Máte námět či připomínku? Napište nám
STALKER - mega-recenze české verze
9/10
zdroj: Archiv
Recenze

STALKER - mega-recenze české verze

Datum vydání:
23. března 2007
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

3. 4. 2007 0:00 | autor: Redakce Games.cz |

Nejočekávanější. Nejatmosféričtější. Nejdéle vyvíjená. Na poměry FPS nejrozlehlejší. Do nejatraktivnějšího prostředí zasazená... Těmito a podobnými přívlastky se pyšní tato hra. Je doopravdy až tak skvělá?

Autor: David Smejkal & Bergy
Publikováno: 3.dubna 2007
První recenze české verze zdroj: Archiv Verze: finální/PC/česká
Doba recenzování: 2 týdny

Obrázek zdroj: Archiv
Silnice v okolí černobylské jaderné elektrárny, bouře a osamělé auto řítící se tmou. Záběr do kabiny řidiče a poté do nákladního prostoru, kde spatříte několik postav. Auto poskočí po nerovnosti a vám dochází, že všichni vzadu jsou mrtví. Krátce na to je dodávka zasažena něčím, co vypadá jako elektrický výboj. Dochází k explozi a hrůzný náklad se rozlétá po okolí. Další den se v místě havárie ocitá muž v plášti, který obhlíží obětii, když najednou zjišťuje, že ne všichni jsou doopravdy mrtví. Přehazuje si jediného přeživšího přes rameno a odnáší ho pryč.

Scéna se přesouvá do temné místnosti, kde si raněného prohlíží ne zrovna přívětivý chlapík. Jeho zájem o člověka pocházejícího nejspíš z vnitřní zóny je nepopiratelný a dychtivě prohledává jeho osobní věci. Nachází u něj PDA, na jehož displeji se po zapnutí objeví krátká věta, nejspíše vzkaz – „Zabij Střelce“. Zamyšleně se na tuto zprávu dívá, když v tu chvíli se ležící zraněný vymrští, zmocní se PDA a poté znovu upadá do bezvědomí …


Tímto děsivým intrem začíná dlouho očekávaná hra. Hra, na kterou si fanoušci museli počkat předlouhých pět let - S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl od studia GSC GameWorld. Abych se přiznal, právě kvůli neustálým odkladům jsem k této atmosférické first-person akci přistupoval trochu s despektem. Nebyl jsem přesvědčen o tom, že po extra složitém vývoji a s několikrát předělávaným enginem má ještě šanci výrazněji uspět. Nyní ovšem musím připustit, že v mnohém jsem Stalkerovi předčasně neprávem křivdil. Sice ne všechno je úplně košer, ale vezměme to hezky popořádku a společnost nám při tom budou dělat exkluzivní obrázky z české verze.

 Seznamte se, prosím
Jelikož se jedná o RPG jen částečně, svou herní postavu si zde nijak nevytváříte ani neupravujete (v průběhu hraní nedochází ani k dalšímu rozvoji schopností). To znamená, že ihned po startu jste vhozeni do dění, které bez jakýchkoli zdržovaček přímo navazuje na úvodní animovanou scénu. Jste Stalker, což je označení pro člověka žijícího na okrajích černobylské zakázané Zóny, jehož snahou je získat artefakty, které se zde vyskytují a zbohatnout na nich. Trpíte amnézii po prodělané havárii a zůstali jste bez potřebného vybavení. Musíte se proto znovu seznámit s fungováním zdejšího prostředí, vybudovat si kontakty a hlavně pokusit se odhalit svou vlastní minulost. S posledním bodem vám pomůže hned první z nabízených úkolů, za jehož splnění jste navedeni na jednu z mnoha stop k vypátrání člověka jménem Střelec – v dané chvíli jediné pouto mezi vašimi zamlženými vzpomínkami a současností.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Hned v úvodu na vás dýchne tajemná hororová atmosféra spojená s touhou postoupit dál do ještě většího neznáma. Přitom normální člověk by se snažil z tohoto pekla na Zemi spíše co nejrychleji vypadnout a zachránit si tak zdravou kůži. Jenomže hlavní postavu venku už nic nečeká a vy si začnete uvědomovat, že stejně není cesty zpět. Všudypřítomný strach je tak přemožen neutuchající zvědavostí a vyvolává u vás pocity, které považují za základní stavební prvky úspěchu Stalkera.

 Napínavé úkoly
Naproti tomu děj provází ohrané klišé: Hrdina, úraz, pátrání po minulosti, smrt, intriky, válka, ale myslím, že to není žádná tragédie. Zajímavé prostředí hry zasazené do okolí vybuchlé jaderné elektrárny je kraj exotický, oku lahodící, takže se přes běžnější Zvětšit zdroj: Archiv příběh dá lehce přenést.

I když se v případě Stalkera jedná o otevřený herní svět, jenž přímo svádí k tomu žít si zde čistě po svém, stejně jste - ať chcete nebo ne – postupně (avšak nenásilně) vedeni ke konci příběhu pomocí plnění úkolů. Hlavní úkoly je nutné plnit pro posun v dějové linii a postup do dalších úrovní. Můžete se sice vracet napříč lokacemi dle libosti, ale až na pár výjimek vám to nic nedá.

Na hlavních úkolech mi bylo sympatické především to, že i když zadání znělo vždy jasně a stroze, většinou se dalo splnit více způsoby. Například ukradení dokumentů z výzkumného ústavu se mělo podle instrukcí provést v noci, kdy byla vojenská posádka méně početná, přičemž si to bylo možné ještě celé usnadnit použitím podzemní chodby. Stejně mi to ale nedalo, vrhnul jsem tam za dne a ještě hlavní branou. Následovala fantastická mela, náboje mizely po desítkách stejně jako lékárničky a obvazy, nicméně k dokumentům jsem se probojoval, popadl je a prostřílel se zase ven. Vím, že kdybych se držel instrukcí, byla by to daleko větší brnkačka, ale byl jsem spokojený.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Vedlejší úkoly vám pak pomáhají získávat mezi Stalkery lepší pověst (což ovlivňuje ceny při obchodování), přidávají vám peníze a občas i nějaké to vybavení. Trochu škoda, že se začínají tyto mise po čase opakovat a pomalu to sklouzává do jednotvárnosti. Jedná se například o zabití konkrétních osob, nalezení a donesení různých předmětů či zbraní, odvrácení blížícího se útoku nepřátel apod. S radostí pak tudíž sáhnete po hlavním úkolu a posunete se zase o kousek dál do neprozkoumaných částí. Díky tomu se ve hře rovněž dozvídáte víc a víc nejen z vlastní minulosti, ale také o tom, co všechno se v okolí Černobylu odehrálo od osudné havárie až do současnosti.

 Alternativní konce
Zvětšit zdroj: Archiv Dohrání hry mi poprvé trvalo asi 20 hodin čistého herního času - s tím, že jsem se moc nevěnoval vedlejším úkolům, jinak by výsledná doba byla ještě minimálně o půlku delší. Závěr hry mě vyloženě příjemně překvapil. Zjistil jsem, že existuje hned několik alternativních konců, jenž jsou závislé na vašem rozhodování a konání v průběhu celé hry. Nedopátral jsem, podle jakého klíče to funguje, ale sám jsem si prožil hned čtyři alternativní závěry (oficiální zdroje uvádějí celkem sedm možných zakončení Stalkera). Ocenil jsem, že z těch čtyř, jimiž jsem prošel, jen jeden dopadl pro hrdinu pozitivně, ostatní byly takové šalamounské až nečekané. Tohle je jedna z věcí, která vás bude nutit hrát Stalkera znovu i po jeho prvním pokoření. Znamená to vymýšlet nové postupy a celkově se snažit dělat věci jinak než minule.

 Život uvnitř Zóny
Zóna je pojmenováním oblasti v okolí Černobylu, která je postižena od doby výbuchu jaderné elektrárny. Tato oblast je rozdělena na několik menších lokací, mezi nimiž procházíte přes vstupní a výstupní pásma. Když do těchto prostor vstoupíte, jste vyzváni k odsouhlasení přechodu do další oblasti a posléze je nová scenérie nahrána. Přechody tedy nejsou plynulé, jako například v Gothic 3, nicméně toto řešení šetří čas a nenutí vás procházet skrze spojovací cesty, kde stejně nic není. Tím spíš, že vzdálenosti mezi sektory nejsou úplně nejmenší a ve Stalkerovi jaksi chybí funkční dopravní prostředky. Za každých okolností se tak musíte spolehnout jen na vlastní nohy.Od začátku hry máte jinak díky mapě představu o rozlehlosti celého herní území. Neznamená to však, že hned můžete vstoupit, kamkoliv se vám zlíbí. Hra má vlastní mechanismy, kterými vám zabrání v průchodu, dokud třeba nesplníte určité questy apod.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Svět Stalkera mě dokázal fascinovat tím, jak vypadá a funguje. Střídání dne a noci je samozřejmostí a stejně tak neustálé změny počasí, které nemají daleko k extrému. Dá se zde zažít krásné slunečné podnebí a za chviličku už všude kolem zuří bouře, že by psa ven nevyhnal. Všechno ale perfektně sedí vzhledem k tomu, kde se děj hry odehrává. Navíc příroda nepůsobí zas tak mrtvolně, jak se může zdát. Ve vzduchu létají ptáci (nejčastěji jsou to vrány) a velmi často potkáte různě zmutované psy, domácí či divoká prasata (mnohdy k nepoznání :)

Důležitá je přítomnost radiace a různorodých anomálií. Radiace je odstupňovaná od mírné až po tu, která vás bez ochranného obleku složí během chvilky. Pokud vaše tělo nějakou radiaci nabere, dokáže se s ní vypořádat i samo, ale stojí vás to zdraví, což není úplně ideální. Proto je vhodné používat buď protiradiační injekce nebo hodit do sebe láhev vodky na ex, což je pro změnu typicky ruské řešení. Rozostřené vidění a snížená motorika je po této léčebné kůře normální a během chvilky přejde. Zatímco radiace viditelná není, anomálie lze spatřit pouhým okem. Jedná se o různé elektrostatické výboje, víření prachu či vlnící se vzduch kolem. Těmto věcem je třeba se vždy vyhýbat, protože vás při nepozornosti dokáží ošklivě zranit nebo i rovnou zabít.

Zvětšit zdroj: Archiv

S anomáliemi se ještě váže skutečnost, že díky nim vznikají artefakty, které můžete sbírat a později prodávat nebo je využívat k vlastnímu prospěchu. Artefaktů je opravdu hodně druhů a každý má jiné vlastnosti. Některé například přidávají zdraví, ale vyzařují radioaktivitu, jiné posilují obranu proti střelným zbraním a snižují zase jiné vlastnosti apod. Skoro vždy je proto potřeba posoudit, jestli vůbec kladné vlastnosti dobře kompenzují ty záporné. V opačném případě je lepší artefakt prodat nebo si ho schovat na později, až budete vybaveni například lepším protiradiačním oblekem.

 NPC postavy
Nedílnou součástí hry jsou rozhovory a obchodování mezi vámi a NPC postavami. Probíhají i odposlechem komunikace ve vysílačce, kterou má hrdina u sebe. Tyto rozhovory však nijak nezdržují a neomezují dynamičnost hry. Rozmlouvaní probíhá standardně, stejně jako kdekoli jinde má ovšem obchodování určité slabiny. V podstatě komukoli, kdo se s vámi dá do řeči, můžete nacpat všechno svoje harampádí, kterého se potřebujete zbavit. Pokud má dotyčná osoba u sebe dostatek financí, bez řečí vám to zaplatí. Zvlášť vypečené to je, pokud někomu tímto způsobem prodáte artefakty, které se jinak válejí všude kolem a kupujícímu by stačilo se jen sehnout a zadarmo si nabrat.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Smíšené pocity jsem měl i z překupníků, kteří při vaší první návštěvě sice mají poměrně slušný výběr, ale poté, co jim jednou vyprázdníte sklad, už nějak nedoplňují své zásoby. Na začátku se sice objeví informace, že ostatní Stalkeři rovněž chodí prodávat k překupníkům nalezené zboží, ale podle toho, co jsem viděl, se tomu tak v reálu vůbec neděje. Sám jsem ani nezaznamenal, že by NPC někoho šacovaly, takže všechny mrtvoly poslušně čekají, až si je oberete sami.

Tohle zřejmě nebyl záměr autorů, protože to vypadá jako důsledek nuceného zjednodušení hry. Původně totiž měli ostatní Stalkeři plnit questy souběžně s vámi a být tak v roli vašich konkurentů. Jenomže se ukázalo, že AI byla v tomto směru moc rychlá a přímočará, což by normální hráče spíš deprimovalo než motivovalo. Proto od toho bylo upuštěno. Podobně dopadla i dříve zamýšlená nutnost chodit se svou postavou spát, jenž se v praxi také neosvědčila. Zachováno ovšem bylo doplňování energie formou jídla a pití. Je proto dobré mít neustále u sebe například pečivo, uzeniny, konzervy či energy drinky. Když vás pak přepadne hlad, stačí něco z toho zakousnout a můžete zase pokračovat.
Zvětšit zdroj: Archiv
 Boj je cesta k přežití
Souboje s protivníky patří mezi nejkontroverznější vlastnost Stalkera. Ze začátku jsou přestřelky poměrně těžké, protože na jedné straně máte nepřátele, kteří mnohdy vydrží pěknou řádku zásahů a na straně druhé vlastníte slabé zbraně s málo efektivní municí. Navíc v základní verzi hry byl problém kohokoli trefit, když stál za obyčejným dřevěným prknem. S novým patchem se situace sice o něco zlepšila, ale stále je ještě co opravovat. Například ochranné obleky nepřátel pořád vydrží na můj vkus až příliš.

Každopádně se vyplatí opatřit si zbraně s větší průbojností a mířit nepřátelům především na hlavy. Je to sice pracnější, ale pak obvykle stačí dva zásahy do kedlubny místo toho, abyste spotřebovali půlku zásobníku na každého, kdo se vám odváží postavit do cesty. S tím souvisí i dost nezvyklý rozptyl kulek především u samopalů. Sám jsem nemohl uvěřit, když jsem stanul před jedním z vojáků tváří tvář, stisknul spoušť a po středně dlouhé dávce do hrudi stál nepřítel ještě pořád na nohách. Naopak s tou samou zbraní, při palbě na delší vzdálenost a po jednotlivých výstřelech, byla efektivita střelby mnohonásobně lepší.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Ze začátku hry, kdy se ocitáte na samém kraji Zóny, potkáváte nejčastěji bandity, což jsou jen parazité mající strach jít dál do vnitřních částí, a proto jen okrádají normální Stalkery. Dále se zde vyskytují ruští vojáci, kterým je radno se v úvodu vyhnout a pustit se s nimi do křížku, až když vás k tomu nasměruje nějaký úkol. Většina Stalkerů se tváří neutrálně, v případě, že jim zachráníte život nebo jinak projevíte náklonost, získáte status jejich přítele. Jednou se mi stalo, že mě jeden z přátelských Stalkerů vlákal do pasti banditů a svou náklonost tak pouze předstíral. Nejdříve mě tato zkušenost pěkně nadzvedla, ale posléze jsem si uvědomil, že je to jako ze života a tudíž to zasluhuje pochvalu.

Ve vnitřních částech Zóny ubývá geometrickou řadou lidských protivníků a notně přibývá různých zvířecích i lidských mutantů a všemožných kreatur, které dokáží nahnat parádní hrůzu. Zejména v podzemí, kde si scénu nasvětlujete pouze baterkou, můžete zažít docela slušné šoky. Takový zpoza rohu vyskočivší mutant, který má místo čelistí chapadla, rozhodně není ničím vhodným pro kardiaky.

JE LIBO REALISTIČTĚJŠÍ HRU?
Zvětšit zdroj: Archiv Pokud při hraní Stalkera získáváte pocit, že některé věci nefungují úplně podle vašich představ nebo že chování tamního světa by mělo být reálnější, pak můžete vyzkoušet jeden z prvních módů - Realism Patch v0.6 (400 KB). Díky němu jsou anomálie neviditelné (stejně jako v knižní předloze), obchodníci mají větší nabídku zboží, všechny zbraně způsobují větší poškození, ceny artefaktů jsou lépe vybalancované, zvednul se i počet monster atd.

 Bohatý arzenál
Zbraní je ve hře relativně dostatek. Mezi základní se řadí obyčejné devítky pistole, upilované brokovnice či vrhací nože. Postupně se ale dají nalézt lepší kousky jako různé druhy samopalů a útočných pušek. Vedle lepších modelů klasických zbraní jsem narazil dokonce na RPG. S protitankovou střelou jsem si bohužel moc neužil, protože vaše nosnost je ve hře celkem rozumně omezena váhovým limitem 50 kg a RPG sama o sobě váží něco kolem deseti.


Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Jestli jste však očekávali nějakou mimozemskou superzbraň, musím vás asi zklamat, já žádnou nenašel. I když, jedna zbraň mě tu nadchla - byla to odstřelovací Gaus puška, která dokázala dostat kohokoli na obrovskou vzdálenost. Bohužel náboje do této zbraně jsou silně nedostatkové zboží, našel jsem jich všehovšudy asi 50.

Zvětšit zdroj: Archiv Nicméně oceňuji možnost některé zbraně vylepšit například o puškohled či podvěšený granátomet, to vždycky přidá nějaké body navíc. Ve výbavě samozřejmě nesmí chybět granáty a různé druhy ochranného oděvu. Občas se ale také zadaří najít úplně skvělou věc, kterou posléze nemáte jak využít. Mluvím například o objevení parádního neprůstřelného obleku, jenž má ale nulovou ochranu proti radiaci. Sranda je v tom, že se nachází v oblasti se silným zářením, takže vám je doslova na dvě věci a do jiných oblastí bez radiace se už poté ani nedostanete.

 Nedostatky AI
Umělá inteligence nepřátel obecně není špatná, zároveň ale musím říct, že nastávají situace, kdy si protivníci vyloženě tupě nabíhají před mušku a vám stačí jen mačkat spoušť. Vyloženě ovšem zamrzí chyby toho rázu, že se třeba připlazíte potichu k nějakému vojákovi, naperete mu pár kulek do zad a on vás ani nezaregistruje. Klidně můžete mezitím přebít zbraň a dorazit ho pak. Nutno ale zdůraznit, že tohle není Zvětšit zdroj: Archiv úplně běžné, stává se to pouze občas.

Zaskočit vás může i zvláštnost v podobě objevování nepřátel z ničeho nic před vámi. Pokud se zrovna ocitnete v místě, kde dochází k tzv. respawnování těchto postav, můžete zažít i menší leknutí. Osobně jsem to zažil několikrát a ani jednou se mi to nelíbilo. Zatímco někde v podzemí tak nějak čekáte, že na vás už musí něco bafnout, v těchto případech je to jiné. Můžete jít třeba pustinou bez jediné překážky a najednou se dva metry od vás ze vzduchoprázdna vyloupne protivník, který na vás okamžitě začne střílet.

Při hraní Stalkera si rovněž nelze nevšimnout hojné přítomnosti skriptů, které plánují činnost spousty NPC postav, ale na druhou stranu AI místy projevuje dostatek „svobodné vůle“. Například v jedné misi mě zmerčila skupinka vojáků, která mě dokázala docela dlouho sledovat a i když jsem si myslel, že jsem je setřásl, vždycky se za mnou znovu objevili. Ovšem toto jsem vždy zažil jen v rámci jedné lokace, nikdy mě nikdo nepronásledoval, pokud jsem se dostal k únikové zóně a přesunul se do jiné oblasti.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Střelivo do lepších zbraní se mnohdy velice špatně shání. Díky již zmiňovanému problému s doplňováním zboží u překupníků se proto nemůžete spoléhat na to, že si potřebnou munici nakoupíte u nich. Záchranou by se mohlo zdát šacování mrtvol, což je do jisté míry nejúčinnější řešení, ale i to má svá úskalí. Vezměte si příklad, kdy stojíte proti skupince nepřátel, kterou postupně vystřílíte. Pak všechny prohlédnete a zjistíte, že každý má u sebe maximálně jeden plný zásobník a mnohdy ani to ne. Ze začátku to považujete za náhodu, ale postupem času vám to začne být krajně podezřelé. Zvlášť pokud se vám to bude stávat i v situacích, když své nepřátele zabijete bez toho, že by na vás dokázali jedinkrát vystřelit. Vysvětlení je ale prosté. Množství munice se u mrtvých NPC generuje nějakým skriptem a je tudíž pokaždé úplně jedno, jak dlouho po vás dotyčný střílel.

 Ovládání
Zvětšit zdroj: Archiv Uživatelské rozhraní je standardní a pohodlně si vystačíte s myší a klávesnicí. Díky větší interakci s okolím se ale připravte na používání více funkčních kláves, než je běžné v jiných FPS. Stalker si v tomto směru nezadá s hrami typu Oblivion nebo Gothic 3. Vzhledem k tomu, že obtížnost této je poměrně vysoká i při normálním nastavení, jistě přijde vhod informace, že ukládání pozic vám žádné vrásky na čele nepřidá. Buď se můžete spolehnout na automatické ukládání při každém přechodu do další lokace nebo můžete kdykoli si vzpomenete použit funkci Save a Load z hlavního menu. Funkční je i tzv. rychloukládání přes klávesy F6 a rychlonáhrávání přes F7.

Rozhodně nepostradatelným pomocníkem je vaše PDA, kde jednak máte vyobrazenou celou mapu Zóny s vaší současnou pozicí a rozkreslením důležitých bodů, či míst, které máte v rámci úkolů navštívit. Navíc se v PDA ukládají všechny uskutečněné rozhovory s NPC postavami a máte zde i něco jako encyklopedii užitečných věcí a událostí (viz obrázky z české verze). Nechybí tu ani přehledné statistiky a tabulka nejúspěšnějších Stalkerů.

 Záludnosti inventáře
Další věcí, která mě potěšila, byla možnost mírně překročit svůj nostnostní limit. Hra vám totiž dovolí nabrat si o deset kilo výbavy víc, než oficiálně unesete. Dostanete ale postih na pohyb a celkovou únavu postavy, což vám zase znemožní pohybovat se rychleji nebo dokonce běžet. Můžete sice popoběhnout, ale asi po deseti metrech vám vaše postava nahlásí, že je už unavená tak, že nemůže ani chodit. Vám pak nezbývá, než si chvíli odpočinout a pohybovat se raději chůzí než během. Proč ne, já s tímto naprosto souhlasím.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Trochu mě však zarazilo fungování beden na ukládání přebytečných věcí. Co jsem si do bedny uložil, to tam také zůstalo po celou dobu hry, kromě případů, kdy jsem zapomněl, kam jsem co schoval ;) Spokojenost mě ale přešla při vybírání předmětů zpět. Měl jsem například v jedné bedně uschováno, kromě veškeré výbavy, i několik tisíc kusů munice. Bohužel jsem tyto náboje měl až vespod, takže jsem musel celý výběr srolovat až dolů. Problém nastal, když jsem na munici poklikal, pár nábojů se sice přešouplo z bedny do batohu, ale pak mi celý výběr zase vyjel zpátky nahoru. Nezbývalo než tedy právě popsanou akci nesčetněkrát opakovat, než jsem si vybral alespoň 400 nábojů, které beztak při větší přestřelce vystřílíte jedna dvě. Toto mohlo být řešeno šikovněji.

 Přesvědčivá grafika
Ačkoliv jsem se grafické úrovně ze začátku poněkud obával, ukázalo se, že zbytečně. Jestli totiž něco patří k velkým kladům Stalkera, pak je to bezesporu jeho vizuální podoba. Nejsem žádný nekritický fanoušek tohoto žánru, ale zdejší grafika mě hodně oslovila. Jak úroveň postav, tak především propracovanost prostředí a smysl pro každičký detail. Je jasné, že v dnešní době existují i modernější enginy, ale mám za to, že programátoři z toho, co měli k dispozici, vytěžili naprosté maximum.

Zvětšit zdroj: Archiv Krajina působí přirozeně a přitom patřičně depresivně. Pominete-li holé pustiny či rozbořené a opuštěné vesnice asi největší dojem zanechají v každém z vás městské části, které jsou mnohdy věrnou kopií skutečných předloh. Tvůrcům z GSC GameWorld přesně na těchto detailech velmi záleželo a musím uznat, že věrnost je do značné míry až fascinující. Stalker ovšem není jen o exteriérech, nabízí i možnost podívat se dovnitř budov, podzemí a dalších interiérů. Tyto části už sice nejsou tolik úchvatné jako, když se pohybujete volně venku, ale báječně se navzájem doplňují. Jak už jsem se zmiňoval, uzavřené prostory jsou i více strašidelnější a navozují zcela odlišnou atmosféru.

 Nároky na železo
Grafický engine má ještě další výhodu. Je jím poměrně příjemná hardwarová náročnost. Stalker dokázal naprosto v pohodě běhat například na sestavě AMD Athlon 64 3500+ s 2GB RAM a GF 7900GTX při rozlišení 1280x1024 s maximem detailů a to včetně zapnutého dynamického osvětlení prostředí. V případě potřeby doporučuji tento světelný efekt vypnout, neboť tím hru viditelně zrychlíte. To se týká zejména slabších počítačů, na kterých si Stalkera jistě rovněž zahrajete, jen si budete muset pohrát s nastavením (více na toto téma v benchmarcích).

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry si prohlédněte v naší galerii

Naproti tomu zvuk by potřeboval v celé hře poněkud doladit. Efekty zbraní totiž nejsou nic moc a mluveného slova také mohlo být více. Například vlastní postavu jsem neslyšel za celou dobu vůbec promluvit. Kvůli tomu Stalker působí poněkud zamlkle.

 Čeština a závěrečné zamyšlení
Velkým plusem je česká lokalizace od domácího distributora, firmy CD Projekt. Stalker obsahuje původní ruský dabing postav, přičemž počeštěny byly všechny texty. Podle námi zjištěných informací byl překlad kontrolován přímo podle ruského originálu, čímž se eliminovaly neduhy spojené s počešťováním anglické mutace, jež je už sama o sobě překladem a obsahuje pár nesmyslů. Na pulty prodejen by česká verze podle aktuálních informací měla dorazit již za dva týdny, 16. dubna (s těmito bonusy).

Zvětšit zdroj: Archiv Ačkoli letitý vývoj Stalkera a jeho četné odklady doháněly mnoho fandů k pocitům beznaděje či zoufalství, musím za sebe říct, že výsledek nakonec předčil mé skeptické očekávání. Je sice pravdou, že nynější podoba hry prošla mnohými úpravami a zjednodušeními oproti původnímu konceptu, nicméně kdyby k tomu nedošlo, možná by Stalker byl až příliš složitý nebo by nikdy nebyl dokončen a dopadl třeba jako Duke Nuke Forever. Ani tak není Stalker úplně bez chyb, přesto nabízí obrovskou porci napětí, výborné akce a skvělé hratelnosti, o níž by se žádný z fandů tohoto žánru neměl dobrovolně připravit.

DNES TAKÉ O STALKEROVI NA TISCALI:

10-MINUTOVÁ KOMENTOVANÁ VIDEO-RECENZE ONDRY BROUKALA

Stáhněte si: Ruské MP demo, Videa, Trailery, Cheaty, Patch pro ang.verzi

Související články: Shrnutí první recenze z GameStaru, Dojmy z Černobylu, MP dojmy, Rozhovor z 2004 a Rozhovor z 2002, Novinky

David Smejkal & Bergy
editor: jd






 
 

Verdikt:

Stalker nakonec nezklamal a své fanoušky si nepochybně najde. Jeho neotřelé prostředí a vynikající atmosféra vás doslova pohltí. Oplývá sice určitými neduhy, jako nevyvážené působení zbraní či problémy s inventářem, nicméně část z nich už vyřešil patch a další updaty budou následovat vzápětí. Hra nemá přehnané hardwarové nároky a disponuje velice líbivou grafikou.

Nejnovější články