zdroj: tisková zpráva Je až podivuhodné, jak byla ve všech dosavadních leteckých simulátorech z druhé světové války opomíjena východní fronta. Většina simulátorů je soustředěna nad západní Evropu, a tak i občasná změna v podobě letecké války nad Pacifikem nám přinášela dosti radosti. Jen nad tu východní Evropu jsme se zatím pořádně nedostali. Ze všech dosud vydaných her si vzpomínám pouze na nepříliš povedený simulátor Luftwaffe Commander, ale i ten dost opomíjel konflikt ze sovětské strany. Ať máme v současné době pohled na východní frontu jakýkoliv, jedna věc se jí nedá upřít. Právě tam se pravděpodobně rozhodovalo o výsledku druhé světové války a právě tam se odehrávala i jedna velká kapitola celosvětové letecké války. Charakter této letecké války se značně lišil od té, kterou jistě dobře znáte ze západní Evropy. Na východě se nekonaly žádné mohutné nálety v podobě amerických nebo britských bombardérů. Tam byla většina akcí soustředěna k podpoře bojů přímo nad frontou, protože tam se rozhodovalo o výsledku války. Symbolem těchto bojů se stal letoun konstruktéra Iljušina - Il-2 nazývaný Sturmovik, nebo také "černá smrt", jak mu říkali Němci. Není proto divu, že si právě tento letoun vybral Oleg Maddox pro svůj vysněný letecký simulátor v momentě, když zakládal firmu Maddox Games. Původně (ideový začátek hry je starý tak 5 let) to měl být skutečně jen simulátor letadla Il-2, nakonec nám z toho vyrostl rozmanitý simulátor, který splňuje nejpřísnější měřítka. Leteckého simulátoru z ruské fronty jsme se tedy dočkali až od ruské firmy …

• Historické vsuvky
Určitou tradicí v mých recenzích leteckých simulátorů (viz recenze na Combat Flight Simulator 2 nebo B-17 Flying Fortress) se stalo vkládání historických událostí do samotné recenze, čímž se snažím nejen o obohacení vašich vědomostí, ale také o navození patřičné atmosféry té doby. Pro tuto recenzi jsem si vybral válečné osudy dvou leteckých es, která létala na sovětské straně. Konkrétně jde o V. F. Golubjeva a N. D. Guljajeva, jejichž osudy zná asi málokdo z vás. Letecká válka nad východní frontou je totiž opomíjena nejen mezi leteckými simulátory, ale také v novodobé historii, což je určitě škoda. Tito letci totiž prokázali stejné hrdinství jako ti, kteří bojovali nad západní Evropou. Bohužel se na to v dnešní době zapomíná, což bych chtěl tímto alespoň trochu napravit.

Vasil Fjodorovič Golubjev byl nejlepší sovětský stíhač létající ve druhé světové válce v oblasti Baltu. Účastnil se bojů od prvního do posledního dne války a stačil si za tu dobu připsat 39 sestřelů samostatně a dalších 12 ve skupině. Z řadového pilota to dotáhl až na velitele 4. GIAP (gardového stíhacího leteckého pluku), nejslavnější bojové jednotky v oblasti Baltu. Golubjev se narodil v roce 1912 nedaleko Petrohradu a odmalička byl nakažen nebem. Jeho první pokusy o přijetí do letectva nebyly vyslyšeny, a tak se v roce 1933 dobrovolně přihlásil do nově vznikající jednotky Rudě armády - k výsadkářům. U nich absolvoval přes 500 seskoků, ale ironií osudu je, že pak nikdy nebyl nucen coby stíhač opustit letoun na padáku. Až v roce 1939 se přes funkci instruktora na kluzácích konečně dostává k vytouženému vojenskému letectvu. Začátek války ho již zastihl na frontě a ani na svůj první sestřel nečekal dlouho - 28. června 1941 sestřeluje Ju 88 na svém Polikarpovu I-16 s číslem 13. Toto číslo bylo v sovětském letectvu považováno za osudné, proto se také u žádného typu letounu s třináctkou nesetkáte. Ovšem Golubjevovi byla na začátku války 13 souzena - sloužil u 13. stíhacího pluku, 13. stíhací letky a s letounem číslo 13. Skoro osudným se mu pak stal 13. červenec 1941. Spolu se svým číslem vzlétl k přepadu formace bombardérů Ju 88. Pro úder zvolil nejslabší místo bombardérů - čelní útok na kabinu. K jeho překvapení ale německý letoun zahájil palbu na nezvykle velkou vzdálenost. Granáty trefily jeho letoun naprosto přesně a Golubjeva zachránilo jen to, že boj probíhal nad jeho letištěm. Teprve po bleskovém vynuceném přistání si uvědomil svoji chybu - zaměnil bombardér Ju 88 za těžkou stíhačku Messerschmitt Bf 110.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Vedle těchto letadel, se kterými můžete přímo létat, jsou ve hře i další, se kterými se budete pouze ve vzduchu potkávat. Vedle klasických bombardérů, jako jsou He 111, Ju 88 nebo Pe 2, občas narazíte i na opravdové létající rarity. Mezi ty je možno bez nejmenších problémů započítat třeba dvojitý Heinkel He 111Z, šestimotorový Me 323 nebo FW 189. I v tomto ohledu se dá předpokládat, že jejich počet se bude do budoucnosti zvyšovat.

Ani o měsíc později - 13. srpna - se mu nevedlo lépe. Při návratu z hlídkového letu byl spolu se svým číslem nenadále přepaden devítkou německých stíhaček. Jeho číslo bylo sestřeleno již při prvním útoku, pilot vyskočil na padáku a Golubjev se ho pak snažil chránit. Sám se však stal cílem soustředěných útoků německých pilotů, byl těžce raněn a letoun vážně poškozen. S vypětím posledních sil vybral I-16 z vývrtky, posadil ho nouzově na břicho a následně ztratil vědomí. V nemocnici pak lékaři několik dní bojovali o jeho život, ovšem již za necelý měsíc se Golubjev vrací zpátky na frontu. Už jeho první let, kdy pouze se svým číslem přelétával neozbrojené letouny, se mu ale stal znovu málem osudným. Nebudete tomu věřit, ale bylo to (jak jinak) 13. září, kdy byl po nerovném boji s německými stíhačkami nucen přistát na hladině Ladožského jezera, asi kilometr od břehu. Několik hodin plaval ve studené vodě (navíc zesláblý po nedoléčením zranění), než ho našel na dvouplošníku pilot, který se ho vydal hledat. Po návratu je mu přidělena stíhačka s číslem … 13! To už ale nevydržel jeho mechanik a přemaloval číslo 13 na 33, se kterým pak Golubjev létal až do konce války. Tím se definitivně zbavil prokletí nešťastné 13 …

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Samotná kampaň je ale velmi problematická a nejspíše se jedná o největší slabinu hry, i když především proto, že ostatní stránky hry jsou opravdu vynikající. Základním faktem kampaně je to, že není dynamická, ale naopak předem nalinkovaná. Jinak řečeno to znamená, že se skládá z předem nastavených misí, jejichž výsledek nemá na další vývoj žádný vliv. Jde pouze o to, abyste misi úspěšně dokončili, čímž se posunete k misi další. Nechci se příliš pouštět do debat, zda by nebyla vhodnější dynamická kampaň, protože oba tyto typy mají své výhody a nevýhody. Podle mého by bylo ideální sloučit oba typy v jeden hybrid. Při každé vzpomínce na skvělou kampaň si vzpomenu na úchvatný simulátor Aces of the Pacific (později následoval i Aces over Europe) s jednoduchou, ale dokonalou kampaní, kterou jsem hrál stále dokola a nebylo výjimkou, že jsem ji končil s 300 sestřely. Líbilo se mně na ní, že jsem si občas mohl vybrat, do které jednotky se dostanu, měl jsem přehled, jak se vyvíjí válka na zemi, když jsem byl zraněn, tak jsem se zpět dostal až za dlouhou dobu, měl jsem přehled, co jsem v misi dokázal, co jsem dokázal celkově, dostával jsem metály a především jsem mohl misi nesplnit. To u Sturmovika mně v kampani všechno nesedí.

Teď už pominu lineárně scriptovanou kampaň a zaměřím se na další věci. V první řadě mně vadí, že k dalšímu postupu v kampani je třeba misi dokončit úspěšně. Je mně jasné, že je to k určitému zvýšení hratelnosti i doby strávené u hry, ale přesto se mně to nelíbí. Kolik akcí ve válce skončilo úspěchem? A co je možno považovat v akci za úspěch a co ne? Takhle pojatá kampaň se mně prostě nelíbí obecně, protože to není kampaň ve stylu, který by vás virtuálně vtáhl do války. Navíc to často vede k určité frustraci z toho, že jste si v misi dobře zalétali a zabojovali, ovšem dojde vám palivo či benzín, musíte se vrátit na letiště a tam čekat v naději, že někdo z dalších účastníků splní daný úkol. Já bych osobně preferoval právě tu možnost, že se mise započítává, i když nebylo dosaženo všech daných úkolů.

Golubjev se všemi událostmi nenechal otrávit a konečně si na svůj účet začal připisovat další úspěchy. Do konce roku 1941 stihl 13 samostatných sestřelů, z nichž většinu tvořili finské stíhačky. V únoru 1942 si Golubjev sám zvolil své číslo a k překvapení všech si vybral jednoho nezkušeného mladíka. Ten se mu však hned v dubnu odvděčil opravdu pozoruhodným způsobem. Poté, co vystřílel všechnu munici, zničil taranem německou stíhačku, která tvrdě útočila na Golubjeva. Přelom let 1942 a 1943 byl pro Golubjeva důležitý z několika hledisek. Obdržel titul Hrdina Sovětského svazu, jako jeden z prvních sovětských stíhačů dosáhl sestřelu nové německé stíhačky Focke-Wulf Fw 190 a konečně v lednu 1943 je jeho stíhací pluk konečně zbaven značně zastaralých I-16 a začíná přezbrojení na výborné stíhačky Lavočkin La-5. Je až s podivem, že s tak slabou stíhačkou, jakou I-16 jistě byla (za vše mluví třeba otevřený cockpit), dokázal sestřelit 27 letadel. La-5 si Golubjev velmi rychle oblíbil a zůstal ji věrný až příchodu La-7. Do bojů se již tak často nedostával, dílem proto, že se stal velitelem celého stíhacího pluku, dílem proto, že německé letectvo již nebylo zdaleka tak silné.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Když už pak misi přece jen nějak splníte, nastává zklamání možná největší. Pokud byste čekali obsáhlý debriefing (shrnutí celého letu) s podrobnými statistikami, budete rozhodně zklamáni, protože nic takového se nekoná. Pouze se vám přičtou sestřely (nebo zničené pozemní jednotky) k těm předešlým, přibudou vám nějaké body k celkovému skóre (podle jakého klíče se boduje?) a občas obdržíte nějaké to vyznamenání. To vše ale pouze v rámci celkových statistik. Každý z hráčů by ale jistě uvítal, kdyby si mohl po misi prohlédnout, kde a koho sestřelil, kde byl naopak sám zasažen, jakou měl mušku v procentuálních údajích atd. Tohle vše tady chybí a osobně to považuji za úplně největší nedostatek hry, navíc poměrně zbytečný, protože dodělat tuhle věc do hry nemůže (relativně) zabrat ani příliš času, ani práce.

Na druhou stranu se celý průběh letu nahrává a po skončení mise si ho můžete uložit a následně prohlížet jako ve filmu. Jde o velmi povedenou věc, protože se můžete přepínat mezi libovolnými letadly, které byly v té době na obloze, a pozorovat tak průběh předešlých bojů z jiného pohledu, třeba i z nepřítelova. Je opravdu fascinující, když si zpětně promítnete váš útok na nepřátelský bombardér a vidíte, kam jste ho zasahovali, vidíte zoufalou snahu nepřátelských střelců vás sestřelit a vše nakonec končí totálním rozpadem bombardéru. Vím, že možnost přehrávat si zpětně tyto mise není v leteckých simulátorech nic nového, ale ve Sturmoviku mně to přišlo maximálně úchvatné.

Jeden souboj však ještě stojí za připomenutí. 23. února 1944 dostane jeho útvar rozkaz sestřelit za každou cenu nepřátelský průzkumný letoun Bf 110, který se den co den objevoval v jejich oblasti. Za každou cenu proto, že 23. února se slavil den Sovětské armády. I takové nesmyslné příkazy někdo vydával… Tento den se přesto sestřel nezdařil, především kvůli špatnému počasí. Následující den se k akci vydává samotný Golubjev se svým číslem. Ve více než 8 000 metrech si "ve slunci" počkali na zmíněnou Bf 110 a podařilo se jim Němce dokonale překvapit. Golubjev zahajuje palbu na minimální vzdálenost, ale i německý zadní střelec pálí přesně. V momentě, kdy je Golubjev již jen pár metrů za nepřítelem, zahřmí výbuch - "stodesítka" explodovala (je to jeho 38., předposlední sestřel). Lavočka se otřese, zahalí dýmem, sám Golubjev se udeří o pancéřování a ztrácí vědomí. Když se probere, zjistí, že jeho letoun padá ve vývrtce, přičemž v křídle má obrovské díry i zbytky německého letounu. Podaří se mu vybrat vývrtku a značně poškozený letoun dotáhnout až k nouzovému přistání na základnu. Teprve tam si uvědomí, že vlivem vnitřních zranění ztratil sluch a je převezen do nemocnice. Sluch se mu postupně vrací až po 3 měsících...

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

zdroj: tisková zpráva

S tím úzce souvisí i umělá inteligence (AI) ve hře. S její úrovní budete patrně také spokojeni, i když určité drobné nedostatky se občas také objeví. Párkrát se mně třeba zdálo, že stíhačka, které visím za ocasem, mou přítomnost jaksi ignoruje i přesto, že z ní dělám řešeto. Ale zrovna tak je třeba podotknout, že někdy udělá nepřítel tak geniální manévr, který lze jen s vypětím všech sil napodobit. Také střelci v bombardérech se vám snaží vaši úlohu silně znepříjemnit a mají mušku velice přesnou. Hezké také je, že vážně zasažený bombardér urychleně odhazuje bomby, opouští formaci a snaží se (pokud mu to dovolíte) vrátit na základnu. Pokud posádka vidí, že je to již marné, neváhá a vyskakuje na padácích. Vyskočit můžete samozřejmě i vy, ale mnohem zajímavější je nouzové přistání na břicho. Pokud se vám povede, většinou neváhejte a po dosednutí ihned vyskočte. Předejdete tak možnosti zabití při eventuálním výbuchu a také si vychutnáte zběsilý útěk pilota a jeho následný skok, po němž leží na zemi a čeká, co se stane:) Ještě je třeba zmínit, že i váš wingman se chová velmi inteligentně a dělá to, co by se od něj dalo čekat, takže vás nejen chrání, ale občas i někoho sestřelí.

V té době jsou již střetnutí s nepřítelem spíše výjimečná, takže jeho skóre se již nezvedá. Na svůj poslední, 589. let vzlétá Golubjev 8. května 1945, kdy se také dozvídá, že válka skončila. Celou válku v jeho stíhacím pluku přežil pouze on sám … Po válce se téměř rok léčil z válečných zranění, pak se vrací zpět k letectvu. Od roku 1952 létal na proudových letounech, postupně na MiG-15, MiG-17 a Mig-21. Od roku 1971 působil na generálním štábu, v roce 1980 odešel do zálohy. Podle posledních informací, co se mi podařilo zjistit, snad ještě žije v Petrohradě, tedy ve městě, které tak dlouho pomáhal bránit.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Stejně dokonale je vytvořen model poškození letadla. Čím déle se budete ve hře pohybovat, tím víc budete zjišťovat, co všechno lze poškodit a jaké to bude mít následky. Ustřelit lze prakticky všechno - kormidla, směrovky, kusy křídel, kabinu, kola (zvlášť hezké je to ustřelovat pevná kola u Ju 87) atd. Po zásazích do motoru se vám objevuje černý kouř, motor přestává táhnout a později se objeví oheň… Ustřelené kusy křídel většinou předznamenávají ztrátu ovladatelnosti a rychlý pád do vývrtky… Série přesných zásahů "na komoru" pak většinou znamená explozi letadla ještě ve vzduchu… Prostě paráda. Nádherné je i pozorovat zásahy na letadlech. Po kulkách z kulometu jsou to jen malé dírky, po explozích z palubních kanónů už zůstávají pořádné díry, ale největší následky mívají následky přesné střelby z protiletadlových zbraní ze země. Ostatně podívejte se sami na okolní obrázky, jistě tam někde vidíte řádně očesaná letadla. Ale jak jsem se již zmínil - popsat vše o letovém modelu a modelu poškození je nadlidský úkol. To se snad ani nedá popsat, to se musí zažít. Přitom sestřelit letadlo (opět zdůrazňuji, že při těžších obtížnostech) není nic jednoduchého a někdy se člověk až diví, jak to rozstřílené řešeto před ním může držet pohromadě a ještě k tomu letět. Stejně tak ale může být jeden jediný zásah fatální…

Nikolaj Dmitrijevič Guljajev se narodil roku 1918 v prosté rodině. Ve svých 20 letech vstoupil do Rudé armády a o dva roky později absolvoval letecký výcvik. Do války se ale dostal až v roce 1942 a hned jeho první bojový let byl mimořádně kuriózní. Při vyhlášení poplachu zůstalo stát na letišti letadlo se zahřátým motorem a technici ho pobídli, aby nasedl do letounu a vzlétl, čímž se mělo zamezit jeho zničení. Vystrašený Guljajev tak opravdu učinil a tento kuriózní vzlet skončil sestřelením bombardéru Heinkel He 111. Ovšem na řádné bojové lety si musel počkat až do května 1943. Hned jeho druhý bojový let skončil sestřelením jednoho Ju 88 a taranováním druhého, čímž byl nucen opustit svůj letoun. V té době právě probíhala obrovská bitva u Kurska, takže jeho skóre rychle narůstalo. V červenci 1943 již měl 13 samostatných sestřelů (včetně zmíněného taranu) a 5 ve skupině (u spojenců se tyto sestřely dělily mezi zúčastněné, ne tak v Rudé armádě), v září dosáhl 27 sestřelů a obdržel poprvé titul Hrdina Sovětského svazu.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Modely letadel jsou také zpracovány do nejmenších podrobností, což se ale také dalo čekat, pokud aspoň trochu znáte náturu Olega Maddoxe. Naprosto geniální jsou textury na letadlech, jejichž kamufláže se mění podle ročního období. Každé letadlo je navíc ve hře pouze jednou - nese znaky příslušné jednotky, v jejímž rámci má každé letadlo své vlastní označení. Nemůže se tak stát, že potkáte dvě stejná letadla. Jedinou drobnou výtku bych měl k tomu, že na německých letadlech chybí svastiky. To však není opomenutí, to je záměrně. Dovolím si tvrdit, že toto rozhodnutí je nesmyslné, protože by rozhodně nešlo o nějakou propagaci fašismu.

Za pozornost stojí i další grafické lahůdky. Tak třeba takové mraky jsou naprosto skvělé nejen po stránce vizuální, ale lze jich skutečně využívat i jako úkrytu před nepřítelem. Vůbec povětrnostní vlivy jsou navozeny velmi dobře a noční lety při západu slunce dokáží navodit i patřičnou dávku romantiky. Slunce se ale může stát i vaším nepřítelem, protože někdy zase dokáže natolik oslňovat, že nevidíte prakticky nic, což je voda na mlýn nepříteli.

Maximálně efektní jsou obrovské záblesky (jistě je to vidět na nějakém okolním obrázku) z palubních zbraní. Je to nádhera, pravdou ovšem je, že někdy přes tyto záblesky ztrácíte váš cíl ze zaměřovače. Netroufám si tvrdit, nakolik jsou tyto záblesky reálné, ale asi je to přehnané. V každém případě to ale výrazně přidává na atmosféře. Poměrně věrně působí i "města" a lesy. Ty jsou vytvořeny z jednotlivých stromů skládajících se z pohyblivé textury, což vytváří dojem třírozměrného lesa. Je to takový malý podfuk, ale působí to velmi věrně.

Dost dobře zapadají do hry zvuky i hudba. Hudba v menu sice začne po čase působit monotónně, protože se přehrává stále stejná, ale je aspoň stylová. Zvukům ve hře pak není co vytknout. Rachot motorů i zbraní působí velmi realisticky, stejně jako dopadající střely na vaše letadlo. Také hvízdot kulek okolo vás nebo blízký průlet jiného letadla je působivý. Kapitolou samou o sobě je rádiová konverzace. Ta se odehrává výhradně v ruštině či němčině, což dodává hře tu pravou atmosféru. Nebojte se, že tomu nebudete rozumět - jednak se vám zobrazují anglické titulky a také si troufám tvrdit, že vám většina frází přejde rychle do krve.

V květnu 1944 pak již jako kapitán dosahuje Guljajev svého největšího úspěchu jako stíhač. V čele šestice letadel P-39 Airacobra se pustil do německo-rumunské formace 27 bombardérů chráněnými 8 stíhačkami a výsledkem bylo 5 sestřelených letounů na jeho kontě. V jednom z dalších bojů ale Guljajeva dočasně opustila štěstěna. V průběhu boje byl těžce raněn na pravé ruce a radiospojením oznámil, že bude nouzově sedat. Na velitelském stanovišti zavládlo zděšení. Guljajev se totiž ještě nacházel nad nepřátelským územím a měl v té době na kontě již 50 sestřelů. Takový pilot se doposud Němcům do rukou nedostal a z hlediska jejich propagandy by to byl obrovský úspěch. Nehledě na to, že podle Stalinovi teorie neexistovali váleční zajatci, ale pouze zrádci, takže ani po válce by se vděku nedočkal. Guljajev nakonec dotáhl svoji P-39 až na mateřskou základnu, ale po vystoupení z letadla ztratil vědomí a jeho mechanik tak měl dost času k namalování 51. a 52. vítězné hvězdičky. Z bezvědomí se probral až po dlouhé době v nemocnici, kde se také dozvěděl o udělení druhého titulu Hrdina Sovětského svazu. Do konce války pak jeho skóre narostlo na 57 sestřelů při 240 bojových vzletech. Tím se zařadil na třetí místo mezi ruskými stíhači, hned za N. I. Kožeduba (62 sestřelů) a A. I. Pokryškina (59 sestřelů). N. D. Guljajev zemřel v roce 1985, ale nikdy se, podobně jako další stíhací esa, nedočkal třetího titulu Hrdina Sovětského svazu. Ostatně jediným válečným trojnásobným hrdinou byl zmíněný Pokryškin, zatímco Kožedub se ho dočkal v srpnu 1945, tedy až po skončení války v Evropě.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Samostatnou kapitolou hry, kterou jsem dosud neměl možnost vyzkoušet, je multiplayer. Ten se dá létat buď jako klasický dogfight (až pro 32 hráčů, to musí být maso), nebo spolu může kooperovat až 16 hráčů. Nepochybuji o tom, že v multiplayeru získává hra další náboj, ale testovat multiplayer si ještě vyžádá nějakou dobu, takže k tomu si možná něco povíme později.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

O simulátoru Il-2 Sturmovik by se dalo psát ještě dál a dál. Nechci vás však unavit, protože už ten, kdo to poctivě dočetl až sem, si zaslouží uznání:) Rozhodně ale nebude na škodu, když si vše podstatné shrneme. Il-2 Sturmovik je vynikající simulátor z druhé světové války a s klidným svědomím mohu prohlásit, že v tomto žánru nejlepší. Možná bych si troufal tvrdit, že jde i o nejlepší letecký simulátor vůbec, ale to bych porovnával neporovnatelné (nehledě na to, že by se ozval TC, že? :)). Má strhující atmosféru a působí velmi realisticky. Možnostmi nastavení obtížnosti je ale přístupný i naprostým začátečníkům v tomto žánru. Trpí také několika nedostatky (podle mého názoru zbytečnými), o nichž jsem se již zmiňoval. Kampaň šla také asi udělat lépe, ale v tomto směru mám pro vás dobrou zprávu. Na adrese http://campaigns.il2center.com je ke stažení dynamický generátor misí, pomocí kterého si můžete vytvořit dynamickou kampaň až o 300 misích! Navolit si samozřejmě můžete i spoustu dalších nastavení, takže lze říci, že tento prográmek z velké míry napravuje to, co se dá na hře nejvíce kritizovat. Veškeré podrobnosti o programu najdete také na zmíněné stránce, pokud bude z vaší strany zájem, můžeme k tomu sepsat nějaké informace.