Spíš průměr, žádná pecka

Herní výlety bohatých a slavných

Přiznávám se bez mučení: kouzlo her od Nintenda jsem nikdy nechápala. Zčásti asi proto, že jsem na nich stejně jako většina tuzemských hráčů nevyrostla. Ještě před měsícem a půl bych se naprosto vysmála myšlence, že si kdy pořídím svůj vlastní Switch. Proč taky, když jsem Zeldu rozehrála před nějakou dobou na vypůjčené konzoli a připadá mi trochu přeceňovaná? Protože Animal Crossing. A karanténa.

Jako Thundaja z čistého nebe přišlo demo Final Fantasy VII Remake a milovník původní hry (já) samozřejmě nemohl odolat, aby jej za pár desítek minut neproběhl. Zabralo to něco přes půl hodinky a mé dojmy ze samotného dema jsou pozitivní, ale… těch „ale“ je tu víc.

LEGO hry jsou s námi už patnáct let. V roce 2005 vyšel první díl Lego Star Wars a spojení slavné licence s dánskou stavebnicí vytvořilo nový videoherní fenomén. Od té doby už vyšly LEGO her od studia Traveller‘s Tales dvě desítky a letos nás čeká ambiciózní The Skywalker Saga, která přinese závěr nové Disneyho trilogie a zároveň komplexní remake původních dvou her. Čím ale Darth Maul z kostiček uchvátil svět a proč jsou tyto videohry tak oblíbené?

Překládat japonštinu není žádný med. To vám potvrdí kdokoliv, kdo se o to někdy v životě alespoň pokusil. Producent lokalizace pro americkou pobočku Segy, Jon Riesenbach, u příležitosti plánovaného vydání remasterů třetího, čtvrtého a pátého dílu Yakuzy pro západní publikum nastínil, jak taková překladatelská práce probíhá v prostředí velkého herního studia a vysokoprofilového titulu.

Většina písniček se v dnešní ucancané době zabývá láskou a podobnými prkotinami, když přitom všichni víme, že nejúctyhodnější inspirací jsou a budou počítačové hry. Sedli jsme si tedy v redakci kolem kulatého stolu, vytáhli naše empétrojky a walkmany a vybrali ty nejlepší písničky o hrách, které známe. Jeden redaktor, jeden song.

Ze stále neopadající retro vlny se dnes mohou těšit také příznivci krokovacích dungeonů. Pravé oldschool zážitky, i když nejen ty, přináší Conglomerate 451, duet pro starosvětské RPG dobrodružství a kyberpunkovou atmosféru. Ještě nehotová verze hry naznačila potenciál, se kterým by mohla oslovit jak věrné fanoušky žánru, tak i další hráče.

Jaro je tu, a s ním se blíží i čerstvá nadílka freeware her. Po herním suchu prvního kvartálu tu máme hned několik her, které si hrají s tématem vztahu hráče a jeho avatara – mezi nimi například simulátor mafie po vzoru Reigns, herní povídku ze života sériového vraha nebo třeba opulentní sci-fi, které namluvil David Hewlett ze Stargate Atlantis.

„Když jsem viděl virtuální realitu od NASA, okamžitě jsem se do ní zamiloval,“ tvrdí Tecuja Mizuguči. To bylo roku 1998. V Mizugučiho pracovním portfoliu se vyjímala dvojice SEGA Rally, připravoval Space Channel 5 a před sebou měl kariéru řadového producenta ve společnosti Sega. Na studenta literární vědy, který spíše než ke knihám tíhl k uměleckým možnostem digitálních technologií, to nebylo špatné. Již tou dobou uvažoval o hře spojující hektickou akci shmupu Xenon 2 Megablast s živočišnou atmosférou, kterou zažil v rakouském Curychu během street parade. Že o tři roky později svůj sen vydá pod jménem Rez, a že se mu stane celoživotním posláním, to při sledování VR prototypu, kterým inženýři z NASA hodlali ovládat marsovské a lunární rovery, ještě nevěděl.

Minulý týden byl zase po kratší době významný pro český herní trh. Jako by se ti naši vývojáři dohodli na pravidelnosti. V červenci došlo ke spuštění early accessu simulátoru bezdomovce Hobo: Tough Life, v srpnu vesmírné strategické střílečky Legends of Azulgar a v září se k nim přidala budovatelská strategie World of Castles. Kromě ní si můžete vyzkoušet vedení fantasy hospůdky, otestovat vlastnoručně vyrobené rovery, pustit se do klonu Scrolls od tvůrců Paladins a zastřílet si v robotické roguelike plošinovce.

Série Call of Duty se chystá k velkému návratu. Sledgehammer Games totiž s CoD: WWII zamíří do druhé světové války, a její tvůrci slibují spoustu změn. Za zavřenými dveřmi jsem měl možnost prohlédnout si zhruba desetiminutovou ukázku z kampaňové mise, a pak jsem odehrál tři zápasy ve třech různých módech v multiplayeru. Už teď si dovolím říct, že Call of Duty: WWII bude slavit úspěch se změnou bojiště, ale zároveň se nezbaví vlastností, kvůli kterým si sérii tolik hráčů oblíbilo.

Pro běžné vývojáře jsou letní měsíce časem dovolených, tvůrci freewarovek, často studenti, však mají konečně čas zasednout ke svým vytouženým dílkům či odevzdat ročníkové projekty! Výběr dalších her zdarma hýří hned několika zajímavými experimenty včetně “něčeho jako Kerbalu, ale o AI namísto raketách” či tituly, které by se neztratily ani na AAA scéně.

Pokládat si otázku v titulku a odpovídat na ni v první větě článku je zločin. Editoři za to po právu trhají pisálkům ruce u ramene, ale někdy se podobnému přešlapu nelze vyhnout. Ne v případě, kdy člověk hledá odpověď na palčivou otázku: jaká je vlastně nejlepší struktura vyprávění v RPG hrách? 

Série Heroes of Might & Magic (respektive nově Might & Magic Heroes) letos slaví 20 let a je to vlastně taková velká rodinná oslava. První a Druhý díl sedí u stolu na čestném místě, málokdo jim ale věnuje pozornost – jejich historky z dávných časů každý slyšel nejmíň stokrát. „To víte dědo, že to tehdy bylo super, ale teď už si snězte svoje želé a běžte spát, jo?“ Třetí díl naopak sedí v čele - stárnoucí sebevědomý bonviván, který rozdává úsměvy a rady. Co na tom, že ti mladší dávno vydělávají mnohem víc – stejně jim ho všichni pořád předhazují a nic není dost dobré. Miláček publika, kterého už ostatní mají plné zuby. Aby se z něj všichni nepo…!

Stačí jeden pohled nejenom na Steam, ale i konzolové služby PSN, Xbox Live či Nintendo eShop a je zřejmé, jaký druh herní produkce má navrch, minimálně početně - dlouhá léta odstrkované (pfff, to je jen pro ouchyly a hipstry) nezávislé hry vytvořily hlasitou opozici rozmáchlým blockbusterům od velkých vydavatelských firem a studií, se kterou se nemusí počítat, nýbrž už přirozeně počítá. Mimo jiné tím hráče po celém světě a bez ohledu na využívané zařízení dostaly indie hry do velmi příjemné situace, kdy si nevybírají v jednu chvíli ze dvou či tří atraktivních her, nýbrž volí mezi stovkami a tisícovkami her, co by stály za hřích. Rok 2014 navíc v plné kráse předvedl, že i v počtu prodaných kusů se leckteré nezávislé hry začínají tzv. velkým hrám blížit, aniž by to jejich tvůrce nutně vedlo k překotné transformaci na velká studia. Kdepak, mají rádi svou tvůrčí volnost, což třeba loni dokázalo vydání her jako Legend of Grimrock II nebo Transistor. Ani jedna hra není pro tvůrce debutem, ale přesto se kvalit nezávislé tvorby drží a figurují tudíž obě i v naší TOP 5. A Jaké další indie hry nám loni padly do očí a škrábou tam naše rohovku dodnes?

Byla to láska na první pohled. „Poprvé jsem Rampage viděl někde na pouti a pak jsem na něj nějakou dobu chodil do Kotvy. Tam ale nebyl ten automat úplně funkční a jedna z postaviček nešla vůbec zvolit,” začne Honza Orna z Arcadehry.cz chrlit vzpomínky ve chvíli, kdy se v našem povídání o starých automatovkách přesuneme k Rampage. A není divu - tahle hra je jedním ze symbolů 80. let a přestože v našich končinách nemá, hlavně kvůli nepříliš povedeným konverzím pro domácí počítače, tak dobrou pověst, jakou by si zasloužila, na západ od našich hranic je díky své automatové verzi skutečnou legendou.

Něco se zlomilo. Nevím přesně jak, nevím ani kdy a kde. V určité době ale nastal moment, kdy někdo vycítil hlad. Generace přicházely a odcházely. Jedna vyrůstala s hrami jisté kvality, další generace pak s variacemi toho samého. Ale ne vždy ve stejné kvalitě. Podle mýtu všechno smetl ďábel - Diablo. Přišel s velkým chladem a sněhovou bouří – blizardem. Je to sice jenom mýtus, ale jak všichni vědí, na každém mýtu je cosi pravdy. Jenže za poslední roky se opět něco změnilo. Generace, co vyrůstala na původních titulech, už má zase co hrát. A nejenom to. Občas se dokonce najde i větší firma, který se troufne v mezičase nabobtnalou sérii vrátit ke kořenům v rámci snahy navázat na odkaz, který upadl v prach zapomnění na začátku milénia.

Dnes odpoledne vystoupil šéf Nintenda Satoru Iwata před internetové publikum, aby v rámci Wii U direct prezentace představil majitelům konzole Wii U, co je čeká a nemine v dalších měsících za nové hry, potažmo služby. Oznámení bylo mnoho, některá konkrétní, jiná spíše hodně nekonkrétní, ale jako ujištění majitelů Wii U, že Nintendo na konzolku nekašle, to byla prezentace užitečná. Celou si ji komplet můžete prohlédnout na YouTube, my se teď podíváme, co konkrétně bylo odhaleno, oznámeno a představeno.

Update (11:56) - vyjádření Jasona Rubina (uvnitř článku)Tak ani Humble Bundle nepomohl. Bohužel, to, co si nepřál asi nikdo z nás, ale viselo to dlouho ve vzduchu, se prakticky na Vánoce stalo realitou. THQ, marně zápasící s velkým dluhem, dnes vyhlásilo bankrot. Což ještě není konec, ale jde o poslední pokus o záchranu. Dle příslušného zákona o bankrotu bude majetek společnosti chráněn tak, aby mohl následný kupec s těmito nabytými prostředky operovat. Jde o způsob, jak říci, že momentálně je THQ v kómatu a doufá, že dokáže s investicí nového majitele dokončit rozpracované hry a v nějaké formě přežít jako společnost. Momentálně má THQ dluhy kolem sta milionů dolarů. Ochrana výše zmíněného zákona je zároveň garancí toho, že se THQ pokusí ony pohledávky částečně uhradit. Clearlake Capital Group, což je prostředník neznámého investora, skoupil akcie společnosti za cca šedesát milionů dolarů, aby byl dokončen vývoj her, které spadají pod vývojářská studia THQ. Zároveň tato investice zabránila prodeji společnosti za nižší částku. Jde odhadem o pětinásobek reálné hodnoty společnosti. Ta přitom v roce 2007 měla hodnotu dvě miliardy dolarů. CEO Brian Farrell, který nakonec ve své záchranářské misi neuspěl, říká: „Prodej a vyhlášení bankrotu bylo nezbytným krokem v transformaci THQ a pozici společnosti v budoucnosti. Stále jsme totiž sebevědomí, co se týká našich herních značek, síly našich studií a studnice talentovaných pracovníků“.

Tradiční heslo venkovských babek „vyčůrat, pomodlit a spát“ pro mě dostává na letošní E3 nový význam s důrazem na to pomodlení, protože s ním odchází usmíření, odpuštění a hlavně pokání. Zač? Za to, že odolat pokušení hodnotit pár her jen podle trailerů jsem nedokázal a zásoboval twittery a podcasty hodnotícími soudy, které si teď obřadně strkám za klobouk. Ale zatímco u Tomb Raidera jsem navzdory změně pohledu na hru zůstal u toho, že už to není Tomb, u Splinter Cell: Blacklist jsem sám sebe musel přešaltovat úplně.

Jsou východoevropské hry stejné jako ty „ostatní“? Na první pohled možná ano. Na druhý? Na druhý se zdá, že si obyvatelé států, kteří prožili část své moderní historie za Železnou oponou, vytvořili celkem svérázný pohled na svět, který se odráží třeba v tom, jak dělají své hry. Nevěříte? Tak si vezměte třeba Dragon Age a Zaklínače, potažmo jejich druhé díly. A neporovnávejte je z hlediska kvality, ale podle toho, jakým způsobem se vyjadřují a co zdůrazňují.

Článek původně vyšel na blogu 23:55 – Cinemax blogguje. Na Games.cz jej, pro zajímavý pohled do světa digitálního prodeje her přímo od tuzemského vývojáře, vydáváme se souhlasem autora.

Dungeon Siege - previewAutor: Falconer & ACEPublikováno: 28.června 2000 Malé...

Kde začít a které díly jsou nejlepší?

Už odmala mám sen jako spousta z vás – chtěl bych tvořit hry. Nápadů je spousta, ale čas na jejich realizaci chybí. Jsem sice ve stejném odvětví, ale na druhé straně barikády. Jednou ji určitě přelezu a vyzkouším si život z opačné perspektivy, ale to je ještě hodně daleko. Nicméně tato touha a láska k manažerským strategiím u mě způsobily velkou oblibu titulu Game Dev Tycoon. Před pár dny jsem zatoužil po opětovném rozjetí kariéry virtuálního herního vývojáře, ale Game Dev Tycoon je až příliš povrchový, a hlavně ohraný. Nainstaloval jsem proto mnohem komplexnější Mad Games Tycoon a šel si splnit sen. Toto je příběh velmi překvapivého úspěchu.

Jelikož nejnáročnější jsou u MMORPG vždy začátky, pokusíme se vaše snažení o proniknutí do hry ulehčit: přehled povolání ras Řádu a Destrukce, vlastností a tipy.

Hry podle filmové licence nemají zrovna skvělé renomé, ale u Pána Prstenů to naštěstí neplatí a EA nám brzy předloží novou real-time strategii s bitvou o Středozem. Jaká byla londýnská předváděčka hry pro novináře?

Bombastický, skrytý ve stínech i... ovocný?

Tvůrci Oriho v nové formě