Od Normandie po Ardeny
Podívejte se na obrázky. Máte pocit, že takhle vypadá seriózní válečná strategie? Ano vypadá, jen se dokáže přizpůsobit moderní době a umí hráče něčím zaujmout. Necílí na borce, kteří přelouskali Ztracená vítězství od Ericha von Manstein nebo rozbory bitev od Piekałkiewicze, ale chce pobavit všechny, kdo alespoň trošku chtějí válčit, mají militaristické sklony a přitom se moc neodklánějí od hlavního hráčského proudu.
Takové hráče dokáže Battle Academy přitáhnout, třeba díky ucházejícímu záběru třech přítomných kampaní. A jelikož předpokládám, že hra má na mušce nováčky, nemuselo by ani vadit, že to jsou už hodně sepraná témata. Kromě omšelé Normandie a bitvy v Ardenách je zde i Africké tažení v letech 1940 až 1943.
Jednotlivé scénáře v kampaních jsou perfektně navrhnuté a jejich obtížnost je tak akorát únosná: zábavná pro neználky i veterány zároveň. Přestože AI nepředvádí nejlepší práci a je ocelově skriptované, musíte dobře tahy promýšlet. V bitvě se totiž drsně trestá porušení základních vojenských postupů.
Třeba když s tankem vyrazíte jako prase z chlíva do neprozkoumané oblasti, smlsne si na něm schovaná pěchota a je potřeba využívat terénu i dělostřelectva. Jak se to hraje, si ještě povíme, nyní jen dodám, že scénářů je necelá třicítka a je velmi znát, jak si na nich autoři dali záležet.
Na mapách jsou v ideálním poměru stromy, města, volné pláně i křoviska, každý typ jednotky má kam zalézt a kde se uplatnit. Střídají se tuhé obranné scénáře s mocnými ofenzívami, časté je dobývání výšin, měst i mostů. Bitvy si zaručeně užijete.
Velení pro každého
Battle Academy báječně žongluje s tvrdostí boje a lehkostí hraní. Nerad bych vás nechal v nevinné víře, že na bojišti každý na poprvé obstojí. Je nutné vědět, že když naházíte pěšákovi na hlavu dělostřelecké granáty, rozhodně mu tím nepřidáte na chuti více bojovat.
Morálka je zásadním faktorem, který musíte brát v úvahu. Kolikrát není úspěchem jednotku zničit, ale jen ji srazit morálně na kolena a nechat ustoupit. Nad bojem je třeba přemýšlet s vrozenou selskou logikou, což by měl zvládnout každý: například střílení na rychle jedoucí vozidlo asi nebude moc přesné, v lese nebo ve městě může být ukrytá pěchota, kopce je důležité obsadit a obrněný transportér není dobré vystavovat před dělem tanku.
Všechny informace, které potřebujete k zábavnému taktickému rozhodnutí, vám hra předhodí sama a zřetelně. Stačí si najet myší nad nepřátelský tank a zjistíte, jakou procentuelně máte šanci zásahu, případně šanci prorazit mu pancíř. U svých jednotek víte, kolik procent krytí poskytuje terén, kam z daného místa vidí a dostřelí.
Vážně není mnoho strategií s tak dokonalou distribucí informací. U spousty her jste často nuceni pročítat manuál i websajty, a teprve na základě takto získaných informací nabudete ulevujícího přesvědčení, že vaše rozhodnutí je správné. Tady tomu tak není. Tady nad bitvou přemýšlíte s radostí, všechno je jasné, nikde netápete v nevědomosti a jen zábavně testujete své schopnosti velitele.
Komiks
Vizuální stránka hry souzní s rozvernou hratelností. Stejně jako se zjednodušují a hlavně srozumitelně představují herní mechanismy, tak podobným veselým a optimistickým stylem působí grafika. Přitáhněte si zoom co nejblíže k zemi a uvidíte hrůzně málo detailní textury jednotek, povrchu a objektů. To ale vůbec nevadí, je totiž naprosto zřejmé, že strohost modelů je cílená.
Battle Academy je celá laděna do kresleného stylu, je to kreslená válka, doplněná o komiksové obrázky i vyskakující hlášky, jenž hodně připomínají styl starých poválečných komiksů War Picture Library, které vycházely od roku 1958. Animace vojáků jsou minimální, tank při výstřelu srandovně nadskakuje a výbuchy nevypadají ani trochu realisticky.
V Battle Academy jde o zvláštní prolnutí nadsázky z válčení a realistického přístupu k ní: kreslený tank sice vypadá srandovně, ale můžete se spolehnout, že jeho technické parametry jsou totožné s reálnými.
Proti podvodníkům
Tak, válčení máme hezky kreslené, snadno srozumitelné, ale kampaně podojíme rychle, a co pak? Multiplayer! Společnost Slitherine přišla se svou verzí systému multiplayerového hraní tahovek, který je k vidění třeba v titulu Panzer Corps (recenze bude brzy).
Tahy nemusíte posílat ručně mailem a čekat na soupeře, ale po odehrání se tah nahraje na server a ten zašle soupeři automatickou zprávu. Je to pohoda, můžete si bez problému rozehrát několik bitev najednou a navíc tento systém zamezuje podvodům. Při hraní Steel Panthers nebo Combat Mission jsem občas narazil na podvodníky, kteří si tah nejprve zahrají na nečisto, zjistí si rozestavění mých jednotek, a pak to teprve odehrají načisto a odešlou. Takové občůrávání systému se těžko dokazuje. Tady nic takového nejde dělat, server ví, že jste již hru otevřeli a se soubory manipulovali.
Vydřiduši
Multiplayer je hodně zásadní a zábavnou složkou hry. Je překvapivě svižný. Pokud založíte hru, v řádu hodin vám někdo pošle potvrzení, že bitvu přijímá. Mrzelo mě však, že je k dispozici málo map a neexistuje větší volnost v nastavení parametrů bitvy, počtu bodů nákupu či styl střetu (obrana, útok...). Tyto možnosti udržely svým způsobem podobné Steel Panthers při životě více než patnáct let od svého vydaní a tady zásadně chybí.
Nepomohou tomu ani dodatečně vydávané datadisky, třeba s Francouzkou kampaní, které jsou navíc drahé a zrovna v oblasti multiplayeru hru moc nerozšiřují. Hra samotná vyjde na cca 40 dolarů a datadisk 15 dolarů.
Těžkopádnost multiplayerového obsahu lehce nadnáší tvorba samotných hráčů, kteří se pouštějí nejen do vytváření map, ale také modifikací a přehazují hru do období první světové války nebo na tichomořské bojiště. Pořád to však nestačí a zanedbaný multiplayer, ač v moderní podobě, je příčinou sníženého hodnocení. Ano, původně si hra šla pro vyšší známku než osmičku...
Battle Academy se určitě nevyhýbejte. Začínající stratégové se v ní ledacos naučí o válčení, zatímco zkušení hráči v ní mohou najít hodiny pohodového a značně odpočinkového druhoválečného zápolení, u něhož se určitě nebudou nudit. Není třeba zastírat, že to hra mohla dotáhnout dál, jen se stačilo inspirovat u staršího bráchy Steel Panthers. Cesta rozvoje pomocí předražených, a na singleplayer upnutých, datadisků není úplně správná.
