonské prostředí. Podobně jsou na tom i efekty u kouzel, které také nenabízejí nic nového pod sluncem, bohužel.

To jsou naštěstí jediné výtky, které k prostředí mám. Naštěstí autoři neokopírovali i svět, ve kterém se hra odehrává a tak na vás zrak od začátku útočí nádherné prostředí feudálního Japonska.

Zvětšit zdroj: Archiv Nejvíce se mi líbil začátek hry, ve kterém probíháte po shogunských palácích. Zdi a dveře jsou typicky papírové, škoda jen, že je nejde roztrhnout pomocí meče. Na stěnách visí různé klanové vlajky a po zemi je poházeno mnoho různých věcí. Některé z nich jsou rozbité, ale celkově je všechno takové uspořádané, žádný chaos jako v Diablu, žádný rozmlácený nábytek. Atmosféru ještě dotváří nádherné zvuky a nenápadná hudba, která nijak neruší požitek z hraní, spíše naopak.

ABE
připravil: jd







Verdikt:

Throne of Darkness sice Diablo kopíruje kde se to dá, ale kopíruje ho velmi dobře. Pokud vezmeme v úvahu i několik originálních prvků, které hra obsahuje vyjde nám nadprůměrné RPG z prostředí feudálního Japonska.

Nejnovější články