Nerovný souboj několika odvážných se zdánlivě nepřemožitelnou přesilou dokáže být fantastická zábava. Zpracují-li ho tvůrci správně, hýří situacemi, co vybičují adrenalin a napnou nervy až k prasknutí, když se z posledních sil probíjíte nekonečným přívalem zrůd směrem k spásnému úniku, každý metr zbrotíte potoky krve. Když nakonec mlýnkem oceli a ohně opravdu projdete, srdce buší, že div nevyskočí z hrudi a člověk si před obrazovkou přijde jak hrdina z bájí. Bardové a trubadúři, hrábněte do loutnových strun a oslavně pějte, tohle byla bitva celých věků!

Hra ale samozřejmě musí za něco stát, aby byla schopná zprostředkovat podobně silné zážitky. Mimořádně dobře to umí třeba Vermintide 2, kterému jsem svého času ochotně propadl. S mírnou nadějí jsem proto pozoroval Exoprimal, projekt od Capcomu, který slibuje podobnou řež, jen ve sci-fi kabátku a s dinosaury místo krysáků nebo kacířů. Jenže nyní jsem si novinku měl možnost zahrát a musím bohužel nahlásit, že to zatím na žádné velké terno nevypadá.

Galerie

Ve společnosti tří spolubojovníků se za pomoci supermoderní techniky a bojových kombinéz postavíte přívalu prehistorických dravců. Relativně originální zasazení se upřít nedá a ani samotná akce v základu nepůsobí úplně zle – střelba je adekvátní, boj na blízko poměrně uspokojivý a ultimátní schopnost vašeho obleku čiší destruktivní silou. Vše v pořádku.

Jenže při samotném hraní se zprvu dobrý pocit velmi rychle propadá do temnot. V zájmu férovosti je sice jedním dechem potřeba dodat, že existuje možnost, že za to může nešťastně zvolený formát testovací verze, která nabízela vlastně jenom jeden druh mise. Ale přiznám se, že se Exoprimal podařilo mě znudit a pochybovat, zda ve hře chci ještě pokračovat, ani ne za hodinu.

K dispozici sice máte tři třídy obleků, útočné, obranné a podpůrné, což by předestíralo, že je potřeba skládat partu podle klasického schématu „mlátič, léčitel, tank“, jenže reálně prakticky nenastala situace, která by vyžadovala nějakou pokročilejší týmovou spolupráci. Vždycky stačilo prostě namířit na chumel dinosaurů a držet spoušť, dokud všechno nepopadalo. Občas potkáte i nějakou tu větší bestii, ale těm stačilo uskočit z cesty, když se pokusily vás ušlapat, zatímco do nich ostatní členové skupiny pálili ze všech stran.

Druhý problém vidím v samotném formátu hraní. Zkušební verze nenabídla vlastně nic jiného než zcela nenápaditou sekvenci arén, jednu jako druhou, což se velmi rychle omrzelo. Hlavně by ale měl dámám a pánům z Capcomu někdo vysvětlit, co znamená zkratka PvE. Hra tak nálepkuje svůj herní režim, v němž s druhým týmem soupeříte, kdo rychleji povraždí příval nepřátel, jenže nakonec, jak se blížíte k cíli, proběhne i povinná bitka proti samotnému opozičnímu týmu.

Míchání PvP a PvE obsahu dohromady osobně nemůžu vystát, ale dobře, beru, to je subjektivní preference, kterou rozhodně nemusí každý sdílet. Hra by však každopádně alespoň měla své vlastní hraní správně označovat, ať každý ví, do čeho jde.

Největší obavu však mám z absentující motivace k delšímu hraní. Odměny za splněné mise jsou totiž prachbídně nudné. Dostanete sem tam samolepku, zkušenosti či krabici, ze které následně vytáhnete kosmetický přívěšek či něco podobného. Což udělá radost, zhruba jako když čekáte zásilku s nákupem a místo toho vám pošťák přiveze nedoplatek za elektřinu. Chybí nějaká skutečná kořist, něco, co by si člověk chtěl vydřít nebo získat, těšil se na to a hnalo ho to spustit další a další misi.

zdroj: Vlastní foto autora

Každá kombinéza má pouhé tři sloty na modifikátory, které se odemykají spolu s rostoucí úrovní. Což je jednak moc málo na to, aby se daly budovat nějaké složitější synergie, a jednak z toho, co bylo k vidění, lze odhadnout, že ani při tvorbě modulů se tvůrci neutrhli z řetězu a nabízí sadu nepříliš kreativních procentuálních bonusů k různým statistikám.

Je pochopitelně potřeba zopakovat, že se bavíme o rozpracované, nehotové hře, a dovolím si předpokládat, že minimálně nabídka herních režimů a s nimi spojeného obsahu bude po vydání bohatší. Protože kdyby to mělo zůstat takhle, bylo by to naprosto tristní. Ví se, že by hotová hra například měla obsahovat i čistě PvE mise pro pět hráčů a raidy pro deset. Jenže do vydání zbývají necelé dva měsíce, což znamená, že pokud nedojde k odkladu, herní design už se překopávat nebude, a zajímavý build tak zkrátka nevykouzlíte.

zdroj: Capcom

Na to konto nemůžu jinak než přijít s prohlášením, že z hraní Exoprimal mám až mrazivě podobné dojmy, jaké mě jímaly, když jsem svého času před lety psal preview na Anthem. Nedokážu vymyslet, koho by tahle hra vlastně měla zaujmout.

Kdo si chce zablbnout v supermoderním kyberobleku, vychutnat si tuny bohatého obsahu, neskutečně široké možnosti tvorby vlastního herního stylu, užít si košaté systémy progresu a ještě k tomu bez problémů hrát i o samotě, když nemá náladu se družit, což Exoprimal neumožňuje, má k dispozici Warframe. Lidé, co mají chuť v semknuté partě při perfektní spolupráci mordovat dav běsů, mohou hrát zmíněný Vermintide 2. Trpělivou, napínavou kooperaci zas nabízí GTFO. A zájemci o konflikt s ostatními hráči mohou vybírat z repertoáru specializovaných kompetitivních titulů.

Exoprimal se pokouší fušovat do všeho naráz, ale z toho, co nabídl k vyzkoušení, se nezdá, že by jakýkoliv ze zmíněných prvků zpracoval dost dobře, aby stálo za to, mu dát přednost před konkurencí. Ale kdo ví, třeba na tom nějakým zázrakem bude hotová hra výrazně lépe a mé sýčkování se tím rázem změní jen ve snůšku scestných prognóz. Uvidíme 14. července, kdy hra vychází.