9th Company: Roots of Terror - recenze
5/10
zdroj: Archiv

9th Company: Roots of Terror - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

2. 7. 2009 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Neokoukaný a politicky problematický konflikt z počátku 80. let, detailní vybavení vojáků, široká paleta příkazů - to jsou lákadla válečné strategie z Východu.

Autor: Jiří Sládek
Publikováno: 2.července 2009
Verze hry: finální/anglická/PC
Doba recenzování: 1 týden


Obrázek zdroj: Archiv Zásah sovětských vojsk v Afghánistánu v osmdesátých letech může být z politického pohledu docela problematický, ale z úhlu vojenského a historického jde o střet v mnoha ohledech zajímavý. Vzhledem k nasazení regulérní armády a speciálních jednotek proti partyzánsky bojujícím Afgháncům se nabízí třeba paralela s válkou ve Vietnamu. I tam měli moderně vyzbrojení Američané teoretickou převahu, ale proti Vietcongu používajícímu guerillové taktiky a skvělou znalost prostředí nakonec neuspěli... Část sovětských sil povedete proti mudžahedínům v Afghánistánu osmdesátých let v ruské hře ve stylu Soldiers a podobných válečných strategií.

Propracovaná budgetovka
9th Company je na první pohled hrou spíše budgetovou. Konec konců cena kolem pěti stovek tomu odpovídá. I s nejvyšším nastavením grafických detailů vám už od tutorialu, ve kterém si osvojíte všechny potřebné ovládací prvky, bude titul připomínat několik let staré strategie. Na druhou stranu už ve výukovém scénáři zjistíte, že herní možnosti a principy jsou docela komplexní.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Tahle hra je hodně o mikromanagementu jednotek. Většinou neovládáte nějaké obrovské skupiny vojáků a bojové techniky, ale spíše menší týmy. Jejich páteří je pěchota. Každý voják má jméno a také stupeň dovednosti s různými zbraněmi – útočnými puškami, kulomety, granátomety a sniperkami. Kromě toho je důležitá i bojová zkušenost. V duchu pět let starých – ale stále skvělých – Soldiers si také můžete podrobně vyhrát s inventářem každého vojína.

Základem je samozřejmě primární zbraň a střelivo do ní; setkáte se s klasickými sovětskými zbraněmi, jako třeba legendární Kalašnikov AK47 nebo odstřelovací puška Dragunov. K tomu je fajn přibrat i záložní pistoli, nějaký ten granát, lékárničku, dalekohled... a hra jde i do takových detailů, že pokud si chcete na bojišti přivolat dělostřeleckou či leteckou podporu, musíte mít u sebe i vysílačku. Svůj tým si přitom vyberete před každou misí, stejně jako vybavení.

Piplačka
Jedinou herní možností je singleplayerová kampaň složená z jednotlivých scénářů. Brzy zjistíte, že titul je určen spíše pro fajnšmekry a trpělivé hráče. I na nejnižší obtížnost musíte taktizovat, hurá styl s označením všech vojáků a jejich posláním proti nepříteli je cestou do pekel. Hru naštěstí můžete podle libosti zrychlovat a zpomalovat nebo dokonce úplně zastavit obligátním mezerníkem; a že k tomuto kroku sáhnete dost často.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Své svěřence můžete přesouvat během, chůzí či plížením, vojáci se také umí schovat za překážky nebo třeba nasednout na vozidlo (a tím nemyslím jen na náklaďák, ale klidně i na tank či obrněný transportér) a zrychlit tak přesun. Umí také nastražit miny nebo je naopak najít a zneškodnit (s potřebným vybavením, ovšem), léčit zraněné spolubojovníky nebo vyhledat úkryt v nějaké budově či na její střeše. Můžete je různě grupovat, na druhou stranu docela chybí rychlé označení vojáků se stejným vybavením – nežli ze svého mužstva vyberete třeba jednotku kulometčíků, docela to trvá.

 Nedotažená AI
Vaši vojáci jsou někdy bohužel příliš aktivní. Příkaz „hold position“ plní, jen když mají zrovna náladu, a často se bezhlavě se vrhají vstříc nepříteli. Neplatí to vždy, ale jak už to tak bývá, stane se to většinou v tu nejnevhodnější dobu. Opravdu zamrzí, když se vaši vojáci dobře ukrytí mezi skalami hloupě rozběhnou soupeři do rány. Nebo když tank vjede na most, který má bránit, a nechá se zasypat protitankovými střelami, které zničí nejen stroj, ale i most samotný. A mise je v háji...

Ve hře jsou ale i další nedodělávky. Třeba v jedné misi jsem po dobytí dané kóty hrdinně držel pozice, jak mi ukládalo zadání mise. Jenže, když jsem odrazil všechny útočné vlny, nic se nestalo. Mise prostě neskončila ani po půl hodině čekání na další nepřátele – a to po půlhodině na pětinásobné zrychlení, tedy dvou a půl hodinách reálného času. Hra je bohužel díky podobným hloupým chybám značně frustrující.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Dost bojechtiví jsou i nepřátelští mudžahedíni, kteří buď brání své linie, nebo agresivně (ale tupě) nabíhají vstříc smrtící střelbě vašich mužů. Nedostatek inteligence ovšem nahrazují vysokým počtem, zhusta používanými protitankovými střelami a záludnými obrannými pozicemi na kopcích či v polorozbořených vesničkách.

Děla a letectvo
Zvětšit zdroj: Archiv Takovou obrannou pozici je obvykle nejlepší rozstřílet pomocí dělostřelecké či letecké podpory. Tu si ve většině misí můžete několikrát přivolat; na pomoc pak přispěchá třeba legendární helikoptéra Mi-24 či letoun SU-25, protivníky můžete zasypat i smrtící salvou střel Katjuša. V některých misích se pod vaším velením objeví i technika, kterou na rozdíl od artilerie a letadel můžete ovládat přímo. Většinou jde o nákladní auta, obrněné transportéry či tanky, jako je třeba klasický T-62. Ale k vidění jsou i specialitky, jako je třeba pick-up s kulometem, který můžete „zabavit“ nepřátelům. Konec konců obsazovat můžete i jiné zbraně, třeba různá protitanková děla či stacionární kulomety.

Obtížně a pomalu
Postup bojovými misemi je obvykle poměrně pomalý, musíte jednat dost opatrně. Za padlé sice můžete mezi scénáři najít náhradu v rezervách, ale smrt ostřílených veteránů samozřejmě zamrzí. Hra každopádně není ničím pro netrpělivé hráče, které může poměrně brzo omrzet piplání se s jednotlivými vojáky, které je někdy opravdu až otravné. Mise jsou navíc dost těžké, o to víc, že si leckdy nevšimnete, že na nějakém místě probíhá boj – pokud je vaše pozornost obrácena na část bojiště, můžete přehlédnout, že na opačném konci mapy záludní mudžahedíni dělají z vaší malé posádky sekanou. Hra se totiž neobtěžuje nijak výrazně oznamovat spatření nového nepřítele či útok na vaše pozice.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv zdroj: Archiv
další obrázky v galerii

Dokončení jednotlivých map může trvat třeba i několik hodin, a někdy je to celkem nuda. Spádu hry nepřidává docela jednotvárné prostředí, což je ale v rámci zachování autenticity poměrně pochopitelné; Afghánistán zkrátka neoplývá zrovna rozmanitým prostředím. Alespoň že úkoly se aspoň trochu střídají.

Nemoderní grafika
O grafice jsme se trochu nelichotivě zmínili už v úvodu. Ona není vyloženě špatná nebo ošklivá, ale za moderní bych jí rozhodně neoznačil. Textury nejsou bůhvíjak kvalitní, prostředí je chudé a na detaily skromné. Při pohledu z větší výšky – který pro strategický přehled budete používat často a rádi – jsou vojáci redukování na komíhající se čárky, což dojem nikterak nevylepšuje. Alespoň, že hra plynule běhá i při větších bojích (i když opakuji, že epických bitev stovek mužů a strojů se tu nedočkáte). Bojovat bohužel budete nejen s Afghánci, ale také s kamerou, jejíž ovládání není vyřešeno zrovna komfortně.

9th Company je typická ruská hra se vším, co k tomu patří. Na jedné straně dobrý a do značné míry originální nápad a zacílení na menšinový žánr, na druhé straně slabší technické zpracování a nedotažená hratelnost. Užijí si ji asi jen skalní příznivci žánru, pro běžné hráče nemá ani smysl ji instalovat.

Stáhněte si: Trainer

Související články: Novinky

 
Jiří Sládek
autor je šéfeditorem portálu TN.cz




 
 

Verdikt:

Tak trochu hardcore válečná strategie z neokoukaného prostředí Afghánistánu. Možnosti vašich sovětských sil jsou poměrně rozmanité, ale dojem sráží slabší zpracování a nedotažená AI i hratelnost. Jen pro trpělivé hráče, kladem je nízká cena.

Nejnovější články