Minecraft: Story Mode – recenze 2. epizody
5/10
zdroj: Archiv

Minecraft: Story Mode – recenze 2. epizody

Datum vydání:
27. října 2015
Vývojář:
Platformy:
Detail hry

16. 11. 2015 19:30 | Recenze | autor: Miloš Bohoněk |

I ty nejlepší adventury od Telltale trpěly (a vlastně nadále trpí) jednou velkou vadou: dlouhatánské rozestupy mezi epizodami. To si takhle užíváte parádní díl The Wolf Among Us nebo Tales from the Borderlands, cliffhanger na konci vás málem zvedne ze židle, ale než za ty dva až tři měsíce vyjde další epizoda, spolehlivě zapomenete, co se předtím dělo a pečlivě vybudované napětí se rozplyne jako pára nad hrncem. Proto je velkým překvapením, když pouhé dva týdny od premiéry Minecraft: Story vydali Telltale nedávno druhou epizodu. Není to vlastně trochu podezřelé?

A skutečně. Druhá epizoda s podtitulem Assembly Required je rekordně krátká a dokončíte ji za pouhou hodinu, popř. hodinu a nějaké drobné, jste-li opravdu pečliví a vymetáte každý kout zleva i zprava. Tedy, ty kouty neberte doslova, kolem všech se nachází až několikametrové neviditelné bariéry, takže při volném pohybu často šlapete na místě…

Abyste se příliš nerozčilovali, je dobré mít neustále na paměti, že nehrajete otevřený kreativní Minecraft, nýbrž uzavřenou dějovou adventuru, která se Minecraftem pouze inspirovala. Malinko chození, malinko craftění, malinko stavění, malinko bojování – a naopak hodně povídání. 

Jak jste se minule rozhodli? 

Svět zasáhla Wither Storm, apokalyptické monstrum požírající vše živé i neživé, a je na vás, abyste s tím něco udělali. Na konci úvodní epizody jste si měli vybrat mezi vašimi kamarády Olivií a Axelem, resp. mezi tím, kterého člena bájného Řádu šutru (Order of the Stone) půjdete hledat. Vaše minulá volba nynější děj překvapivě hodně rozvětví. Kdo jde s Olivií za inženýrkou Ellegaard, připraví se o čtvrthodinku s Axelem na cestě za demoličním expertem Magnusem, a kdo jde s Axelem, připraví se pro změnu o čtvrthodinku s Olivií. Načež se rozkolená dějová linka zase spojí.

Zatímco výbušná etuda s Magnusem je opět plná triviálního dětského humoru, který na mě už prostě nefunguje, pátrání po Ellegaard je jako výlet do… no, jako do světa Minecraftu. Konečně! Zavede vás do místa plného ztřeštěných stavitelů a jejich bláznivých vynálezů, ať už jde o kraví katapult, lávovou diskotéku nebo všemožné redstonové hokusy pokusy. Dokonce i na kraťoučké sbírání surovin a craftění dojde, a celkově se jedná o zatím nejpovedenější pasáž z celé hry.

Po ní pokračujete v kompletování týmu hrdinů, během něhož se záhy projeví ještě jedno vaše rozhodnutí z první epizody s poměrně zásadním dopadem na příběh. Být Minecraft: Story Mode zábavnější hrou, už teď bych doporučoval její dvojité dohrání, protože během prvního chtě nechtě přicházíte o nemalou porci obsahu. Dobrá práce, Telltale. Na druhou stranu, druhá epizoda vlastně jenom sklízí plody z minula, a sama o sobě už tolik dilemat, které by se mohly projevit v budoucnu, nenabízí.

zdroj: Archiv

Z nehrdinů hrdinové 

Už v recenzi první epizody jsem psal, že to vypadá na klasický dětský příběh o tom, jak souhra okolností učiní z party největších patlalů partu největších hrdinů. Druhá epizoda v tomto klasickém příběhovém schématu pokračuje a i samotný vypravěč mluví o tom, jak se z „ordinary“ stane „extraordinary“. Upřímně řečeno je však ten přerod z patlalů na hrdiny trochu křečovitý. Protagonistka (nebo protagonista) Jesse zničehonic činí hrdinské skutky a komanduje zdejší legendární geroje, aniž by její kariérní postup byl příběhově dostatečně ospravedlněný. Jesse najednou všichni leží u nohou, svěřují se jí (mu) a poslouchají na slovo.

Když už jsme u toho poslouchání, dvakrát se mi stalo, že na sebe dialogy úplně nenavazovaly, protože jsem nějakou akci provedl dříve, než scénáristé předvídali, byť to je detail. Horší je, že kvůli urputnému cílení na dětské publikum jsou dialogy kolikrát vysloveně blbuvzdorné, přešlapují na místě a všechny postavy by si zasloužily metál kapitána Obviouse. To takhle třeba protivník vypije lektvar neviditelnosti, není ho najednou vidět a Jesse po chvilce prohlásí: „Sakra, vypil lektvar neviditelnosti! A teď ho není vidět!“

Mimochodem, zmíněný souboj s bossem je bohužel stejně tupý, jako v řadě jiných tupých pohádek, a to sice že se mydlíte, nedaří se vám, pak se vám konečně daří, a když už už triumfujete, protivník vytáhne z rukávu trik, kterému nelze čelit, ačkoli ten samý trik mohl vytáhnout už dávno předtím a vůbec se s bitkou nemusel zaobírat.

Jako malé děcko

V takových situacích si člověk připadá, že ho vývojáři akorát tahají za nos a dělají z něj hlupáka. To samé koneckonců platí i o některých dialozích, kdy postavy přemýšlejí nad otázkami typu „Kdo to asi je?“, a třebaže vám, hráčovi sedícímu před monitorem, je odpověď evidentní, hra vám ji během dialogů nenabídne a nutí vás hrát za inteligenta s tvrdým Y.

Ach jo. Je fér dodat, že kostičkový film Lego příběh začal taktéž tuctově, jen aby se vytasil s naprosto parádní koncovkou. Třeba nás tu čeká něco obdobného, avšak zatím působí Minecraft: Story Mode stále jen jako průměrná pásová výroba, co dojí značku.

Verdikt:

O fous zábavnější a chvilku i více „minecraftovější“ než první epizoda, avšak v porovnání s ostatní produkcí Telltale jde stále o to nejslabší, s čím se za poslední léta vytasili. Druhá epizoda je navíc rekordně krátká.

Nejnovější články