| Autor: Ondřej Prokop Publikováno: 16. července 2010 | Verze hry: review/anglická/PC Doba recenzování: 2 týdny |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Podobně jako v původní hře se nesetkáte s plnohodnotným strategizováním v širším měřítku, jak je tomu kupříkladu v sérii Total War. Kampaň sestává z osmi separátních bitev, které jsou jen opravdu volně provázány možností vydržovat si z válečné kořisti několik elitních oddílů. Trochu mě mrzí, že se autoři tento prvek nepokusili lépe vybalancovat, případně rozvést. Svou údernou skvadru jsem povýšil na maximální status polobohů už v polovině kampaně a tím to haslo. • Práce nebo zábava? Pocit podivného vyšumění doztracena prostupuje bohužel celou hrou a já toužebně hladověl byť po náznaku toho, že vývojáře jejich práce alespoň na chvíli bavila. Budgetové hry miluju proto, že se v nich často projevuje takové to osvěžující, nakažlivé nadšenectví. Překrásným příkladem může být třeba nádherně hravý Král Artuš, na kterého se v Česku už nějaký ten pátek marně těšíme. V případě 1242: Real Warfare ovšem ticho po pěšině, šedá rozplizlost bez sex-appealu. K čemu je netradiční historické zasazení, když jeho prezentace tragičtější snad ani být nemohla? Každá z misí začíná dramatickým kroužením kamery nad bojištěm, během něhož vypravěč monotónně nastiňuje situaci. Nástin je to naneštěstí jen stručný, jména a mně zcela neznámé zeměpisné pojmy se míhají jako sloupy vedení za okny rychlíku, a já veskrze pobírám jen pouhé „tady jsem já a naproti jsou ti, které mám pobít.“ 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
A co encyklopedie? Kde je probůh encyklopedie? Jednotky jsou zde popsány ve stylu slabikáře pro prvňáčky. Lučištníci používají luk. Lučištníci jsou slabí nablízko. Kde se zapomněl štavnatý, zajímavostmi prošpikovaný text, který bych si představoval? Až nebude ve Starcraftu uvedeno tetování na zadnici Jima Raynora, tak mi to bude ganz egal, ale v seriózně se tvářící strategii by informace přece měly být základ, povinná výbava. Budget není omluva. Sesmolit pár řádků pro ty, kteří se tématem tak jako tak zabývali, stojí minimum. • Obtížnost jde do nebes Jakkoliv pokulhává výpravnost, samotné bitvy jsou snesitelné a vlastně i docela zábavné. Už původní hra se předvedla coby poctivý oříšek i pro zkušenější stratégy. Datadisk se rozhodně nenechává zahanbit, ba dokonce přitvrzuje. Přestože kampaň obsahuje pouhých osm scénářů, bez problémů vám vydrží několik večerů. O nováčcích nemluvě, ti si patrně vylámou zuby i na nejnižší obtížnosti. Zpravidla budete stát proti lépe vybavenému nepříteli, pokud možno brutálně zakopanému na kopci či v jinak obtížně přístupném terénu. Šípů budete mít méně než němečtí kulometčíci munice při hurá zteči sovětského kanonfutru a v polovině bitvy začnete nasazovat střelce coby záplatu v řídnoucích řadách pěchoty. Nepřítel v pětinásobné přesile si s tímto věru hlavu dělat nebude a neodpustí vám zbytečnou ztrátu jediného oddílu, která se vám vzápětí vymstí. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Vítězové mají plán K vítězství zde nikoho hrubá síla nepřivede a na scénu nastupuje vychytralý plán, jehož nacházení je pravděpodobně tím nejhodnotnějším artiklem 1242: Real Warfare. Čekají na vás takové lahůdky jako zoufalá obrana před masivním frontálním útokem Řádu německých rytířů v zemědělské krajině, poseté lesíky a zoranými políčky. Postavit se do rohu mapy nestačí, nepřítel by se přes vás přehnal jako lavina. Hra vás jednoduše donutí udržovat pružnou obranu, připravovat léčky a v rámci omezených možností podnikat i protiúdery. Nebo hned následující mise, během které sehrajete podpůrnou roli pro spojenecké oddíly unikající z pasti nepřítele, je taktéž výzvou i zajímavým zážitkem. Ohromně se mi zamlouvá pekelně nastavený systém morálky, který hra zdědila z XIII Century. Je pravda, že takový důraz v tomto směru nemusí vyhovovat každému, já nicméně shledal nebesky uspokojujícím, když dobře zasazený úder jezdectva nepřítele doslova rozloží zevnitř. To, že armáda dýchá spolu s aktuální situací na bojišti, není tentokrát laciným reklamním trikem, ale prostou realitou. Bere se v potaz spousta maličkostí: krytí z různých směrů, počet raněných, únava, morálka okolních spolubojovníků, zda je oddíl pod palbou a jak silnou... Je zkrátka radost pohledět, jak perfektně hra morálku simuluje. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Celkově jsou bitvy decentním mixem skriptů a volného chování docela slušné AI, která si vcelku bez problémů dokáže poradit s krytím střelců pěchotou. AI je na můj vkus možná trochu agresivní a až příliš snadno se nechá jízdou utáhnout na vařenou nudli, ale to se dá stěží vyčítat, když jsem zatím nic lepšího nikde neviděl. Logickým důsledkem lineárního návrhu misí je skutečnost, že po dokončení kampaně vám nebude mít hra co nabídnout. To bohužel platí i s přihlédnutím ke skirmishi a multiplayeru, neboť nabízené mapy jsou nechutně nenápadité. • Ovládání na dlouhé lokte Z ovládání hry jsem nebyl nadšený už minule a na tom se nic nezměnilo ani teď. Autoři jakoby pro samé třísky neviděli les. Na jedné straně neváhali utopit fůru práce v zaručeně nejkomplikovanějším systému formací široko daleko, který stejně bude využívat pouze hrstka raketových inženýrů. Na straně druhé se nedomysleli naprosté triviality, přesto podstatného dopadu. Ve hře kupříkladu nechybí klávesa pro zobrazení cílů cesty pohybujících se oddílů. Jenže zatímco v každé jiné rozumné strategii široko daleko dojde k zobrazení pro všechny jednotky, zde pouze pro označené. Krucipísek, proč? Zrovna ty mě obyčejně zajímají ze všeho nejméně. Pokud chci kupříkladu předsunout lučištníky před pěchotu, co mi zbývá? Buď označím lučištníky a neuvidím, kam přesně jde pěchota, anebo označím vše. Potom sice uvidím, kam dorazí pěchota, ale zase nezadám rozkaz pouze lučištníkům. Podobně otravných pochybení selského rozumu je ve hře bezpočet, ale se tu nemá cenu rozepisovat. Ostatně ti, kteří hráli XIII Century, vědí své... 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky v galerii • Technická katastrofa Od datadisku neočekávám významný technologický posun, engine XIII Century si nicméně pečlivou revizi zasloužil. To, co Unicorn Games předvedli tentokrát, už ale pomalu překračuje dobré mravy. Vždyť ono je to snad ještě horší než minule! Během načítání misí by si jeden stačil vypít kafe a přečíst noviny. 
zdroj:
tisková zpráva
Bez patche jsem dokonce ani nebyl schopen jednu z misí spustit, neboť mě hra obtěžovala hlášením „Out of memory.“ Zoufalá je i optimalizace, na poměrně slušném systému s ATI HD 4870 klesal framerate při velkých bitvách i pod desítku, což je na samotné hranici únosnosti. Kdyby tomu grafika hry alespoň odpovídala...Související články: Novinky, XIII Century recenze |
| Ondřej Prokop | |
