Recenze

Gamedec – recenze RPG z kyberpunkové Varšavy

Nestřílejte. Diskutujte a dedukujte!

Alder’s Blood – recenze

Nezabíjejte boha. Zabít boha je pěkně blbý nápad. Nietzsche to udělal, a co se mu stalo? Umřel. Stejně jako umírají všichni kacíři a bezvěrci, kterým se ve strategii Alder’s Blood poštěstilo zavraždit svého otce a stvořitele, protože z posvátné krve se rodí monstra s jediným cílem. Celkem podobným tomu, jaký kdysi měla Potopa světa.

Neo Cab – recenze

Vítejte v Los Ojos. Ve městě, kde nic není nemožné. Technologie už promlouvají do každého aspektu lidského života a těžko si lze představit existenci bez nich. Auta tu řídí umělá inteligence. Můžete vidět, jak se ostatní cítí. Můžete, co se vám jen zamane. Ale jak brzy zjistíte, nic není zadarmo.

Conan Unconquered – recenze

Conan Unconquered pochází z rukou vývojářů studia Petroglyph, jehož zakládající členové za sebou mají například legendární Command and Conquer nebo Star Wars: Empire at War. K nim se jako vydavatel přidal Funcom, který je mimo jiné známý svými hrami právě ze světa Conana. Pokud tedy spojíme tyto 2 ingredience, vychází nám vůbec první realtime strategie z univerza bájného barbara.

Pathway - recenze

Sám švihácký archeolog tu sice chybí, ale jinak je dobrodružství pod taktovkou rogue-lite tahové strategie Pathway od studia Robotality jak vystřižené z Indiana Jonese. Všechny kulisy jsou na místě: Blízký východ a Afrika, pluky nacistů, tajemné artefakty, ještě tajemnější kultisté, hrozně moc prastarých chrámů a samozřejmě skvadra jaksepatří tvrďáckých hrdinů.

Dance of Death: Du Lac & Fey – recenze

Cesta do adventurního pekla je dlážděná dobrými úmysly. Dance of Death: Du Lac & Fey chce být poctou žánru point-and-click adventur a na první pohled má i všechno potřebné ke splnění vytyčeného cíle – roztomilou stylizaci, vynikající zasazení, neotřelý příběh i zkušené dabéry, nad jejichž přízvuky anglofilní srdce jen plesá. Pohled se ale nerovná zahrání, jestli mi rozumíte.

Yakuza Kiwami 2 - recenze

Takovou úrodu, jakou zažívají hráči japonské série her Yakuza, by ocenili v současné době snad všichni. Jak na běžícím pásu totiž vycházejí nové nebo předělané hry ze světa japonské mafie a jedna vedle druhé dělají sérii skvělé jméno. A tak zatímco svět čeká na novou značku tvůrců série, na níž prý pracují, je hráčům předložen alespoň remake druhého dílu - Yakuza Kiwami 2. A jde o remake s velkým R.

Mulaka – recenze

“That is not Zel… that game”. Tak se jmenuje achievement, který získáte v momentě, kdy se pokusíte rozflákat velkou hliněnou nádobu s vidinou toho, že by z ní mohl vypadnout nějaký ten penízek. Hliněné nádoby se však v Mulace rozbíjet nedají a žádné rupie z nich také nepadají. Jinak tu ale těch podobností se Zeldou najdete vskutku požehnaně. A tak je fér, že když už autoři kopírují, aspoň to skrz vtipný achievement i přiznávají.

Way of the Red - recenze

Znáte pohádku O Ptáku Ohniváku, planoucím opeřenci s rudým peřím? Možná vám ji připomene plošinovka Way of the Red. Úspěšně boří žánrové stereotypy tím, že vám v arkádových mapách nasadí křídla. Sází také na variabilní soubojový systém s přesným ovládáním. Zamrzí ovšem nezdařená retro stylizace, tragická umělá inteligence a krátká herní doba. Way of the Red nakonec nedolétla až na samotný vrchol herní zábavy. 

Arma Mobile Ops - recenze

Když chcete dělat mobilní hru na motivy autentické vojenské střílečky jako Arma, můžete pracovat s řadou žánrů. Jeden však můžete vyloučit hned zkraje: nepůjde o vojenskou střílečku s co nejrealističtějším pojetím. To by na mobilech a tabletech prostě nefungovalo. Můžete tak udělat třeba tahovou strategii, jak už to české studio Bohemia Interactive zkusilo v roce 2013 s Arma Tactics. Anebo můžete udělat další free-to-play variaci na Clash of Clans, jak to Bohemka zkouší nyní s Arma Mobile Ops.

Battleborn - recenze

Není to MOBA, ani střílečka. Není to Borderlands, ale ani League of Legends, a už vůbec to není spása Gearboxu. Co to je? Kočkopes s názvem Battleborn, který tak trošku dělá všechno, ale nic z toho pořádně. Tvůrci z Gearbox si tentokrát opravdu ukousli příliš velké sousto a na trh uvádí obsahově chudou hru, která fušuje do řemesla tak trošku Titanfallu, tak trošku úspěšným MOBA hrám, a leccos si půjčuje i z Team Fortress. Nic z toho ale skutečně neumí alespoň vzdáleně na podobné úrovni, jako její předlohy.

STALKER - mega-recenze české verze

Nejočekávanější. Nejatmosféričtější. Nejdéle vyvíjená. Na poměry FPS nejrozlehlejší. Do nejatraktivnějšího prostředí zasazená... Těmito a podobnými přívlastky se pyšní tato hra. Je doopravdy až tak skvělá?

IL-2 Sturmovik - recenze

Po dlouhých letech byl konečně dokončen nejočekávanější letecký simulátor z druhé světové války IL-2 Sturmovik a tato detailní recenze ukáže, že se povedl.

Civilization Beyond Earth: Rising Tide - recenze

Datadisk Rising Tide téměř přesně po roce obohacuje a takřka od základu mění povedenou strategii Civilization: Beyond Earth. Novinek a změn přibylo tolik, že se bez nich zdá originální hra najednou skoro bezcenná. S Rising Tide se do celé série vrátila i některá stará pozitiva. Například možnost hustě osídlovat prostor prostřednictvím nových vodních měst. Ne všechny novinky hru ale opravdu vylepšují. Kontroverzní je hlavně necitlivě pozměněná diplomacie. Přesto Rising Tide patří v sérii mezi ty opravdu povedené datadisky.

Destiny: The Taken King - recenze

Před pár lety měli v Bungie představu o kříženci onlineovky a first person akce. Měla to být hra, která skloubí grind a hon se za stále lepší výbavou s příběhem a spektakulární podívanou. Nazvali ji Destiny a v roce 2014 vydali jako nedodělaný produkt plný neduhů, absentujícího vyprávění a monotónního end game obsahu. Rok na to se ale na pulty obchodů dostává datadisk The Taken King a spolu s ním se naplňuje i zmíněná představa tvůrců. Ano, Destiny konečně po roce, dvou DLC a velkém datadisku našla svou zamýšlenou podobu a povětšinou funguje tak, jak měla při vydání. To všechno díky Oryxovi a takzvaném roku 2.0, který jeho příchod provází.

Ether One - recenze

Tíseň, zoufalství a pocit vlastní nemohoucnosti. To jsou obvyklé emoce, které člověka pohltí v tíživých či zásadních životních situacích. Poprvé se přihlásí o slovo s proměnou dítěte v teenagera kvůli ztrátě iluzí. Podruhé se vrátí s vlnou nečekané zodpovědnosti při úhradě prvních složenek a nakonec si na oběť počíhají k podzimu života, kdy udeří nejsilněji. Možná proto je nová 3D adventura Ether One tak osobním a emotivním sdělením. Věnuje se totiž velmi obtížnému a intimnímu tématu - duševní poruše. 

Dead Island: Riptide - recenze

Trhlá a dekadentní. Jaká jiná vlastně může být hra, kterou zakázali v Německu? Ale vážně. Dead Island: Riptide má v sobě zvláštní kouzlo přitažlivosti. Je krásná, dynamická a chvílemi i extrémně zábavná, přestože dokáže být i neurvalá, nešetří hejskovskými manýry a hýří divnými chybami.

Prototype 2 - recenze

Všichni stárneme. Každý si to ale uvědomí v jiném věku a při jiné příležitosti. Někomu loupne v kříži při fotbale, jinému začnou vykat děti od sousedů a další se prozradí v okamžiku, kdy sám o sobě začne tvrdit, že je v „nejlepších letech”. Někdy si ale stačí jen zahrát nějakou videohru, třeba Prototype 2.

Serious Sam 3: BFE - recenze

Ani jeden historický pramen se nezmiňuje o tom, že by staroegyptští bohové nosili na očích oranžové zrcadlovky kradené ze šaten jezdců na BMX kolech. Chorvatské studio Croteam si proto takové zjevení muselo vymyslet. Pravda, jejich bůh si ještě nevybudoval velkou tradici, vždyť je věřícími uctíván teprve deset let. Na druhou stranu už jich jsou ale miliony a o tom si takový Anubis, klimbající tisíce let nad hrobkami králů, může nechat opravdu jenom zdát. Croteam vyrobil boha moderního. Je to Serious Sam, bůh lakonicky štěkajícího kulometu. Nesesílá na kacíře hromy, blesky a neplodnost. Trestá je minigunem.

Napoleon: Total War - Peninsular Campaign - recenze

Obsahem tohoto přídavku je celá nová kampaň o Napoleonově armádě v defenzívě a přináší odlišnou herní mapu a také další hratelný národ.

Sonic and the Secret Rings - recenze

Slavný ježek doskákal až na Wii, na němž vyráží do pestrého a zářivého světa arabských Pohádek tisíce a jedné noci. Jaké to je rozpohybovat ho a přenášet do něj energii skrz ovladač Wiimote?

Ski Resort Extreme - recenze

Na horách je spousta sněhu, svítí sluníčko, ale pohodové lyžování často kazí nadávky na fronty u lanovek a protivné vlekaře. Dovedli byste spravovat zimní středisko lépe než oni? Máte šanci ve strategii Ski Resort Extreme.

Stealth Combat - recenze

Jak by se vám líbilo, kdyby se v roce 2030 svět po vojenském puči v Japonsku opět rozdělil na západ a východ a celá planeta se ocitla ve válce? Taková je zápletka tankové střílečky Stealth Combat...

SW: GB Clone Campaigns - recenze

Současně s uvedením filmové druhé epizody Hvězdných válek do kin se objevil i datadisk Clone Campaigns, který obohacuje real-time strategii Galactic Battlegrounds o dvě nové kampaně.

Ski Park Manager - recenze

Zima už sice skončila, ale těm, kteří si nestihli hor užít do sytosti, přináší francouzská firma Microids novou tycoonovku Ski Park Manager, kde na vás čeká projektování lyžařského střediska.

F/A-18 Precision Strike Fighter rec.

Pod názvem Precision Strike Fighter se překvapivě skrývá letecký simulátor F/A-18 Hornetu, který jsme tu už jednou měli...

Frogger 2

Frogger 2: Swampy's Revenge - recenzeAutor: AnubisPublikováno: 27.září 2000 Nestýská se...

Minecraft: Story Mode – recenze 2. epizody

I ty nejlepší adventury od Telltale trpěly (a vlastně nadále trpí) jednou velkou vadou: dlouhatánské rozestupy mezi epizodami. To si takhle užíváte parádní díl The Wolf Among Us nebo Tales from the Borderlands, cliffhanger na konci vás málem zvedne ze židle, ale než za ty dva až tři měsíce vyjde další epizoda, spolehlivě zapomenete, co se předtím dělo a pečlivě vybudované napětí se rozplyne jako pára nad hrncem. Proto je velkým překvapením, když pouhé dva týdny od premiéry Minecraft: Story vydali Telltale nedávno druhou epizodu. Není to vlastně trochu podezřelé?