Lítý boj s EA o peníze a lidské zdroje

Další náznaky uzavření slavné trilogie

Call of Duty je snad tou nejslavnější sérií akčních stříleček vůbec. Debutovala v roce 2003 a od té doby s téměř železnou pravidelností každý podzim na naše konzole a počítače přivádí válku. Ze začátku především druhou světovou, ale zdaleka nejen tu. Kam se herní válčení za těch 14 let posunulo až k letošnímu Call of Duty: WWII si ukážeme v naší rekapitulaci. Video pro vás připravil, sestříhal a namluvil Honza Vondrášek.

Je to ta část herního vývoje, nad kterou se běžný hráč prakticky nemá důvod pozastavovat. Když v Call of Duty usedáte do armádního vozidla Humvee (HMMWV), všímáte si jeho robustnosti, odolnosti a schopností, které pramení z reálného předobrazu do dnes mnoha státy používaného vozidla. Určitě se nepozastavíte nad tím, jací jsou v Activision kabrňáci, když si sehnali takhle důležitou licenci. No, nesehnali.

Všechno to začalo studiem Infinity Ward v roce 2003, kdy vyšlo první Call of Duty z prostředí druhé světové války. Dva roky na to vyšel jeden z nejpamátnějších dílů série, stále ze stáje Infinity Ward a stále z té samé války. O rok později vyšel na dlouhých 11 let poslední díl Call of Duty 3 zabývající se historií, o který se však postaralo studio Treyarch, jež se dodnes střídá s Infinity Ward a poměrně nedávno i se Sledgehammer Games ve vydávání Call of Duty her, vše pod hlavičkou Activision. A protože v tom může být docela zmatek, vznikl filmový dokument pokrývající celou historii jedné z nejslavnějších stříleček vůbec.

I když je značka Deus Ex v naších zemích oblíbená, oznámení třetího dílu Deus Ex: Mankind Divided se přesto setkalo s větší než obvyklou dávnou entusiasmu. Ukázalo se totiž, že jednou z lokací ve hře je i futuristická Praha. Zdaleka nejde o tak mimořádnou událost, jako byly první výskyty českého prostředí ve hrách dekádu, dvě nazpět. O to větší otázkou ale je, jak si vývojáři z Eidos Montreal Prahu konce 30. let 21. století představují. Obvyklá vykreslení českého hlavního města, potažmo i zbytku Čech, Moravy a Slezska, totiž jako červená nit klišé spojují dva hlavní motivy: pasivita domácích v krizové situaci a drsná "východní" exotika.