Dota mě přitom zajímala už jako mod WarCraftu III. Když nebudu počítat lehké koketování, tak jsem do ní, na rozdíl od W3, nikdy nepronikl. Utekla spousta času a pak se semlel celý ten právní kolotoč kolem Valve a Blizzardu. Se značkou Dota 2 ve šrajtofli z toho vyšla Valve a jejich nejnovější dítko po nezvykle dlouhé době opustilo betu a nedávno vyšlo. Je free to play, hrají ho miliony hráčů po celém světě a spousta lidí i u nás. Proč to tedy nezkusit. Jenže za jaký konec to vzít? Dota 2 je prý těžká, s přísnou komunitou a hromadou hrdinů, ze kterých můžete vybírat. To na milé uvítání nevypadá.

A taky že nebylo. Na Steamu mi Dota 2 přistála před mnoha měsíci. Tehdy to byla beta a několik důležitých věcí ve hře nebylo. Absentovaly především tutoriály, ale to jsem neřešil. Vrhl jsem se střemhlav do jednoho zápasu s boty, prohrál jsem a odinstaloval jsem ji. Nevěděl jsem, co mám dělat. Nevěděl jsem, co s předměty a už vůbec jsem netušil nic ani o samotných základech. Přišel jsem, viděl jsem, prohrál jsem.

Nebylo to špatné. Bylo to vlastně docela fajn. Ale nechtělo se mi do toho pronikat. Tutoriály opravdu chyběly, uživatelské rozhraní taky nic moc neulehčilo a docela jsem tápal. Popravdě, nemám čas ani chuť do něčeho takového pronikat silou. Moderní hra, jakkoliv obtížná a hardcore, by mně měla vysvětlit alespoň základy. Ale bral jsem v potaz beta fázi hry, a tak jsem si řekl, že se k Dotě 2 zase vrátím, až přijde ten pravý čas.

Pravý čas nastal krátce po vydání. S chutí jsem plnou verzi Dota 2 spustil, ale stejně jsem koukal jak tele na nová vrata. Více než stovka hrdinů, každý se čtyřmi schopnostmi. Uff. Tolik věcí, tak málo času. Naštěstí už tu jsou tutoriály, takže nic nebránilo velmi nesmělým prvním krůčkům. I přes povedený tutoriálový úvod je toho ale pořád hodně. Těch 100+ hrdinů se smrskne na 20, ze kterých si musíte vybrat. Tutoriál vás aktivně motivuje pro vyzkoušení více hrdinů. Zapomeňte, že u prvního fešáka zůstanete napořád a naučíte se za něj perfektně hrát. Nic vám samozřejmě nebrání, abyste takhle zakrněli u jednoho hrdiny, ale budete v obrovské nevýhodě. Časem sice svého mazla vyšvihnete vysoko, ale jinak budete tápat.

Ostatní hrdiny se naučíte postupným hraním, ale mnohem těžší cestou. Čím víc si jich vyzkoušíte na vlastní kůži a čím víc jich budete umět ovládat, tím větší šance na přežití budete mít. Hlavně pak budete hodnotnou posilou pro váš tým, což je naprosto zásadní. Dota 2 není pro sólisty. Ego a ambice si strčte za klobouk. Připravte hlasivky, vykloktejte si, ťukněte symbolicky do mikrofonu a připravte se - budete spolupracovat. Kooperaci se nevyhnete. Nemůžete se jí vyhnout, a nechcete.

zdroj: tisková zpráva

Tutoriálové nedokonalosti

Přehrabování se v diskuzních fórech může být sice zajímavá kratochvíle pro povahy se silným žaludkem, ale v kontextu dnešní doby to nepovažuji za nic žádoucího. A už vůbec ne v případě, kdy nechcete kooperativní hru úplně podělat, a nezbývá vám nic jiného, než si zahrát na popelku. Diskuzní fóra, komentáře, blogy, návody, tipy a triky, videa, replaye Doty 2 - toho všeho jsou plné internety, ale oficiální podpora jednotlivé ingredience ještě neseskládala do chutného hlavního chodu se sladkou tečkou.

Zatím nám nabízí jen velmi lákavý předkrm, po kterém jste na hlavní chod natěšení víc než nepoučitelní diskutéři na Half-Life 3. Z pohledu nováčka je právě největší problém Doty 2 ta informační roztěkanost a nekonzistentní pomocná ruka. Citelně tu chybí něco jako tutoriály ke každému hrdinovi ve stylu: “Ahoj, já jsem pan Witch Doctor, mám tahle čtyři kouzla a hodím se spíš na support. Tohle kouzlo je dobré na to, tohle zase na tamto. Ze začátku mi nekupujte XY, větší radost mi uděláte s YX, AB a taky CD.”

Základy v tutoriálu nechybí, ale nad lehce pokročilými a nezbytnými prvky mávli tvůrci rukou. Zevrubné představení hrdinů je jednou z těch věcí, kterou byste v určitých chvílích uvítali víc než energeťák ve zkouškovém. Neuškodily by ani hratelné ukázky jednotlivých situací a hrdinů v předpřipravených kratičkých scénářích. Tuším že Gabe říkal, že časem nějak víc zapojí do přípravy tutoriálů i komunitu, ale je škoda, že to nestihli už na vydání hry.

Nechci srovnávat Dotu 2 se StarCraftem II. Jsou to jiné hry a ono to ani nejde. Ale obě hry jsou komplexní, náročné a v multiplayeru naprosto nekompromisní. Musíte se toho docela dost naučit. Dota 2 je podle mého ještě náročnější než SC II, ale právě Blizzard zvládá tutoriály podstatně lépe, než Valve. Minimálně vám to proniknutí do multiplayeru usnadní a zpříjemní co nejvíc a hlavně řekne všechno podstatné. Pak už je na vás, jestli chcete ve volných chvílích studovat taktiky třeba na YouTube Day9.

Stejně tak můžete studovat různě po internetu i Dotu a že toho je. Nepříliš propracovaný tutoriál ale očividně není takovým klackem pod nohama, jakým by se mohl zdát. Dota 2 byla už v betě hranější než Skyrim nebo Modern Warfare 3, a teď je jen otázkou času než padne hranice sedmi milionů hráčů. Kdo jiný něco takového má?

Tajnůstkáři z Valve

I přes to všechno ale člověk z tutoriálů dostane dobrý základ, a pak je to už jen a pouze na vás. Některé taktiky vám zůstanou utajeny, a jak přesně fungují předměty a co byste měli s předměty dělat, vám taky nikdo moc neřekne. Jen se naznačí to doporučené na start, na early game, mid game atd. Předmětů je stejně jako hrdinů hromada, a když jsem poprvé otevřel herní obchod a uviděl ty tabulky plné věcí, málem mě složily mrákoty.

Utajeno vám zůstane také kombinování předmětů do lepších věciček. Nebo poměrně zásadní taktika, tzv. denying. Celý koncept získávání zkušeností vám ostatně hra pořádně nevysvětlí, a buď si ho všimnete, někdo vám ho prozradí, nebo budete jako debil (= jako já) mlátit creepy hlava nehlava. To totiž vůbec nemusíte! Dota 2 vám nasype plný ranec zkušeností jen když se budete někde za bojujícími creepy opírat o meč a podřimovat. Standardních soubojů se nemusíte vůbec účastnit, když nejde o život. Stačí být poblíž. To jsem nevěděl, a když jsem to zjistil, dal jsem si pořádný facepalm. S tímhle pasivním přihlížením soubojům souvisí onen denying nebo-li hezky česky odepření.

Za zabití každého creepa dostáváte zkušenosti, když jste poblíž a šťouráte se v nose. Jenže peníze (a větší ranec zkušeností) dostanete pouze za creepa, kterého zabijete vy. A zabití neznamená, že mu způsobíte největší poškození. Vyloženě ho musíte dorazit, musíte mu dát tu poslední ránu. Vaší poslední ranou musí skonat a teprve pak dostanete prašule a víc zkušeností. Takže je dobré pendlovat okolo a ve správnou chvíli zasáhnout. Stačí opravdu jen jedna rána z milosti a zlaťáky se sypou.

Pointa denyingu je v tom, že si zabijete vlastního creepa těsně předtím než to udělá nepřítel. Stejně by chudák chcípl tak jako tak. Když ho ale zabijete vy, nepřátelský hrdina nedostane zkušenosti ani prachy. Takhle ho můžete držet pěkně zkrátka a zároveň si z jeho creepů vyzobávat peníze. Pokud on ovšem nedělá on to samé vám (dělá). Denying je naprosto zásadní taktika, kterou vám tutoriál zatají. Pokud ho zvládáte na jedničku, budete dostávat mnohem více zkušeností a peněz. Tím pádem se mnohem rychleji dostanete k mocnějších schopnostem a budete si moct koupit pořádné předměty. Vyšší dívčí je pak denying vlastních věží nebo spoluhráčů. Když se vám to ale povede, můžete se poplácat po ramenou - soupeř nedostane velký peněžní a zkušenostní balík ze zabitého hrdiny nebo zničené věže.

Stejně tak moc nevíte, se kterým hrdinou máte být v které lajně, s jakým máte džunglovat, kterého hrdinu vybrat na základě výběru spoluhráčů či protivníků, a tak dále a tak dále. Tutoriál vám dobře vysvětlí ty naprosto nejzákladnější základy, ale jiné lehce pokročilé věci vám už neprozradí. Nepadne v něm například ani slovo o Wardování, což je další veledůležitá věc, nebo kdy koupit oslíka, do jaké lajny a s kým se nejvíc hodíte...

zdroj: tisková zpráva

Ze začátku radši uměle

Po tutoriálech typu “Jdi sem, klikni pravým tlačítkem myši a zabij creepa” jsem měl radost, že jsem se konečně dopracoval k plnohodnotným zápasům. Sice zatím jen pořád v rámci tutoriálu a jen s boty, ale už to byla ta Dota 2. Už z toho šel cítit ten duch hry, byť vlastně nevím co to je a jak na to. Najednou jsem měl k dispozici celou mapu, mohl jsem pendlovat mezi lajnami a vůbec jsem nevěděl kam dřív.

Kouzelné bylo, když došlo na první akci. AIčkem řízený hrdina neútočil na creepy, jen za nima pendloval tam a zpátky a já si říkal, co že to je za pitomou umělou inteligenci, že to musím všechno oddřít já. Z koukání na AIčko a na nějaké replaye jsem ten systém moc nechápal. Podivoval jsem se proč hrdinové neútočí a jen tak stojí za creepama nebo pobíhají po lese. S přivřením očí by se dalo říct, že základ Doty je vlastně docela pasivní (a co teprve “čínská Dota”!). Poměrně dlouho se nic moc neděje a jen opravdu děláte křoví creepům nebo farmujete v lese.

V prvních fázích hry se navíc ani moc nemůžete zabíjet s nepřátelskými hrdiny. Nikdo nemáte skoro žádné schopnosti, čili jen blbě čumíte a snažíte se denyovat si creepy, zjednodušeně řečeno. Sranda nastává až po pár minutách. To už máte schopnosti, už jste si ten les oběhali křížem krážem. Domluvíte se a začnete někde pushovat. Jak se v jedné oblasti začne motat víc hrdinů, jde do tuhého.

Tady pak záleží na každém použitém skillu a sebemenší věc to může zkazit nebo naopak posunout vás k vítězství. V tutoriálové fázi ale těžce doplatíte na to, že neznáte hrdiny a jejich schopnosti. Možná zhruba víte, co jsou vaše čtyři skilly, ale když se k vám blíží nepřátelský hrdina, nevíte co udělá. Kolikrát jsem si myslel že tenhle “duel” mám v kapse a najednou na mě někdo vytasil skill, co mi ubral 90 % života, pak mě zpomalil a za vteřinu bylo po mně.

Pikantní je, že aktivní schopnosti má také spousta předmětů, takže můžete jít naproti třeba Drow Rangerce s tím, že ji máte přečtenou. Víte, že moc aktivních schopností nemá. Jenže chyba lávky. Díky předmětům můžete léčit, doplňovat manu, můžete být neviditelní, můžete vyvolávat poskoky... V podstatě díky předmětům můžete získat téměř jakoukoliv základní schopnost, která vám u daného hrdiny schází. Než se tohle všechno ale naučíte...

Chtě nechtě musí přijít na řadu poctivý trénink, zkoušení všech hrdinů a trpělivost. Protože prohrávat prostě budete. Ono je na Dotě ale docela zajímavé, že to můžete často zvrátit i ve chvíli, kdy se vám to zdá dávno ztracené. V takovém StarCraftu II už od určité chvíle víte, jestli vyhrajete, prohrajete nebo jestli to bude vyrovnaný boj do konce. V Dota 2 můžete být už v pytli, ale když se podaří použít správné skilly ve správnou chvíli s podporou dobrých předmětů, je to zase vaše.

I přesto se ale jde dostat do situací, kdy jste vážně v pytli. Kdy jste podlevelovaní, někdo se vám odpojí a druhý tým vás prostě válcuje. V tu chvíli by bylo dobré napsat prostě “gg” a odejít. Jenže to většinou nejde. Nebo jde, ale pokud odejdete, budete penalizovaní a v příštích hrách budete mít horší matchmaking. Což nechcete. Hra vás tím má motivovat ke snažení se po celou dobu, i když vám teče do bot. To chápu, ale i přesto bych rád viděl nějaký systém, díky kterému bych mohl už jasně prohranou hru bezpečně opustit.

Pod svícnem je největší tma

Nejhorší na tom všem je, že spousta z těch věcí, které vám tutoriál neřekne, někde ve formě informací existují. Valve má na stránkách pěkné popisy všech hrdinů a jejich schopností a každá schopnost má vlastní kratičké video. Hrdinopedie je i ve hře. Prakticky všechny potřebné informace už někde jsou, jen si je musíte ručně ulovit a setřídit, Valve to za vás neudělá.

Pro extra tápavé a ztracené jedince jako já jsou ve hře uživatelské příručky, tedy guidy. Ty jsou opět velmi důmyslně schované za několika miniaturními tlačítky. Hned vás navíc překvapí, že vám to nenabídne nějaký základní guide, ale dá vám to na výběr z několika. A těch několik různých druhů se také odborně jmenuje, a pokud neznáte příslušné výrazy na buildy jednotlivých hrdinů, nebudete vědět která bije. Když si opět vypomůžu StarCraftem II, tak je to jako by ho nováček poprvé spustil a hra by mu nabídla například:

• 6 pool
• Double Spire
• 3 Hatch One Gas
• Ling Flood

Co to je..? Tady jsme na tom trochu podobně. Dostanete deset různých guidů a něco si musíte vybrat. Pojmenované je to divně, nevíte co co znamená a vůbec... Je to zmatek. Tak snad budete mít šťastnou ruku a vybraný guide vám sedne a nenaštvete s ním spoluhráče. Vývojáři z Valve mají výborné nápady, jen to zpracování trošku pokulhává a zas tak moc vám nepomůže.

Konec světa to není... naopak.

Tutoriál, byť na něj spíše plivu, není vůbec špatný. Je velká škoda, že tolik zásadních věcí zatají ani neobjasní a vy pak svou neznalostí ubližujete týmu. Není problém, aby se vám to za pár her vše dostalo do krve, ale takhle komplexní hra by propracovanější a mnohem lépe zpracovaný úvod opravdu potřebovala. Shánět si roztříštěné informace po všech čertech nepovažuju za nejšťastnější řešení.

Všechno se naučíte poctivým tréninkem, jen to ze začátku bude trošku bolet a při prvních zápasech s živými hráči se budete divit, co všechno se po vás vlastně chce. Stejně jako já. O to hůř, když vyfasujete nějaké přísné chlapce, kteří to/se berou až moc vážně. Pokud máte ale super tým, je Dota 2 perfektní zábavou. Ale o tom až v příštím článku.