Letos slavíme čas příchodu, protože Sam se vrátil a ve třetím plnohodnotném díle obskurně rychlé střílečky čistí Egypt jako nikdy dříve. Je tak drsný, že při svém strojovém potlačování hereze může báňat z jakostního churchilla stejně jako Duke Nukem a říkat u toho "yeeahh". Ostatně, hlas na to má. Chroptí, jako když medvěda naučíte mluvit. Narozdíl od Dukeho se však Sam letos vrátil jako opravdový bůh a král. S početným poselstvem kladných vlastností je z něj jedna z nejlepších arkádových 3D akcí právě končícího roku. Serious Sam je CEO nebes seslaný na zem.
Nová hra, stejný naturel
Croteam rozhodně nezapomněl, jak se dělá pořádný Serious Sam. Zní to logicky, protože nic jiného ani neumí, ale přeci jen se daly očekávat jisté ústupky mainstreamu. Takové, které by ze Sama, jako pouhé alternativy ke zkrachovalému Painkillerovi nebo obskurní náhražky za vojenské akce, udělaly bezkonfliktní bestseller, jaký by chtělo každé konzolové dítě. Ale nestalo se tak. Krom prostinkého příběhu, povinně slepeného mnoha videosekvencemi, je Serious Sam 3: Before First Encounter (BFE) stejně osobitý a hezky nevycválaný jako dřív.
Název napovídá, že BFE je prequel k prvnímu dílu, kdy se Sam nakonec nevydává strojem času do minulosti, ale čelí hordám mezigalaktického drtikola Mentala v Egyptě dvaadvacátého století. Příběh tu pochopitelně nehraje větší než zástupnou roli. Upoutá ale jistou paralelou. Hráč zůstává v budoucnosti, aby vyřešil problém týkající se historie, a tohle přesně vystihuje i celkovou úroveň hry. Je zábavná minimálně stejně jako dřív, ale svým zpracováním zaznamenala obrovský skok do budoucnosti. Třetí Serious Sam je takřka po všech stránkách výborný.
O generaci lepší
Nejvíce je to patrné na celkové technické úrovni. Díky tří-a-půlté verzi Serious Enginu odložil Croteam koncept dospěláckých omalovánek a vyrobil hru, která si v ničem nezadá se současnou herní produkcí. Ostatně, patrné to bylo již na HD remacích z posledních dvou let.
Samovi skutečně prospívá vyšší rozlišení textur, nové světelné a částicové efekty, detailnější modely potvor a částečně zničitelné prostředí, kde padají palmy a bortí se památky. Vše přitom běží v dostatečně vysokém frameratu i s obrovským množstvím postav na scéně. Je to snad zázrak? V případě Croteamu spíš dlouho očekávaný pokrok.
Skvělá práce na technickém jádru hry, jemuž se tak rád věnuji, protože je na BFE skutečně nové, se odráží i v leveldesignu, dlouholeté pýše celé značky. Ten současný upaluje v šlépjejích kdysi skvěle navrženého Second Encounter a díky bravurně vystavěným mapám i nyní ukazuje (alespoň v singleplayeru), jak má vypadat 3D akce ve venkovním prostředí.
zdroj: Archiv
Mapy dvanácti singleplayerových levelů se svojí "battlefieldskou" rozlehlostí, návrhem i členěním nemají konkurenci. Spíše připomínají starou dětskou hru s labyrintem a kuličkou. Z okrajových částí mapy se hráč probíjí neustále vpřed, avšak na své cestě míjí spoustu křižovatek, odboček, zákoutí a průlezů až nakonec zjistí, že někudy zase "vypadnul" zpět do vnější slupky, což ho ale nenaštve, protože si aspoň posbírá zbývající lékárny a střelivo.
Leveldesign Serious Sama také maximálně lahodí oku. Některé úrovně na sebe vizuálně navazují tak dokonale, že si připadáte skoro jako na turistickém zájezdě. Když Sam utíká po předměstích postapokalypticky zničené Káhiry, v dálce už vidí majestátní pyramidy z nedaleké Gízy a to je vskutku zapálený knot na dělu atraktivity. Řeknete si: "Kruci, to jsou pyramidy, tam chci." A taky že se tam dostanete. To, že Sam tentokrát necestuje časoprostorem a nedostává se s každým levelem do jiného prostředí, až tolik nevadí.
Do zadku nekoušou a na záda neskákají
Navrhnout rozlehlé mapy s množstvím zkratek a obchvatů a nenasekat přitom velké designérské chyby, dá práci a Croteam ji tentokrát odvedl na výbornou. Jediný problém spatřuji v tom, že mi asi dvakrát skočila do hry závěrečná animace dřív, než lehly všechny příšery, které momentálně tančily přímo před Samem. Jinak byl ovšem průchod misemi v BFE intuitivní a natolik prostý zádrhelů, až se tomu nechce věřit.
Že je všechno v pořádku se paradoxně také dalo poznat v místech, kde již na Sama skoro nikdo neútočil, protože tu všechno postřílel. Zní to možná divně, ale právě v hluchých fázích hry tkví pěkný designérský majstrštyk. Croteam totiž dokázal naprogramovat respawn, který je inteligentní a fér. Hráče sice nutí k maximálnímu vypětí při střetu s vlnou, ale zároveň mu netropí naschvály.
Potřebuješ si odfrknout? Fajn, vypleň, co máš, a nebudou žádný podrazy. Tady se ti za zádama nic rojit nebude... Respawn je v Serious Sam 3 naprosto nezákeřný a zkušenosti vývojářů se tu maximálně potvrdily. Jak vypadá opak, si lze na vlastní kůži vyzkoušet třeba v Painkiller: Ressurection.
Obtížnost jako pro Trpana Mučenka
S kvalitním leveldesignem a rozumným respawnem ostře kontrastuje tradičně velmi nízká umělá inteligence protivníků, eufemicky řečeno jejich zabedněnost. Což ale není mínus. Jde pouze o očekávanou daň za jejich velké množství. I když možná ne takové, jaké jsem si představoval. Až na občasné kakofonie sériové smrti v opravdu velkých otevřených prostorách, se mi zdálo, že nepřátel je v novém díle o ždibec méně než dřív. Nebo ne? Ovlivňují mě jen idealistické a nepřesné vzpomínky na první díly?
Faktem zůstává, že třeba v ulicích rozbité Káhiry se BFE, co do množství protivníků, zase tolik neliší od klasické střílečky, a proto vcelku překvapí, jak moc je (ve srovnání třeba se Second Encounter) nové BFE obtížné. Již v režimu Normal, což je třetí stupeň ze šesti, je hra skutečně seriozní výzvou a několikrát přichystá i infarktové a takřka neřešitelné situace. Pohled na pasoucí se skot mi odteď pokaždé urychlí metabolismus, neboť si vzpomenu na arénu s dvoutuctem smrtonosných buvolů...
zdroj: Archiv
Naštěstí si singleplayer ukládá data a každý ze dvanácti levelů je možné spustit odznova i na nižší obtížnost, takže nakonec Serious Sam ukazuje obě své tváře. Nejprve tu drsnou až frustrují, kdy na padesátihlavou smečku ultrarychlých Kostrounů vaše nohy ani ruce nestačí, a pak tu čistě zábavnou, kdy si hráč prostě turisticky zastřílí. A to jsou ty chvíle, kdy se BFE stává již takřka geniální záležitostí. V nich se znavený, vystresovaný a zpocený Sam stává bohem a dvacet typů bestií jen tak ze sportu trestá patnácti typy zbraní variabilních zbraní.
On je to opravdu lék rozřechtat minigun a zkropit zběhlé stádo budižkničemů jako na dekadentním safari. Dobrých dvě stě utracených mutantů z nádvoří v levelu The Dark Bride bylo také mým nejsilnějším zážitkem v akčním žánru minimálně za letošní rok. Croteam prostě nezapomněl, co dělá hru hrou a měl si snad odpustit jen jeden detail - melee boj.
Boj na blízko je sice velmi praktický, protože napadené bestii přináší okamžitou smrt utržením hlavy, ale nesnášel jsem ho proto, že si Sam pokaždé nechával urvanou trofej v ruce a to i v situacích, kdy se na něj valila celá armáda bezectných. K čemu obří oko v ruce, když potřebujete rychle střílet?
Multiplayer pro samotáře
I přes drobná zaškobrtnutí je ale nový Sam stejně zábavný jako ten starý a navíc dobře vypadá, má skvěle navržené úrovně, taktéž ani netrpí bugy a je stabilní. Že tahle hra vyšla, až když měla, naznačuje také velmi bohatý a funkční obsah. Je tu nepřeberné množství variant, jak si hru užít.
Zahrát singleplayer s kampaní, či survival módem, anebo pozvat někoho do split-screenu či rozjet klasický multiplayer? Hraje se buď kooperativně, kde si všech dvanáct misí z kampaně můžeme projít s ostatními až šestnácti hráči, anebo přes režim versus, kde najdeme devět herních režimů od klasického deathmatche, přes capture the flag až po sbírání trofejí.
Multiplayer je zkrátka v pořádku a bez ohledu na to, že řada módů byla pouze recyklována ze starších dílů a remaků, přináší Croteam solidní herní servis. Škoda, že ho zatím jaksi skoro nikdo nechce využít. Servery třetího Seriou Sam jsou poloprázdné, což je rozhodně nemilé překvapení. Že by Croteam kvůli propracované protipirátské ochraně „neprodal“ takové množství kopií, které by kvalitě hry odpovídalo? Jistý nepoměr tu opravdu bije do očí.
