Když se nad tím člověk zamyslí, tak Dota 2 je vlastně nejlínější a nejméně zajímavou hrou Valve. V podstatě jen vzali existující mod pro cizí hru a dost okatě ho zkopírovali. Dokonce tak, že někteří hrdinové byli až podezřele podobní těm, které pro WarCraft III vytvořil Blizzard. Soudní tahanice na sebe nenechala dlouho čekat. Trochu překvapivě nebyla o skoro vykradených vizuálech, ale o názvu hry. Newell dokonce nedávno někde prohlásil, že jsou s Blizzardem kamarádi. A zatímco zlatá slepička Blizzardu začíná trošku pokulhávat, ta co sedí v kurníku s logem ojnice si právě lokla projímadla.
Dota 2 má výborně vymyšlený koncept free to play. Je stoprocentně férový. Dnes už se nedá ubránit zývnutí z nudy, když se všichni ohánějí tím, jak jsou jejich mikrotransakce férové a rozhodně nejsou pay to win. Mají pravdu, často nejsou. Většinou platíte za pohodlnost. Za to, že chudý student musí otročit několik hodin, zatímco vy jen vytasíte kreditku a k požadované věci se dostanete hned. Nemusí to rozbíjet herní balanc, ale pořád to tak nějak není fér. Valve se podařilo udělat Dotu 2 tak, aby byla fér.
Můžete na účet Valve házet stodolarovky klidně lopatou, ale pokud jste lamky, bude vám to platné jako Newellovi kuchyňská sada nožů. Když vám hyperaktivní ruské dítě vypráská zadnici, nebude to nikdy kvůli tomu, že by do hry investovalo víc peněz. Naopak vy můžete bez mrknutí oka porazit bodré Alexandrovce, aniž byste vrchnímu kováři přihodili do kasičky jediný halíř. Zároveň do toho ale investovat chcete. Dota 2 má s nějakou tvůrčí designérskou kreativitou vizionářů z Valve pramálo společného.
Na hru bychom mohli vlastně nahlížet pomalu jako na licenci s velmi striktními pravidly. Vývojáři neměli velký manévrovací prostor a nemohli si dovolit se zajetými mechanismy příliš hýbat. Kde se ale mohli rozhýbat jako Zátopek, byl ekonomický systém hry. A tady se panečku rozdováděli. Systém mikrotransakcí v Dotě není nijak nový. Jde o jakési rozšíření toho, co Valve vyzkoušeli na vlastní kůži v Team Fortress 2.
S tím rozdílem, že komická červeno-modrá vybíjená začala na trochu jiné louce a k přerodu v módní přehlídku přišla jako slepý k houslím. Navíc se při tom dost razantně změnila. Dota 2 s fintěním počítala od začátku a na módní exhibici se hodí daleko víc, než jakákoliv hra Valve a většina jiných tradičních her obecně. Vtip mikrotransakcí v Dota 2 je v tom, že naprosto všechno, na čem herně záleží, je dostupné zdarma. Hru stáhnete zdarma a můžete ihned začít plnohodnotně hrát.
Platíte jen a pouze za kosmetické věci. Ptáte se, proč byste je měli chtít? Zeptejte se přítelkyně, proč má tolik bot. Nebo proč si kupujete pořád nové telefony. Pamatuju si, jak jsem ještě na základní škole hrál první The Sims. Revoluční věc, úplně nový žánr a zcela nové zkušenosti. Hráli jsme to všichni. Ve škole jsme si o tom nadšeně povídali a odpoledne jsme k sobě chodili a ukazovali si své domy a postavy. Na konceptu předvádění se stojí do jisté míry i MMORPG hry. Třeba World of WarCraft zvládá předměty velmi dobře.
Pamatujete na ty první měsíce ve WoWku? Našli jste nové skvělé brnění. Je velké, má bodce, skvělé statistiky a ještě září. Hráči vás zastavují a ptají se, kde jste ho vzali, protože je hrozně cool a chtějí to taky. DiCaprio na přídi Titanicu hadr. Na podobnou notu hraje i Dota 2 jen s tím rozdílem, že tady všechny ty cetky nemusíte nacházet, můžete si je koupit. Jsou vám úplně k ničemu. Nemají žádné statistiky. Ve hře vám nijak nepomůžou. Ale jsou barevné, svítí a vypadají cool. A vy nechcete vypadat tuctově. Nechcete vypadat jako každý druhý. Chcete se odlišit.
Lepší hůl, brnění, maska, nějaké lebky do batůžku... Pořád máte stejného Witch Doctora, ale vypadáte jinak. Odlišujete se od davu. To chce hodně lidí, a kdo to nedělá v reálném světě, může se realizovat třeba v Dotě - mile ráda vám s tím pomůže. Můžete kupovat jednotlivé části výstroje a výzbroje nebo rovnou celé sety. Ty zase připomínají honbu za sety v Diablu. Když už vám během hraní spadnou třeba rukavice a brnění, chcete mít obleček kompletní. Nutně potřebujete ještě helmu, nárameníky, meč a boty. Všechno vám samozřejmě může spadnout po zápase, ale nedočkavost je známá mrška.
Právě v té chvíli přichází na řadu obchod, nákupy, Steam Wallet a kreditka. Pokud nežijete z kapesného a generujete alespoň nějaký příjem, cena předmětů vás určitě neodradí. Nejde o stovky nebo desítky euro. Všechno je za jednotky euro, jen sem tam se cena přehoupne přes deset. O to nebezpečnější tyhle malé částky jsou. Tuhle dáte dvě eura, tady pět, pak chvilku nic a támhle deset. Ani se nenadějete a najednou se vám začnou v inboxu množit emaily s předmětem “Thank you for your in-game Steam purchase”. No nemáte zač, ať slouží.
Zatímco v Team Fortress 2 máte hromadu předmětů, ale jen devět postav, v Dota 2 je potenciál pro nákupy skoro nekonečný. Hrdinů je tu přes sto, i když zatím nejde kupovat předměty pro úplně všechny. Upravitelní hrdinové postupně přibývají, ale někteří budou výzva. Jak moc chcete třeba vymódit Lifestealera? Ten toho na sobě moc nemá. Na druhou stranu, když to šlo u Morphlinga, tak proč by to nešlo jinde. Tvůrci už navíc v minulosti některé hrdiny předělali a hra se pravidelně aktualizuje, takže nic není finální.
Největší vtip Dota 2 je v tom, že do ní nevytváří předměty vývojáři z Valve. Podobně jako v případě Team Fortress 2 všechno oddřou sami hráči. Hráč z prodeje svého předmětu dostane nějaké to procento, Valve taky a všichni jsou happy. Někteří hráči se tvorbou předmětů do Doty regulérně živí, jiní na ní docela slušně zbohatli a Valve hra bobtná pod rukama každým dnem, aniž by na ni museli sáhnout. Newell dokonce kdysi prozradil, že zná pár nejmenovaných konkurenčních herních vývojářů, kteří si tvorbou předmětů pro Dotu vydělávají měsíčně víc, než svou hlavní prací na jiné hře.
Zkušení matadoři tvorby čepic a jiných obskurních doplňků do Team Fortress 2 neměli ale přechod na Dotu tak jednoduchý. Na hrdiny v Dotě koukáte z izometrického pohledu, postavy jsou menší a na obrazovce z toho může být chvílemi hrozný vizuální bordel. Hráči se v tom musí vyznat. Tady pak nastupuje designérská škola těch, ze kterých Dota vzešla. Blizzardu. Ti ve všech svých hrách, bez ohledu na úhel pohledu, kladou důraz na velké proporce, jasné barvy, perfektně čitelné siluety a mantru, že méně je někdy více. Čím víc efektů ve strategii bude, tím hůř se orientujete.
Dota je na tom podobně a základní Character Art Guide jako by z interního meetingu Blizzardu vypadl. Výsledkem přísných pravidel jsou pak předměty, které dávají smysl a hru nijak nerozbíjí. Nic není dokonalé a i workshopová komunita si zažila svých pár kauziček. Jednou se ve hře objevila zbraň, která byla sakumprásk vykradená z MMOčka Aion. Jinde zase předměty svým vizuálem vůbec neseděly k tématice hry či postavy a komunita si vydupala jejich zrušení. Při takovém množství hrdinů, předmětů a tvůrců to ani všechno ze strany Valve stoprocentně uhlídat nejde.
I hráči, kteří o Dotě moc nevědí, možná slyšeli o některých profesionálních hráčích a týmech. Podobně jako v případě profi hráčů StarCraft II jsou i zdejší Dota 2 hráči celebrity s vlastními sponzory a armádou fanoušků. U hráčů je to logické - díky turnajům jsou na očích. Ale své celebrity má i tvůrčí scéna. Někteří ze známých tvůrců navíc celý svůj proces tvorby streamují a detailně popisují, takže pokud máte dostatečné schopnosti, můžete se do toho pustit sami. Vzorů, návodů a postupů je plný internet.
K předmětům se můžete dostat i přes šibalské a důmyslné truhly, které zavání něčím, čemu by se s přivřením oka mohlo říkat gamblerství. Sem tam nějakou truhlu dostanete a víte, co v ní je. V inventáři se vám ukáže, že v ní bude jeden z vyobrazených předmětů, nebo jeden neznámý. Truhla navíc za pár dnů expiruje, takže ji nebudete mít v inventáři věčně. Chvilku můžete počkat, ale nakonec se budete muset rozhodnout, jestli ty dvě eura za klíč dáte, nebo ne. Samotné předměty a jejich sety nejsou ale tím jediným, v čem můžete utopit spousty peněz.
zdroj:
tisková zpráva
Vedle předmětů lze kupovat i nové vzhledy uživatelského rozhraní. Když se vám klasický interface okouká, není problém nahradit ho něčím svěžím. Stejně tak lze dokupovat announcery - pana hlasatele, který vás v průběhu zápasu informuje o důležitých událostech. Valve třeba v novém updatu udělala skin podle Portalu 2 a hlasatele podle GLaDOS, což půjde na dračku. I v těchto drobnostech se ukrývá kouzlo Doty. Kdyby vás někdy náhodou omrzela, stačí vysolit pár euro, hru si přeskinovat, přebarvit, bude znít jinak a pak začít hrát za jiného hrdinu. Najednou máte stejné mechanismy a prostředí, ale zbytek je úplně jiný.
Jakkoliv by někdo o Dotě klidně mohl říct, že po stránce herního designu působí zastarale nebo že vykradla mód z jiné hry, jistou snahu o posun jí upřít nejde. Evoluce ale prýští z těch věcí okolo, nikoliv ze samotné hry. Valve i hráčům se model upravování postav a tvorby předmětů očividně líbí - funguje a vydělává slušné peníze oběma stranám. Nějaký čas s tím ostatně slaví tvůrci úspěch v Team Fortress 2 a Counter-Strike: Global Offensive se taky dočkal své vlastní verze obchodování a tvorby předmětů.
Zatímco Team Fortress 2 mohl být jen takovou nevinnou zkouškou jiného přístupu k zpoplatnění hry, Dota 2 je mikrotransakčním vlajkonošem Valve, který nezastavitelně pochoduje kupředu. Podle některých neoficiálních zpráv se Valve tenhle přístup hodně zamlouvá a dost možná se uvnitř firmy mění “chápání” her. Možná po zuby ozbrojený kovář zavřel své tovaryše někam do sklepa, aby vymysleli jak takový systém mikrotransakcí aplikovat na singleplayerovou hru postavenou na příběhu. S Left 4 Dead 3 nebudou mít problém, to je další ideální mikrotransakční kandidát. Ale jak se s něčím takovým popasuje jejich němá legenda?
Dvojici předchozích článků o tom, jak Adam postupně pronikal do systému Dota 2, najdete tady a tady. Oba dva obsahují zajímavé postřehy, které by se vám mohly při hraní hodit, pokud se chystáte Dota 2 vyzkoušet také.
