Recenze

Uncommon Valor - recenze

Co mají společného Šalamounovy ostrovy a Nová Guinea? Jsou to bojiště z jižního Tichomoří a náplň hry Uncommon Valor, která je snem všech stratégů a milovníků knížek pana Hubáčka o válce v Pacifiku.

Mafia II ohlédnutí: DLC & speciální rozšířená edice

Názor do pranice: škrty druhé Mafii pomohly. Kromě toho, že zřejmě díky nim stihla vyjít před koncem světa, se tak z Vitova příběhu stala tragédie rebela bez příčiny s jasným poselstvím, že zločin je spirála mířící do pekla. A je mi celkem putna, jestli to tak autoři (kolego?) zamýšleli nebo si do výsledku dosazuji tajenku, která tam původně nebyla, respektive být neměla.

Senua's Saga: Hellblade II – recenze

Staré triky v novém kabátě

World in Conflict CZ - exkluzivní recenze

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak by vypadal svět, kdyby Sovětský Svaz splnil své hrozby a zaútočil na západní svět? Takovým scénářem se inspirovala RTS od tvůrců Ground Control, jenž má ty nejvyšší ambice.

Knights of Honor - recenze

Dostat do rukou středověké království, kterému máte vládnout a zajistit mu co nejdelší existenci mezi ostatními ne zrovna přátelskými národy, tomu se říká výzva. A nejen to je náplní nové strategie podobné Strongholdu.

Wargame: AirLand Battle - recenze

Wargame: European Escalation před rokem příjemně překvapila všechny fanoušky realtimových strategií, kteří zrovna neholdují hrám typu „postav základnu - vycvič jednotky - vrhni to všechno na základnu nepřítele“. European Escalation zcela zavrhla první bod a druhý si notně upravila. Jednotky necvičíte, ale za body získané z ovládaného území jich povoláváte přesně stanovený počet z předem sestaveného balíků. A konečně třetí pilíř tradičních RTS her si první Wargame v rámci taktiky upravila zcela k nepoznání. Stejně jako ve válce není v European Escalation nutné klikat co nejrychleji myší, ale vše dopředu promyslet a neposílat osamělého pěšáka proti tanku T-80.

Iron Front: Liberation 1944 - recenze

ArmA 2 má svůj nenapodobitelný styl. Není to jen tím, že se snaží v co největší možné míře simulovat účinnost zbraní. Boj v ArmA 2 je specifický díky otevřené krajině i extrémně rozmanité bojové technice a významně ho také tvaruje chování AI, která ne vždy dobře dokáže otevřené prostředí využívat. Iron Front: Liberation 1944 přitom tento styl přejímá se vší jeho krásou i chybami, až si člověk říká, jestli si zaslouží postavení samostatné hry (kterou formálně je!), nebo patří spíš do škatule běžných druhoválečných módů.

A Game of Thrones: Genesis - recenze

Jste fanoušky G.R.R. Martina či spíše jeho ságy Píseň ledu a ohně? Chtěli byste s Nymerií dobývat Dorne, létat s draky Aegona Dobyvatele a udělat z Harrenhalu hroudu očouzené architektury? V tom případě vám A Game of Thrones: Genesis tohle všechno umožní, bohužel ve stylu natolik neatraktivním a herně mizerném, že to nestojí ani za váš čas, ani peníze. Pokud tedy nejste opravdoví hardcore fanoušci RTS her, kteří musí zkusit vše. Genesis se sice moc snaží o nějakou inovaci, ale nevychází to. O to víc její selhání bolí. Zajímavé nápady tu prostě umírají na otřesné designérské chyby.

Battle(field) Academy - recenze

Slavná tahová strategie Steel Panthers je už hodně velký herní důchodce. Chodí o berlích, avšak stále žije. Společnost Slitherine k tomuto staříkovi přistoupila, berle mu podkopla, ale nenechala ho spadnout na hubu. Ozářila ho světlem mládí, nechala ho pochopit potřeby soudobých hráčů, čímž vznikla kouzelně zábavná tahovka Battle Academy (donedávna ještě Battlefield Academy, než si toho v EA všimli :), která dělá válečnictví přístupné takřka komukoli.

Darksiders III - recenze

Takhle dlouhé intro je jako stvořené pro ztrátu pozornosti. Tuhle cimrmanovskou parafrázi jsem si říkal několikrát během asi tříminutového úvodu vedeného neuvěřitelně monotónním hlasem, který se snaží zasvětit hráče do Darksiders III. Pokud si dáte tu trpělivost a budete správně rozeznávat jednotlivá slova ztracená v absurdně hlubokém hlase, dozvíte se něco málo o čtyřech jezdcích Apokalypsy, vedoucí úloze Charred Council a především o velice netrpělivé jezdkyni Fury, se kterou se pustíte do záchrany lidstva.

The Order: 1886 - recenze příběhové střílečky

Je tomu už několik hodin, co se podzemními chodbami viktoriánského Londýna rozlehl poslední výstřel. Ale jeho dozvuk mi stále rezonuje v hlavě a vyrušuje mě od přemýšlení nad tím, jak vlastně potenciálnímu zákazníkovi přiblížit hru, od které jsem věru mnoho nečekal, ale nakonec mě příjemně překvapila. Je to úkol o to složitější, že se The Order: 1886 dostalo v posledních dnech poněkud nechtěné pozornosti díky prapodivnému "skandálu" kvůli prý nedostačující délce hry. Určitě se bude hovořit o nastavování zrcadel dnešní době, o mainstreamu, cenách her a očekávání hráčů. Já vám ale chci nejprve povědět o Řádu.

Halo 4 - recenze

Master Chief a Cortana se vrací. On není napaden Floodem a nezmutoval do podivného superhybrida, ona je AI, které už prošla záruka, a hodiny nemilosrdně odtikávají do okamžiku, kdy se ponoří do naprostého šílenství a zahlcení informacemi. Oba se nachází v troskách lodi, na nichž unikli na konci trojky, oba volá znovu lidstvo do zbraně, aby riskovali své "životy" v boji za ty, kteří se o tom možná ani nedozví.

Uncharted 3: Drake's Deception - recenze

Filmovatění her je pro někoho morem, pro jiného vítanou evolucí, ale rozhodně je postupujícím trendem. Může to vést k frustraci nad tím, že v Call of Duty každé tři minuty střílíte, abyste další dvě sledovali testosteronové dialogy, případně něco, co se bortí, aby vám to uvolnilo cestu do dalšího koridoru. Ale když se to povede, otevírá to zcela nové dimenze zábavy a sepětí s herními hrdiny.

Iron Man 2 - recenze

Schopností robotických obleků z něj dělají železného muže. Jednou rukou pošle cokoli bleskově do šrotu a ani se neptá, kolik je dnes výkupní cena za druhotné kovy.

Full Spectrum Warrior Ten Ham. - rec.

A je to tu znovu - opět se můžeme dohadovat, jestli je to taktická akce nebo spíš vojenská strategie. Jiní se zase budou přít, jestli je to skutečně pokračování nebo jen převlečený datadisk. Přináší dost zásadních novinek?

Alexander - recenze

Před pár dny měl v kinech premiéru výpravný velkofilm Olivera Stona nazvaný Alexander Veliký. Na vlně zájmu o tohoto slavného vojevůdce se snaží svézt real-time strategie, ve které se pokusíte podrobit si tehdejší svět.

IL-2 Sturmovik: 1946 - recenze

Změnil by se průběh války, kdyby do ní stihly zasáhnout letouny s proudovým a raketovým pohonem? Zjistíte to díky novému obsahu v kompilaci Sturmovika, kterou rozebírá jeden z nejfundovanějších virtuálních pilotů.

Empire Earth 2 CZ - recenze

V pokračování vynikající RTS Empire Earth si opět uděláte exkurzi do dějin lidstva během čtyř tisíc let, ale otázka zní, jestli se i tentokrát podařilo autorům přijít s něčím neotřelým, aby dokázali zaujmout dnešní zmlsané hráče?

Steel Division 2 – recenze

„Přesouváme se ze západní fronty na tu východní? Tak to je paráda!“ zahalekalo za druhé světové války přesně 0 německých vojáků. My, necitelní hráči strategických her, pro které je největší konflikt světové historie zdrojem nehynoucí zábavy (a hynoucích panďuláků), ovšem halekat můžeme. Steel Division 2 je tady a stejně jako minulý díl, Steel Division: Normandy 44, nabízí prvotřídní taktickou zábavu.

Vanquish - recenze

Japonci se do svých úvah o konci produktivní vývojářské kultury zabrali natolik, že úplně ztratili soudnost a hlavně důvěru ve své schopnosti. Hledají vzory na Západě a marně se snaží přejímat postupy, se kterými si jejich asijský naturel neumí poradit. Výsledkem jsou hry bez tváře a „drajvu“ a spousta peněz propálených zbytečně neefektivním vývojem. Přitom mají vzory správného přístupu přímo pod nosem a nedívají se. Vanquish je ten vzor.

Sanity

Sanity: Aiken's Artifact - recenzeAutor:MBPublikováno: 28.října 2000• Psionický ...

Call of Duty 3 - mega-recenze

Rok se s rokem sešel a nad ještě doutnajícím bojištěm zazněly nové výstřely. Call of Duty 3 přichází ve své nejnadupanější verzi pro Xbox 360. Vzhůru do vesniček a měst Normandie v další válce! Verdikt jen na TISCALI.

Purge - recenze

Netradičně pojatý projekt Purge v sobě kloubí dvojici populárních žánrů a to first-person akci s RPG prvky, výsledkem čehož je zajímavá týmová hra s vývojem postav, používáním kouzel či speciálních schopností.

Battlefield 3 - recenze

Je to tady! Největší duel tohoto roku se začal a první rohovník vstoupil do ringu. A přestože byl v předchozích letech ve stínu svého protivníka, letos se vrací po intenzivním tréninku, díky němuž se mu rýsují svaly, jaké jsme v téhle váhové kategorii ještě neviděli (no, my je neviděli v žádné) a bookmakeři už pomalu změnili kurzy v jeho prospěch. Ale dost metafor. Je Battlefield 3 revolucí mezi střílečkami? Je přelomem v tomto žánru a s předstihem nejlepší hrou roku?

Hearts of Iron III - recenze

Třetí verze ultimátního simulátoru globálního dění během palčivého období 2. světové války je tady. Větší, komplikovanější, stále bez konkurence.

Red Steel - recenze

Starší hráči naříkali, že jim na Wii chybí singleplayerová akce neorientovaná na děti nebo celou rodinu. Přesně takovou "dospělou" hrou je FPS s revolučním ovládáním, která se nepřehlédnutelně inspirovala filmem Kill Bill.

Heroes of the Pacific - recenze

Průzračně moře, písčité pláže a nekončící řady palem... Škoda jen, že zuří druhá světová válka a mně se stále nedaří setřást z ocasu japonské Zero. Už mi dochází, proč seržant říkal, že se asi staneme hrdiny Pacifiku...